Život ve znamení jádra

MM: Pane docente, jak se vlastně stalo, že jste si v době, kdy jaderná energetika byla u nás ještě „v plenkách“, zvolil právě tento obor?

F. Hezoučký: Končil jsem v roce 1965 studium tepelně-energetických zařízení na ČVUT v Praze u prof. Maštovského, kde jsme měli i přednášky o jaderné energetice. Vzal jsem si umístěnku do Jaslovských Bohunic, trochu z romantiky. Tehdy se stavěla naše první jaderná elektrárna A-1 s reaktorem na přírodní uran, moderovaným těžkou vodou a chlazeným CO₂. Ukázalo se pak, že tento typ byl sice slepou uličkou, ale náš průmysl a lidé se na ní hodně naučili. Provoz nebyl příliš stabilní vzhledem k výměně paliva za provozu a ani výkon nebyl velký. Dosáhli jsme tam sotva 100 MW, ale i ty byly dobré, protože to byla doba, kdy byl elektřiny nedostatek.

MM: Můžete nám popsat, co vše jste během svého profesního života v souvislosti se zaváděním jaderné energetiky u nás prožil? Ideálně to, co sám považujete za nejdůležitější nebo co vás „vzalo za srdce“, protože popsat vše by vydalo na knihu...

F. Hezoučký: Co mě vzalo za srdce? Slovensko. Žil a pracoval jsem po škole na Slovensku 15 let a jsem za toto období vděčný. Pro Čecha z Prahy neocenitelná zkušenost poznat jinakost lidí, jazyka, včetně nářečí, kultury, humoru… Slovensko jsem si zamiloval.

A pak Morava, protože jsem přešel do Dukovan. To bylo kouzelné období. Navíc se nám tam dařilo. Měli jsme skvělou partu a podařilo se nám tam uvést do provozu všechny čtyři bloky během necelých tří let (1985–1987). Republika elektřinu potřebovala.

To, co přinesl profesní život, se snažím předávat studentům. Hlavně v čem se nám nedařilo a jak jsme ty otázky řešili. Vaše čtenáře by to sotva bavilo.

MM: Mohl byste porovnat rozvoj energetiky u nás v 60. letech, v 90. letech a dnes? Co se dělá nyní lépe, a co hůře a proč?

F. Hezoučký: V 60. letech byl přece jen začátek. Výzkumný reaktor v ÚJV Řež, rozvoj školství a zahájení výstavby elektrárny A1 v Jaslovských Bohunicích.

Protože se celosvětově ukázalo, že nejperspektivnější typy reaktorů pro velkou elektroenergetiku jsou reaktory moderované lehkou vodou navzdory potřebě obohaceného uranu, vláda rozhodla, že i Československo se vydá touto cestou. V Jaslovských Bohunicích jsme proto vybudovali dva bloky V-1 (1982) o celkovém elektrickém výkonu 880 MW, další dva (modernější) bloky V-2 (do provozu byly uvedeny v roce 1985), rovněž 880 MW a paralelně jsme stavěli čtyři bloky stejného typu v Dukovanech (do provozu uvedeny v letech 1985 až 1987). To byla výzva pro český a slovenský průmysl! Licence k projektu jaderného ostrova byla zakoupena od sovětského projekčního institutu, avšak projekt celé elektrárny, výroba komponent, výstavba, montáž, uvádění do provozu – to všechno zvládli naši lidé. EGP Praha, Škoda Praha, Škoda Plzeň, Vítkovice, Sigma, Královopolská Brno, Regula, EZ Bratislava, ZAT Příbram, Energetické strojárne Tlmače, VÚJE Trnava… A pak pokračování v Mochovcích, kde byly naplánovány (4x 440 MW) a v Temelíně, kde měly být postaveny čtyři větší bloky o celkovém výkonu 4x 1000 MW. V prosinci 1987 už se v Temelíně betonovala základová deska prvního bloku. Byli jsme „rozjetí“ z Dukovan a předpokládali jsme uvedení prvního z temelínských bloků do provozu do konce roku 1992. Společenské změny po listopadu 1989 ale přinesly zpochybňování jaderné energetiky, dokonce i nejvyšší představitelé státu v roce 1990 se vyslovovali pro zastavení výstavby. Přešlapování na místě, problémy s bankami, personální turbulence… Až Zemanova vláda v květnu 1999 rozhodla, že budou dva bloky dostavěny. V květnu 2003 jsme pak oba bloky měli dokončené a v provozu.

