Studie naznačuje, jak dosáhnout energeticky efektivních zlepšení pro celé spektrum výrobních strojů, jako jsou zejména kovoobráběcí stroje, zařízení pro svařování a dřevoobráběcí stroje. Byla publikována loni v létě a má sloužit jako výchozí podklad pro diskusi mezi Evropskou komisí a stakeholdery v Konzultačním fóru ekodesignové směrnice a také k vyhodnocení dopadu konečných implementačních opatření určených pro výrobní stroje. Evropská komise se také může vyhnout regulaci ve prospěch samoregulace v případě, že tato bude průmyslovými kruhy upřednostněna.

Směrnice Ecodesign je rámcová směrnice s definovanými pravidly v rámci Evropské unie pro nastavení ekodesignových požadavků na výrobky spojené se spotřebou elektrické energie. Mandatorní požadavky pro specifické výrobkové skupiny jsou aplikovány prostřednictvím implementačních opatření po konzultaci se zájmovými stranami. Evropská komise ustaví Konzultační fórum pro specifickou skupinu výrobků s cílem usnadnit dialog se stakeholdery.

Během setkání Konzultačního fóra v roce 2009 prezentovalo Cecimo Evropské komisi návrh na zahájení samoregulační iniciativy (self-regulatory initiative – SRI) určené pro kovoobráběcí stroje. Záměrem této iniciativy je vyvinout metodologii umožňující sektoru dosáhnout environmentálních cílů vytyčených evropskou legislativou rychleji, efektivněji a levněji. Ekodesignová směrnice uvádí samoregulaci jako alternativu k závazným regulačním opatřením a dává jí dokonce přednost za specifických podmínek definovaných v legislativě, která mezi ostatními kritérii zahrnuje nákladovou efektivitu, rychlost, transparentnost a otevřenost. Samoregulace je implementována na bázi dobrovolné dohody navržené průmyslem s podporou Evropské komise.

Původní snaha Evropské asociace Cecimo byla zaměřena na vývoj metodologie a standardů, které by umožnily výrobcům vyhodnotit energetickou efektivitu výrobních strojů standardizovaným způsobem. Toto vyhodnocení by také mělo umožnit výrobcům aplikovat na vlastní výrobky společně uznávaná ekodesignová opatření. Ta by měla přispět k dosažení společného cíle průmyslu, kterým je zvýšení energetické efektivity.

Dva roky připravovaná studie obsahuje jedinečné výsledky úvah nad vyhodnocením životního cyklu (LCA) výrobních strojů se zaměřením na energetickou efektivitu. Studie obsahuje analýzu uživatelských požadavků a nejlepších dostupných technologií, potenciál pro zlepšení ekodesignových opatření z hlediska nákladů životního cyklu a ekonomický a tržní potenciál energeticky efektivních výrobků.

Od zahájení procesu samoregulace vynaložilo Cecimo mnoho úsilí na formulaci komentářů a příspěvků do přípravné studie. Ve spolupráci se svými členy a výrobními podniky výrazně přispělo k dokončení přípravné studie marketingovými znalostmi a technickou odborností. Spolupráce s průmyslem potvrdila vysokou důležitost uváděných poznatků objektivně reflektujících průmyslové a tržní skutečnosti. Těchto poznatků bude využito v dalších stadiích přípravy legislativních požadavků na výrobní stroje.

Výstupem studie je penzum všeobecných poznatků poskytujících důležité informace pro zákonodárce a průmysl za účelem pomoci při vytváření společného rámce pravidel a kritérií pro ekodesign výrobních strojů. Přípravná studie samozřejmě neposkytuje odpovědi na všechny otázky a objasnění všech detailů, které by umožnily navrhnout vhodná implementační opatření, a proto je další spolupráce s průmyslem výrobních strojů rozhodně nutná.

Studie evropské komise a vlastní výzkum směřují k závěru, že připravit standardizovaná kritéria pro vyhodnocení energetické efektivity aplikovatelné na široké spektrum výrobků, obzvláště u výrobních strojů, představuje velkou výzvu. Obor výrobních strojů je charakteristický širokým spektrem strojů (kolem 400 druhů a 2 000 modelů) s odlišnými technickými prvky. Většina technických parametrů výrobku je přesně stanovena a přizpůsobena potřebám zákazníka.

