Neobyčejný dar designérské intuice

Přestože jeho jméno působí cizokrajným dojmem, je rodák z malebného Podorlicka a domovem je mu Praha. Má za sebou celou řadu úspěšných realizací a patří nepochybně mezi přední osobnosti českého designu. V současné době ovšem více pracuje se studenty a učí je formulovat otázky smyslu a praktického uplatnění designu v průmyslu. Je spoluzakladatelem nového oboru na Fakultě architektury ČVUT, který se věnuje designu strojů, zařízení, výrobků, stavebních a interiérových prvků. To je, podle jeho slov, především výtvarná práce spjatá s funkční a estetickou mírou věcí, se zlepšením potřeb člověka, jakož i se zdokonalováním vývoje výrobní produkce – a to k obapolnému prospěchu.

„Otázky designu mne provázejí celou mojí profesionální činnosti od sádry a pravítka s trojúhelníkem až k programům IT. Nalezení vhodných proporcí mezi filozofií, inteligentním projektem, finální prezentaci a následné uvedení projektu do výrobního procesu, znamená nalézt optimální vazby mezi uvedenými body. Harmonie mezi teoretickou a praktickou rovinou určuje smysl práce pedagoga-designéra. Kvalita designu závisí především na inteligenci řešitele a na technologických a materiálových možnostech doby. Dynamický rozvoj technologií a nových materiálů, který nás doslova zahlcuje novými objevy a postupy, nastoluje otázky, jak tyto nové skutečnosti aplikovat a rozvíjet,“ vysvětluje na úvod našeho rozhovoru na Ústavu průmyslového designu na Fakultě architektury ČVUT Praha Alexius Appl.

Technika nám výrazně zjednodušuje život a lidé se stále více zaměřují pouze na jednoduché úkony obsluhy. Degraduje se tím úroveň řemesla, která je pro kvalitní design nezbytná, a zdá se, že i naše životy jsou ovládány a technika sama určuje směr designu. Alexius Appl to vidí trochu jinak. Pochopení současného trendu a zaujetí vlastního stanoviska považuje ve svém oboru za zcela zásadní. Nepopírá, že se výrazně snížila úroveň manuální zručnosti a cit pro materiál, ale zároveň oceňuje nové technologie v oblasti projektování a možnost relativně snadné a rychlé práce, což ovšem svádí k formálnímu přístupu při řešení daného úkolu. „Uvedené skutečnosti se projevují zejména při výuce designu na školách výtvarného zaměření. Strach ze složité techniky a její filozofie odvádí stále více mladé lidi od studií technických oborů a logicky také od náročného studia průmyslového designu,“ dodává a zároveň ukazuje příkladná díla svých studentů, kde je patrný vyvážený tvar mezi technickou, výtvarnou a lidskou hodnotou díla. Hovoří o důsledném propojení humanitních nároků a moderního projektování s klasickou manuální dovedností a o jejich vzájemném ovlivňování, které umožňuje nalezení nových směrů pro moderní průmyslový design. Klade přitom důraz na lidskost, funkci, estetiku a formu, která je podle jeho slov základním kamenem pro zvládnutí současné a budoucí profese průmyslového designéra.

Pro OEZ Siemens vytvořil Alexis Appl asi 80 projektů, které byly ze 60 % realizovány.

Sociologové velmi často hovoří v souvislosti s globalizací o neodvratné tyranii průměrnosti, jež limituje jedinečnost a kulturu; předpovídají velký pokles úrovně vzdělání, schopnosti a potřeby vzdělávat se a ohlašují příchod zaopatřovacího státu s absurdním byrokratickým plánováním s nadvládou masových médií na úkor přirozené autenticity a sociální citlivosti jednotlivce. Alexius Appl sleduje ve svých přednáškách průmyslový design i z hlediska ekonomického, ekologického a sociologického kontextu a staví globalizační proces na novou platformu. „Všechno lze pochopit, směrovat a využít,“ říká. „Základní možnosti volby jsou design a trh, nebo design a člověk. Poloha designu je tak na hraně a společnost musí hledat řešení, ke které skupině se přikloní. Ohromné rozdíly v životních hodnotách a v kvalitě nabízených výrobků s relativně stejným designem, chápaným jako nástroj komerce, staví design do pozice služeb obchodu, a ne do pozice služeb pro člověka. Návrat k myšlenkám humanismu, hledání samé podstaty designu v jeho smyslu a poslání umožní nalézt nové tvary a kvalitu oboru. Ekologie, energie, ekonomika, lidské vzájemné společenství, potlačování agresivity a úcta k životu – to jsou témata, která na design čekají a jsou výzvou pro budoucnost,“ dodává k otázkám globalizace.

Ve svých přednáškách často klade Alexius Appl základní otázky typu: proč design ano a proč design raději ne. Odpovědi se snaží hledat v minulosti. Vysvětluje studentům, že průmyslový design se vyvíjí od poloviny 18. století, od manufaktur přes malosériovou výrobu až po dnešní složitou a sofistikovanou produkci v rámci globální světové ekonomiky.

