České know-how pro české jádro

MM: Změnila současná energetická situace u nás i v celé Evropě postoj ČEZu a také našeho státu k dostavbě Dukovan? Pokud ano, co z toho vyplývá pro české firmy?

J. Perlík: Výstavba nového bloku v JE Dukovany, a případné rozhodnutí o dostavbě dalších tří v JE Temelín, je dlouhotrvající proces spadající do energetické koncepce státu. Energetická krize vyvolaná válkou na Ukrajině spíše potvrdila nutnost mít v České republice stabilní energetický zdroj, který dokáže naplnit potřeby českých domácností a firem. Pro významnou část českých firem s jaderným programem i jejich dodavatelů pak výstavba znamená stěžejní možnost uplatnit své know-how na domácím trhu, a potvrdit tak své kompetence pro účast v dalších jaderných zakázkách u nás i ve světě.

MM: Kterých typů českých firem se možné dodávky pro budování jaderných elektráren obecně a konkrétně Dukovan potenciálně týkají a kolik takových dodavatelů (subdodavatelů) se v případě dostavby Dukovan předpokládá?

J. Perlík: České firmy mají v současné době know-how na zajištění dodávek při výstavbě nových jaderných bloků v objemu 65 %. Jsou schopny dodávat klíčová zařízení pro jednotlivé části jaderné elektrárny, tj. jaderný ostrov, turbínový ostrov, pomocné a společné provozy, systémy kontroly a řízení, elektro a stavební části. A to včetně klasifikovaných komponent přímo souvisejících s bezpečností provozu jaderné elektrárny. Mohou se významnou měrou podílet na inženýringu projektu, některé dodávky řídit jako systémový integrátor a dodavatel, i převzít odpovědnost za smluvní podmínky.

Co se týká počtu, jde řádově o desítky firem s jaderným know-how.

MM: Z čeho vycházíte při definici podílu českého průmyslu na dostavbě NJZ?

J. Perlík: Procento je definováno reálnými možnostmi jednotlivých společností reprezentujících český průmysl a je stanoveno velmi konzervativně. Jsou v něm obsaženy pouze a jen ty dodávky, na které je průmysl skutečně připraven. Pokud bychom do této analýzy promítli ještě ty dodávky, které bychom technicky určitě zvládli, ale kde firmám chybí třeba reference nebo aktuálně technologický výrobní park apod., pak by jejich podíl osciloval k 70 až 75 % celkových dodávek.

MM: Jaké jsou hlavní důvody, proč by těmito dodavateli měly být české firmy?

J. Perlík: Jde především o to, že český průmysl má kompetence na výstavbu až dvou třetin jaderné elektrárny. A kdo jiný než české firmy by se měl podílet na jedné z největších investic v historii České republiky? Stejně tak to mají nastavené i v Polsku, Maďarsku nebo Francii, kde tamním firmám zajistil jejich účast stát. Neméně důležitým faktorem pro zapojení českých firem je i udržení soběstačnosti české energetiky a nezávislosti při servisování, provozování a modernizaci nového či nových bloků. To se ostatně potvrdilo za covidu, kdy byly zavřené hranice. ČEZ tuto skutečnost vůbec nepocítil, vše byly schopny dodat a zajistit právě české firmy.

MM: Aliance české energetiky, která zastupuje největší hráče z jaderného průmyslu v ČR, uvádí také ekonomické přínosy. O jaké jde?

J. Perlík: Podle analýzy vypracované Vysokou školou ekonomickou v Praze by v případě dostavby čtyř jaderných bloků činilo navýšení HDP České republiky za dobu výstavby až 936 mld. korun a příjmů veřejných rozpočtů až 384 mld. Při dostavbě jednoho bloku by došlo k navýšení HDP až o 234 mld. korun a příjmů veřejných rozpočtů až o 96 mld. korun. A to už nejsou zanedbatelné příjmy do státní pokladny. Aktuálně řešíme důchodovou reformu, schodky státního rozpočtu, hledáme nástroje, jak zvýšit příjmovou stranu státního rozpočtu atd. Proto je zcela nelogické, aby český průmysl, který je jedním z tahounů české ekonomiky, stál stranou v situaci, kdy se v zemi budou utrácet stovky miliard korun, a zároveň neměl možnost vrátit finance zpět do státní kasy.

MM: Co se stane, když bude podíl českého průmyslu menší?

J. Perlík: Pokud český průmysl dosáhne avizovaného objemu zakázek, má před sebou další desítky let existence v roli, kterou hraje doposud. Tedy silného hráče na světovém trhu dodávek pro jaderné elektrárny. Naopak, nepodaří-li se to, čeká jej zásadní propad, mnohem horší a trvalejší než po konci výstavby JE Temelín. Pokud nebudou české firmy přizvány k realizaci na domácím projektu, obchodní výpadky, ztráta know-how, a s tím související neobnovení referencí v jaderné energetice v České republice i úbytek vysoce kvalifikovaného personálu by byly na takové úrovni, že by skutečně šlo o tragickou ránu vývoji a existenci tohoto oboru.

