Jak na podnikání v Rusku

Českých firem, které působí přímo na zahraničním trhu, v poslední době přibývá. Finanční krize a ekonomické problémy v Evropě nutí firmy expandovat na nové trhy. Důvodů pro založení pobočky nebo dceřiné společnosti v cizí zemi může být mnoho. Mezi nejčastější patří snaha o proniknutí na trh, vytvoření místního obchodního zastoupení, větší flexibilita při dodávkách pro lokální odběratele, ale i nižší ceny výrobních vstupů.

Země BRICS se v uplynulém desetiletí vyznačovaly vysokým růstem, který však pramenil z odlišných zdrojů. Zatímco indický růst pramenil hlavně z IT, sdílených služeb a domácí poptávky a čínský z výrobního průmyslu a exportu, Rusko získalo pověst ekonomiky tažené exportem nerostných surovin. To se však zásadně změnilo v uplynulých čtyřech letech, jak upozorňuje Jana Pavlicová, ředitelka pro rozvoj obchodu ze Citibank: „Krize spolu s ekonomickým růstem snížila i ceny energetických surovin, na což ruská ekonomika zareagovala výrazným propadem. To vedlo k cílevědomé snaze o diverzifikaci ekonomiky, která v současnosti začíná slavit úspěchy.“

V uplynulých desetiletích byla mezi nastupujícími ekonomikami nejvíc atraktivním místem pro investice Čína. Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi se však postupně stírají. Podle průzkumu Ernst & Young se atraktivita Ruska jako investiční destinace v uplynulém roce téměř zdvojnásobila. Spolu s dalším členem BRICS, Brazílií, se tak stává vážnou konkurencí pro tradiční investiční destinace situované v Asii. Mezi hlavní lákadla, kromě bohatých nalezišť přírodních zdrojů, patří zejména rozsáhlý domácí trh a kvalifikovaná pracovní síla.

Rusko zaznamenalo v pokrizových letech výrazný nárůst investic. Více než polovina z nich (51 %) směřovala do průmyslu. To logicky vedlo k nárůstu poptávky jak po přístrojích nutných pro výrobu, tak po dodávkách strojírenských produktů. Rusko se tak stává velmi perspektivním strojírenským trhem, navíc geograficky a kulturně blízkým, na rozdíl od ostatních zemí BRICS.

Politické, legislativní a administrativní prostředí označuje podle průzkumu Ernst & Young za překážku 62 % investorů. To potvrzuje i nelichotivé hodnocení Světové banky, která umisťuje Rusko na 120. místo ze 183 zemí v kvalitě podnikatelského prostředí. „Obchodu a podnikání často brání příliš tvrdé regulatorní podmínky, nedostatečná ochrana práv duševního vlastnictví, netransparentnost administrativních procedur a korupce nebo vládní zásahy do ekonomiky a podnikatelské sféry,“ uvádí Helena Port, vedoucí oddělení CTS Sales ze Citibank.

Rusko je geograficky rozsáhlý trh s velkými regionálními rozdíly nejen v hospodářské vyspělosti, ale v případě federálních republik i v kvalitě administrativy a podpoře podnikání. Ekonomická aktivita je soustředěna v moskevské a leningradské oblasti, avšak existují i regionální ekonomická centra v oblastech bohatých na nerostné suroviny. Logisticky a obchodně obsáhnout právě tyto potenciální zákazníky může být pro zahraniční společnosti výzvou.

Další překážkou pro zahraniční investory je přísná vízová a emigrační politika. Pro standardní obchodní cestu postačuje obchodní vízum. Avšak cizinec, pracovník zahraniční pobočky nebo dceřiné společnosti v Rusku, musí obdržet pracovní vízum a taktéž povolení. Vláda každoročně stanovuje kvótu na počet vydaných pracovních povolení. Jen některé profese, spadající pod kategorii „vysoko kvalifikovaných profesionálů“, jsou posuzovány mimo tyto kvóty.

I běžné činnosti související s podnikáním mohou být v Rusku zatíženy byrokratickými procedurami, které ztěžují podnikání v zemi. Připojení k inženýrským sítím nebo vyřízení stavebního povolení může předcházet bitva s místními úřady, korupcí nebo netransparentními zákony. Jednou z výhod strojírenství je, že všechny jeho obory, mimo těch přímo souvisejících s vojenskými materiály, jsou vyjmuty z povinného licencování při vstupu na trh.

