Věřím v kreativitu nové generace

A to bylo i téma našeho rozhovoru s Ing. Zdeňkem Jůzou, který je k tomu zcela kompetentní. Dnes je zaměstnancem Doosan Škoda Power v Plzni, kde pracuje více než 15 let. Zároveň působí na Ústavu energetiky Fakulty strojní ČVUT v Praze.

Přesněji řečeno: Ing. Zdeněk Jůza, Ph.D., MBA (40), je projektový manažer výzkumných a vývojových projektů v Doosan Škoda Power korejského koncernu Doosan Heavy Industries & Construction. Společnost do Plzně umístila Globální centrum výzkumu a vývoje pro parní turbíny, které má přibližně 70 zaměstnanců. Celkový počet zaměstnanců Doosan Škoda Power je však asi 1 300. Roční náklady do výzkumu činí přes 200 milionů korun.

Po absolvování katedry energetických strojů a zařízení na ZČU v Plzni v roce 2000 pracoval jako vedoucí Karlovarského kraje pro společnost Philip Morris. Od roku 2001 do roku 2013 byl zaměstnán v Doosan Škoda Power, s. r. o., jako výzkumný pracovník, projektový manažer a vedoucí Oddělení kondenzace a regenerace. V roce 2008 dokončil Ph.D. studium v  oboru Termomechanika a mechanika tekutin. Jeho akademická práce na téma „Proudění páry v turbínovém stupni” získala tři ocenění za nejlepší disertační práci, a to Cenu Siemens, Cenu Emila Škody a Cenu ČEZ. Vedl několik desítek akademických prací a také několik projektů mimo Doosan Škoda Power.

V letech 2014 až 2015 působil jako vedoucí katedry energetických strojů a  zařízení na ZČU v Plzni. Byl také členem vedení Fakulty strojní na ZČU v  Plzni.
V současné době je projektovým manažerem R&D v Doosan Škoda Power a  zároveň působí na Ústavu energetiky Fakulty strojní, ČVUT v Praze. Je také hodnotitelem výzkumných projektů pro Ministerstvo průmyslu a  obchodu ČR a členem dozorčí rady Centra protidrogové prevence a terapie.

MM: Snad bychom měli začít tématy, jimž se výzkum v Globálním centru věnuje?

Ing. Jůza: Centrum se zaměřuje především na účinnost, spolehlivost a životnost našich produktů. To znamená, že řešíme úkoly z oblasti termodynamiky, proudění páry v částech turbíny, věnujeme se jejich geometrii a jejich uspořádání společně s dynamikou zařízení. Důležitý je také výzkum materiálů pro naše zařízení. Témata výzkumných úkolů tedy přesně kopírují potřeby pro prodej produktu.

MM: To je poměrně široká oblast. Jak proto spolupracujete s dalšími výzkumnými pracovišti?

Ing. Jůza: Máme výhodu v těsném napojení na náš koncern, který má světový záběr. Kromě toho úzce spolupracujeme podle povahy úkolů s mnoha českými výzkumnými organizacemi, vysokými školami a také komerčními firmami.

MM: Je výhoda, že základ vašeho týmu tvoří původní zaměstnanci plzeňské Škodovky?

Ing. Jůza: Ano, to určitě, ale mnozí odcházejí do důchodu, a tak je náš kolektiv průběžně doplňován z řad absolventů vysokých škol. Tady se osvědčila spolupráce se Západočeskou univerzitou v Plzni, s ČVUT v Praze i s VUT v Brně. Takový program ve výchově studentů patří k pilířům personální politiky společnosti Doosan Škoda Power. Jednak se zaměřuje na učňovské školství, aby si pro budoucnost zajistila kvalifikované zaměstnance pro dělnické profese, a jednak vyhledává nové talenty pro své výzkumné týmy.

MM: Je to běžná praxe v českých poměrech?

