Automatizace je neskutečný fenomén

Vypravila jsem se za ním do Dobříše, kde jsme vedli dlouhý a zajímavý rozhovor. Jeho zkušenosti jsou velmi bohaté a jen další povinnosti dokázaly naše povídání ukončit. Úvodem mi František Zimmermann prozradil, že je pro něj náš časopis již léta inspirací, vzdělávacím prostředkem a rádcem v obchodní činnosti, a tak nyní na oplátku nabízí zkušenosti vlastní, které mohou pomoci zase ostatním.

František pracuje na vedoucí pozici hlavního výrobního závodu divize E-mobility mezinárodní společnosti. Vede čtyři vývojové týmy pracovníků pro vývoj a výrobu výkonové elektroniky pro e-mobily a nyní se současným zaměstnavatelem kompletuje automatizovanou linku o délce 60 metrů s výrobním procesem dlouhým celkem 180 metrů. Pracovat na lince bude pouze šest operátorů a ve světě taková linka zatím nemá obdoby. Než se však pustíme do problematiky e-mobility, technologického vývoje automatizovaných pracovišť či práce s lidmi, je určitě zajímavé zmínit, jak František začínal. Totiž ve špinavých montérkách…

„Kdybych měl shrnout do několika vět svou profesní historii, asi bych začal tím, že prvních sedm let jsem trávil v montérkách.“ Již jako kluk vždy vše, co mu přišlo do rukou, rozebral a zkoumal, jak věci fungují. Zajímal se o sebemenší stroje a strojky, od různých mechanismů přes elektromotory až po auta, která nakonec znamenala předzvěst jeho budoucího působení. Hned po studiu nastoupil do výrobního závodu Škoda Auto v Mladé Boleslavi. Začínal na operátorské pozici v lakovně, kde na různých pozicích vydržel necelé tři roky. „Když už jsem měl pocit, že se nemám co více učit, přešel jsem do automatizovaného provozu ve svařovně. Zde jsem se poprvé setkal ve větší míře s automatizací a robotizací v praxi,“ vzpomíná František. Právě díky praxi si mohl vyzkoušet vše, co si sám předtím o automatizaci nastudoval. Opět začínal na operátorské pozici, i když jen na pár týdnů. Pak již dostal vlastní tým a středisko. „Pomalu, ale jistě se mi formoval můj pohled na budoucnost a má práce se mi začala stávat koníčkem. Vždy jsem chtěl vědět více, a když už jsem neměl možnosti na svou dobu ve Škodě Auto, zajímal jsem se v globálnějším měřítku,“ popisuje začátky své vášně k automatizaci a touze po vědění. V roce 2010 narazil na projekt pro tu dobu a svět Škody Auto ještě naprosto neznámý, který již několikátým rokem získával svou oblibu v jiných automobilkách koncernu VW. „Začal jsem se zajímat hlouběji, a čím více jsem rozplétal informace skrze mnohá oddělení ve Škodě Auto, dostal jsem se k takovým informacím, které mě přiměly udělat vše možné i nemožné, abych tento projekt získal i pro mladoboleslavský závod. Sice to trvalo delší čas, ale podařilo se mi získat na svou stranu dostatek podpory, abychom tento projekt mohli spustit,“ vypráví nadšeně. Dostal se do pracovně studijního programu robotizace a automatizace přímo v mateřském závodě koncernu. Byl to více než rok ohromujícího studijního pokroku a neomezených přístupů k informacím v mezinárodním multikulturním týmu dvaceti lidí z celého světa. „Pracovali jsme na projektech, o kterých jsem do té doby neměl ani tušení, že se pro budoucí svět automotive připravují.“

„Po návratu zpět do Čech již nebylo nic jako dřív. Z diskuzí ohledně pracovních aktivit se staly filozofické úvahy a myšlenky, jak změnit svět,“vzpomíná František. Tou dobou začala Škoda Auto operovat s myšlenkou podstatně vyššího poměru automatizace výrobních procesů, což bylo pro Františka velkou výzvou. Staré výrobní linky ještě vyráběly poslední octavie první generace a hned vedle se již stavěly nejmodernější, plně automatizované a robotizované linky pro další generaci vozů Octavie, Seat a Rapid. „Práce mě bavila natolik, že jsem mnohdy trávil u robotů i 23 hodin denně, s krátkými pauzami na jídlo a hodinový spánek. Podílet se na tvorbě tak ohromného a rozsáhlého projektu bylo vždy mým snem,“ říká s jiskrami v očích. Roky plynuly a výrobní linky začaly chrlit tisíce vozů týdně a pro Františka ubývalo práce. „Hledal jsem nové výzvy a přesunul jsem svou pozornost na vývoj,“ popisuje první zkušenosti s vývojem. Po čtrnácti letech u nejlepšího a největšího zaměstnavatele v České republice se však rozhodl práci ve Škodě Auto dobrovolně ukončit a hledat další příležitosti. Při tom narazil na relativně mladý obor, zabývající se karbonovými díly pro sportovní auta a monokoky pro závodní vozy. „Má nová pozice spočívala ve snaze automatizovat manufakturu a ruční procesy náročné na kvalitu a cyklové časy zefektivnit tak, aby se výroba stala efektivnější a návratovou,“ vypráví o nových výzvách.

