Témata
Reklama

Vždy dbám na vztah pedagoga se studentem

Jméno Petra Zuny je odjakživa spjato s českým technickým školstvím, oblastí výzkumu, vývoje a inovací a problematikou materiálového inženýrství. Celou profesní kariéru věnoval těmto oblastem a bezesporu tomu tak bude i nadále. Následující rozhovor s profesorem Petrem Zunou se konal při příležitosti udělení Zlaté medaile za celoživotní tvůrčí technickou práci a dosažené inovační činy, kterou obdržel v letošním roce.

MM: Pane profesore, celý svůj profesní život se pohybujete na technické univerzitě. Jak se systém vzdělávání za ta léta změnil? Jak jsme vzdělávali studenty dříve a jak nyní? Odpovídají schopnosti absolventů aktuálním požadavkům zaměstnavatelů v současné době?

Prof. Zuna: Před rokem 1989 byly na všech strojních fakultách shodné studijní programy. Poté došlo ke změnám a reformám, kdy si každá fakulta začala vytvářet své programy, ale došlo i ke zvolnění samotného studia, jednak snížením počtu vyučovacích hodin, tak i možností opakovat předmět v následujícím roce. Pro technické vysoké školství přišla následně rána v podobě Boloňské deklarace, díky které nám bylo vnuceno něco, co jsme nevyžadovali. Vždy jsme měli kvalitní průmyslováky a kvalitní inženýry, bakaláře jsme nepotřebovali a ani pro ně nebylo místo uplatnění na trhu práce. Dříve průmyslové školy vychovávaly velké množství kvalitních absolventů a ti nejlepší z nich šli na vysoké školy. My jsme na strojní fakultě měli až 60 % průmyslováků. Poté i struktura vyučovaných předmětů odpovídala skvadře studentů s akcentem na potřeby zaměstnavatelů. Bohužel v devadesátých letech rostly požadavky na zvýšení počtu terciárně vzdělaných osob a díky způsobu financování chodu škol se přešlo od kvality k masovosti. Od té doby na vysokých školách potkáváme takové studenty, kteří by nikdy neměli složit maturitu.

Tím šla úroveň studia dolů. Na naší Strojní fakultě jsme na tento fakt reagovali rozdělením bakalářského stupně na úroveň A a B. Úspěšní absolventi první skupiny po obhajobě teoretičtěji zaměřené bakalářské práce pokračují do magisterského stupně s volbou konkrétních oborů, bakaláři z úrovně B nastupují do praxe. Nyní se objevují snahy o akreditaci pětiletých inženýrských studií.

Naši absolventi, kteří odcházejí do praxe, jsou stále mezi zaměstnavateli vyhledáváni pro vysokou úroveň znalostí. Ale bohužel jim chybí některé disciplíny, jako je týmová práce, nedostatečná schopnost prezentovat se a bohužel stále špatná znalost jazyků.

Reklama
Reklama

Profesor Petr Zuna (*21. 3. 1941) zaujímá důležitou roli v  českém technickém školství, strojírenství, výzkumu, vývoji a inovacích. V  uplynulých 25 letech se významným způsobem podílel na jejich transformaci. Ve funkci děkana Fakulty strojní a později také rektora ČVUT v Praze se zasloužil o rozvoj strojírenských oborů a spolupráci s  průmyslem. Je zakladatelem Inženýrské akademie ČR, podílel se na zahájení činnosti Grantové agentury ČR a Technologické agentury ČR i na reformách z pozice RVVI s důrazem na oblast aplikovaného výzkumu. Významným způsobem přispěl k rozvoji materiálového inženýrství ve strojírenství, zejména v oblasti metalografie.

