Kam směřují strojní fakulty v Liberci a Plzni?

V roce 2025, v prosincovém vydání MM Průmyslového spektra, jsem se ve své srovnávací analýze věnoval programovým tezím staronových děkanů obou největších českých strojních fakult, ČVUT v Praze a VUT v Brně. Tehdy jsem uvedl, že primárně regionálně orientované strojní fakulty v Plzni, Liberci a Ostravě mohou efektivně realizovat podporu místní praxe, často navázanou na silné osobní vztahy plynoucí z regionálního prostředí. Volby děkanů v Liberci a v Plzni nabízejí příležitost podívat se, zda tato charakteristika odpovídá skutečnosti – ale programová prohlášení obou kandidátů ukazují, že nikoli zcela.

Akademický senát FS TUL zvolil doc. Ing. Jaromíra Moravce, Ph.D., kandidátem na děkana již 22. října 2025 (15 hlasů ze 17 přítomných senátorů); jeho druhé funkční období běží od 1. února 2026 do 31. ledna 2030. Senát FST ZČU v Plzni zvolil doc. Ing. Vladimíra Duchka, Ph.D., 22. června 2026 v prvním kole (15 hlasů pro z 16 vydaných lístků, jeden neplatný); druhé funkční období mu začalo v říjnu 2026. Oba tak mají za sebou čtyři roky zkušeností, kdy si mohli ověřit, co lze na fakultě skutečně změnit, a jejich programy jsou tomu přizpůsobeny – jsou střízlivější, ale konkrétní.

Na rozdíl od svých kolegů z Prahy a Brna, kteří vyšli z akademického prostředí, představují liberecký a plzeňský děkan dva odlišné typy osobností – jeden má za sebou kariéru technologa a následně vědce, druhý je manažer s rozsáhlou zkušeností z veřejné správy. Oba však na rozdíl od svých kolegů z Prahy a Brna začínali v průmyslu.

Jaromír Moravec vystudoval obor svařování na Fakultě strojní ČVUT v Praze. Pět let působil ve firmě Plechtechnik v Havlíčkově Brodě jako vedoucí výroby a svářečský dozor, teprve poté přešel na TUL, kde vedl Katedru strojírenské technologie. Jeho odborné zájmy zahrnují svařování, pájení a tepelné zpracování, nízko- a vysokocyklovou únavu svařovaných spojů, fyzikální simulace teplotně-mechanických dějů, zbytková napětí a vysokopevné oceli Cr-Mo-V. Za jeho jménem stojí 15 ověřených technologií a čtyři patenty, z nichž u jednoho byla prodána licence. Je členem Inženýrské akademie ČR a redakční rady MM Science Journal. Doc. Moravec je osobností, u které se materiálový a technologický výzkum přímo protíná s potřebami energetiky, automobilového průmyslu a strojírenské výroby.

Vladimír Duchek absolvoval strojírenskou technologii na tehdejší Vysoké škole strojní a elektrotechnické v Plzni a profesní dráhu začínal jako projektant výrobních systémů ve Škodě. Na katedře technologie obrábění působí od roku 1990, jeho kariéra je však neobvykle pestrá: byl náměstkem primátora města Plzně, zástupcem ředitele pro obchod Západočeské plynárenské a podílel se na řízení vzniku průmyslové zóny Borská pole. Odborně se věnuje technologii obrábění, projektování výrobních systémů, lokalizaci znalostní ekonomiky a strategickému řízení; podílel se na vybudování laboratoře pětiosého obrábění a vedl certifikaci systému řízení kvality ISO 9001 na fakultě. Na ZČU v Plzni byl proděkanem pro spolupráci s praxí a prorektorem pro strategii, rozvoj a vnější vztahy. Dlouhodobě zasedal v radách pro výzkum a vývoj Plzeňského i Karlovarského kraje. Jeho silnou stránkou je tedy znalost mechanismů regionálního rozvoje a vyjednávání s partnery na úrovni podniků, samosprávy i univerzity. Také, stejně jako jeho liberecký kolega, je členem Inženýrské akademie ČR.

Zatímco Praha a Brno řeší, jak smluvní výzkum nahradit technologickým transferem, v Liberci a Plzni zní otázka jinak: jak udržet silný aplikovaný výzkum a zároveň výrazně zvýšit výsledky, které se započítávají do hodnocení vědy, a tím i do institucionální podpory. Oba děkani přitom svou fakultu hodnotí sebekriticky.

