Pozornost je také nutné věnovat zejména nebezpečí tzv. vendor lock-inu, kdy bez původního dodavatele nemůžeme dodané řešení dále efektivně využít. Překážkou může být absence smluvních ujednání o možnosti řešení upravovat i pomocí jiné osoby než dodavatele, ale i skutečnost, že na trhu nejsou jiné subjekty, které umí danou technologii spravovat. Může se tak stát, že nejsme schopni se s původním dodavatelem nikdy rozloučit, protože by tím mohlo být ohroženo samotné základní fungování celé společnosti. V rámci dodávek externích technologií je tak klíčové mít sjednanou řádnou smlouvu o podpoře a údržbě. Standardní bývají garance updatů a bezpečnostních záplat (patche), aby dílo a jeho bezpečnost drželo krok s neúprosně pádícím světem digitálních hrozeb. U vzdáleně poskytovaných technologií (software jako služba) by vždy měl být zajištěn i tzv. uptime, tedy garance dostupnosti řešení, stanovená počtem procent v kalendářním měsíci. Podstatné jsou i záruky týkající se odstraňování vad a stanovení dob, kdy má být vada vyřešena. Poskytovatelé nezřídka kdy nabízejí tzv. response time, tedy záruku, že klientovi v nějakém čase odpoví a informují ho, kdy by měla být vada odstraněna. Pokud ale není pevně sjednána doba vyřešení, navíc zajištěna určitou kompenzací (slevou, smluvní pokutou apod.), může provozovatel na opravu čekat také velmi dlouho, což může zcela zásadně nabourat chod organizace.