Témata
Reklama

Nejistota kolem politiky biopaliv vyvolává nedůvěru výrobců a investorů

Dodavatelé pohonných hmot museli za loňský rok poprvé vykazovat snížení emisí skleníkových plynů z jimi dodaného motorového benzinu a motorové nafty. V příštím roce již za nedosažení požadované úspory hrozí pokuta až 10 milionů korun. V dalších letech se navíc budou požadavky na úspory postupně zvyšovat až na 6 procent v roce 2020. Je zřejmé, že s biopalivy vyrobenými pouze z potravinářských plodin nebude možné tohoto cíle dosáhnout. Otevírá se tak cesta biopalivům vyrobeným například z použitého rostlinného oleje nebo vyspělým biopalivům. Bude však záležet na politické podpoře, která je prozatím velmi nejasná.

Doprava se na emisích skleníkových plynů přispívajících ke globálním změnám klimatu podílí z celé čtvrtiny. Evropská unie proto stanovila směrnicí 2009/28/ES o obnovitelných zdrojích závazný cíl dosáhnout do roku 2020 desetiprocentního podílu obnovitelných zdrojů energie v sektoru dopravy.

Reklama
Reklama

Úspora emisí skleníkových plynů u biopaliv

Tohoto podílu je možné dosáhnout především biopalivy. Ta, podle této směrnice, musejí splňovat tzv. kritéria udržitelnosti, mimo jiné požadavek na úspory emisí skleníkových plynů. Současný požadavek činí minimálně 35 procent úspor oproti fosilní pohonné hmotě, v roce 2017 již 50 procent a v roce 2018 pro nová zařízení dokonce 60 procent úspory skleníkových plynů. Úspory se týkají celého životního cyklu biopaliv, tj. od pěstování plodin až po jejich zpracování na finální biopaliva, včetně emisí z dopravy ve všech fázích zpracování a distribuce. Výsledné úspory musí prokázat výrobce finálního biopaliva, např. čistého MEŘO (metylesteru řepkového oleje) nebo bioetanolu. Zvýšení požadavku na úsporu emisí představuje v současné době pro výrobce biopaliv velkou výzvu. Budou totiž nuceni počítat si vlastní emise z výroby a zavádět opatření ke zvýšení energetické efektivity, aby dosáhli hodnot nižších, než jsou tabulkové, které jim dosud stačily.

Snižování emisí skleníkových plynů z veškerých pohonných hmot

Současně ze směrnice 98/70/ES o kvalitě paliv vyplývá závazný cíl dosažení šestiprocentního snížení emisí skleníkových plynů z veškerých pohonných hmot, a to opět do roku 2020. V České republice jsou tyto cíle promítnuty do zákona na ochranu ovzduší a za neplnění požadovaného snížení emisí je možné dodavateli pohonných hmot, kterým je daňový sklad, oprávněný příjemce nebo dovozce pohonné hmoty, udělit pokutu až do výše 10 milionů korun. Cíle je možné dosáhnout povinným přimícháváním biosložek nebo uváděním vysokoprocentních nebo čistých biopaliv.

Do konce roku 2014 je nutné dosáhnout snížení emisí o 2 procenta. K dispozici jsou již výsledky z ověřování zpráv o emisích za rok 2013. Podle zjištění společnosti TÜV SÜD Czech, autorizované osoby dohlížející na dodržování kritérií udržitelnosti podle standardu ISCC a ověřující zprávy o emisích, vyplývá, že velká část dodavatelů snížení emisí o dvě procenta nedosáhla. Dodavatelé pohonných hmot proto musejí již v průběhu tohoto roku sledovat, zda povinného snížení na konci roku dosáhnou a přizpůsobit tomu svoji obchodní strategii.

Graf: Emise skleníkových plynů vybraných biopaliv z celého životního cyklu (standardní hodnoty podle směrnice 2009/28/ES). Zdroj: TÜV Süd Czech.

Již nyní je však zřejmé, že dosažení cíle snížení emisí do roku 2020 naráží na limity možného přimíchávání biosložek do klasických pohonných hmot, které jsou dány příslušnými normami. Dosažení cíle tak bude možné jedině s vyšším podílem vysokoprocentních biopaliv a biopaliv z odpadních rostlinných olejů a živočišných tuků nebo z vyspělých biopaliv z odpadů a zbytků na bázi lignocelulózy nebo z řas. Ta vykazují výrazně nižší emise skleníkových plynů a nekonkurují potravinářskému využití plodin. Zdroje jsou k dispozici, jsou levnější nebo dokonce zdarma. Výroba vyspělých biopaliv je však investičně a energeticky náročnější a je prozatím ve fázi pilotních projektů.

