V roce 1905 již měla firma L & K ve svém výrobním programu 14 typů motocyklů a dále jej pak ještě rozšířila o produkci lehkých osobních automobilů. V následujícím roce přišly na pořad také nákladní automobily a dokonce autobusy. Firma se rozrůstala, takže v roce 1907 již zaměstnávala přes 600 pracovníků. Oba muži v jejím čele se ovšem stále zamýšleli nad otázkou, jak zefektivnit produktivitu, zejména cestou vyššího zapojení metod sériové výroby. O tom, jakou jim právě tato dodnes aktuální problematika dělala starosti, jistě svědčí i Klementova slova, která si zapsal v roce 1910 do svého deníku: "Ačkoliv produkce a prodej v Rakousko-Uhersku uspokojivě stoupají, nesmíme být pro budoucnost spokojeni. Informace ze zámoří vzbuzují pozornost a je nutné udělat kroky, které by čelily americkému nebezpečí. Navrhují projekt, kterým se zabývám už dlouhou dobu. Specializovaní výrobci součástí mohou vyrábět levněji než ti, kteří je vyrábějí všechny. Moje myšlenka směřuje ke sjednocení výrobců v zemi s cílem najít společného producenta pro válce odlévané z hliníku, bronzu a oceli, pro výrobu radiátorů, kuličkových ložisek, karoserií a tak dále. Tyto specializované továrny by patřily všem výrobcům a výtěžek by se dělil vzhledem k hodnotě výrobku. Heslem je sériová výroba. Žádná továrna nemůže být úspěšná, jestliže nevyrobí ročně nejméně sto velkých a pět set malých vozů."
Když se začala rozvíjet výroba automobilů, stal se Laurinův a Klementův podnik fakticky největší automobilkou v celém rakouském mocnářství. Měl charakter akciové společnosti, jejímž generálním ředitelem se stal Václav Klement, zatímco Václav Laurin působil jako technický ředitel. V roce 1925 došlo ke sloučení firmy Laurin & Klement s největším strojírenským subjektem, kterým byla plzeňská firma Škoda. Klement i nadále zůstával štikou celého českého automobilového podnikání, neúnavně prosazoval moderní varianty další výstavby podniku. Byl také velmi aktivní ve sdružení ASAP, což byla společnost pro výrobu a prodej automobilů. Na Mladoboleslavsku bylo z jeho podnětu a pod jeho organizační taktovkou postaveno i několik vodních elektráren pro veřejnost, což do značné míry napomohlo k elektrizaci celého kraje.