Můžeme společně hrdě konstatovat, že jich máme za sebou již celou řadu a dokázali jsme se vyrovnat i s počátečními problémy. Je to však celkem logické, protože pokud se výhradně věnujete tenisu, bude chvilku trvat, než zvládnete dobře například golfový švih tak, aby míček letěl, jak chcete. A to i přesto, že obě hry mají společného jmenovatele – míček. „Naši výrobci obráběcích strojů a podvědomí koncových uživatelů je stále nastaveno tak, že Sinumerik je určen prioritně pro soustružení, ale již ne pro frézování. Dříve tomu tak bylo, ale dnes je tomu přesně naopak. Vývoj jde velmi rychle dopředu a dostali jsme se nyní do náskoku. Přeskočili jsme totiž rovnou do multifunkčních strojů. Tam, kde my máme již dětské nemoce za sebou, jiný evropský výrobce řídicích systémů teprve začíná. Stáváme se svědky, kdy si zákazníci zvyklí na jiný řidicí systém začínají pořizovat stroje s řídicím systémem Sinumerik. Je to dáno přesunem do komodity multifunkčních strojů,“ komentuje současnou situaci ve světě obráběcích strojů Jiří Urban. Kdybychom měli vybrat tu zdejší „nej“ aplikaci, shodneme si všichni na tom, že jí bude duo horizontek pro firmu Belaz, které se právě nyní na místě u zákazníka oživují. Belaz je jedním z největších světových výrobců nákladních automobilů a stát se dodavatelem takové firmy je jistě i záležitostí vysoce prestižní. V nedávné historii proběhla v Belazu obnova tamního technologického parku a výrobci z České republiky získali velice dobré jméno. Fermat CZ nejde se strojem duo v Belazu poprvé, již předtím tam dodával stroj rozšířený o nestandardní paletizaci. V čem je tedy ta mimořádnost nově dodávaného stroje, ptám se a pan Bochníček odpovídá: „V případě dua jde o stroj se dvěma pracovními oblastmi, s možností ovládání z jednoho místa, jejichž sesynchronizováním lze obrábět díl ze dvou stran současně místo možnosti, aby obráběl pouze jeden stroj samostatně. Belaz chtěl velké „dvojče“ také s možností obrábění pouze na jednom stroji. Když jsme řešili to, jaký řidicí systém zvolit – bylo jednoznačně rozhodnuto: Sinumerik.“ Pan Drápela nám vysvětluje, že komplet celá konstrukce se dělala zcela jinak než doposud všechny stroje. Řešilo se to, co nikdy předtím, hlavně spřažení mezi stroji. Na začátku existovala řada problémů a tím nevětším bylo vyjasnit, co vlastně zákazník požaduje, ujasnit si, jak to bude fungovat, na jakých rovinách to bude propojeno. „Pak se ovšem zjistilo, že to tak vlastně nebude, a začalo se znovu, pracovních verzí bylo několik,“ uzavírá s úsměvem pan Drápela. Slova pana Drápely potvrzují oba moji brněnští kolegové, a zároveň doplňují: „Protože už dopředu bylo jasné, že by speciální vývoj za pomoci německých kolegů byl příliš zdlouhavý, bylo nutné vycházet ze standardu, který Sinumerik má. Nakonec se to podařilo.“ Oživení stroje u koncového zákazníka bude v rukou pana Drápely, který do Belazu pojede osobně.