Kromě ratingu se během posledních let objevila celá řada dalších hodnocení a měření, která se rovněž snaží pomoci obchodním partnerům, investorům či finančním institucím k lepší orientaci v šedivé mase podniků. Neměla by však být označována jako rating, protože tento pojem je i v mezinárodním měřítku chápán jako výsledek výše popsaného standardního procesu. Těmto odlišným metodám hodnocení by bylo vhodnější přiřadit jiné názvy, např. scoring, labelling, ranking.
Scoring je metoda, která každému hodnocenému subjektu přiřadí podle předem definované metodiky určitý počet bodů - skóre. Body se mohou získávat z více hodnotících kritérií, jak kvantitativních, tak kvalitativních. Do celkového součtu pak mohou jednotlivá kritéria vstupovat se stejnými nebo různými vahami.
Labelling je metoda prakticky totožná. Výsledkem hodnocení je přiřazení jakési "visačky kvality", označující míru důvěryhodnosti a celkovou kvalitu subjektu nebo produktu.
Ranking znamená v doslovném překladu uspořádání, seřazení. Jedná se o metodu, která podle předem zvolených kritérií přiřadí množině subjektů pořadí a sestaví "ligovou tabulku" od nejlepšího k nejhoršímu. Tyto žebříčky jsou poměrně snadno pochopitelnou pomůckou při rychlém zjišťování, které podniky jsou lepší a které horší. V jednoduchosti této metody však číhají i její velká úskalí. Při čtení nejrůznějších žebříčků či zejména jejich horních částí sdělujících světu, kdože je to vlastně těch x nejlepších (TOP....), je totiž nutno si zejména uvědomit, kolik subjektů celkem vstoupilo do hodnocení, kdo a na základě čeho je vybral, podle čeho jsou subjekty seřazeny, jak byla provedena konstrukce výsledného kritéria a na základě jakých vstupních veličin.
Z rankingů, které jsou v ČR sestavovány na základě výpočtu finančních ukazatelů podle předem stanoveného modelu a metodiky, stojí za zmínku dva: Czech Sector Award a The EVA(r) Ranking Czech Republic.