„Přišel jsem na velmi důležitý poznatek. Pokud člověk pracuje na něčem, co jej opravdu baví, dělá svou práci dobře. Ve své kariéře jsem narazil na opravdu nelehké úlohy a poznal jsem také, že když je nadřízený trouba, který toho moc neumí, je to opravdu velmi těžké. Mně konkrétně se snažil mou práci a tím i koníčka dost znepříjemnit. Proto jsem si řekl, že takový jako on nikdy nechci být, a začal jsem se k tomu všemu učit i andragogiku a mezilidské vztahy. Pokud jsem si do té doby myslel, že naprogramovat robot, celou robotickou linku nebo snad kompletní, plně automatizovanou stanici je obtížný úkol, hodně jsem se mýlil,“ popisuje své zkušenosti také v oblasti mezilidských vztahů. „Lidí, kteří dokážou získat informace a interpretovat je ostatním na vysoké technologické úrovni, je velmi málo. V praxi se setkáváme spíše s tím, že jeden umí buď technologii a neumí mluvit, anebo umí dobře mluvit a technologie mu dělá problémy. Já se vesměs všechno naučil za pochodu. Osobně si myslím, že kdybych strávil čas na vysoké škole studiem, tak bych neměl čas na osobní rozvoj.“

Posledních pět let pracuje na vedoucí pozici. Za tu dobu měl mnoho týmů. „Vždy je naprosto jasné jedno – nikdy nemáte v týmu dva stejné lidi, kteří by byli na stejné vlně. Někdy jsem týmy převzal a musel jsem pracovat s tím, co bylo k dispozici, nebo jsem měl možnost si týmy sestavit sám. To je i momentální stav, kdy si vytvářím vlastní týmy pro všechna svá oddělení v divizi E-mobility v mezinárodní společnosti. Stavím týmy specialistů pro jeden z nejmodernějších závodů v západních Čechách. Výrobní technologie je v současné době tak moderní, že ji za chodu vyvíjíme s našimi dodavateli,“ blíží se svým vyprávěním k současnosti. Produkt, který se na lince bude vyrábět, je úplně nový. Jedná se o výkonovou elektroniku pro elektromobily – hybridní pohony nejen pro MHEV, ale i pro PHEV. Jde o práci v relativně mladém odvětví elektromobility. „V mnoha jiných odvětvích automobilového průmyslu je spousta oborů, které mají dlouholetou historii, mají vlastní kulturu a vždy je zde hodně možností, kam se ohlédnout, nabrat inspiraci a ponaučení. E-mobilita je v tomto smyslu nováčkem v již více než stoleté historii automobilismu. Najít specialisty, kteří mají zkušenosti s tím, co ještě není delší dobu na trhu, je velmi zodpovědný úkol. S každým novým kolegou je potřeba hodně pracovat, rozvíjet a vyvíjet jeho znalosti a zkušenosti. Je to práce snů pro každého, kdo ví, že nic není nemožné,“ doplňuje. „Já nemám rád pojem manažer:,We manage things, we lead people.‘ Takže se považuji spíše za vedoucího. Snažím se lidi inspirovat, aby mysleli sami. V takto globálním měřítku, ve kterém pracuji, ale i obecně u automatizace a robotizace, kde je potřeba velké množství různých znalostí, je nutné lidi motivovat, aby sami chtěli, uměli a věděli, a pak už je jen potřeba je podpořit a dát jim veškeré zázemí, které k realizaci potřebují,“ sdílí dále své zkušenosti.