A dnes, zase přešlapování na místě. Mudruje se, místo toho, aby se pracovalo.

MM: V roce 2017 jste získal pamětní medaili za dlouhodobou významnou činnost pro ZČU v Plzni, a následně v roce 2020 Státní vyznamenání 1. stupně – za zásluhy o stát v oblasti hospodářské. A konečně letos Zlatou medaili na MSV za celoživotní tvůrčí technickou práci a dosažené inovační činy. Které z těchto ocenění vás nejvíce potěšilo a proč?

F. Hezoučký: Některá ocenění dostává člověk za sebe, jiná dostáváte za celou partu lidí, kteří s vámi spolupracovali. Myslím, že patřím k té druhé skupině. Všech ocenění si vážím a přijímal jsem je jako zástupce té spousty mimořádných spolupracovníků, kolegů na stavbách i ve výrobních fabrikách. I mnohé jiné osobnosti by si ocenění zasloužily.

MM: Jak hodnotíte stav jaderné energetiky v naší zemi v současnosti? A co by podle vás bylo potřeba udělat – v krátkodobém i dlouhodobém horizontu – pro to, aby měla co nejlepší perspektivy?

F. Hezoučký: Našich, českých, šest bloků je provozováno a udržováno kvalifikovanými pracovníky, tak, jak se má. Zařízení ale stárne. Je třeba na to myslet. No a v dlouhodobém horizontu je nutné myslet na obnovu portfolia elektráren.

MM: Jak přispívá či jak může k rozvoji jaderné energetiky přispět technické školství?

F. Hezoučký: Samozřejmě přispívá, potřebujeme novou kvalifikovanou generaci. Specialisty z oborů měření a řízení, elektro, strojaře i pár jaderných inženýrů. Protože se dnes nic nestaví, moc studentů se do oboru nehlásí. A těch pár studentů postačuje většinou na doplnění personálu provozovaných bloků.

MM: Jaký hlavní přínos pro naši zemi spatřujete v rozvoji jaderné energetiky?

F. Hezoučký: Jaderná energetika, jak známo, má výhodu ve stabilitě dodávky, v bezemisním provozu. V našich geografických podmínkách máme možnosti jiných zdrojů jen v omezeném množství. Takže, jasná volba.

MM: A jsou si toho vědomy naše novodobé vlády? Pokud ano, proč se podle vás v této oblasti vše děje tak pomalu?

F. Hezoučký: Těžko se mi to říká, ale vědomy si toho nejsou. Temelín měl výhodu, že v posledních letech jeho dokončování byl ministrem průmyslu a obchodu pan Miroslav Grégr. Byl to pragmatik, věděl, že náš průmysl potřebuje levnou elektřinu, myslel ekonomicky a věděl, co naši lidé umí zvládnout. Před ním a po něm si těžko na někoho vzpomenu. Málokterý z členů polistopadových vlád si byl a je vědom, že jsme si v Československu postavili celé naše současné bloky sami. A chybí muži činu.

MM: Existuje některá země, kde řeší jadernou energetiku podle vás perfektně, a ze které bychom si tedy mohli vzít příklad? A v čem konkrétně?

F. Hezoučký: Bezpochyby Rusko a Čína, protože mají v jaderné energetice nepřerušovanou kontinuitu. Jsou to ale velké země, a proto si z nich lze těžko brát příklad. Zejména Čína dosáhla mimořádných úspěchů. Ze středních zemí by nám mohl být nejblíže přístup Maďarska. Buduje svou novou jadernou energetiku pragmaticky, v návaznosti na předchozí bloky, bez ideologických vměšování, čímž udržuje kontinuitu své technologie. My jsme uměli vyrobit vše, ale od dokončení dvou temelínských bloků se ve výrobních fabrikách vyměnila celá generace znalých lidí, ztratily se znalosti, které se předávají nejlépe při práci. Ztratili jsme kontinuitu. Mnohde se přešlo na jinou výrobu, některé naše fabriky zkrachovaly po divoké privatizaci. Nemáme profesně znalé a moudré vlády. Mnohdy chybí i znalost elementární fyziky.

MM: Vzhledem k tomu, že jsme se potkali právě v rámci letošního MSV, odbočím závěrem od energetiky a zeptám se: Která či které z oceněných firem v rámci letošních Zlatých medailí vás osobně zaujala a proč?

F. Hezoučký: Asi to letadélko (viz článek Zlaté medaile 2023, pozn. redakce). Protože jsem za studentských dob také létal, i když jen na větroních.