K. Copková: To zní jako lehká otázka, ale přiznám se, že se mi na to opravdu těžce odpovídá. Někdy sama nevím. Je to například na úkor toho, že se nezvládám zapojovat do konverzací s kolegy, jak jsem zabraná do práce, řešení, plánování. Žene vás vpřed to, že vám osud lidí není lhostejný, když víte, že jim můžete pomoci. Věřím, že v tu chvíli umíme každý z nás „zapnout” a být tím supermanem. Jak se události rychle seběhly, tak se i více otevřely dveře ke spolupráci s ADRA v ostatních zemích – hlavně na Slovensku a v Polsku. Tam se partnerství Geis–ADRA vzhledem k situaci rozvinulo velmi rychle, nebyl čas ztrácet čas.
Navíc mě těší, že díky široké spolupráci s humanitární organizací mají naši zaměstnanci možnost nejen setkat se s lidmi, které jsou krizovým situacím vystaveni, ale i převzít od nich cenné rady a seznámit se se zkušenostmi, jak se chovat v krizových situacích. Školení, které vede pan Koláčekz organizace ADRA, nám nastínilo, že v těchto chvílích je důležité, aby člověk myslel i na sebe. Už jen uvědomit si to je nesmírně důležité. Jelikož se asi každý z nás v krizové situaci trošku vnitřně bojí a třeba si ji nechce připustit, je důležité přiznat si, že nastala. I takové okamžiky patří k životu, nejde před nimi do nekonečna zavírat oči nebo se jim vyhýbat.