Podnikání a život ruku v ruce

MM: Když jste se na podzim loňského roku dozvěděl, že jste byl oceněn jako hned trojnásobný vítěz v soutěži Manažer roku, překvapilo vás to?

J. Lát: Překvapilo je asi slabé slovo… Už první ocenění za odvětví jsem považoval za obrovský úspěch. Když pak padlo mé jméno podruhé v Top 10 nechápal jsem, co se děje. Když pak přišlo finále, neuměl jsem ani najít slova, když jsem měl něco říci do mikrofonu. Takovou euforii jsem v profesním životě ještě nezažil.

MM: Co bylo podle vás hlavním důvodem, že jste byl oceněn hned ve třech kategoriích?

J. Lát: To je dobrá otázka, ale asi by příslušelo ji zodpovídat porotcům. Já se mohu jen dohadovat, co porotu přesvědčilo. Myslím, že jak v přihlášce, tak při osobní prezentaci před porotou jsem mohl být trochu excentrický – obtížně se mi trefovalo do přesně definovaných kolonek a oblastí – pořád jsem někam přetékal… Na druhou stranu si myslím, že velmi užitečné bylo doložení mých tvrzení o dosažených výsledcích konkrétními výstupy, nebo důkazy, chcete-li. Myslím, že to hodnotitelům dávalo možnost udělat si představu o tom, když říkám, že jsme sociálně odpovědnou firmou – existence dceřiné společnosti seva-czech, která se věnuje hledání uplatnění pro hendikepované, již se chtějí zapojit do běžného života… Nebo příklad výpočtu energetické přirážky ve vazbě na burzovní data promítnutý do dodavatelsko-odběratelského řetězce…

MM: Vaše firma prošla od roku 1934, kdy vznikla, dlouhou a spletitou historií. Které události se podle vás dají označit za nejdůležitější milníky a proč?

J. Lát: Těch bezmála 90 let je tak dlouhá doba, že vybrat pár milníků je pro mě hodně obtížné… Určitě je zásadním milníkem samotný nápad pana Beneše vydat se do slévárenského odvětví v meziválečném období. Za neméně důležitý moment vnímám babiččinu úspěšnou snahu zachránit lidi z okolí před totálním nasazením v říši za druhé světové války. V 50. letech se náš dědeček podílel na vývoji stroje pro nízkotlaké lití, technologie, která je do dnešního dne plošně nasazená v mnoha průmyslových aplikacích. A v 80. letech se už našemu tátovi podařil husarský kousek, kdy průhonický závod odtrhl od národního podniku Metaz, a vznikl tak nejmenší státní podnik v ČSSR – naprosto zásadní krok pro budoucí privatizaci, kterou dokázal táta se sourozenci dotáhnout do konce v květnu roku 1992.

Počátkem tisíciletí pak bylo určitě podstatné rozhodnutí rozšířit výrobu mimo mateřský závod a postupně i technologie, které můžeme nabízet zákazníkům. V roce 2007 přišla studená sprcha, kdy táta nečekaně zemřel a ze dne na den byly naše role řadových zaměstnanců kopnuty jiným směrem a zodpovědnost za chod firmy na nás přistála plnou vahou. Malou náplastí na tento šok bylo ocenění Firma roku 2007, které přišlo měsíc po tátově skonu.

Období let 2015–2018 by se dalo popsat jako další milník ve vývoji technologií, kdy jsme spoluzakládali dceřinou společnost CARDAM (center of applied research and development for additive manufacturing) a zainvestovali jsme do vlastního střediska 3D tisku kovů.

V roce 2018 jsme založili dceřinou společnost pro pomoc hendikepovaným spoluobčanům se zapojením do běžného života – tzv. chráněnou dílnu, a to když jsme zjistili, kolik lidí s nějakým zdravotním omezením není schopno najít uplatnění i přesto, že chtějí být společnosti prospěšní a nebýt „koulí u nohy“ státu. Dnes je v sevě zaměstnáno přes 50 zaměstnanců.

