Témata
Zdroj: VÚV TGM

VaVaI a průmysl:
Ověřit vizi

Činnost Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka zahrnuje především problematiku týkající se stavu, užívání a změn vodních ekosystémů a jejich vazeb v krajině, a souvisejících environmentálních rizik, ochrany vod, protipovodňové prevence a také hospodaření s odpady a obaly. Neméně důležité jsou však i projekty zabývající se hodnocením jakosti vody, jejího prostředí a užívání, a vytvářením návrhů opatření pro zlepšení kvality vod i funkce ekosystémů. Na to, jak ideálně propojit oblast vědy a výzkumu s oblastí průmyslu, jsme se zeptali ředitele této instituce, Ing. Tomáše Urbana.

Hana Janišová

Vystudovala Divadelní fakultu AMU. Většinu svého profesního života pracovala jako redaktorka v rozličných periodikách nebo na PR pozicích ve firmách různého zaměření, naposled z oblasti informačních technologií.
Osobně jí jsou blízká nejen témata týkající se techniky a technologií, ale například také z oblasti sociální nebo školství a další.
Pro MM Průmyslové spektrum pracuje od roku 2017. Její stěžejní mimopracovní aktivitou je ochrana zvířat.

Reklama

MM: V poslední době se často hovoří o významu vědy a výzkumu pro průmysl. V čem tento význam podle vašich zkušeností konkrétně spočívá?

T. Urban: Smyslem jakéhokoli výzkumu je získávání nových poznatků a souvislostí, včetně jejich využití v praxi. Pro průmysl je klíčový tzv. aplikovaný výzkum, který se zaměřuje právě na to, jak lze poznatky získané základním výzkumem využít. Základní výzkum proto bývá financován státem nebo velkými nadnárodními korporacemi, kdežto do výzkumu aplikovaného se již zapojují potenciální uživatelé, přesněji řečeno podniky. Často je na počátku jen vize, kterou však daný jednotlivec nemá sílu sám ověřit či realizovat bez využití specializovaných odborníků. Dokonce to ani nemusí být výzkum v pravém slova smyslu, ale třeba inovativní analýza dat či monitoring umožňující problém pochopit a řešit.

MM: V čem podle vás spočívá výhoda spolupráce firem a specializovaných výzkumných ústavů oproti situaci, kdy firma má svůj vlastní výzkum?

T. Urban: Oba výzkumy mají nezastupitelnou roli. Výhodu specializovaných výzkumných ústavů vidím především v šíři výzkumu. Ústavy jsou schopné postavit tým odborníků z různých oblastí, disponují znalostmi, zdroji dat a přístroji, které pro podnik nemá smysl pořizovat a udržovat, a jsou tak schopné ukázat souvislosti či srovnání, jež nemusí být při podnikovém výzkumu patrné. Naopak vlastní výzkum firem je již konkrétně zaměřen na výrobu určitého produktu v daném provozu. Staví na neocenitelné znalosti konkrétního podniku, jeho cílů, strategie, ekonomických, lidských a provozních možností. V tomto případě bych však spíše než výzkum použil termíny vývoj, inovace, design, projektování nebo zavádění do výroby. Samozřejmě výjimky potvrzují pravidlo, což vidíme na příkladu farmaceutických firem a výroby léků.

„V zahraničí mají výzkumné ústavy podporu od státu až 90 % svého rozpočtu, u nás získají tak jednu třetinu,“ říká Tomáš Urban.
(Zdroj: VÚV TGM)

MM: Na čem konkrétně nyní pracujete?

T. Urban: Jsme ústav zabývající se vodním hospodářstvím v rozsahu celé České republiky, takže i naše činnost je z velké části spojená s potřebami státu, ale máme nepřeberné množství dalších projektů, vyvinuli jsme pro tzv. suché komise systém HAMR, dostupný i veřejnosti, který předpovídá nejen sucho, ale i nebezpečí nedostatku vody, monitorujeme už druhým rokem odpadní vody na virus covid-19, vyvíjíme rybí přechody, ověřujeme vývoj čistíren domovních odpadů, zjišťujeme radioaktivitu ve vodě pod elektrárnami, hledáme zdroje vody pro průmyslové areály, mapujeme přírodní koupaliště, posuzujeme dopady průmyslových činností na vody a ekosystémy, dopady zasněžování sjezdovek na vodní režim, ověřujeme kvalitu vody, vydáváme různá posouzení apod.