Profesor Petr Zuna absolvoval FS ČVUT v roce 1963. Habilitoval se v roce 1989, profesorem v oboru Nauka o materiálech byl jmenován v roce 1992. Po nástupu na katedru nauky o materiálu v roce 1985 absolvoval stáž v ČKD Praha. V období 1991 až 1997 a 2000 až 2005 vykonával funkci děkana ČVUT FS, v letech 1997 až 1999 funkci rektora ČVUT. V současné době je zástupcem vedoucího Ústavu materiálového inženýrství ČVUT FS. Prof. Zuna byl zakládajícím členem a prezidentem Inženýrské akademie ČR. Pro rok 2002 byl zvolen prezidentem mezinárodního sdružení inženýrských akademií CAETS, je členem inženýrských akademií Ruska a Japonska. Podílel se na založení GAČR, v  níž 8 let působil jako člen předsednictva. Tři roky pracoval ve výboru pro fyzikální a technické vědy European Science Foundation (ESF). Prof. Zuna byl členem Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace, členem představenstva Aero Vodochody. Působil a působí jako předseda nebo člen vědeckých rad ČVUT v Praze, ČVUT FS v Praze, Akademie věd ČR, ÚJV Řež, FSI Brno, STU FS Bratislava, UFP AV ČR a Technického muzea. Byl členem Akademického sněmu AV ČR, je členem redakčních rad časopisů MM Průmyslové spektrum a MM Science Journal, členem komise Svazu průmyslu a  dopravy pro výzkum a vývoj a členem výzkumné rady TA ČR.

MM: Fakulta strojní ČVUT v Praze patřila po dlouhá léta ke špičce mezi technickými univerzitami v ČR. Byla vyhledávanou institucí jak studenty, tak i firmami pro schopné absolventy a pro efektivní spolupráci. Co se stalo, že toto nemůžeme konstatovat i nyní?

Prof. Zuna: Já si myslím, že tomu tak není. Záleží na tom, podle jakých kritérií fakultu hodnotíme. Nemůžeme dělat závěry na základě vydaných žebříčků, které se liší podle zpracovatele. Co se týče pohledu zaměstnavatelů a jejich upřednostňování, v mém oboru materiálového inženýrství ani v dalších oborech nemají naši absolventi sebemenší problém uplatnění na trhu práce v porovnání s absolventy ostatních tuzemských strojních fakult. Vzdělání se snažíme držet stále na vysoké úrovni a inženýři obdrží diplom zaslouženě.

Petr Zuna se právě stal strojním inženýrem. Píše se listopad roku 1963 a ing. Zuna je již rozhodnut, že se bude dále věnovat vědecké profesi v oboru materiálového inženýrství.

Naše fakulta je v dobré kondici a je tendence ji stále zvyšovat. Problémem jsou však finance putující do rozpočtu vysokých škol. Gaussova křivka rozložení IQ populačního ročníku je zřejmá, a pokud platíme vysokoškolské studium těm, kteří na něj intelektuálně nemají, tak finance zbůhdarma vyhazujeme.

MM: Vědečtí pracovníci vysokých škol musejí opustit představu, že jejich posláním je pouze výuka a vlastní výzkum, a více se otevřít praxi a spolupráci s průmyslem. Jaká je v tomto reflexe ČVUT v Praze?

Prof. Zuna: Vysoká škola má deklarované tři hlavní úkoly: vzdělávat, dělat vědu a výzkum a pracovat pro společnost. A my tvrdíme, že si vyděláváme na to, abychom mohli učit. Prvním problémem je nastavený systém hodnocení vědy, který je založen především na počtu publikací v impaktovaných časopisech. Druhým problémem je realita, že finance na vědu je třeba získávat z grantů a z projektů spojených s průmyslem. Zpracování projektů je velmi časově náročné, nejsou vypisovány výzvy dotačních programů a díky tomu je bohužel efektivita velmi nízká.

Hlavním a celoživotním učitelem Petra Zuny byl prof. Jaroslav Pluhař, který dlouhých 21 let od roku 1960 vedl na ČVUT tehdejší katedru nauky o materiálu. Přivedl jej k problematice materiálového inženýrství a vychoval z něj výraznou vědeckou osobnost. Začátkem 80. let byla na tomto pracovišti založena Laboratoř elektronové mikroskopie a metalografie, která výrazně přispěla ke zvýšení experimentální úrovně pracoviště. Na fotografii z ledna 1971 je mladý vědec Petr Zuna u elektronového mikroskopu.