„Sériová výroba strojů od počátku své existence byla a je zaměřena na ekonomický úspěch podmíněný relativně snadnou obsluhou jak pracovní linky, tak výsledného finálního produktu,“ podotýká a dále dodává: „Aby byly splněny tyto základní požadavky, bylo nutné při konstrukci jednoúčelových strojů (nová skupinu speciálních strojů, později robotů) přiřadit k vývoji strojů nový fenomén, a to požadavek na snadnou obsluhu (ergonomii), bezpečnost a také estetické a kulturní hodnoty. Začátky výtvarného zpracování jak strojů, tak finálních produktů byly ovlivněny osobní účastí autora při tvorbě navrženého předmětu nebo stroje. Relativně veliká část práce, jak konstrukční, tak modelová, vyžadovala veliký potenciál intelektuální i manuální, které byly v symbióze a vřele se ovlivňovaly a doplňovaly. Slušnost, pokora a vzájemný respekt jak k technice, tak zejména k ostatním spolutvůrcům společného díla, byly základními hodnotami úspěchu…,“ vysvětluje nostalgicky a svůj obdiv k předmětům a strojům minulosti pro jejich lidskost a intelekt často demonstruje i v Národním technickém muzeu. Připomíná také vlivnou německou školu Bauhaus, která měla za úkol obnovit jednotu umění pod vedením architektury a vyjádřit těsný vztah umění k řemeslu. „Umění a technika mají tvořit nový celek. Konečným cílem výtvarné činnosti se má stát stavba. Každý student Bauhausu se musel naučit řemeslu. Kultivovaný výrobek ze začátku minulého století byl hodnotou pro další vývoj průmyslového designu nejen v naši zemi, ale v celém moderním světě. Důraz na detail, na citlivé finální provedení celého produktu ukázal na možnosti produkce zboží tohoto typu i v hromadné sériové výrobě. Zasloužená úcta a obdiv k tomuto období kulturních a inteligentních hodnot trvá a je stále aktuální,“ vypráví studentům docent Appl a dále pokračuje k tématům zrychleného tepu doby, kde se prudce mění nároky a požadavky na průmyslový design. Je to zvláště rozvoj průmyslu a nových technologií po II. světové válce, kdy přicházejí ke slovu nové technologie tváření kovů a plechů, lisování plastických hmot do lisovacích forem s mnohonásobnou reprodukcí, tiskařské a kopírovací stroje pro reprodukci technických výkresů a dokumentace. Design v této etapě zcela změnil logiku a možnosti aplikace v technické i lidské rovině. „Design se dostává pod veliký ekonomický tlak a do zcela jiné polohy v rámci názoru na funkci a smysl užitných hodnot. Preference trhu a zisku proti kulturnímu pojetí a užitným hodnotám člověka by měla přinášet pro design nové impulzy a problémy k řešení,“ vysvětluje docent Appl, a zároveň poukazuje i na dobrý příklad, kdy byl ve Zlíně (Gottwaldově) založen ateliér Tvarování strojů a nástrojů, vedený profesorem Zdeňkem Kovářem, který navázal na Školu umění ve Zlíně pod patronací firmy Baťa, vedenou sochařem Vincentem Makovským. Základní filozofie (struktura) ateliéru designu vycházela z kvalitního sochařského pojetí s důrazem na vyjádření funkce formou-tvarem. „Klasická výuka rovnováhy intelektuální s rovinou manuální zručnosti se může stát příkladem i pro dnešní studium průmyslového designu. Nemohu ovšem obejít současný stav a trendy výuky průmyslového designu, kdy se stále nedaří nalézt optimální proporcionální vztah mezi technologiemi IT a klasickou výukou založenou na tradici zlínské školy. Odklon výuky od studia techniky, řešení její problematiky, smyslu a užitné kvality směřuje často k formálnímu pojetí designu pouze jako nástroje komerce a byznysu. Ekonomika státu založená na průmyslové produkci vyžaduje jasnější koncepci výuky průmyslového designu s důrazem na obnovení vlastní identity a formy,“ dodává poněkud skepticky.

Jak tedy posuzovat průmyslový design z obecného a praktického pohledu? Alexius Appl říká, že obecně platí to, že inteligentní projekt má inteligentní design. Inteligentní nosná myšlenka projektu svojí silou založenou na intuici a logice myšlení musí unést další vstupy tak, aby se logicky nabalovaly na osu řešení a utvářely harmonický celek (kompozici). Vytváří inteligentní estetickou a funkční hodnotu projektu bez skrytých spekulativních forem.

„Jestliže přistoupíme ke stroji, který jsme nikdy předtím neviděli, a jsme postaveni před problém stroj řídit nebo opravit, ale přitom stroj nebo předmět je řešen podle výše uvedené definice, překvapí nás, jak snadno dokážeme intuitivně stroj ovládat, případně demontovat i zpět uvést do původního stavu. Základem uvedeného příkladu je fakt, že celé řešení je vedeno jednoticí myšlenkou inteligentní stavby,“ upřesňuje.

Posouzení designu z praktického pohledu je o mnoho těžší. „Špatný stroj je stejně výrobně drahý jako stroj dobrý, zbývá jenom určit, který stroj je pěkný a který ne. Pěkný stroj ještě neznamená, že také dobře pracuje, a jsme tam, kde jsme nechtěli být,“ podotýká docent Appl a ptá se svých studentů, jaký tedy má být stroj? Jak jej posuzovat z praktického pohledu? Dostává se mu logické odpovědi, že musí být dobrý ve všech ukazatelích. Pedagog souhlasí a doplňuje ještě další vlastní definice, kde obecně platí, že tvar stroje odpovídá funkci stroje a funkce stroje odpovídá tvaru stroje. Specifikou designu při vstupu do týmu řešitelů daného projektu je podle Applových slov zdánlivá iracionálnost vůči pragmatice konkrétního zadání investora. Nalezení původní designérské myšlenky a její zakomponování do úvodního projektu vyžaduje relativní prostor pro svobodné vyjadřování všech účastníků. Respekt ke všem ostatním názorům souvisejícím s projektem a vzájemná úcta mezi řešiteli jsou nedílnou součástí dobrého řešení. Prosazení a obhájení designérského názoru je ovšem možné jen na základě akceptace nového přístupu k řešení včetně reálného posouzení technologické úrovně zadavatele a jeho ekonomických možností.

Vlastimil Růžička

vlastimil.ruzicka@mmspektrum.com