Tvorba obráběcího stroje, část 1 - všeobecné souvislosti jeho vzniku

Na jedno však všichni autoři zapomínají – na podstatu vzniku obráběcího stroje, na to, co jeho tvorbu ovlivňuje, podmiňuje a nevyhnutelně doprovází. A tady můžeme autory publikovaných článků rozčlenit do několika skupin. Na ryzí teoretiky (většinou z vysokých škol), kteří v praxi nebyli a nikdy nebudou. Praxi pomáhají teoretickými úvahami. Tam se svojí činností řadí např. pracovníci z Centra kompetence – Strojírenská výrobní technika při FS ČVUT v Praze. Druhou skupinou jsou prodejci obráběcích strojů, jejichž snahou je zdůraznit účelně vybrané přednosti prodávaných strojů. Třetí skupinou jsou lidé, kteří kdysi patřili mezi aktivní konstruktéry nebo výzkumné pracovníky, jež působili v praxi a nyní „na penzi“ píšou anebo slovně sdělují svoje úvahy, postavené často mimo realitu dnešní doby. Jejich úvahy začínají slovy: „To tenkrát, když jsme…“ a končí „ ... jste o obráběcím stroji neměli ani potuchy“. Konečně poslední skupinou jsou aktivní konstruktéři, kteří však do detailů neznají souvislosti vzniku obráběcího stroje anebo si myslí, že ji znají, a přitom opak je pravdou.

V tomto seriálu jde o sdělení určitých osobních zkušeností souvisejících s tvorbou obráběcího stroje. Snahou je vyvolat racionální a konstruktivní diskusi o dané problematice. Vzájemné sdělování a výměna informací je to, co firmu nebo jednotlivce může posunout kupředu. S pouhým kopírováním se dnes nevystačí, protože „přetavení informací do znalostí“ a jejich implementace na danou firmu nemusejí být jednoduché. Někdy to ani nejde, protože firemní kultura je jiná, stejně jako mentalita lidí v ní působících.

Vlivy působící na vznik obráběcího stroje prezentuje níže uvedený obrázek. Jak je patrné, jsou dva, a sice vnější a vnitřní. Obráběcí stroj je složitý investiční celek, který je opředen různými zájmy. Zájem zákazníka (kupujícího) je naplnit svoji „investiční“ touhu tak, aby bylo splněno očekávání. Jinými slovy, aby byla vytvořena hodnota pro zákazníka, která je velmi zjednodušeně dána podílem uspokojených potřeb k použitým zdrojům nebo velikostí užitku k celkovým nákladům.

Tuto hodnotu pro zákazníka k velké škodě obou stran mnohdy jinak chápe zákazník a jinak dodavatelská organizace. Pokud není smluvně podchyceno vše, co si zákazník přeje, tak často dochází k soudní dohře. I přesto je nutné na tomto místě poznamenat, že i když budou smluvně podchycena přání a požadavky zákazníka, neznamená to automatické splnění závazku či naplnění hodnoty pro něj. Jsou zde ještě jiné nuance, které jsou tichým doprovodným znakem při výrobě obráběcího stroje. Jde o přístup k zákazníkovi, ochotě „vzít ho do hry“ apod. Dnes spíše místo „náš zákazník, náš pán“ by mělo platit „náš zákazník, náš partner“. Každý zákazník, který u mě znovu objedná, je ten, jehož představy jsem zcela naplnil.

Vnitřní a vnější vlivy působící na vznik obráběcího stroje. Pro zvětšení klikněte na obrázek

Vnější vlivy rozdělíme na dva hlavní směry. Prvním z nich jsou ty, které vysílá podnik do svého okolí jako důsledek své činnosti. Servisní schopnost podniku vůči instalovaným strojům má nedozírné následky na rozladěnost zákazníka užívající dodaný obráběcí stroj. Rychlá reakce a chlácholení zákazníka o rychlosti zásahu musí nabýt hmatatelné podoby, jinak si firma „zadělává“ na pověst těch, kteří jenom slibují, když prodávají, a když uloví zákazníka, pak je už téměř nezajímá. Informace servisu zanesené zpětně do konstrukce stroje eliminují případné budoucí problémy. Dobrá pověst se buduje dlouhá léta a lze ji ztratit během chvíle. Schopnost dostát nejenom smluvním závazkům – to je podmínka nutná, nikoliv však dostačující. Existují přání a dohody vyřčené ústně a ty by se měly také plnit. Dotvářejí totiž dobrou pověst firmy ještě víc. Často jsou i mimo smluvní ujednání zanášeny do konstrukce strojů požadavky zákazníků.