Zakázky pro průmysl jsou velmi důležité. Ale nemělo by se jednat o nárazovou spolupráci typu měření a zkoušek, ale o dlouhodobější programy, které vysokou školu a podnik propojí a vytvoří se přirozená vzájemná vazba. Spolupráce s průmyslem je zcela zásadní a záleží především na osobních kontaktech vedoucích pracovníků příslušných ústavů, resp. kateder.

Jednou z podmínek programu TA ČR Centra kompetence byla výchova mladých odborníků, což je velice chvályhodné. Ale mladí lidé ve většině případů setrvávají v laboratořích vysoké školy, což je špatně. Pokud mluvíme o centru kompetence mezi vysokou školou a průmyslovým podnikem, mělo by docházet k tomu, že na určitou dobu lidé z firmy budou pracovat na vysoké škole, a naopak zdejší vědečtí pracovníci přejdou na čas do provozu. Šlo by vlastně o dočasnou výměnu bez dalších finančních nároků.

Od roku 1963 do 1997 uteklo 34 let a z tehdejšího vědeckého pracovníka se stává rektor technické univerzity.

Mohu uvést příklad z Austrálie. Tamní výzkumná centra byla tehdy založena na tom, že škola poskytla významnému odborníku z praxe mladé doktorandy a laboratoře, kam jej podnik na tři roky uvolnil. On zde jednak přednášel, ale především s doktorandy řešil výzkumné projekty a problematiku pro svůj podnik. Nedocházelo ani k žádným finančním přesunům, stále byl placený svým zaměstnavatelem. Po dané době se vrátil zpět. Myslím, že to je velice pěkný model.

MM: Zastával jste pozici jak rektora ČVUT v Praze, tak i děkana Fakulty strojní. Jaké byly nepřekonatelné překážky v běžné operativě i v dlouhodobějších strategiích, které jste musel na těchto postech překonávat?

Prof. Zuna: Po roce 1989 měly fakulty svoji právní subjektivitu a při změně vysokoškolského zákona byla snaha si ji udržet. Vznikla komise složená ze dvou rektorů a dvou děkanů, které jsem byl coby děkan členem, kde jsme po analýze tehdejší domácí reality a zahraničních univerzit dospěli k závěru, že není možné fakultám některá práva vzít, i když právní subjektivita přejde na vysokou školu. Ty jsou různě velké, mají odlišnou strukturu a rektorát není vždy schopen řešit příslušné strategické fakultní otázky, personální záležitosti a rozhodovat, co se na jaké fakultě bude vyučovat, kam bude směřovat. Toto se podařilo ve stávajícím zákoně udržet. V současně připravované novele vysokoškolského zákona je snaha rektorů zvýšit pravomoci školy. Myslím si, že pokud budou jasně deklarovány a vysoká škola si sama rozhodne, co přejde na děkany, jedná se o akceptovatelnou změnu.

Dne 17. listopadu 1999, deset let po revoluci, předal v Karolinu coby rektor profesor Petr Zuna Zlatou medaili ČVUT prezidentu Georgu Bushovi při příležitosti udělení česné akademické hodnosti. Prezident Bush následně po návratu domů do USA odeslal profesoru Zunovi ručně napsané osobní poděkování.

Druhý tehdejší problém se týkal navržení, přípravy a realizace habilitačních a profesorských řízení. Tato problematika je aktuální dodnes. Existuje celá řada dílčích kritérií nutných ke jmenování. Já zastávám názor, že rozhodující slovo má mít příslušná jmenovaná komise, a ostatní kritéria, jejichž objem by se měl snížit, by měla být čistě pomocná, nikoliv rozhodující. Na technické škole musí být jedním z rozhodujících kritérií podíl jednotlivce na vzniku významných průmyslových děl, mezinárodních patentů, průmyslových vzorů.