Ing. Jůza: Bohužel není. Naštěstí jsem v době mého působní jako vedoucího katedry na Západočeské univerzitě v Plzni prosazoval úzkou spolupráci vysoké školy s průmyslovou praxí. Výsledkem bylo, že jsme měli ve 3. až 5. ročníku celou řadu studentů, kteří se v Doosan Škoda Power účastnili tzv. trainee programů. Když to viděli zástupci dalších průmyslových podniků, tak se přizpůsobovali podmínkám, jež jsme s touto společností nastavili. Firmy také zadávaly témata bakalářských a magisterských prací, jejichž hodnota spočívá právě v důrazu na potřeby praxe. Tyto práce pak mají i daleko větší odbornou úroveň než akademické práce do šuplíku. Tím si podniky vychovávají hotové zaměstnance do svých řad.

MM: Z mnoha průmyslových podniků zaznívají nářky nad nedostatkem technicky vzdělaných lidí. Kde je ve druhé dekádě 21. století zakopaný pes?

Ing. Jůza: Především je chyba v samotném školském systému. Každá naše vláda od roku 1989 mluví o tom, že školství je její priorita. A výsledek? Jen fráze. Co nová vláda, to jiná strategie. Hodně se sice mluví, ale málo se dělá. Obávám se, že MŠMT nepostupuje systematickými kroky k vytčenému cílu. Mladí lidé si neumějí představit, že nevhodným výběrem studia jen rozšíří řady nezaměstnaných na úřadech práce. Bohužel marketingové aktivity jsou nedostatečné a např. v televizi mladí moc nevidí ukázky z technického světa. Studenti se dnes hodně pohybují v globálním světě internetu, kde se propagují především manažeři, lékaři a humanitně zaměřené profese. Bohužel technické profese jsou stranou. Měli bychom se více zaměřit už na mateřské školky a první stupně základních škol, kde bychom hrou mohli připoutat žáčky k technickým věcem.

MM: Je v dnešním světě plném nejmodernějších aut, letadel, kosmických lodí, počítačů a mobilních telefonů propagace technických profesí opravdu tak malá?

Ing. Jůza: Je to s podivem. Všichni si hrají s internetem, s mobilem, mohou jezdit do světa podle libosti, ale to jim asi stačí. Jsou jen konzumenty moderní techniky. Nevidí tu technickou práci, která je za digitálními aplikacemi schovaná. Občas se píše o start-upech, ale spíš jako o manažerských pozicích nebo o marketingových úspěších. Nepíše se o technické práci, o pozadí vývoje. Není vidět podstata vývoje moderních technologií a mladí nemají možnost objevit vzory z této oblasti a identifikovat se s nimi.

MM: Jsou na školách vůbec studijní poradci?

Ing. Jůza: Jsou, ale myslím, že hlavně rodiče by se měli zajímat o budoucnost vlastních dětí. Když nepodchytíte dítě na základní škole, už jej v budoucnu nezískáte. Dnes jsou k popularizaci techniky otevřena centra jako Techmánie v Plzni nebo IQlandie v Liberci, kde je technika krásně předvedená na modelech. Musím říci, že návštěva těchto zařízení je i pro mě velkou zábavou a tato zařízení lze jen pochválit. Snad malá vada na kráse je ta, že vstupné není přiměřené tomu, aby tam mohly děti chodit několikrát měsíčně. Dále v dnešní době chybí užší propojení mezi průmyslem a základními a středními školami.

MM: Ale vy jste se o toto propojení pokusil.

Ing. Jůza: Ano, rád dělám smysluplné věci. Rozběhl jsem ve spolupráci s vedením základní školy kroužek 3D modelování na 2. ZŠ Plzeň Schwarzova.

MM: Proč jste se vlastně rozhodl vytvořit technický kroužek na základní škole v Plzni?

Ing. Jůza: Začal jsem nejdříve s matematickou olympiádou pro první stupeň, kde jsem viděl pozitivní přístup vedení základní školy k této aktivitě. Tam jsem sehnal odměny pro nejlepší nadané děti. Když jsem viděl, že vedení školy je těmto aktivitám velmi nakloněno, navrhl jsem kroužek 3D modelování v softwaru Inventor od firmy Autodesk.