Druhým směrem vnějších vlivů myslíme to, jak okolí působí a ovlivňuje vnitřní procesy ve firmě. Dodavatelé subdodávek, ať vyráběných nebo nakupovaných, jsou ti, kteří významnou měrou přispívají ke vzniku obráběcího stroje. A to negativně i pozitivně. Najít spolehlivého partnera v této oblasti je poloviční výhra. Partnera, který vás nikdy nenechá na holičkách, dovede být kreativní a umí řešit nenadálé rušivé vlivy vznikající při výrobě a montáži obráběcího stroje. Nekalé, ale i korektní praktiky konkurence, to je to, co dotváří celkový obraz při výrobě stroje. Pomluvy či tajemné narážky na konkurenci v odborné komunitě, na veletrzích, případně v odborném tisku mohou vést k tomu, že bude kontrakt v průběhu práce zrušen.

Legislativa a její dodržování v tvorbě obráběcího stroje, je kapitola sama o sobě. Firmy, které ji dodržují, mohou být ve velké nevýhodě oproti těm, kteří si legislativou hlavu nelámou. Všechna konstrukční opatření, ať již v zabudované bezpečnosti anebo funkční bezpečnosti obráběcího stroje, něco stojí. Zde je na každém z uživatelů, aby se dokázal orientovat v harmonizovaných normách a managementu rizik, který souvisí se stavbou a provozováním obráběcích strojů. Rádoby znalci těchto norem nabízejí formou poradenství služby, které vedou buď ke zbytečnému prodražování konstrukce stroje anebo naopak k podcenění těchto skutečností. Nehledě na to, že mnohdy často používaný pojem management rizik je zatemňován a jeho pravá podstata a určení zcela uniká.

Úroveň techniky je další neméně důležitý faktor podepisující se na výsledném efektu stavby obráběcího stroje. Přehnané akceptování novinek zvětšuje riziko poruchy a snižuje spolehlivost celého stroje. Vždyť každý řetěz je tak pevný, jak je pevný jeho nejslabší článek. Na druhé straně pokrok nelze zastavit a je nutné umět v konstrukci stroje „zdravě riskovat“ – jinak bychom měli namísto souvislých CNC řídicích systémů stále děrnou pásku pro pravoúhlé řízení. Míru zdravého riskování v konstruování obráběcích strojů má každý jinde. U někoho je práh citlivosti značně vysoko a u někoho zase přehnaně nízko.

Strategie majitelů je to, co se aplikuje uvnitř podniku, ne to, co se prezentuje na veřejnosti před novináři a kolegy z oboru. Obecné nic neříkající fráze o konstruktérech, inovacích, výzvách a nadšení jsou ukazatelé vedoucí k likvidaci jejich podnikání. Jasně, jednoduše a srozumitelně pro všechny zaměstnance musí být stanoveno, kam chtějí se svým podnikem směřovat. To se totiž odrazí na i na konstrukci strojů. Chci stavět velké a těžké obráběcí stroje? Ano, ale musím to říci poněkud dopředu, protože zkonstruovat takový stroj a posléze ho vyrobit není otázkou rozhodnutí při obědě s manažery, ale je to otázka dlouhodobé strategie.

Přizpůsobivost konstruktérů plnit a přenášet požadavky zákazníka do konstrukcí strojů, umět naplnit vizi a strategii firmy do těchto konstrukcí (pokud tyto vize a strategie existují), to je to nejcennější, co výrobní firma má a co majitelé spolu s managementem mohou řídit. Sebevětší plány a sliby zákazníkovi nelze korektně splnit, pokud nebudu mít přizpůsobivou a pružnou konstrukci.

Je třeba mít též přizpůsobivou montáž a výrobu, jinak veškeré plány konstruktérů na papíře nemohou být realizovány. Nicméně částečně je lze nahradit u méně složitých uzlů, pokud budu mít spolehlivého kooperačního partnera, jak v oblasti výrobní, tak i montážní. Pak lze spoléhat na to, že tento kooperační partner převezme spoluodpovědnost vůči mému zákazníkovi. Takový spolutvůrce se velmi těžko vychovává a není snadné ho nalézt. Kooperační vztah musí být založen na naprosté důvěře.

