Jde o velmi aktuální otázku, která úzce souvisí s využitím informačních technologií téměř ve všech oborech lidské činnosti. V celé řadě vědních oborů převládala a mnohdy ještě převládá metoda experimentu prováděného v laboratorních podmínkách. Nevýhodou experimentů jsou vysoké náklady spojené s provozem laboratoří a možnost omezeného počtu provedených pokusů v daném čase a vyhodnocení výsledků.
V některých oborech však představa využití experimentu v laboratorních podmínkách je téměř nemyslitelná pro neopakovatelnost stejných podmínek a nezměnitelnost důsledků rozhodnutí. To se týká právě řízení podniku, s nímž nelze zacházet jako s objektem laboratorního bádání. Dopad jednou uskutečněného rozhodnutí, které mělo negativní dopad na výsledek hospodaření podniku, již nedovoluje vrátit se do původního stavu a začínat znovu, neboť negativní výsledek již nelze vzít zpět. Jediné, co z chybného rozhodnutí vyplývá, je zkušenost a poučení vyvarovat se v budoucnosti opakování stejné chyby a možnost negativní výsledek předchozího rozhodnutí korigovat.
Na simulační přístupy v oblasti řízení podniku lze pohlížet jako na modelování řídicích procesů jednak podniku jako celku, jednak na modelování řídicích procesů uvnitř dílčích částí podniku. Díváme-li se na výrobní podnik jako na transformační proces, v němž se vstupy mění ve výstupy, které lze kvantifikovat, lze pracovat s velkým počtem variant, jejichž výsledky lze vyhodnotit ve velmi krátkém čase. Vstupy lze obecně označit jako předpoklady, resp. zdroje, které podnik nasazuje tak, aby dosáhl co nejlepšího výstupu - výsledku. Tímto výsledkem mohou být maximální zisk, ekonomická přidaná hodnota, rentabilita investovaného kapitálu, rentabilita aktiv, čistý zisk na akcii, poměr tržní ceny akcie k zisku na akcii atd.
Lze říci, že simulační přístupy používané v managementu podniku mají v podstatě dvojí význam. První význam spočívá v nalezení nejvýhodnější varianty, kterou lze prakticky využít pro rozhodování, což vlastně znamená aktivní využití simulačních přístupů pro řízení podniku. Druhý význam spočívá v tom, že simulační přístupy jsou vlastně významným vzdělávacím prostředkem jak pro řídicí pracovníky na jednotlivých úrovních řízení, tak pro posluchače vysokých škol, kteří se připravují na své budoucí manažersko-ekonomické povolání. Zde je však nutno zdůraznit, že hotovými odborníky se pak stávají jen ti z absolventů, kteří projdou několikaletou praktickou zkušeností v manažerských funkcích.