Třetím problémem byly a stále jsou pravomoce a zodpovědnosti na vysoké škole. Za dob mého rektorského působení se podařilo snížit podíl studentů v akademickém senátu ČVUT i příslušných fakult z 50 % na 33 %. Těsně po roce 1989 byl 50procentní poměr logický i proto, že tehdy do senátu šli takoví studenti, kterým na škole záleželo. Teď je tomu bohužel v některých případech jinak. Pokud o zcela zásadních otázkách, jako je např. volba rektora, děkana, rozpočet nebo složení vědecké rady rozhodují začínající studenti či ti, co právě odcházejí, nebo nehabilitovaní pracovníci, a ne klíčové osoby školy, je to podobné, jako když odboráři řídí fabriku. Je samozřejmostí, aby studenti v určitých oblastech poradní slovo měli, ale je třeba vždy brát na zřetel dané pravomoce a zodpovědnosti z nich vyplývající.

Dále, ale to je již aktuální záležitost, vidím problém v budoucnosti akreditací. Současná Akreditační komise na bázi hodnocení předkládaných studijních programů a dosažených výsledků podle mého funguje velice dobře. Problém vidím v tom, že od vybrané agentury vysoká škola obdrží akreditaci a následně si již bude studijní programy nastavovat sama. To u některých škol může vést ke snížení kvality.

MM: Jakou má pozici rektor technické univerzity při prosazování zájmů technických oborů v konfrontaci se strategiemi ministerstva školství, vlády, RVVI atd.?

Prof. Zuna: Kolik jsem já již osobně navštívil například sněmů Svazu průmyslu a dopravy v rámci MSV v Brně. Průmyslníci a zástupci škol mě nevyjímaje kritizovali stávající stav, ze strany politiků jsme opakovaně slýchali sliby navýšení rozpočtu financování vysokých škol, aplikovaného výzkumu, podpory výuky technických oborů atd. K ničemu nedošlo, nulový efekt a příští rok nanovo. Máme Rok průmyslu a technického vzdělávání. Jak konkrétně tato iniciativa promlouvá k technické veřejnosti? Odpovím si sám – záštitami nad konferencemi. To je málo. Co to průmyslu přináší? Provázání průmyslu a vysokých škol díky Svazu průmyslu a dopravy není dostatečné. Proč třeba neosloví svoji členskou základnu, ať každý podnik nabídne vysokoškolským studentům praxi během studia, cílená stipendia, ocenění významných studentských prací a dále? To vidíme u některých firem, jako je například Siemens.

Profesor Zuna obdržel v roce 2003 čestný doktorát University of Glasgow.

MM: Podpora technických oborů, důraz na aplikovaný výzkum, dotační politika, financování technických škol – témata rezonující po dlouhá léta. Věříte v to, že se někdy podaří reflektovat potřeby naší země a proměnit je v nástroje podpory naší konkurenceschopnosti v těch oborech, kde jsme historicky silní? Máte na to recept?

Prof. Zuna: Musíme si říci, jaké obory budeme potřebovat za deset/patnáct let a tomu se přizpůsobit v rovině vzdělávání. Stát v souladu s touto strategií musí změnit způsob financování a více podpořit tyto oblasti. Dále je naprosto nutné, aby s výukou byl propojen aplikovaný výzkum a ten byl u nás více podporován. Podívejme se do světa – do Jižní Koreje, na Tchaj-wan, do Japonska, kde přibližně 70 % státních prostředků směřuje na aplikovaný a 30 % na základní výzkum. Nejen u nás, ale v celé EU je to opačně. Pokud se navýší prostředky do aplikovaného výzkumu, již nebude nutné zásadně navyšovat finance do vysokých škol, jelikož ony se dokážou z aplikovaného výzkumu uživit, a zároveň zařídí to, co je potřeba – propojit školy s praxí.

