Nejnovějším strojem v portfoliu společnosti Fermat je stroj WFT 11. Jde o křížovou horizontální vyvrtávačku s nosností otočného stolu 8 tun. Koncepce a požadavky na stroj byly trhem dány. Tuhý odlitý skelet stroje, kluzné vedení, konkurenceschopná cena, ale také nízká energetická náročnost stroje.
Nízkou spotřebu elektrické energie zákazníci požadují zejména u menších strojů WFC 10 a WFT 11, což je dáno jejich vyšším důrazem na ekonomiku provozu u těchto strojů.
U stroje WFT 11 jsou využity elektrické pohony na všech lineárních a rotačních osách. Bylo tedy nutné hledat energeticky úsporná opatření právě v těchto částech stroje. Zaměřili jsme se zejména na dvě oblasti. Na optimalizace hmotnosti přesouvajících se hmot při zachovaní požadované tuhosti stroje a snížení pasivních odporů ve vedení, které jsou výrazným zdrojem energetických ztrát.
Pro nalezení úspor hmotnosti přesouvajícího se stojanu s vřeteníkem a otočného stolu bylo využito nejen zkušeností konstruktérů z předešlých projektů, ale také simulačních metod (např. MKP).
Pro snížení pasivních odporů u rotační osy otočného stolu bylo použito radiálně-axiální valivé ložisko, které má oproti kluznému vedení výrazně nižší tření ve vedení.
Na lineární osy bylo podle požadavků trhu nutné aplikovat kluzné vedení. Při použití standardních kluzných materiálů (např. Turcite-B Slydway nebo Biplast) nebylo možné pasivní odpory výrazně snižovat i při aplikaci různých druhů olejů a způsobů dávkování. Z tohoto důvodu byla hledána a posléze i nalezena kluzná hmota, jejíž koeficient tření je téměř poloviční oproti standardně používaným materiálům. Díky tomuto řešení došlo nejen ke snížení pasivních odporů o polovinu, což vedlo k výslednému snížení energetické náročnosti stroje, ale také ke zvýšení přesnosti opakovatelnosti polohování a zvýšení přesnosti kruhovitosti při kruhové interpolaci srovnatelné se stroji na valivém vedení.
Je otázkou, jak nově připravované směrnice dopadnou na výrobce OS. V případě horizontálních vyvrtávaček je vidět nejednotnost v koncepčním řešení strojů. Na jednu stranu můžeme nalézt stroje „ze staré školy“ vybavené hydrostatickým vedením, složené z mohutně žebrovaných odlitků a hydraulicky nebo pomocí protizávaží vyvažovaným vřeteníkem. Na druhé straně jsou tu stroje podobné velikosti, kde většina pohybů a kompenzací je realizována pomocí elektrických pohonů. Je otázkou, jestli tyto „modernější“ stroje využívající maximálně potenciál elektrických pohonů a jejich snadné řízení nebudou v budoucnu znevýhodněny pro jejich větší spotřebu el. energie.
Byť se považuji za ekologicky smýšlejícího člověka, myslím si, že směrnice nařizující nucené snižování energetické náročnosti obráběcích strojů není vhodné řešení, neboť obráběcí stroj není vysavač. Jeho koncepce není již několik desetiletí stejná. Vyšší spotřebu el. energie mohou mít některé stroje z důvodu lepších parametrů, které mohou být pro určité zákazníky důležité, a ti proto upřednostní koupi byť „neekologického“ stroje, který však lépe splňuje pro ně důležitější kritéria.