Současná koronavirová krize bohužel uzavírá mnohá odvětví a svět automotive a veškerých aktivit s ním spojených je v současné době na velmi tenkém ledě. „Náš český závod a zároveň hlavní výrobní závod celé divize E-mobility je jedním z mnoha závodů po celém světě, který jede na plné obrátky – industrializace a automatizace jsou v plném proudu, avšak veškerá nařízení pro celou skupinu se dotýkají i nás. To znamená stop stav na nové zaměstnance, nařízený home office pro THZ pracovníky a neustálé obavy z nákazy jsou všudypřítomné. Tlak na okamžité spuštění výroby na všech linkách je neustálý, na druhou stranu nelze očekávat jakékoli schválení sebemenší investice. To vše mi připomíná jízdu na slepém koni se svázanýma rukama za zády, po papírovém mostě přes žhavou tekoucí lávu. E-mobilita začíná v té nejméně vhodné době a bude potřeba hodně sil, aby si vydobyla své místo ve světle světa. Pokud se nám podaří přežít, pokud se nám podaří prakticky nemožné a e-mobilita přežije současnou drasticky nakloněnou krizi, budou z nás hrdinové zítřka,“ uzavírá pan František.

Ke svému zaměstnání si František Zimmermann založil ještě poradenskou firmu FZ Consulting. „V rámci této firmy vystupuji jako krizový manažer. Je celkem jednoduché ve firmě provést potřebné změny, ukázat správný směr a cíl, kam by měla firma směřovat. Těžší už je určit, co by pro to měla udělat. Asi jen polovina jednatelů společností na trhu ví, kde mají ve firmě potenciál. Firma může investovat stovky miliard do technologií, ale pokud nebude investovat do lidí, tak nemá nic. Sice už existují např. umělé inteligence, které dokážou něco řídit, ale stále ještě nedokážou vést. Proto je lidský potenciál pořád velmi důležitý. Je nutné rozvíjet vedle nové technologie také lidi, operátory, koordinátory, mistry výroby – je nutné neustále rozvíjet jejich znalosti a technologické dovednosti,“ popisuje ve zkratce své zkušenosti se špatně vedenými firmami.

Přesto nyní práci ve vlastní poradenské firmě upozaďuje. „Hodně jsem se nyní zhlédl v elektromobilitě. To, co dnes v této oblasti dokážeme, je fascinující. Ve výkonové elektronice, kterou nyní vyrábíme třeba pro nejdražší značky automobilů světa, kde probíhají 400W nebo i 800W procesy... Velmi mě nyní také naplňuje pracovat s lidmi. Když svým lidem dám, co potřebují, a dokážu je motivovat, dostanu z nich maximum. To je pak samozřejmě vidět a to mě uspokojuje. Jeden známý se mě jednou ptal: Jak ty to děláš, vypadá to, že by za tebou tví lidi šli i do pekla? To je to nejkrásnější, co člověk může slyšet, “vypráví s úsměvem. Na otázku, jak je spokojený s dnešními absolventy, kterým často sebevědomí vůbec nechybí, na to, že v životě ještě pramálo dokázali, odpovídá: „Moje představa dobrého inženýra je taková, že ten člověk vezme rukavice, bude špinavý od hlavy až k patě, ale práce bude udělaná, stroj pojede apod. Tak jsem začínal já před dvaceti lety, špinavý od hlavy až k patě, ale přesně jsem věděl, jak ta linka pracuje, jak se bude ten robot pohybovat, jaké jsou jeho meze, protože jsem ho mnohokrát naboural, ale naučil jsem se to. Papír a 3D grafické rozhraní pro tvorbu modelů zvládne vše, v praxi je však důležitá vyrobitelnost. Lidi v mém týmu, ať už udělají cokoliv, naleznou u mě stoprocentní důvěru. Jestliže má být člověk opravdu nejlepší ve svém oboru, musí vědět všechno o tom nejmenším šroubku toho stroje. Musí přesně vědět, jak ten stroj funguje, aby věděl, proč a jak dělat další kroky,“ popisuje, jak přistupuje ke svým lidem.

V průběhu našeho povídání jsme si s Františkem také určili osnovu desetidílného seriálu na téma Různé aspekty zavádění automatizace, který pro MM Průmyslové spektrum bude i ve svém velmi nabitém programu v průběhu roku připravovat, a myslím, že podle výše uvedeného je opravdu na co se těšit. Jeho zkušenosti jsou na jeho nízký věk velmi působivé. „Pojem automatizace je neskutečný fenomén. Automatizace šetří hodiny těžké práce a dnes se již pomalu objevuje všude, bohužel ne vždy zcela účelně. Česká republika je produktivní stát, máme zde mnoho dobrých vývojářů, kteří mají navíc hlavně selský rozum. To je také důvod, proč má v ČR mnoho zahraničních firem své pobočky. Tento seriál by mohl pomoci zvýšit poptávku po schopných lidech a chytrých technicích, kterých bude potřeba čím dál tím víc.“