MM: Je možné porovnat způsob spolupráce průmyslových podniků a výzkumných subjektů v Česku se zahraničím?

T. Urban: Ze spolupráce s partnery z jiných zemí vidíme, že podniky v rozvinutých zemích mnohem více výzkum využívají k získání výhody na trhu a k ochraně životního prostředí. Dívají se dále do budoucnosti, neřeší jen aktuální profit, ale hledají přínosy v delším časovém horizontu. U nás se podniky stále bojí termínu výzkum, přitom mohou využít jen analýzu, posouzení, ověření funkce nebo společné hledání optimálního řešení v nadnárodním kontextu.

Reklama

MM: Které jsou podle vás obecně největší problémy, jež v současné době pociťuje český výzkum a vývoj? A co je jejich příčinou?

T. Urban: Samozřejmě na prvním místě jsou finanční zdroje. V zahraničí mají výzkumné ústavy podporu od státu až 90 % svého rozpočtu, u nás získají tak jednu třetinu. Pak taková drobnost jako zvýšení minimální mzdy, a následně zaručené mzdy může ústavu způsobit platební neschopnost. Co však vnímám jako mnohem nebezpečnější, je nedostatek mladých odborníků za mzdy, které jim může výzkum nabídnout. Průměrná mzda výzkumníka majícího několik titulů je dnes nižší než mzda učitele na střední škole nebo zdravotní sestry. Nemůžeme se tedy divit, že o kariéru ve výzkumu není mezi mladými absolventy univerzit, kteří zakládají rodiny, zájem nebo odcházejí do zahraničí.

MM: Podporuje podle vás stát českou oblast VaVaI dostatečně? Pokud ne, co by bylo potřeba především změnit?

T. Urban: Základní otázkou je, zda převažuje zájem státu, ale i veřejnosti o udržitelný růst, nebo o krátkodobé řešení spotřeby. Na mysli mám především podfinancovaný aplikovaný výzkum, jehož výsledky však zůstávají v naší republice, dávají jí kompetitivní výhodu a generují daně z prodeje výrobků, licencí, příjmů podniků či zaměstnanců. Jedním z hlavních problémů je nastavení výzkumných programů. V zadávacích dokumentacích jednotlivých výzev jsou projekty omezeny maximální finanční velikostí, aby se podařilo dosáhnout „naplánovaných“ ukazatelů programu, což v důsledku nepreferuje kvalitu projektů, ale jejich počet.

Pro průmysl je klíčový tzv. aplikovaný výzkum, který se zaměřuje na to, jak lze poznatky získané základním výzkumem využít. (Zdroj: VÚV TGM)

MM: Existují v této oblasti příklady, kterými bychom se mohli/měli inspirovat, ať už u nás, či v zahraničí? (Pokud možno prosím o konkrétní příklady.)

T. Urban: Podpořit výzkum a vývoj. V zahraničí si umí vážit skutečně kvalitního vzdělání a práce odborníků a vědců, nebojí se „pracující inteligence“. Problémy řeší s odborníky, a ne podomácku s kamarády. Příkladem je bezesporu Elon Musk.

MM: Jak motivovat mladé lidi, aby se dali na dráhu výzkumu?

T. Urban: Po zajištění živobytí, tj. odměňování, jsou to stáže v zahraničí, možnost osobního rozvoje, prezentace výsledků. Prakticky vždy je působení ve vědě a výzkumu spojeno s osobní seberealizací a s prestiží ve společnosti.

Ing. Tomáš Urban
vystudoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze, obor Elektronické počítače. Studoval také matematickou analýzu na MFF UK, kde posléze pracoval jako technik ve výpočetním středisku, ale i jako asistent a přednášející. Od roku 1991 působil na manažerských pozicích ve společnostech se zaměřením na služby v oblasti ICT. V roce 2009 nastoupil jako ředitel pro Českou republiku a Slovensko do společnosti Det Norske Veritas, jedné ze tří největších společností na světě zabývajících se audity a hodnocením standardů ISO, kvality řízení firem, řízení rizik a také hodnocením životního prostředí. Od prosince roku 2014 pracoval v České inspekci životního prostředí jako ředitel sekce ekonomické, organizační a technické podpory a ředitel Oblastního inspektorátu Praha. Je členem nezávislé neziskové asociace ISACA (Information Systems Audit and Control Association) a asociace itSMF International (The IT Service Management Forum). Je certifikovaným auditorem pro normy ISO 9001 (kvalita řízení) a ISO 27001 (bezpečnost informací).