Bionafta z odpadního rostlinného oleje

To se netýká bionafty z odpadního rostlinného oleje, jejíž výroba je možná s použitím konvenčních technologií. Navíc trh s použitým rostlinným olejem zažívá rozkvět díky legislativě některých členských států, především Německa, která umožňuje vybraná biopaliva z odpadů a zbytků započítávat dvakrát (tzv. double-counting). Podle ISCC standardu již bylo certifikováno cca 900 firem zabývajících se obchodováním, zpracováním nebo skladováním použitého rostlinného oleje. Česká republika pravidla pro dvojí započítávání nastavena prozatím nemá.

Dodavatelský řetězec zaměřený na sběr a zpracování odpadního rostlinného oleje (zejména fritovacího) je v EU velmi fragmentovaný. Ve většině zemí je velký počet malých výkupců, z nichž pouze někteří přímo spolupracují s výrobci biopaliv. Hlavním zdrojem UCO (used cooking oil) jsou zejména restaurace, z nichž je až na výjimky odlehlejších restaurací ve venkovských oblastech východní Evropy vykupován. Co se týče domácností, je tento potenciál využit pouze v několika státech EU, například v Rakousku, Španělsku a Nizozemí, kde je zajištěn systém sběrných míst. Situace se může ještě zlepšit, pokud i další země zavedou tzv. double-counting.

Kontrola úspor v praxi

Jak známo, kde existuje zvýhodnění, naskýtá se i prostor pro možné podvody. Z tohoto důvodu musí být celý dodavatelský řetězec kontrolován certifikačními společnostmi, které dohlížejí na dodržování kritérií udržitelnosti. V případě výše popsaného odpadního oleje, který vykazuje na vstupu nulové hodnoty emisí skleníkových plynů a z něj vyrobené biopalivo může být započítáno dvakrát, se jedná o kontrolu, zda nedošlo k potenciální záměně odpadního oleje za surový rostlinný olej. Bez platného certifikátu, např. ISCC, REDcert, nebo certifikátu podle české legislativy není možné realizovat obchod s biopalivy nebo surovinami na jejich výrobu, tedy například s řepkou, cukrovou řepou, pšenicí či použitým fritovacím olejem.

Doposud byla kontrola úspor emisí skleníkových plynů de facto rutinní záležitostí, jelikož většina výrobců používala standardní hodnoty uvedené ve směrnici. To již ale nebude v budoucnu možné. Například v Česku nejběžnější MEŘO musí zefektivnit ukazatel úspory emisí. Výrobci doposud většinou uvádějí jen standardní hodnotu 52 g CO2ekv/MJ, která odpovídá úspoře ve výši 38 procent. V roce 2017 by již požadavek na úspory nesplňovalo (viz graf).

Výpočty podle skutečných hodnot

Výrobci proto již přecházejí na vlastní výpočty podle skutečných hodnot, které jsou náročné jak pro samotné certifikované společnosti, tak pro auditory. Výstupem jsou ovšem nižší hodnoty emisí a možnost lépe uplatnit finální biopalivo na trhu. O tom, že skutečné výpočty se nedotýkají pouze výrobců biopaliv, svědčí i zkušenosti TÜV Süd Czech s ověřováním výpočtů emisí u pěstitelů kukuřice v Srbsku. To, jako stát mimo EU, nemůže pro tuto plodinu použít standardní hodnotu. V takovém případě musí zemědělec vykazovat veškeré vstupy, jako je spotřeba hnojiv, pesticidů, osiv, nafty a elektřiny ve vztahu k výnosu konkrétní plodiny, která bude určena na výrobu biopaliv, a z těchto hodnot vypočítat emise skleníkových plynů v kilogramech na tunu produktu.

Výpočty emisí skleníkových plynů se vztahují rovněž na dodavatele pohonných hmot, kteří mají povinnost postupně snižovat emise z jimi dodaných pohonných hmot. U nich provádějí kontrolu rovněž certifikační společnosti s potřebným oprávněním. Předmětem ověření je zpráva o emisích z dodaných pohonných hmot, kterou si dodavatel musí zpracovat podle bilance jednotlivých pohonných hmot uvolněných do volného daňového oběhu. Předpokladem k započtení nižších hodnot emisí pocházejících z biopaliv jsou doklady prokazující shodu s kritérii udržitelnosti pro jednotlivá biopaliva a biosložky obsažené v klasických pohonných hmotách.

Budoucnost biopaliv

Z letos publikované studie Institutu pro ekonomickou a ekologickou politiku (IEEP) vyplývá, že biopaliva vyrobená z disponibilní části odpadů a zbytků generovaných v EU by mohla potenciálně nahradit do roku 2030 až 16 procent pohonných hmot spotřebovaných v dopravě. Dokonce i mnohem konzervativnější scénář počítající s dosažením podílu dvou procent pohonných hmot vyrobených z odpadů a zbytků do konce roku 2020 by podle autorů studie zajistil v EU 40 tisíc pracovních míst a až 2,4 miliardy EUR pro zemědělský a lesnický sektor.

