Názor, že jsou topmanažeři velkých společností placeni na základě své výkonnosti, byl naposledy silně zpochybněn v souvislosti s nedávnými účetními skandály. Výkonům neodpovídající odměny topmanažerů narážejí na cítění spravedlnosti mnoha lidí a uzurpují hodnotu patřící akcionářům. Nadměrné odměny mohou působit i demotivačně na ostatní pracovníky podniku (rozdíl mezi mzdami manažerů a mzdami ostatních pracovníků se rapidně zvyšuje, např. v USA se zvýšil poměr z 26 : 1 v r. 1970 na 475 : 1 v r. 1999).
Pokud jsou odměny topmanažerů neopodstatněné, selhává jednoznačně corporate governance (správa společností). Je zřejmé, že úroveň odměn závisí na míře kontroly, a to nejen ze strany akcionářů, ale i ze strany konkurence, která svým tlakem omezuje snahy přenést nadměrné mzdové náklady na zákazníky. Klíčové postavení v oblasti kontroly a dohledu nad managementem mají dozorčí rady. Jejich úkolem je objektivně posoudit, zda jsou vysoké odměny oprávněné a zda jim odpovídá výkonnost. Musí být však kvalifikované, nezávislé na výkonném managementu a prosty konfliktu zájmů.
Největší podíl na nárůstu odměn topmanažerů má vzrůstající využívání akciových opcí. Tento trend nelze paušálně odsoudit. Snahou je nasměrovat úsilí managementu na růst cen akcií, respektive na růst hodnoty majetku akcionářů. Praktická realizace akciových opcí je však spojena s problémy. Závislost mezi kvalitou manažerských rozhodnutí (reálným stavem podniku) a cenou akcií je totiž velice sporná. Ceny akcií závisí na celém spektru faktorů, které management může jen ztěží ovlivnit (např. nálady investorů, politický a hospodářský vývoj ve světě apod.). Zvlášť smutnou příčinou odloučení vývoje cen akcií od reálné výkonnosti společností jsou podvodné praktiky manažerů, namířené na manipulaci hospodářských výsledků s cílem ovlivnit kurz akcií a realizovat bezpracné zisky v řádu desítek milionů korun.
Zvlášť tristním osudem je uplatňování akciových opcí u řady tuzemských společností. Opční programy umožňují v těchto případech okamžité či velmi brzké využívání opcí, čímž se vytrácí motivace managementu k dosahování dlouhodobého zvyšování hodnoty podniku. Topmanažer tak může vydělat obratem prodejem akcií desítky milionů korun, a to i v případě, kdy růst cen akcií není navíc primárně ovlivněn manažerskými dovednosti, ale spíše politickými rozhodnutími (např. v případě ČEZ rozhodnutím o fúzi s lokálními distribučními společnostmi).