MM: Máte nějaký recept na to, jak udržet na škole mladé absolventy doktorského studia, kteří by měli být zdrojem pro „omlazení“ zaměstnanecké struktury, ačkoliv platové možnosti jsou pro ně velmi omezené?
Miroslav Brzezina, TUL: Mzdy mladých vědců by bylo skutečně potřeba zásadním způsobem řešit. Schopného absolventa inženýrských studijních programů okamžitě kontaktují firmy a nabízejí mu nadstandardní platové podmínky. Tomu žádná škola nemůže konkurovat. Je pak věcí každého, zda dá přednost doktorskému studiu, nebo půjde do praxe. My jim dáváme šanci zapojit se do kvalitních vědeckých týmů, mohou si přivydělat při realizaci výzkumných projektů. Financujeme výzkumný program mladých vědců. Nabízíme i zaměstnanecké benefity, například dotujeme naši univerzitní mateřskou školku, kde rodiče za měsíc zaplatí za dítě jen jeden tisíc korun. Usnadňujeme tak mladým lidem návrat do zaměstnání po mateřské dovolené.
Vojtěch Petráček, ČVUT: Recept je jednoduchý – musíme vytvářet pro naše mladé odborníky přátelské a pružné prostředí, které je bude motivovat, podporovat a bude jim nabízet možnost zapojení do špičkových výzkumných projektů. Rozhodně se to ovšem neobejde bez zlepšování platových podmínek. Zde by opět pomohla vyšší úroveň financování vysokých škol. I v ideálně fungující přátelské atmosféře existuje určitá úroveň odměňování, která nesmí být podkročena. Jinak nastane těžko napravitelný odliv kvalitních lidí, a to bez návratu. Pokud nejsme schopni nabídnout rozumné podmínky, dojde k nenapravitelné škodě. Pro budování a rozvoj naší výzkumné kapacity je na úrovni státu zásadní vytvořit prostředky pro postdoktorandy, kteří budou na několik let přicházet na naše pracoviště – zatímco naši absolventi budou pobývat v zahraničí.
Petr Štěpánek, VUT: Obecně je situace doktorandů v České republice tristní. Když se navíc podívám na rekordně nízkou nezaměstnanost, tak je těžké mladé perspektivní lidi pro školu získat a udržet. Snažíme se je lákat nabídkou spolupráce s průmyslem a zapojením do projektů. Často se však stává, že tu zůstávají „srdcaři“, kteří jsou ochotni v počátku slevit z očekávání vůči výplatní pásce, když mají vidinu propracovat se dál. Jsem rád, že jsme v roce 2014 na VUT provedli jednorázové navýšení finančních prostředků a v roce 2017 další.
MM: Jaký je průměrný plat odborného asistenta – docenta – profesora na vaší škole? Myslíte si, že je to odpovídající?
Miroslav Brzezina, TUL: Podle tabulek u nás mzda profesora činí zhruba 58 tisíc korun, docent má zhruba 47 tisíc a odborný asistent 32 tisíc. O tom, že by se mzdy vysokoškolských učitelů měly navýšit, se vede dlouhodobá diskuze.
Vojtěch Petráček, ČVUT: Průměrné příjmy se liší napříč jednotlivými fakultami. Jejich úroveň velice závisí na tom, kolik má které pracoviště projektů, grantů a výzkumných spoluprací. Zhodnotit, zda jsou odpovídající, je velice těžké. Domnívám se, že by státem měla být více podpořena ta složka financování, která přispívá na vzdělávací aktivity, a to ne přesunem financí z oblasti financování výzkumu, ale navýšením rozpočtu. Posílit odměňování i těch pedagogů, kteří učí a nezkoumají, je myslím velmi důležité! Dobré učitele je třeba si udržet.
Petr Štěpánek, VUT: Průměrná mzda profesora na VUT ze všech zdrojů je téměř 83 tisíc korun, u docenta přes 63 tisíc korun a u odborného asistenta je průměr zhruba 42 700 Kč. Kromě tarifu je však tato částka tvořena i osobním příplatkem, odměnami a také příjmem z projektů a hospodářské činnosti. I když naše tabulky nejsou vždy ideální, doufám, že naši pracovníci dostávají za dobrou práci adekvátní odměnu. Je ale pravda, že někteří akademičtí pracovníci se k projektovým penězům a financím z hospodářské činnosti bohužel nedostanou.
MM: Co lze udělat ještě v rámci univerzit pro to, aby absolventi byli co nejerudovanější pro průmyslovou praxi?
Miroslav Brzezina, TUL: Během studia na vysoké škole by měli získat kvalitní, hluboké a co nejširší teoretické znalosti. Praktické znalosti se doučí podle toho, co zrovna potřebují. Čím kvalitnější je teoretický základ, tím lépe se člověk orientuje v konkrétních praktických problémech.
Vojtěch Petráček, ČVUT: Domnívám se, že úkolem univerzity je vychovat absolventy s širokým rozhledem v oblasti jejich zájmu, nikoli úzce zaměřené specialisty pro určitý podnik. Firma si může lehce absolventa se širším rozhledem vychovat ke své specifické potřebě a může těžit i z jeho širších znalostí.
Petr Štěpánek, VUT: Propojit praxi a školu. Lidé z praxe mohou nejen přednášet, ale vést závěrečné práce, zadávat témata pro středoškolskou odbornou činnost a mnoho dalšího. Určitě také pomůže, když budou mít naši absolventi i vědomosti z oblasti soft skills a ekonomického řízení.
Hana Janišová
hana.janisova@mmspektrum.com