Parametry výrobního stroje jsou stanoveny s ohledem na komplexní souhru různých aspektů a to činí porovnatelnost výrobních strojů s rozdílnými technickými vlastnostmi extrémně složitou. Na druhou stranu v případě jednoho řešení pro všechny výrobky „one size fits all” se ekodesignová opatření stávají zbytečnými a neefektivními. Jinými slovy, opatření, které vede ke zlepšení energetické efektivity konkrétního typu obráběcího stroje, může generovat opačné výsledky v případě aplikování na stroji stejného typu, ale s odlišnými technickými parametry a způsobem používání. V případě špatně zvolených opatření na zvýšení energetické efektivity může dokonce dojít k negativnímu dopadu na účinnost stroje.

Cecimo sdílelo své poznatky s Fraunhoferovým institutem, jehož pracovníci vypracovali přípravnou studii pro Evropskou komisi. Tento renomovaný institut uvádí, že ekodesignová řešení musejí být aplikována po zvážení konkrétních podmínek, v nichž budou používána, a každá volba musí být pečlivě vyhodnocena právě pro tu kterou zamýšlenou aplikaci. Kromě toho studie navrhuje opatření, která by pomohla docílit energetické efektivity tím nejúspornějším způsobem. Na základě shromážděných poznatků bylo konstatováno, že obecná, spíše než specifická, implementační opatření by byla vhodnější možností pro všechny druhy výrobních strojů a komponentů.

Ekodesignová směrnice uvádí, že Evropská komise může zavést specifická a/nebo obecná implementační opatření (požadavky) na vybrané výrobkové skupiny. Obecné požadavky jsou založeny na ekologickém profilu dané výrobkové skupiny bez nastavení limitní hodnoty pro vybrané parametry. Cecimo také vzalo v úvahu tyto poznatky při volbě nasměrování samoregulace.

Pracovní skupina CEEWG došla k závěru, že kritéria pro vyhodnocení ekodesignu by se měla zakládat na standardech. Standardy by měly být připraveny normotvornými organizacemi, a to za přispění expertů.

„Přijetí ekodesignových opatření v průmyslu, v případě regulace nebo samoregulace, bude možné pouze v dostupnosti vyhovujících norem. Normy jsou nutným předpokladem k tomu, aby výrobci dodávali na trh energeticky efektivní výrobky, které zvýší jejich důvěryhodnost v případě, že výrobci budou schopni dokázat svým zákazníkům, že jde skutečně o energeticky úsporné produkty,“ tvrdí Dr. Wilfred Schäfer, ředitel VDW, členské organizace asociace Cecimo zastupující německé výrobce strojů.

Proto Cecimo podporuje činnost pracovní skupiny ISO/TC 39/WG 12, která pracuje na normě pro environmentální hodnocení výrobních strojů se zaměřením na energetickou spotřebu. Samoregulační proces je v souladu s vývojem této normy. Evropská komise také pověřila Evropský výbor pro normalizaci CEN vyvinout normy na podporu legislativy. Normy jsou zásadní pro vytvoření podmínek pro rozšířené přijetí ekodesignových opatření v sektoru tak, aby všichni mohli začít hrát podle stejných pravidel.

Bohužel je zde velká prodleva mezi plánovaným časovým harmonogramem pro implementaci ekodesignové směrnice a normotvorným procesem. Tato skutečnost bývá často označována za jeden z hlavních nedostatků legislativního procesu. Obvyklý normotvorný proces v pracovní skupině ISO může trvat až pět let, zatímco nasazení ekodesignových implementačních opatření do praxe zabere dva až tři roky. V případě samoregulace, tedy dobrovolné dohody výrobců, se očekává, že se výsledky projeví dříve. Je tedy zřejmé, že v době aplikování implementačních opatření nebo dobrovolné dohody nebudou vhodné normy ještě připraveny.

Po dokončení přípravné studie Evropské komise se Cecimo zaměří na definici a validaci environmentálních hodnoticích kritérií pro výrobní stroje. Taková kritéria by měla být definována normami připravovanými pracovní skupinou ISO. CECIMO bude usilovat, aby zmíněná časová prodleva byla minimální.