MM: Celý svůj profesní život jste zasvětil oboru materiálového inženýrství. Kde zpětně spatřujete původní impulzy, které vás k němu přitáhly a co vás na tomto oboru fascinuje? Jaké výsledky vaší vědecko-výzkumné práce považujete za nejvýznamnější a které z nich následně našly uplatnění v praktických aplikacích?

Prof. Zuna: K oboru mě v pátém ročníku přivedl profesor Pluhař, můj životní učitel. Původně jsem chtěl studovat přesnou mechaniku a optiku a díky tomu se pak dostat např. do televize, do umělecké oblasti, ke které jsem měl vždy blízko. Nakonec mě ale pan profesor svým vystupováním a jednáním získal a já jsem na poloviční úvazek začal na katedře materiálů dělat asistenta. Měl jsem štěstí, jelikož v rámci výzkumu na mé tehdejší diplomce se objevilo něco doposud nevídaného. Tvářený materiál totiž rekrystalizoval podruhé, což mě a samozřejmě i profesora Pluhaře velmi zaujalo. Začali jsme se společně tomuto jevu experimentálně věnovat a stanovili pojem tzv. druhé rekrystalizace, který je dnes označován jako dynamická rekrystalizace. V 70. letech minulého století jsme to aplikovali například při vývoji svařitelných ocelí se zvýšenou mezí kluzu a zde v rámci řízeného válcování a ochlazování se využívalo efektu druhé rekrystalizace ke zjemnění struktury. Pokud mi čas dovolí, této problematice se věnuji i dnes. Je to krásný obor.

Dalším faktem, který mě nadchl v oblasti materiálového inženýrství, byl tehdejší úžasný rozvoj v experimentální technice. Nejkrásnější okamžik pro mě byl, když se nám podařilo získat prostředky na druhý největší transmisní elektronový mikroskop v Praze, který máme na ústavu dodnes.


Hodnotitelská komise Zlatých medailí Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně na základě předložených kandidátů redakce MM Průmyslového spektra rozhodla, že Zlatá medaile za celoživotní tvůrčí technickou práci a dosažené inovační činy za rok 2015 náleží profesoru Petru Zunovi, jenž byl do soutěže nominován rektorátem ČVUT v Praze a Inženýrskou akademií ČR.

MM: Co v oblasti materiálového inženýrství za poslední dobu pokládáte ve světovém měřítku za převratné?

Prof. Zuna: Zejména fakt, jakým způsobem poklesl podíl používání kovových materiálů a narostly plasty a kompozity. To je převratná změna, ke které došlo. Dále nárůst nově používaných materiálů – nemám na mysli jen nově vyvinuté, což může být i otázka 15 let, ale modifikované stávající materiály, které přinášejí celou řadu konstrukčních a mechanických změn a vlastností. U ocelí se například jedná o zvyšování jejich čistoty a přesnosti v legování, což vede například k aplikaci v energetice při vyšších teplotách. Disciplína, která dnes hraje velkou roli, se nazývá povrchové inženýrství, kde nejde o úpravu základního materiálu, ale vytvářejí se tenké vrstvy na povrchu, které výrazným způsobem ovlivňuje oblast použití. Stále mě fascinuje současná technika, která se v materiálovém inženýrství používá, jako například technologie nanášení vrstev při práškovém spékání kovů a další. Kapitolou samou pro sebe jsou nanomateriály, které skýtají obrovské možnosti nad rámec stávajícího využití. Bezesporu další rozvoj techniky není možný bez rozvoje nových materiálů.

MM: Celý svůj profesní živost jste zasvětil systému vzdělávání v technických oborech. Co zde považujete za nejkrásnější a na co nejraději vzpomínáte?