Související články
Přínos vědců pro českou ekonomiku

Výzkumná a vědecká pracoviště jsou častými nositeli průlomových objevů a řešení. Jejich přínos pro konkurenceschopnost firem a národních ekonomik je neoddiskutovatelný. Jak si vede v této oblasti Akademie věd ČR, jak spolupracuje s průmyslovou sférou a kde vidí svou přidanou hodnotu? Na toto téma jsme diskutovali s předsedkyní AV ČR profesorkou Evou Zažímalovou.

Střídavě stejnosměrné názory na elektromobilitu, 9. a 10. díl: Jak se staví odborníci k e-mobilitě

V minulém díle našeho seriálu jsme dali prostor pověřenci ministra dopravy pro čistou mobilitu Mgr. Janu Bezděkovskému pro vyjádření se k jednotlivým problematickým aspektům, které s sebou přináší deklarovaný úplný přechod na elektromobilitu. V tomto díle jsme s podobnými otázkami oslovili odborné garanty našeho seriálu – prof. Macka a Ing. Morkuse –, již na ně velmi obšírně odpověděli. Zároveň tímto rozhovorem s odborníky, kteří náš seriál dozorovali, připomínkovali jednotlivé díly a motivovali nás k tvorbě dalších, seriál Střídavě stejnosměrné názory na elektromobilitu končí. Snad svůj účel – jímž bylo představit některé problematické stránky úplného přechodu na elektromobilitu a předložit je k další diskuzi – splnil.

Synergie: klíč úspěchu

Na to, jak je mladý už toho ve své profesi dokázal vskutku hodně. Už na začátku vysokoškolského studia začal podnikat v oblasti jachtingu, do čehož spadá například distribuce materiálů pro povrchové úpravy a poradenství. Dnes je Ing. Viktor Brejcha nejen spojován se společností Sea-Line, ale především je specialistou pro kompozitní materiály ve společnosti Siemens Mobility.

Související články
Moje osobní spotřeba je menší než leckterého mého zaměstnance

Kvido Štěpánek založil před 30 lety prosperující společnost. Dnes je její majetek odhadován na dvě miliardy korun. Za dobu své existence věnoval na dobročinnost více než 100 milionů korun. Tento nenápadný a skromný člověk inspiroval naši redakci, která ho požádala, aby se s ní podělil o své názory na filantropii, životní hodnoty a tradici dobročinnosti v Čechách.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Z manažera vlastníkem

V době recese koupila Olga Kupec od německého majitele slévárenský provoz a už více než 10 let jede její firma na plné obrátky. Tato přemýšlivá a empatická dáma dokázala svým přístupem ke klientům a kolegům vybudovat v českoněmeckém pohraničí prosperující firmu, která nemá nouzi, ani o zakázky, ani o zaměstnance.

MSV představí svět budoucnosti

Mezinárodní strojírenský veletrh vstupuje do svého již 61. ročníku. Během let se z něj stal nejrenomovanější oborový veletrh. Je tedy jasné, že řídit jej tak, aby renomé neztratil, není nic snadného a vyžaduje to člověka nejen schopného, ale i zkušeného. Současný ředitel, Ing. Michalis Busios, bezesporu splňuje obojí. Dokladem je skutečnost, že pro veletrh úspěšně pracuje již od roku 2008.

Centrum pro Evropu vybudoval Bell Helicopter v Česku

V roce 2010 se rozhodl nestor vrtulníkového letectví americký Bell Helicopter vstoupit na evropský trh. Pro svůj záměr si vybral Českou republiku a v Praze na Ruzyni otevřel Evropské centrum Bell Helicopter, které má kapacitu kompletovat a servisovat až 40 vrtulníků ročně.