„Cecimo v každém případě usiluje o pokračování procesu samoregulace. Na základě poznatků naší expertní skupiny a závěrů přípravné studie Evropské komise se zaměří na vytváření konceptu samoregulace, který zohlední potenciál individuálních energeticko-efektivních opatření a svobodu při rozhodování při jejich aplikaci,“ říká Ing. Jiří Vrhel, člen pracovní skupiny CEEWG (Cecimo Energy Efficiency Working Group) a technický manažer Svazu strojírenské technologie, který je členským subjektem asociace Cecimo.

Cecimo je odhodláno vypořádat se se současnou výzvou a vyvinout konzistentní a efektivní koncept samoregulace. Po doručení oborového návrhu bude záležet na Evropské komisi, jak ve spolupráci s konzultačním fórem vyhodnotí kvalitu připraveného konceptu. Směrnice také od oboru požaduje, aby byl nastaven transparentní systém monitorování a reportování ještě před zavedením samoregulace do praxe. Výsledky monitoringu budou pravidelně seznamovat Evropskou komisi s vývojem samoregulace a jejími výsledky. V době, kdy tento článek vznikal, vypracovávali experti Cecimo koncept SRI a začala probíhat jednání mezi zástupci Cecimo a Evropské komise o podmínkách uzavření vzájemné dobrovolné dohody. O výsledcích vás budeme následně informovat.

Ing. Jiří Vrhel

Svaz strojírenské technologie

vrhel@sst.cz

V článku byly použity informace získané během řešení projektu FR TI3/655 – Ecodesign ve stavbě obráběcích strojů podporovaného Ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky.

Milník pro konformitu strojního zařízení

Evropský strojírenský průmysl, reprezentovaný asociacemi CECE, Cecimo, CEMA, FEM a EUROMAP s uspokojením přijal návrh Evropské komise v podobě Směrnice pro dohled nad bezpečností a trhem, jelikož odráží mnohé návrhy, které tento průmysl vznesl v průběhu uplynulých měsíců. Na jedné straně tito zástupci podporují pozitivní aspekty tohoto balíčku, zároveň se však obracejí na Evropský parlament a Radu Evropy s požadavky na další dodatečná opatření pro zlepšení celkové účinnosti navrhovaného schématu.

Nová Směrnice pro dohled nad trhem se týká jak neharmonizovaných spotřebních, tak harmonizovaných nespotřebních produktů. Současná pravidla pro dohled nad trhem jsou rozptýlena v řadě různých předpisů, konkrétně v GPSD (2001/95/EC), Směrnici 765/2008 a v mnoha dílčích sektorových nařízeních. Balíček nyní tato pravidla shrnuje do jediného nástroje a usiluje o zavedení jednotných pravidel dohledu nad trhem napříč Evropskou unií. Směrnice zavádí širší definici rizika, což staví veškeré veřejné zájmy na stejnou úroveň, co se týče významu. Zatímco v minulosti bylo riziko veřejného zájmu interpretováno zejména jako riziko týkající se zdraví a bezpečnosti, nyní je definováno tak, aby byla zajištěna ochrana životního prostředí a energetická efektivita definovaná jednotnou legislativou Evropské unie. Ze směrnice rovněž plyne, že identifikují-li úřady například produkt, který není správně označen nebo nemá správnou dokumentaci, budou tento produkt považovat za možné „ohrožení“ veřejného zájmu a budou mít povinnost jednat. To je velmi důležité pro výrobce, kteří již dlouho volají po rychlých a efektivních krocích, aby nevyhovující stroje nemohly vytvářet nekalou konkurenci na vnitřním trhu EU.

Dále není možné zajistit na příslušném trhu efektivní systém kontroly, jestliže jsou uplatňovány různé typy sankcí. Je proto naprosto nezbytná jejich harmonizace tak, aby obchodníci nesli stejná rizika bez ohledu na to, kde nebo kdy uvedou svůj výrobek na trh EU. Dohled nad trhem je základním pilířem fungování vnitřního trhu a bez patřičné kontroly plnění nemají samotné požadavky žádný smysl. Vnitřní trh bude plně fungovat pouze tehdy, budou-li pravidla skutečně respektována, a ne pouze stanovena.

-jv-

Svaz strojírenské technologie

vrhel@sst.cz