MM: Vaše firma i vy osobně máte na svém kontě řadu významných ocenění i mimo soutěž Manažer roku. Kterých si ceníte nejvíce?

J. Lát: Každé ocenění je pro nás podstatné – je potvrzením toho, že si naší práce, našeho úsilí někdo všímá a někomu dalšímu dává smysl. Každopádně každé ocenění – i ta osobní za Manažera roku 2021, vnímám jako ocenění fungování celého týmu, celé firmy – každý má svůj podíl na úspěchu, protože nikdo z nás by sám o sobě takových výsledků nedosáhl.

Když bych ale měl přece jen vybrat, tak za poslední roky bych asi vypíchl 2. místo v soutěži IBM firma roku Středočeského kraje 2022 – pro mne je to hodně osobní – takové malé potvrzení, že i po 15 letech od tátova odchodu děláme svou práci tak, že dokážeme ve stejné soutěži opět uspět.

Dalším pro nás zásadním uznáním je ocenění Technologické agentury ČR za partnerství při spolupráci v rámci Národního centra kompetence NCK MATCA – myslím, že spolupráce průmyslu a vědy je to, co může český průmysl a českou ekonomiku posouvat kupředu, o to víc jsem rád, že můžeme být příkladem, že to jde.

MM: Jako své krédo jste uvedl Werichovo slavné: „Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Souvisí spíše s vaším osobním životem, nebo s vaším podnikáním?

J. Lát: Podnikání je součástí mého života stejně neoddělitelně jako rodina, přátelé… Žiji stejně v práci jako doma – tedy ať dělám, co dělám, snažím se to dělat tak, abych byl spokojený s výsledkem a nemusel se za své činy stydět. Myslím si, že konzistence a férovost je obrovsky osvobozující 😊.

MM: Co plánujete vy osobně a vaše firma pro nejbližší i pro vzdálenější budoucnost?

J. Lát: Po posledních čtyřech letech se mi čím dál tím častěji vybavuje okřídlené „Chceš-li Boha rozesmát, řekni mu o svých plánech“ Woodyho Allena. Ale samozřejmě plánování je nezbytnou součástí rozvoje. Plánujeme další rozšíření zákaznického portfolia – daří se nám prosadit do nových segmentů, abychom dále snižovali dopady tržních výkyvů. Neusínáme na vavřínech, že vystačíme s technologiemi, které již dnes máme, ale věnujeme se dalšímu vývoji jak v oblasti 3D tisku, tak v oblasti spolupráce s akademickou sférou při vývoji nového produktu, ale tam jsme velmi na začátku, tak by bylo předčasné tu odkrýt více.

A v osobní rovině? Mám krásnou zdravou velkou rodinu, takže plánů, co dělat, je pořád dost.

MM: A jak vidíte budoucnost českého průmyslu?

J. Lát: Budoucnost českého průmyslu je podle mě neoddělitelná od budoucnosti evropského prostoru. Myslím si, že přístup k tržnímu prostoru cestou regulací a omezení, která fungují jen dovnitř, a nikoliv vně Evropy, nám může budoucnost významně zkomplikovat. Tím neříkám, že bychom se neměli hlásit k odpovědnému přístupu ke svému okolí – k rodinnému podnikání podle mě ekologický a odpovědný přístup přirozeně patří – ale je potřeba postupovat spolu s vnějším světem, abychom se sami neuregulovali k smrti.

Z většího nadhledu jsem ale optimista, myslím si, že evropský průmysl může být do značné míry soběstačný, schopný inspirovat svět inovacemi, a právě čistým přístupem k planetě. Vidím u mé a mladších generací, jak lidem čím dál tím více záleží na tom, aby svou činností neničili prostředí, ve kterém žijeme, v tom vidím budoucnost a příležitosti i pro průmysl, který je v Evropě výrazně čistší než v dalších koutech Země.