O pobočkách a zastupitelských úřadech se podrobně psalo v listopadovém článku „Jak na podnikání v Rusku“. Další možností, jak vstoupit na ruský trh, je založení dceřiné společnosti. Registrační proces je byrokraticky náročný a může trvat až pět týdnů.

Dalším nepříjemným faktorem může být pro zahraniční společnosti požadavek na předání registračních žádostí osobně jednatelem nebo ředitelem společnosti. V případě, že ředitel není přítomen v Rusku, mohou být registrační dokumenty zaslány poštou na příslušný úřad. V takovém případě však dochází k prodloužení celého procesu o týdny až měsíce.

Společnost s ručením omezeným a akciová společnost jsou nejčastějšími právními formami, které využívají zahraniční investoři. Akciová společnost se navíc dělí na dvě formy – „otevřenou“ (t. j. veřejně obchodovatelnou) a „uzavřenou“ (vlastněnou omezeným množstvím akcionářů, jejichž maximální počet je 50). Registrační proces je následující:

- registrace na daňovém úřadě;
- registrace na statistickém úřadě;
- schválení návrhu oficiálního razítka společnosti;
- registrace na sociálním, zdravotním a penzijním fondu;
- otevření běžného účtu v bance (pro daňové účely).

V případě založení akciové společnosti je nutná registrace nově vydaných akcií na příslušném úřadě. Od zahraničních osob může být požadováno, aby měly jisté dokumenty (zakladatelské listiny společnosti, pasy nebo jinou identifikaci fyzických osob) přeloženy do ruštiny a notářsky ověřené. Tato povinnost dokáže celý proces ještě více prodloužit a také prodražit.

Příkladem společnosti, která překonala překážky uvedené výše, může být jeden z českých klientů Citibank. Ten úspěšně založil obchodní zastoupení a chystá se začít s výstavbou výrobního závodu, který bude dodávat pro zákazníky z Ruska a zemí SNS. Je důležité podotknout, že k rozhodnutí o expanzi do Ruska nedošlo ze dne na den, předcházelo mu naopak podrobné due diligence a seznamování se s místním podnikatelským, legislativním a administrativním prostředím, strukturou trhu v odvětví, ve kterém firma působí, a potřebami jejích cílových odběratelů.

Výrobní podnik, jeden z českých klientů Citibank, se rozhodl založit dceřinou společnost v Rusku. Důvodů bylo několik. Prvním byla distribuce a prodej jeho výrobků, které jsou určeny pro odvětví těžby nerostných surovin. Podnik se záhy rozhodl rozšířit výrobu a postavit závod přímo v zemi. Důvodem byly levnější vstupy, především suroviny a pracovní síla, a flexibilita dodávek pro odběratele, kteří jsou vzhledem k povaze těžebního průmyslu roztroušeni po celém území největší země světa. Vliv sehrály i pozitivní vyhlídky tohoto sektoru nejen v Rusku, ale i v ostatních zemích SNS. V rámci postsovětského uspořádání navíc funguje vícero celních unií a ekonomických seskupení, ve kterých hraje Rusko centrální roli. Jde především o celní unii Ruska, Běloruska a Kazachstánu a Eurasijské hospodářské společenství.

Dceřiná společnost sídlí mimo Moskvu a Petrohrad, dvě tradiční centra zahraničních bank a finančních institucí. Důležitým požadavkem bylo proto zredukovat náklady na řízení výrobního závodu a minimalizovat potřebu fyzické přítomnosti vrcholového managementu. Z pohledu bankovních služeb tak česká Citibank poskytla svému klientovi tři hlavní výhody: působí jak v Rusku, tak v České republice, což snižuje náklady na řízení hotovosti. Systém elektronického bankovnictví Citibank umožňuje integraci běžných účtů dceřiných společností v rámci jediného uživatelského účtu mateřské společnosti. To v praxi znamená, že společnost je schopná řídit účetnictví ruského výrobního závodu přímo z  České republiky. Poslední výhodou je pobočková síť Citibank v Rusku. Oproti jiným zahraničním bankám mohla Citibank nabídnout své zastoupení přímo v regionu, kde dceřiná společnost působí, a pomoci jí tak k zahájení její podnikatelské činnosti a růstu v novém podnikatelském prostředí.

Lukáš Martoš

Citibank

lukas.martos@citi.com

www.citibank.cz