Rovněž analýze teritoriálních rizik je třeba vzhledem k ekonomické a politicko-sociální situaci v řadě především rozvojových a postsocialistických zemí věnovat dostatečnou pozornost.
Častým východiskem pro analýzu rizikovosti určitého teritoria je institucionální rating. Jedná se o koncepty publikované řadou renomovaných institucí, jejichž cílem je na základě určitého počtu hodnotících kritérií posoudit atraktivitu země z dlouhodobého hlediska jako odbytového trhu či jako příjemce přímých zahraničních investic. Výsledkem je přidělení ratingové známky. Vypovídací hodnota institucionálního ratingu je však nízká, protože zájem exportéra je zúžen pouze na otázku aktuální, státem zapříčiněné možnosti škody na zboží, resp. na otázku možnosti takových opatření, resp. politických událostí, které mohou negativně ovlivnit inkaso pohledávky. Důvodem je jednak nedostatečná intenzita aktualizace těchto konceptů (vychází jednou až třikrát do roka) a dále jejich sumační charakter. Z ratingové známky není exportér schopen vyfiltrovat nezbytné poznatky ve vztahu k očekávanému platebnímu chování cílové země.
Z hlediska zájmů exportéra se jako vhodnější nástroj jeví rating úvěrových institucí. Mezinárodně působící banky velmi citlivě registrují plánované státní zásahy, jakými jsou např. restrikce při přidělování devizových prostředků, v platebním styku a poskytování úvěrů. Banky svým klientům zpravidla ochotně poskytují informace týkající se teritoriálního rizika, v návaznosti na to pak nabízejí poradenství ve věci platebních podmínek a zajištění a příslušné služby aktivně také poskytují.
Další možností, jak posoudit teritoriální riziko, jsou podmínky pro forfaiting pohledávek ve vztahu k jednotlivým zemím publikované ze strany forfaitingových společností. Protože forfaitér obecně přebírá komerční i teritoriální rizika, je tento typ finančních institucí nucen teritoriální riziko ve vlastním zájmu analyzovat, aby mohly o nákupu příslušné zahraniční pohledávky kvalifikovaně rozhodnout.
Velmi kvalifikované východisko hodnocení teritoriálních rizik představuje pro vývozce rating exportních úvěrových agentur (Export Credit Agencies). Pokud exportní úvěrové pojišťovny vylučují převzetí teritoriálního rizika pro určitou zemi, měl by vývozce trvat na takových platebních podmínkách, které budou představovat maximální zajištění vývozní pohledávky (např. záloha, dokumentární akreditiv potvrzený tuzemskou bankou, platební garance tuzemské banky). Pokud na druhé straně exportní úvěrové pojišťovny pojistné krytí ve vztahu k určité zemi nevylučují či neomezují, potom je to indikátor dostatečné solventnosti a minimálního politického rizika, přinejmenším pak z krátkodobého pohledu.
Významným zdrojem informací ve vztahu k analýze teritoriálních rizik mohou být z pohledu exportéra rovněž informace ze zastupitelských úřadů, z médií či zkušenosti z dlouhodobých obchodních vztahů s určitým teritoriem Vypovídací hodnotu mají také informace o tvorbě opravných položek k pohledávkám různých dlužníků z určité země.
Omezení ztrát pro případy vzniku škod z důvodu teritoriálních rizik je možné vhodnou teritoriální diverzifikací obchodních, úvěrových a investičních aktivit vývozce (kromě strategických rozhodnutí například i stanovením úvěrových limitů pro teritoria, banky, podniky). V případě dodavatelských konsorcií je riziko přirozeně omezováno dělením mezi větší počet vývozců. Při převádění teritoriálních rizik na jiný subjekt hraje nezastupitelnou úlohu stát, a to prostřednictvím státem podporovaných exportních úvěrových agentur (úvěrových pojišťoven), které, s výjimkou spoluúčasti, teritoriální rizika pojišťují.