Inovátor, ktorý cestuje okolo sveta

Stretol som pred pár rokmi chalana, na ktorom sa mi páčila jeho priamosť a úprimnosť. Nemá ešte ani 40 rokov a už má za sebou pracovné skúsenosti ako starý muž. Dnes šéfuje celosvetovému vývoju vo významnej nadnárodnej korporácii. Je výborný technik, ale nie technokrat. Je veľmi vnímavý k zákazníkom aj svojim spolupracovníkom. Vždy keď s nim diskutujem o inováciách, obdivujem jeho schopnosť vidieť veci v súvislostiach a pohľad do budúcnosti. Je to manažér s dušou podnikateľa, rebel s vystupovaním diplomata, cieľavedomý a pracovitý chlap s citlivou dušou a ochotou pomáhať druhým. Vzdelaný a skúsený profesionál s čistotou malého dieťaťa. Norbert Brath, šéf celosvetového výskumu a vývoja spoločnosti Embraco.

Český podnikatel pod tíhou bruselské legislativy

Podporuje Evropská unie svoji evropskou ekonomiku, potažmo národní ekonomiky jednotlivých zemí, nebo je to moloch, který je brzdou dalšího rozvoje? Jaký je aktuální stav a co můžeme ještě od bruselské legislativy očekávat? Na názor jsme se zeptali prezidenta Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR RNDr. Jiřího Hynka.

MM Podcast: Glosa - Jak se upekl dort (Národního plánu obnovy)

Národní plán obnovy ČR a jeho objem 191 mld. Dokážeme jej skutečně využít? Na Slovensku kolem premiéra Krečmara vzniká poradní tým odborníků, které do tohoto postu neuvedla politická loajalita, jak tomu bývá u nás, ale skutečné zkušenosti globálního charakteru např. s vlastním podnikáním a zaváděním inovací do praxe. Mají jasno, co budoucí průmysl pro nakopnutí země potřebuje. Žádný politický populismus, žádné zpátečnické názory. 

Síla nápadu, síla vůle

Jaro – a možná nejen jaro – 2020 vejde vinou rozšíření nemoci covid-19 do dějin ekonomiky i společenského dění jako nová, draze vykoupená zkušenost. Na druhé straně už dnes přináší nové výzvy, generuje nápady, motivuje k sounáležitosti. Podívejme se nyní na několik příkladů, zejména z oblasti různých typů výroby, kde firmy ani lidé nerezignovali. Právě naopak..

Jednokomorové dvoupotrubní dávkovače do CMS

Na rozdíl od stávajících dvoukomorových dávkovačů se šoupátkovými rozváděči, např. zn. Lincoln, jsou nové jednokomorové dávkovače řady 2D a 2DD nesrovnatelně jednodušší. Nový princip plnění dávkovacích komor prostřednictvím dvojice jednosměrných ventilů V1-V2 v sobě skrývá potenciál uspokojit poptávku po levném mazání tukem i pro běžné stroje a strojní zařízení. S tím byla odborná veřejnost seznámena v článku MM Průmyslové spektrum 11/2018, nazvaném Nová koncepce dvoupotrubních CMS.

Střídavě stejnosměrné názory na elektromobilitu, 4. díl: Jaké jsou limity lithiových baterií

Stěžejní součást bateriových elektrických vozidel představuje trakční baterie, soustava navzájem propojených sekundárních (nabíjecích) galvanických článků, které v podobě chemické energie akumulují tu elektrickou, již z baterie získává elektromotor. Protože se jako jedna z nevýhod elektrických vozidel oproti těm konvenčním uvádí poměr uložené energie a hmotnosti akumulátorů, tedy jejich relativně nízká specifická energie, zaměříme se v tomto díle našeho seriálu právě na ni, představíme si některé možnosti jejího navýšení a zmapujeme důsledky, jaké může pro mobilitu mít.

Elektromobilita pro energetickou nezávislost

Téměř veškeré hlavní fosilní zdroje energie planety – ropa nebo uhlí, se nacházejí v nějak problematických oblastech, ať už místem, nebo politicky, či ekonomicky, a závislost na nich je snadno zneužitelná. Proto je snaha o energetickou samostatnost tak strategicky důležitá pro celou Evropu.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit