V tomto období byly vyvinuty systémy hodnocení postavené především na finančních ukazatelích. Vzhledem k vývoji výroby a zvyšování požadavků zákazníků se už dříve začaly objevovat potřeby kvantifikovat další parametry, které jsou nutné pro řízení podniku. Měření ekonomických výsledků formou ukazatelů je nepostradatelným nástrojem hospodárnosti a účinnosti. Problém společný mnoha podnikům je, že si často vybírají k měření faktory, které jsou snadno změřitelné, namísto měření správných ukazatelů. Někteří podnikatelé, především v menších podnicích, mají nechuť měřit cokoli jiného než zisk. Ten je jednoduše zjistitelný, avšak řízení podniku jen dle zisku či odvozených ukazatelů ze zisku je zcela nedostačující.
Začněte u zaměstnanců
Zavést vhodný systém měření je složité, ale bez vhodného měření výsledků nelze o dalším rozvoji podnikání mluvit. Každý pracovník musí mít k dispozici informace, jak se jeho činnost projeví ve výsledcích podniků a co on sám z toho „bude mít“ do budoucna. Zainteresovaným stranám, tedy zodpovědným pracovníkům, je třeba vysvětlit, jaký vliv bude mít jejich činnost na konečný výsledek podniku, jak působí nadbytečné navýšení zásob materiálu či náhradních dílů, které by rádi měli neustále k dispozici, na zvyšování celkové potřeby finančních prostředků v podniku, a především jaké konečné důsledky to má na zisk.Jaký vliv na zisk bude mít zmetkovitost výrobků, nešetrné zacházení s materiálem atd. Tak bychom mohli pokračovat geometrickou řadou vlivů, které mají konečný důsledek na celkový zisk podniku. Jelikož zisk ovlivňuje řízení nákladů v podniku, je nutné vytvořit matici vzájemných vztahů, vazeb a toků nákladů, jejichž konečným nositelem je zakázka nebo produkt a za něž má odpovědnost vždy konkrétní zaměstnanec.
Trocha teorie
Náklady jsou obvykle definovány jako peněžně vyjádřené účelné a účelové vynaložení prostředků a práce v průběhu hospodářské činnosti podniku. Pro potřeby praktického řízení se třídí podle určitých kritérií. Klasifikační hlediska mohou být různá a jsou dána účelem sledování nákladů. Za hlavní ukazatele členění nákladů v podniku lze označit jejich třídění podle:
- nákladových druhů – dle druhů se pracuje s náklady ve finančním účetnictví;
- místa jejich vzniku a okruhů odpovědnosti – tedy sledování nákladů menších výrobních jednotek – středisek;
- kalkulačního členění;
- závislosti na objemu výroby.závislosti na objemu výroby.
Cílem kalkulačního členění nákladů je zjistit výši nákladů připadajících na určitý výkon, tj. na určitý výrobek, práci nebo službu, a to na jejich kalkulační jednici, např. na tunu, kus aj. Podle způsobu přičítání nákladů na kalkulační jednici daného výkonu lze náklady rozlišit na:
- přímé, což jsou náklady, u nichž lze určit jejich přímý vztah ke kalkulační jednici příslušných výkonů,
- nepřímé, což jsou náklady, které nelze přímo zjistit na kalkulační jednici, popř. by takovéto zjišťování bylo nehospodárné, tyto náklady se proto rozvrhují na jednotlivé výrobky podle určitých zvolených rozvrhových základen. Většinou jde o náklady společné několika druhům výrobků, a proto jejich přiřazování na kalkulační jednici bývá složitější. nepřímé, což jsou náklady, které nelze přímo zjistit na kalkulační jednici, popř. by takovéto zjišťování bylo nehospodárné, tyto náklady se proto rozvrhují na jednotlivé výrobky podle určitých zvolených rozvrhových základen. Většinou jde o náklady společné několika druhům výrobků, a proto jejich přiřazování na kalkulační jednici bývá složitější.
Náklady a zase náklady
Důležité místo v klasifikaci nákladů zaujímá jejich rozlišování na fixní a variabilní. Tradiční teorie nákladů vysvětlují tyto pojmy na základě jejich výsledného chování a vztahu ke konečné příčině jejich vzniku, obvykle vyjadřované objemem výroby. Náklady fixní jsou definovány jako náklady, které se ve své absolutní výši nemění v určitém rozmezí objemu výroby. Typickým příkladem variabilního nákladu mohou být odpisy hmotného majetku při použití lineární odpisové metody. Fixní náklady však nejsou absolutně stálé. Při výraznější změně objemu výroby se jejich absolutní výše mění skokem na jinou úroveň. Jsou tudíž převážně závislé na čase. Náklady variabilní jsou náklady měnící se ve své absolutní výši v závislosti na objemu výroby. Tato závislost může nabývat různých podob, náklady mohou být proporcionální anebo jako absolutní mohou růst pomaleji, popř. rychleji než objem výroby. Typickým příkladem může být spotřeba základního materiálu používaného na výrobu produktů. Analýza vztahu mezi fixními a variabilními náklady, spotřebitelskou poptávkou a ziskem se nazývá analýza bodu zvratu. Napomáhá podniku určit, jaké množství produkce je pro něho výhodné vyrábět, popřípadě nabízet. Bod zvratu je v podstatě stav, kdy se celkové tržby rovnají celkovým nákladům. Důležitým efektem pro řízení zisku a jeho ovlivňování v podniku je tedy znalost skutečné nákladovosti produkce, které lze zajistit sledováním fixních a variabilních nákladů a jejich skutečného chování v závislosti na objemu produkce.
Doc. Ing. Iveta Vozňáková, Ph.D., Ing. Kamila Janovská, Ph.D.
Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Fakulta metalurgie a materiálového inženýrství, katedra ekonomiky a managementu v metalurgii
Použitá literatura:
[1] Buchtová, J., Stibor, M.Vybrané kapitoly z ekonomiky podniku. Ostrava, VŠB – Technická univerzita Ostrava, 1995. ISBN 80-7078-291-9
[2] MIKUŠOVÁ, M. Návrh modelu systému měření výkonnosti podniku a ověření jeho funkční způsobilosti.Disertační práce. VŠB-TU Ostrava, 2005.
[3] VLČEK, R. Hodnota pro zákazníka. Praha, Management Press, 2002. ISBN 80-7261-068-6.
[4] VOZŇÁKOVÁ, I., JANOVSKÁ, K., MYNÁŘ, M., SIKOROVÁ, A. Ekonomika podniku. 1. vydání, Ostrava, 2008. ISBN 978-80-248-1760-6.
VŠB-TU, Ostrava
iveta.voznakova@vsb.cz