Z výše uvedeného je zřejmé, že financování nákupu drahých strojů a zařízení by mělo být realizováno v časovém horizontu delším než l rok. Optimální dobou splácení poskytnutých prostředků jsou minimálně 3 roky (u nemovitostí 8 let). Tato doba vyplývá i ze zařazení hmotného majetku do jednotlivých odpisových tříd.
Forem financování nákupu zařízení v tomto časovém horizontu je několik:
Dodavatelský úvěr je obdobou obchodního úvěru. U výrobků s delší životností poskytuje dodavatel úvěr na dobu delší než l rok. Důvodem je najít odbyt pro výrobky vysoké hodnoty a nabídnout zákazníkovi lepší podmínky. Provedení úvěru závisí na znění uzavřené smlouvy. Úroková sazba je vyšší než u bankovních úvěrů, protože dodavatelé obvykle rovněž nedisponují volnými prostředky, takže krytí svých potřeb musí zajistit finančním úvěrem z banky.
Forfaiting se používá se především v zahraničním obchodě. Jde o odkoupení dlouhodobých a střednědobých pohledávek, spojených převážně s prodejem strojů, zařízení a investičních celků dodávaných na dlouhodobější dodavatelský úvěr - jde tedy o obdobu faktoringu. Zboží je prodáno podniku na dodavatelský úvěr, a přitom je vystavena směnka či dlužní úpis. Jestliže dodavatel urychleně potřebuje peníze k financování svých potřeb před lhůtou splatnosti, předá ji forfaiterovi, který tuto pohledávku po srážce úroků a provize zaplatí. Forfaiterem může být opět specializovaná organizace nebo banka. Vzhledem k vyššímu riziku vyplývajícímu z dlouhodobého obchodu je požadováno i ručení dalšího subjektu (banka).
Finanční úvěry bank se v současnosti v ČR ve větší míře poskytují jen ve formě střednědobé a jsou jedním z nejčastějších způsobů financování. Mezi základní formy patří revolvingový úvěr, který je modifikací bankovní půjčky s tím, že banka na základě smlouvy doplňuje po určitou dobu již vyčerpaný a splacený úvěr do sjednané výše. To činí při vyšším úroku.
Spotřební úvěr je půjčkou soukromým domácnostem a drobným živnostníkům. Je založen na osobních poměrech příjemce úvěru. Zajištění je prováděno ručením třetích osob, právem na obstavení příjmu nebo zástavou vkladů, a hypoteční úvěr tak zůstává jediným poskytovaným dlouhodobým úvěrem. Podmínkou je vlastnictví nemovitosti, kterou může dát klient do zástavy. Pro podnik může být výhodným zdrojem, protože v některých případech stát dotuje část úroků z těchto úvěrů, případně umožňuje snížit o úroky základ pro výpočet daní z příjmů a tím docílit daňových úspor.
Hlavními kritérii při rozhodování o poskytnutí úvěru jsou bonita subjektu (tj. prověření efektivnosti hospodaření žadatele o úvěr a jeho schopnosti a odpovědnosti za výsledky hospodařeno a efektivnost objektu). Častou překážkou pro získání úvěru je skutečnost, že podnikatel nemá bance čím ručit nebo již nějaký úvěr má. Potom se získání úvěru stává prakticky nemožným. Poslední možností, používanou snad nejčastěji, je pak leasing.
Leasing spočívá v právní dohodě o pronájmu zařízení nebo majetku mezi vlastníkem a podnikem, který toto zařízení či majetek užívá. Po celou dobu pronájmu je majetek vlastnictvím pronajímatele (leasingová organizace), který od zákazníka inkasuje leasingovou platbu. Podle formy provedení lze využít finančního leasingu, což je pronájem s následnou koupí najaté věci. Nájemce má povinnost po skončení platnosti smlouvy předmět leasingu odkoupit od pronajímatele za předem stanovenou cenu, která nesmí být vyšší, než je zůstatková hodnota při použití klasického lineárního způsobu odepisování. Ve smlouvě je stanovena minimální doba trvání nájmu, odvozená od doby životnosti zařízení nebo doby odepisování. Veškeré náklady spojené s provozem a údržbou zařízení přebírá nájemce a případné vady nezbavují nájemce povinnosti nadále platit smluvně stanovené splátky.
Operativní leasing je druhem pronájmu, kdy se po skončení nájemní smlouvy najatý majetek vrací zpět pronajímateli. Součet leasingových splátek plně nekryje pořizovací cenu předmětu, protože pronajímatel předpokládá následný pronájem dalšímu nájemci, případně odprodej třetí osobě. Minimální doba trvání smlouvy není limitována. Pronajímatel nese riziko funkčních poruch, v jejichž případě je povinen zabezpečit odpovídající náhradu.
Zpětný leasing představuje situaci, kdy uživatel zařízení odprodá leasingové společnosti, se kterou následně uzavře leasingovou smlouvu na zpětný pronájem. Účelem tohoto leasingu je obstarat původnímu uživateli provozní kapitál, převést zařízení financované z vlastních zdrojů na refinancující bázi a využít leasingových účetních a daňových výhod. Při současně platné legislativě dochází ke dvojímu zdanění, a to poprvé při převodu majetku na leasingovou společnost a po druhé při převodu na původního majitele (nájemce).