Doc. Moravec konstatuje, že po zavedení Metodiky 17+ nastal na fakultě kvalitativní posun, podíl výstupů v modulu M1 roste a smluvní výzkum, v němž vznikají komplexní konstrukční celky a technologická řešení, posiluje. Za slabinu označuje výsledky vytvářené pouze pro hodnocení, bez dalšího využití, a velké rozdíly mezi jednotlivými pracovišti. Výzkum fakulty dnes stojí na 16 výzkumných programech, které prošly nezávislou analýzou a mají být základem aktualizované Strategie VVI FS TUL +2030. Za klíčové považuje rozvoj spolupráce s ústavy Akademie věd ČR v oblasti předaplikačního a základního výzkumu a účast v připravovaných grantech ERC, která má fakultu připravit na to, aby v budoucnu podala takový grant sama. Umělou inteligenci chce do výzkumu zapojovat intenzivněji, a to ve spolupráci s IT partnery i s průmyslovými podniky, které vyvíjené modely ověří v praxi. Zároveň usiluje o vyšší počet publikací v prvním kvartilu a decilu, jejichž finanční podpora zůstane zachována. Na mezinárodní úrovni sází na bilaterální spolupráci jednotlivých pracovišť s prestižními univerzitami v Thajsku, Kanadě a Malajsii, na přeshraniční výzkum se Saskem a Polskem a na zapojení do aliance RUN-EU.

Doc. Duchek otevřeně přiznává, že fakulta má v hodnocení mezinárodním evaluačním panelem (MEP) podle Metodiky 17+ známku B, nízký podíl institucionální podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj a malý podíl projektů ERC na obratu, zatímco smluvní výzkum roste. Za slabinu považuje také roztříštěnost výzkumných týmů strojního inženýrství v rámci ZČU v Plzni. Jeho recept vychází z doporučení evaluačního panelu. Základem má být obnova přístrojového vybavení soustředěného v Regionálním technologickém institutu pro high-tech materiály, nové energetické systémy, aditivní technologie, inteligentní výrobní systémy a virtuální prototypování. Výzkumné týmy FST chce těsněji propojit s plzeňským výzkumným centrem nových technologií NTC, což otevírá cestu k mezinárodním projektům. Posílit chce rovněž teoretické inženýrské disciplíny a finančními nástroji motivovat k bibliometrizovaným výsledkům. Fakulta má získávat výzkumníky s mezinárodním renomé a připravit vědecky silný doktorský program vedený mladými profesory. V neposlední řadě chce děkan jednat o konceptech spin-off firem a o akceleraci mezinárodního smluvního výzkumu.

Oba přístupy se v podstatě shodují: smluvní výzkum je pro obě fakulty důležitým zdrojem financí i kontaktu s praxí, sám o sobě však nestačí. Liberec chce mezeru zaplnit spoluprací s Akademií věd a zahraničními partnery, Plzeň integrací kapacit uvnitř univerzity a investicemi do špičkového vybavení.

Obě fakulty se potýkají se stejným problémem – zájem o klasické technické obory stagnuje, a to i přes rostoucí počet maturantů. Je pozoruhodné, že oba děkani hledají odpověď podobným směrem: v udržitelnosti. Liberec otevírá pro akademický rok 2026/27 bakalářský program Udržitelné inženýrství, Plzeň chce bakalářský program Environmentální inženýrství a technologie využít k oslovení nových skupin maturantů.

Doc. Moravec se soustředí především na strukturu a návaznost studia. Fakulta nabízí jeden akademicky a jeden profesně zaměřený bakalářský program, sedm navazujících magisterských a tři doktorské programy. Hlavním problémem je velmi nízká úspěšnost v bakalářském stupni, která omezuje počty studentů v navazujícím i doktorském studiu. Fakulta si proto dala čas na vytvoření uceleného konceptu vzdělávání, který se uplatní při nových akreditacích. Bakalářské studium chce otevřít i v angličtině a zahájit diskuzi o průřezovém navazujícím programu pro zahraniční studenty. Odborníkům z praxe má fakulta nabízet mikrocertifikované kurzy, které se mohou stát i součástí studijních programů. Doktorandi by měli mít vícezdrojové financování a intenzivnější podporu ze strany průmyslových partnerů. Do výuky se přitom dále zavádí umělá inteligence, virtuální realita, automatizace a robotizace. Za nejlepší propagaci děkan považuje zaujmout studenty pro obor, snižování nároků odmítá.

Doc. Duchek akcentuje obsahovou modernizaci a využití plzeňské energetické tradice. Fakulta chce akreditovat navazující magisterský kombinovaný program Energetické stroje a zařízení pro jadernou a udržitelnou energetiku a zároveň reakreditovat a výrazně modernizovat bakalářský program Strojní inženýrství. Klasické zaměření výuky materiálů, technologií a strojů má projít revizí ve prospěch high-tech materiálů, nových energetických systémů, aditivních technologií a inteligentních výrobních systémů. Do výuky chce děkan zapojit výzkumníky z NTC a s Fakultou aplikovaných věd jednat o kvalitě výuky teoretických inženýrských disciplín. Navenek sází na systematickou spolupráci se středními školami v pěti krajích a na marketing financovaný z externích zdrojů prostřednictvím průmyslové rady. Certifikované kurzy celoživotního vzdělávání pak vnímá jako nástroj budování vztahů s partnery i jako další finanční zdroj.

Fakulta navíc může stavět na akreditaci habilitačních a jmenovacích řízení až do roku 2033, kterou chce děkan využít k posílení materiálové chemie, aplikované fyziky, mechaniky strojních konstrukcí a jaderné energetiky.

Liberec a Plzeň nejsou jen „menšími“ verzemi pražské a brněnské fakulty. Působí v regionech s mimořádně vysokým podílem průmyslu – Liberecko se silným automobilovým, textilním a strojírenským zázemím, Plzeňsko s dlouhou tradicí energetického strojírenství a dopravní techniky. Firmy v těchto regionech potřebují absolventy, kteří znají jejich provozy, a výzkumné partnery, kteří dokážou rychle reagovat. Právě tuto roli fakulty dlouhodobě plní a oba děkani ji nechtějí oslabit.

Současně si oba uvědomují, že financování vysokých škol se stále více odvíjí od měřitelné vědecké excelence a že při stagnujícím zájmu o technické obory se budou o studenty i peníze ucházet v ostré konkurenci. Odtud pramení důraz na mezinárodní spolupráci, publikace v prestižních časopisech a kvalitní doktorské studium. Liberecký děkan přitom upozorňuje na nízkou ochotu akademiků vycestovat – zahraniční stáže proto chce učinit součástí požadavků kariérního růstu a propojit dlouhodobé stáže doktorandů s krátkodobými návštěvami jejich školitelů.

V oblasti řízení se oba programy liší spíše důrazem než směrem. Doc. Moravec, jehož mottem zůstává „řetěz je pevný jen tak, jak je pevný jeho nejslabší článek“, zdůrazňuje odpovědnost vedoucích kateder, otevřenou komunikaci a zapojení celé akademické obce; hospodaření fakulty se podle něj podařilo stabilizovat a chce otevřít diskuzi o centralizaci IT infrastruktury s novým vedením univerzity. Doc. Duchek staví na konzervativním hospodaření – fakulta nemá žádné finanční závazky a vytvořila si rezervy, které chce využít k investicím do výzkumných technologií nebo ke krytí rizik. Akcentuje standardizovanou komunikaci, využití výsledků auditu podle ISO 9001 a budování fakulty jako přátelské instituce založené na fair play. Přepočtený výkon na zaměstnance vzrostl v letech 2023 až 2025 o více než polovinu, což je pro další období dobrým výchozím bodem.

Je tedy zřejmé, že charakteristika „regionálních“ fakult, opírajících se především o osobní vazby na místní firmy, je dnes neúplná. Liberec i Plzeň chtějí zůstat spolehlivými partnery svého regionu, ale zároveň usilují o to, aby jejich výsledky obstály v mezinárodním srovnání. Jak se tento dvojí úkol podaří zvládnout při nejistém financování vysokého školství, ukáže čas. Oběma pánům a jejich týmům přeji, aby měli dostatek sil, pevné zdraví a spolupracovníky, kteří budou ochotni táhnout stejným směrem za jeden provaz.