Rating jako ukazatel kvality bude v běžné podnikatelské praxi nabývat stále více na významu, a to i mimo oblast úvěrových obchodů. Ratingové hodnocení jakožto známka kvality podniku si tak již dnes zajišťuje při vyjednávání dlouhodobých dodavatelských smluv zvláštní postavení. V současné době výrobní koncepce just-in-time a rostoucího outsourcingu služeb získávají podniky, které mohou při jednání s obchodními partnery doložit svou schopnost dostát dlouhodobě vlastním závazkům dobrým hodnocením bonity, konkurenční výhodu před ostatními společnostmi, které mají celkové hodnocení horší, nebo dokonce vůbec žádné.
Vzrůstající závislost na externích obchodních partnerech a s tím spojené riziko pro vlastní plnění se vyskytuje snad ve všech oblastech průmyslu. Dobrým příkladem může být propojení mezi automobilovými výrobci a jejich dodavateli. V minulosti docházelo v západních zemích u renomovaných výrobců automobilů k výpadkům ve výrobě, které byly způsobeny chybějícími dodávkami klíčových součástek. Zastavení výroby vedlo k milionovým škodám. K přerušením dodávky došlo přitom v důsledku platební neschopnosti některého z dodavatelů. Z důvodu minimalizace rizika se tak stalo běžnou praxí nechávat bonitu dodavatele prověřit v rámci dodavatelského ratingu. V neposlední řadě může rating sloužit samotným podnikům i jako nástroj k řízení rizik, neboť v rámci provádění ratingu mohou být jednotlivé oblasti podniku (např. distribuce, řízení, finanční a účetní oblasti) i vztah samotného podniku k okolí (např. odbytovému a nákupnímu trhu) blíže přezkoumány na základě podrobných analýz. Zjištěné nedostatky pak lze analyzovat v rámci vnímání celkového obrazu společnosti, tzn. že na jednotlivé problémové oblasti není nazíráno odděleně, nýbrž jako provázané v celkovém kontextu podniku. Na základě komplexního charakteru analýz jsou posléze připraveny zlepšovací návrhy, které vedou k pozitivní proměně celkové image podniku.
Odběratelé a dodavatelé ze západní části Evropy stále častěji uplatňují rating při svém rozhodování jako doklad kvality. Tomuto trendu, rozhodně nikoli pouze kvůli prosazování basilejských doporučení, se nemohou vyhnout ani společnosti v České republice. Podniky, zejména pak ty, které obchodují se zeměmi, kde používání ratingu dosáhlo již určitého stupně povědomí, by se měly naučit využívat externí rating ke zdůraznění své kvality, aby se tak v rámci tvrdého konkurenčního boje vymezily vůči svým konkurentům.
Ing. Martin Volf