Kroužek jsme zahájili loni v září a měl sloužit k popularizaci technického vzdělávání mimo výuku. V dalším roce bych chtěl tento kroužek obohatit o 3D tisk namodelovaných součástí a následně skenování těchto zhotovených výrobků pomocí 3D skenování. Tyto aktivity by měly žákům ukázat to, co dnes dělají konstruktéři. Kromě pomoci při výuce geometrie ve škole by jim měl kroužek pomoci rozvíjet představivost.

MM: Jaký máte celkový dojem z prvního roku činnosti kroužku?

Ing. Jůza: Byl jsem mile překvapen zájmem, zápalem a nápady školáků. Na základě této své osobní zkušenosti na základní škole a zkušenosti se studenty vysokých škol věřím v kreativitu nové generace. Tato generace má velkou přednost v ovládání moderních technologií i v jazykové vybavenosti. Z mého pohledu je dnešní generace mladých lepší než naše, protože má přístup k technologiím, které jdou rychle kupředu. Doufám, že začneme vytvářet podmínky na základních a středních školách žákům k tomu, aby dělali ve výuce věci, které budou zajímavé a pochopitelné. Školství by mělo být opravdu prioritou a překvapuje mě, jak zanedbáváme celou tuto oblast téměř 30 let. Otázky školství by měly být zodpovězeny napříč politickým spektrem při účasti mladé generace a jejich kritiky současného systému.

MM: Co tím myslíte?

Ing. Jůza: Tím jsem chtěl říci, že např. mzdy učitelů jsou jedny z nejnižších z vyspělých států a v porovnání s dalšími obory u nás v republice patří mezi ty nejníže hodnocené. I z tohoto důvodu mají učitelé nízkou prestiž. Tím do školství nepřilákáme nejlepší z nejlepších osobností, které se budou skutečně studentům věnovat. Nelze souhlasit ani s tím, jak probíhají dnešní maturity. Jeden rok je úroveň pro splnění jiná než následující. Myslím, že laťka by měla být nastavena tak, jak opravdu chceme. A maturita by měla být již značkou vypovídající o získané odborné úrovni každého maturanta. Ministerstvo školství by mělo pak dát i jednotné podklady a materiály k tomu, aby student mohl maturitu úspěšně složit. V zahraničí existují výuková videa s vysvětlením látky srozumitelně a přehledně. V ČR nic takového nemáme. Například Khanova škola (www.khanovaskola.cz) má některá videa přeložena a uvedena na svých webových stránkách. Je spousta možností, jak rychle a systémově změnit věci v našem školství k lepšímu, ale musíme začít jinak myslet a nesmíme se bát naslouchat mladší generaci.

Závěrem nezbývá než konstatovat, že takových nadšenců, jako je Ing. Zdeněk Jůza, potřebujeme víc a na rozhodujících místech, kde by mohli ovlivňovat zásadní společenská rozhodování. Je jisté, že je nejvyšší čas změnit celkovou atmosféru společnosti, vytvořit odpovídající klima na podporu technických profesí. Musíme změnit i naše myšlení vůči školství celkově.

Bez technicky vzdělaných lidí nebudou žádné inovace. A ty jsou základem ekonomického rozvoje – čili naší budoucnosti.

Karel Sedláček

karel.sedlacek@mmspektrum.com

Rozhovor s Danielem Olenišákem, žákem 7. třídy 2. ZŠ Schwarzova, Plzeň.

Co nejvíce se ti líbilo na kroužku?
Praktická práce s počítačem a modelování skutečných věcí.

Myslíš, že ti tyto dovednosti k něčemu budou?
Myslím že ano. Ve škole mi to pomůže určitě při geometrii. Chci se do budoucna věnovat technickému směru v kombinaci s prací na počítači. Vidím uplatnění např. v počítačových hrách, pro návrhy součástí nebo při projektování domů.

Zmínil jsi počítačové hry. Hraješ je často?
Od doby, co nám začal kroužek 3D modelování, už moc ne, protože si radši modeluji něco praktického na počítači sám.