Prof. Zuna: Pohyboval jsem se a stále se pohybuji ve třech profesních oblastech – věda a výzkum, pedagogika a společenskoprospěšná činnost. O zásadních okamžicích první oblasti jsem již hovořil v souvislosti se vznikem špičkového experimentálního pracoviště vybaveného elektronovým mikroskopem. V profesi pedagoga mě naplňují jednak absolventi, které po letech potkávám a oni vzpomínají na dobu studia, jednak i přednášky jako takové. Když stále vidím, že studenti na ně chodí rádi, tak to považuji za krásnou reflexi mé pedagogické činnosti. Snažím se na studenty působit i sociálně a říkám jim, že nestačí být špičkovými techniky, ale je třeba dbát i na svůj soukromý život. Nastane období, kdy se nebudou cítit dobře a budou hledat pomoc a rozptýlení – pak jej naleznou v hudbě, obrazech, knihách či divadelním představení, které potěší. I o tom je náš život.

MM: Pane profesore, děkuji vám za inspirativní rozhovor a do dalších let vám přeji hodně profesních i osobních úspěchů.

Roman Dvořák

roman.dvorak@mmspektrum.com

Reklama
Vydání #11
Firmy
Související články
Více propojujme vysoké školy s praxí

Profesor Jaroslav Kopáček patří zcela bez pochyb mezi nestory oboru hydrauliky a pneumatiky v naší zemi ve druhé polovině 20. století, a proto mu byla na Mezinárodním strojírenském veletrhu 2019 v Brně udělena po zásluze Zlatá medaile za celoživotní tvůrčí technickou práci a inovační činy. Při příležitosti ocenění práce pana profesora jsme připravili malý medailonek tohoto skromného a entuziastického člověka. Pan profesor nám při této příležitosti sdělil i několik svých zajímavých postřehů.

České obráběcí stroje stále splňují nejpřísnější parametry pro uplatnění

V červnu tohoto roku byl zvolen prezidentem Svazu strojírenské technologie Jan Rýdl ml. Mezi jeho priority patří návrat duálního vzdělávání do českého školství. Více chce také podpořit spolupráci firem s vysokými školami, prosazovat zájmy českých strojařů v zahraničí a ve státní správě. Rychlé tržní změny vnímá jako největší výzvu pro management všech firem.

Prognózovat vývoj ekonomiky by bylo jednodušší, kdyby šlo jen o ekonomiku, říká ekonom Miroslav Zámečník

Složitá geopolitická situace natolik ovlivňuje ekonomické světové dění, že s jistotou prognózovat vývoj české ekonomiky není jednoduché. Klasické spouštěče, které ohlašují krizi, nefungují. Kdo dnes v recesi uspěje, proč je ČR pořád pro zahraniční investory zajímavá a která firma se budoucnosti bát nemusí? To jsou témata, nad kterými redakce MM Průmyslového spektra diskutovala s hlavním analytikem České bankovní asociace Miroslavem Zámečníkem.

Související články
Odemykání lidského potenciálu podle Jana Mühlfeita

Jan Mühlfeit začínal u Microsoftu na pozici o třídu vyšší než asistentka. Po 22 letech odcházel jako prezident Microsoftu pro Evropu. Přestože svoji práci miloval, spadl až na samé dno. Prošel tvrdou sebereflexí a prací na sobě. Dnes je vyhledávaným koučem a mentorem. O mentální odolnosti a otevírání lidského potenciálu přednáší po celém světě.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Výzkum rozděluji pouze na dobrý a špatný, říká Libor Kraus

Prezident Asociace výzkumných organizací Libor Kraus se pohybuje v oblasti výzkumu a vývoje 30 let. Jaká vidí pozitiva, úskalí a rezervy v této důležité součásti našeho ekonomického růstu? Na to jsme se ho zeptali v rozhoru, který poskytl redakci MM Průmyslového spektra.