Veškerý technický um a výše diskutované atributy mohou jít vniveč, jestliže firma nebude dostatečně finančně stabilní. Žádné odvážné technické plány a spoluvytváření hodnoty pro zákazníka nelze realizovat s prázdnou kapsou. Velmi těžko se přesvědčují finanční ústavy, aby poskytly potřebné finanční prostředky. Na druhou stranu, pokud nemá firma peníze, pak asi její podnikání není v pořádku. Může být známá strategie majitelů, kam směřovat firmu (ale často však známa není), můžeme mít vynikající konstruktéry a lidi spolupodílející se na tvorbě zákaznických vizí ze všech ostatních útvarů, ale je potřeba ještě schopný vrcholový management. Pokud nebude pomocí managementu naplňována vize majitelů, je to cesta ke krachu firmy. Jsou to spojité nádoby. Tak například majitelé chtějí proniknout se svými obráběcími stroji do segmentu leteckého průmyslu. Jestliže technický ředitel toto nevezme za své a nepodnikne v konstrukční kanceláři potřebné kroky, nenabudí svoje konstruktéry, pak firma k očekávanému cíli nedojde. Podporovat ho v jeho činnosti musí také ostatní ředitelé.

Firemní kultura, to je kapitola sama pro sebe. Převzetí požadavků zákazníka na konkrétní dodávku obráběcího stroje je přehazováno jako horký brambor z jednoho oddělení do druhého se slovy „je to vaše starost, my počkáme na vaši činnost“. To je ukázka špatné zodpovědnosti vůči zákazníkovi, který svými penězi platí veškerou činnost v podniku. Naopak správným náznakem zodpovědnosti je celofiremní jednání o tom, jak nejlépe splnit to, co platí zákazník při koupi obráběcího stroje. Řízení znalostí know-how je nezbytným krokem zabezpečujícím při konstrukci, výrobě a montáži neopakování již udělaných a mnohdy draze zaplacených chyb. Kromě toho je zde záruka, že tyto „informace v akci“ budou zárukou toho nejlepšího, co může firma do předvýrobních i výrobních etap dát.

Všechny výše uvedené vnější a vnitřní vlivy spolupůsobí při tvorbě obráběcího stroje, který si zákazník u výrobce objedná a zaplatí. Jak jsme se snažili ukázat, nejde tedy jenom o vlastní konstrukční proces, ale je zde řada dalších atributů, které se spolupodílejí na vzniku daného stroje.

Není to jenom o volbě materiálu, uložení vřetena, pohybových osách apod. Konstruktéři a jiní podnikoví zaměstnanci mají selektivní vidění tvorby obráběcího stroje a na zmíněný synergický efekt zapomínají. Výkresovou dokumentaci je nutné tvořit zanesením všech uvedených vlivů. Bez jejich respektování jde pouze o částečný úspěch.

Ing. Peter Kormai
peter.kormai@seznam.cz

Víte, proč máme tak nízkou úroveň technického vysokého školství? Je to způsobeno mnoha příčinami, ale dvě bych vám chtěl naznačit. Vysoké technické školy jsou zacyklené a kanibalizují samy sebe. Jak to? Inženýr zůstane po ukončení na své škole, udělá doktorát, habilituje se a pak na vrcholu své akademické kariéry možná udělá profesuru, jelikož má „impakty“. Co na tom, že nos ze svého ústavu do firmy nevystrčí, ale protože má „impakty“, tak Akreditační komise uzná, že je odborníkem schopným garantovat nějaký předmět.

Znám případ člověka z praxe, který dnes a denně dělá v praxi to, co chtěl garantovat. Avšak chybí mu „impakty“ a jiné publikace. A tak musí zdůvodňovat. Pokud se kompetentnost posuzuje podle publikací, tak se nedivím, že je naše technické školství tam, kde je. Slovutná Akreditační komise přestřelila. Možná ani neví, co je to výrobní podnik, z jehož daní odváděných do rozpočtu České republiky jsou oni placeni za tyto „odborné“ názory.