EK počítá v rámci návrhů na novelizaci směrnice 2009/28/ES s návrhem 2,5procentního podílu vyspělých biopaliv a zastropováním podílu biopaliv první generace. Návrhy však narážejí na odpor řady členských států. Tato nejistota kolem dlouhodobé politiky v oblasti biopaliv vyvolává logicky velkou nedůvěru jak výrobců konvenčních pohonných hmot, tak i výrobců tradičních biopaliv a samozřejmě především investorů do výroby vyspělých biopaliv. Jistý pozitivní signál pro vyspělá biopaliva vyslala začátkem dubna EK vydáním pravidel pro státní podporu energetiky a životního prostředí na období 2014–2020. Z nových pravidel vyplývá, že EK již nepovažuje investiční podporu zařízení na výrobu biopaliv z potravinářských plodin za opodstatněnou a připouští podporu stávajících zařízení, která se rozhodnou upravit technologii na výrobu vyspělých biopaliv. Zatímco investiční podpora na podporu biopaliv první generace skončila v červnu 2014, provozní podpora pro tato biopaliva je možná do roku 2020, avšak pouze pro zařízení uvedená do provozu do konce roku 2013. Pravidla vydaná EK jsou v České republice významná především pro přípravu nových operačních programů pro programové období 2014–2020.

Soňa Hykyšová

TÜV Süd Czech
Stefania.Recskyova@tuv-sud.cz
www.tuv-sud.cz

Reklama
Vydání #9
Kód článku: 140901
Datum: 04. 09. 2014
Rubrika: Servis / Legislativa
Autor:
Firmy
Související články
Jak efektivně využívat vodu? 85 % českých firem s ní plýtvá

Statisíce až miliony korun ročně – takovou ztrátu může firmám způsobit nedostatečná péče o vodu v průmyslových odvětvích napříč spektrem. Podle společnosti Aquarex Waterprofit, která se specializuje na řešení pro úpravu a management vody, přitom čirou tekutinu koncepčně neřeší valná většina českých společností – 85 % procent z nich s ní plýtvá. Velké ztráty v tomto směru hlásí chemický, energetický či potravinářský průmysl, ale i strojírenství.

Samoregulační iniciativa pro energetickou efektivitu

Výrobní stroje jsou Evropskou komisí definovány jako jedna z prioritních skupin výrobků v rámci Evropské směrnice 2009/125/EC. Komise zahájila v roce 2010 práci na přípravné studii s cílem analyzovat environmentální profil výrobních strojů s ohledem na ekonomická a technická hlediska na jedné straně a specifická hlediska trhu na straně druhé.

Environmentální vlastnosti stavebních materiálů a výrobků

Certifikační standardy udržitelnosti budov kladou velké nároky na energetickou náročnost, spotřebu vody, údržbu, výběr lokality a také na vlastnosti materiálů použitých při stavbě a při vybavování interiéru budovy. Výběrem vhodných materiálů a výrobků je možné docílit snížení spotřeby přírodních zdrojů a zlepšení kvality vnitřního ovzduší. Pro dodavatele takových výrobků a materiálů to v mnoha případech znamená nutnost splnit vyšší požadavky, které jdou nad rámec legislativy.

Související články
Jednokomorové dvoupotrubní dávkovače do CMS

Na rozdíl od stávajících dvoukomorových dávkovačů se šoupátkovými rozváděči, např. zn. Lincoln, jsou nové jednokomorové dávkovače řady 2D a 2DD nesrovnatelně jednodušší. Nový princip plnění dávkovacích komor prostřednictvím dvojice jednosměrných ventilů V1-V2 v sobě skrývá potenciál uspokojit poptávku po levném mazání tukem i pro běžné stroje a strojní zařízení. S tím byla odborná veřejnost seznámena v článku MM Průmyslové spektrum 11/2018, nazvaném Nová koncepce dvoupotrubních CMS.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Střídavě stejnosměrné názory na elektromobilitu, 8. díl: Jak se vláda ČR staví k e-mobilitě

V minulých dílech našeho seriálu jsme se zabývali dílčími problematickými aspekty předpokládaného úplného přechodu na elektromobilitu. Poukázali jsme kupř. na energetickou i ekologickou náročnost výroby trakčních baterií, na energetickou náročnost hypotetického přechodu na elektromobilitu, na problém energetického mixu, ale i na bezpečnostní rizika a na sociální, ekonomická i politická úskalí takového podniku. V tomto díle přinášíme rozhovor s Mgr. Janem Bezděkovským, pověřencem ministra dopravy pro čistou mobilitu, kterého jsme se na některá z uvedených témat zeptali. Má vůbec smysl v tuzemských podmínkách vést debatu o úplném přechodu na elektromobilitu? Jak se vláda České republiky staví k elektromobilům, jak bude reagovat na nízkou poptávku po tomto typu osobní dopravy a úroveň povědomí o něm? Bude mít fenomén elektromobility dopad i na provoz autoškol? Odpověď na tyto a další otázky nalezne čtenář v následujícím rozhovoru.