Stroje rostou se zákazníkem, říká pamětník českého obrábění Miroslav Otépka

Česká republika si v letošním roce připomíná 100 let od svého vzniku. Mezinárodnímu strojírenskému veletrhu v Brně je 60 let. Redakce MM Průmyslového spektra se rozhodla také zavzpomínat a k rozhovoru pozvala Miroslava Otépku, který stál u zrodu konstrukce a výroby českých obráběcích strojů. Miroslav Otépka se z profese dělníka vypracoval na respektovaného majitele jedné z největších českých strojírenských firem. Aktivita, optimismus a dobrá nálada ho neopouštějí ani ve věku, kdy se jiní věnují odpočinku. Možná je to jeho filozofií a jak sám říká: „Práce mi nikdy nic nevzala, vše, co jsem dělal, dělal jsem rád.“

Sázejme olivovníky, ať mají naši potomci co sklízet

Profesor Stanislav Hosnedl se celý svůj odborný život věnuje oboru konstruování výrobních strojů a zařízení. Značným podílem přispěl k rozvoji konstrukční vědní disciplíny Engineering Design Science and Methodology, ve které se stal uznávaným odborníkem nejen u nás, ale i v zahraničí. K jeho pedagogické a vědecké činnosti jej přivedly kroky z výrobní praxe. Tak by tomu mělo být. Stanislav Hosnedl je Plzeňák tělem i duší s aktivními kontakty po celém světě. Bylo nám ctí, že jsme mu mohli na letošním MSV v Brně předat Zlatou medaili za celoživotní tvůrčí technickou práci a dosažené inovační činy.

Energetičtí inovátoři – studenti pracují na originálních projektech

Studium technických oborů má obrovskou perspektivu, přesto nejsou u studentů příliš populární. Bojí se náročného studia i případného neúspěchu. „Kdo má však techniku rád, ten se bát nemusí,“ vysvětluje Dr. Ing. Jaroslav Synáč, vedoucí katedry energetických strojů a zařízení Fakulty strojní Západočeské univerzity v Plzni.

Jsme zemí malých firem a živnostníků?

Podařilo se po více než 25 letech v České republice obnovit řemeslnou tradici a drobné podnikání, nebo jsou páteří českého průmyslu pouze velké firmy a nadnárodní společnosti? Jaký je český živnostník, co ho trápí a jaká je v této oblasti aktuální situace?

Buďme více ambiciózní

Podpora exportu a jeho financování ‒ to bylo téma, které otevřelo druhý ročník Strojírenského fóra, které se uskutečnilo v polovině března v Obecním domě v Praze a my jsme vás o něm podrobněji informovali v minulém vydání MM Průmyslového spektra.

Inovace. Co to vlastně je?

Vděčné sexy téma, o kterém rádi všichni mluví, ale nikdo pořádně neví, jak je skutečně realizovat. Celá řada hvězdiček, jimž se podařilo inovovat sebevětší pitominu a s ní nějak uspět na našem malém hladovém lokálním trhu se cítí být vyvoleni rozdávat moudra. Zasvěcený člověk se pak nestačí divit.

Ujíždí nám vlak digitalizace?

Rozhovor s Martinem Peňázem ze společnosti Autodesk, nám dává možnost nahlédnout na současnou digitální transformaci optikou, jejichž rámec a obzory se vytvářely dalece před tím, než nás doba covidová naučila přemýšlet a konat jinak a pružněji, než bylo standardem.

Způsob myšlení definuje naši úspěšnost

Ekonomické změny způsobené pandemií vyžadují nové přístupy v oblasti lidských zdrojů a leadershipu. O své zkušenosti a náměty, jak v tomto turbulentním čase efektivně využít lidský potenciál, včetně svého, se s námi podělila Lucie Teisler, vedoucí partnerka poradenské společnosti Anderson Willinger.

Hybatelé byznysu

Jan Zadák se více než dvacet let pohyboval v nejvyšších patrech globálního byznysu v oblasti IT. Mimo jiné zodpovídal za globální prodej, strategii a marketing veškerých produktů a služeb Hewlett-Packard. Nejen jeho zkušenosti z velkého byznysu, ale i jeho optimismus a víru v nastupující generaci vám chceme přiblížit prostřednictvím rozhovoru, který naší redakci poskytl.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit