Před 35 lety byla u nás prolomena totalita, o 10 let později jsme se stali součástí aliance NATO a za dalších pět let jsme rozšířili rodinu EU. Můžeme se díky tomu považovat za svobodnou, nezávislou a suverénní zemi? Jsem přesvědčen, že ano. Ale bohužel nikoliv za zemi bezpečnou. Proč tomu tak není? Proč postrádáme geopolitickou bezpečnost, a tím pádem i politickou a ekonomickou? Protože jsme přišli o bezpečnost energetickou.
Na první dobrou bychom mohli prohlásit, že bezpečnost je garantována přísunem energie 24/7, a to za přijatelný peníz, který vážně nenaruší náš rodinný rozpočet v horizontu týdne aktuálního, příštího, ale ani za rok. Avšak co vlastně máme v životě garantováno? Nic, až na tu věčnost, která nám je nabídnuta skrze živou víru, nikoliv nábožnou. Ono totiž energetickou nezávislost ani garantovat nelze. Avšak je třeba pro ni vytvořit primární předpoklady, a ty musejí být založeny na důvěře. Energetická bezpečnost se tak právem dostává do centra pozornosti. Energie je předpokladem pro existenci všech živých organismů, které tvoří páteř civilizace, a ta se neobejde bez nepřetržité dodávky základních potřeb v podobě tepla, světla, elektřiny, jídla, vody, léků, a samozřejmě pocitu bezpečí. Všechno ostatní je druhotné.