MM: Pokud se záměr, aby dodavateli byly české firmy, podaří, jaký prospěch z toho bude mít Česká republika a její občané?

J. Perlík: O řadě z nich jsme už hovořili. Zachování oboru v kondici, možnost proexportního navázání společností na domácí referenci, zvýšení zájmu o technické obory, a tedy vysoce pozitivní dopad na školství jako takové, zvýšení zaměstnanosti a kvalifikovaného personálu. Dále jsou to značné pozitivní dopady na jednotlivé složky státního rozpočtu, zajištění budoucnosti oboru a jeho soběstačnosti jako celku. Jak jsem už uvedl, aktuálně nepotřebuje provozovatel jaderných elektráren v ČR společnost ČEZ v průběhu provozu bloků podporu ze zahraničí – má ji doma od českých firem. Je to unikátní věc, o kterou nesmíme přijít. Zajištění účasti českého průmyslu v připravovaném tendru je proto státním zájmem České republiky.

MM: A může ovlivnit energetickou samostatnost Česka? Pokud ano, jak?

J. Perlík: Zcela jistě ano. V rámci Green Deal a plánovaného ukončování uhelných elektráren v 30. letech může vzniknout nedostatek elektrické energie v celé Evropě. Otázka by pak už nebyla za kolik, ale zda vůbec bude elektrická energie na trhu. Aktuálně je Česká republika soběstačná v její výrobě a tyto objemy je třeba zachovat. Čtyři jaderné bloky jsou potřebná náhrada za odstavené uhelné elektrárny a pokryjí očekávaný růst spotřeby elektřiny.

MM: Může situace kolem dostavby Dukovan ovlivnit cenu elektřiny v Česku?

J. Perlík: Pokud bude stát držet výrobu elektrické energie ve vlastních rukou, pak může mít i nástroje na případnou cenotvorbu.

MM: Pokud vím, v Polsku řešili podobnou situaci a polská vláda zvýhodnila polské firmy oproti zahraničním. Jak se jí to povedlo a mohli bychom si z polského řešení vzít příklad?

J. Perlík: Evropa snad kromě Německa a Rakouska zažívá jaderný boom. Polsko plánuje postavit čtyři nové bloky, Francie šest a u osmi dalších mají vzniknout studie proveditelnosti, v Maďarsku probíhá dostavba JE Pakš II, Turecko realizuje stavbu dvou bloků v JE Kozloduj atd. O tom, že se budou ve Francii podílet na výstavbě tamní firmy, není třeba spekulovat. Také Polsko jasně definovalo rozsah povinné účasti svého průmyslu na výstavbě nových JE – od 20 % na stavbě prvního bloku až po 60 % při výstavbě třetího a čtvrtého bloku. Westinghouse už nasmlouval kolem 35 polských dodavatelů do svého dodavatelského řetězce. Proto je třeba, aby český stát ještě před podáním nabídek vyjednal s uchazeči garanci účasti českých firem na projektu v České republice. Pokud tak neučiní, hrozí reálné riziko, že bude pro vítěze tendru výhodnější najmout si na dostavbu jaderného zdroje u nás zahraniční dodavatele, se kterými bude spolupracovat na zakázkách v Evropě, kde mají tamní firmy účast vyjednanou státem. A to by jak pro český průmysl, tak i pro další obory na něj navázané bylo fatální.

MM: Jakou roli hraje cena nabídky českých řešení oproti těm zahraničním a co dalšího vstupuje do hry?

J. Perlík: České firmy mají v dodávkách do jaderného průmyslu 50letou historii. Podílejí se na výstavbě a rekonstrukcích jaderných elektráren v řadě zemí po celém světě. Je logické, že pokud vyhrajete výběrové řízení, nabídli jste špičkové řešení za konkurenční ceny. A stejný postup bude uplatněn i v rámci projektu v České republice.

Nicméně je třeba brát na zřetel i bezpečnost provozu jaderných elektráren po dobu následujících 50 až 70 let. A jedním z hlavních parametrů je i teritoriální blízkost firem pro zajištění servisu a modernizace zařízení.

MM: Jaký časový horizont si můžeme představit, pokud hovoříme o uvedení Dukovan do plného provozu? A může na tom něco změnit právě skutečnost, které firmy budou dodavateli?

J. Perlík: Předpokládaný termín uvedení nového bloku v JE Dukovany je stanoven na rok 2036. I vzhledem k plánu odstavování uhelných elektráren je třeba tento termín dodržet.