Střídavě stejnosměrné názory na elektromobilitu, 1. díl: Proč elektromobily? Kontroverzní debata

Eletromobilita se postupně stává realitou. Přestože se názory na ni významně liší, faktem je, že se stane součástí našich životů (do jaké míry, to se ještě uvidí). Co všechno přechod na elektromobilitu ovlivní a jakým způsobem, se pokusíme nastínit v tomto desetidílném seriálu, který jsme připravili ve spolupráci a pod odborným dohledem profesora Jana Macka a inženýra Josefa Morkuse z Ústavu automobilů, spalovacích motorů a kolejových vozidel na FS ČVUT v Praze a spolu s dalšími odborníky. Jednotlivé příspěvky představí různé úhly pohledu na hromadné zavádění elektromobilů, jeho možné důsledky a technologické, ekonomické, ekologické, ale i politické dopady pro Českou republiku.

Moderní vědecké řízení podniku, Část 2. Desatero 1+2

Nasazení informačního systému PPROI do praxe s cílem maximálního zhodnocování kapitálu, obnáší pochopení jeho základních vědeckých stavebních kamenů. To si klade za cíl toto edukační desatero, které na stránkách časopisu postupně publikujeme. Dnes předkládáme první a druhé desatero.

Inženýrská akademie ČR - Rozvoj srdce Evropy

Inženýrská akademie ČR je organizace sdružující lidi se společným zájmem – podporovat výzkum, vzdělávání a inovace. Najdeme zde špičkové odborníky z různých oborů. V našem seriálu dáváme slovo těm z nich, jejichž oblasti působnosti mohou být pro naše čtenáře zvlášť zajímavé.

Úspory naruby - Zákaz výroby a dovozu halogenových žárovek

Pod tímto nadpisem redakce připravila sérii zásadních článků o odvrácených stranách tzv. úspor, jejichž skutečné výsledky jsou často přinejmenším sporné.

Od polorozpadlého pivovaru ke kultovní značce

Stanislav Bernard je nepřehlédnutelný člověk nejen v oboru pivařství. Nejen svou výškou, ale svými názory a tím, jak se Rodinný pivovar Bernard, kterého je čtvrtinovým vlastníkem, prezentuje navenek. Billboardové kampaně, kde stál na stráži proti europivu, jsou snad každému známé.

Český podnikatel pod tíhou bruselské legislativy

Podporuje Evropská unie svoji evropskou ekonomiku, potažmo národní ekonomiky jednotlivých zemí, nebo je to moloch, který je brzdou dalšího rozvoje? Jaký je aktuální stav a co můžeme ještě od bruselské legislativy očekávat? Na názor jsme se zeptali prezidenta Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR RNDr. Jiřího Hynka.

MM Podcast: Glosa - Dědici evropské historie

Evropa se během relativně krátké doby proměnila z technologicky, ekonomicky i vojensky nejrozvinutějšího regionu planety v turistický skanzen s otevřeným zbytnělým sociálním systémem, na který se snaží napojit vlny přicházejících z celého světa.

Střídavě stejnosměrné názory na elektromobilitu, 9. a 10. díl: Jak se staví odborníci k e-mobilitě

V minulém díle našeho seriálu jsme dali prostor pověřenci ministra dopravy pro čistou mobilitu Mgr. Janu Bezděkovskému pro vyjádření se k jednotlivým problematickým aspektům, které s sebou přináší deklarovaný úplný přechod na elektromobilitu. V tomto díle jsme s podobnými otázkami oslovili odborné garanty našeho seriálu – prof. Macka a Ing. Morkuse –, již na ně velmi obšírně odpověděli. Zároveň tímto rozhovorem s odborníky, kteří náš seriál dozorovali, připomínkovali jednotlivé díly a motivovali nás k tvorbě dalších, seriál Střídavě stejnosměrné názory na elektromobilitu končí. Snad svůj účel – jímž bylo představit některé problematické stránky úplného přechodu na elektromobilitu a předložit je k další diskuzi – splnil.

Síla nápadu, síla vůle

Jaro – a možná nejen jaro – 2020 vejde vinou rozšíření nemoci covid-19 do dějin ekonomiky i společenského dění jako nová, draze vykoupená zkušenost. Na druhé straně už dnes přináší nové výzvy, generuje nápady, motivuje k sounáležitosti. Podívejme se nyní na několik příkladů, zejména z oblasti různých typů výroby, kde firmy ani lidé nerezignovali. Právě naopak..

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit