Bez tvorby hodnoty pro zákazníka, která je velmi zjednodušeně dána podílem uspokojených potřeb k použitým zdrojům nebo velikostí užitku k celkovým nákladům, nemůže moderní firma úspěšně fungovat. I když by mělo platit náš zákazník, náš partner, namísto starého okřídleného náš zákazník, náš pán, hodnotu pro zákazníka k velké škodě obou stran mnohdy jinak chápe zákazník a jinak dodavatelská organizace.

Pro každou firmu na světě, ať si to uvědomuje či nikoliv, jsou nejcennější lidé v ní pracující. Budovy, stroje, počítače – to jsou jenom výrobní prostředky bez duše. Firmu tvoří lidé. Jsou to lidé, kteří veškeré dění ve firmě realizují. Ale kde jsou lidé, tam mohou vznikat problémy.

Ten živý organismus, kterému se říká průmyslový podnik, je díky neúprosné pravdě Gaussova rozdělení složen z lidí s rozdílným chápáním jeho podstaty a poslání. A tak někdo systematicky rozkrádá, jiný zvelebuje, jiný chodí s radostí do práce, další pak je netečný ke všemu. Všichni by však měli vytvořit jedno dílo, za které se bez výjimky budou dožadovat toho, na co mají podle nich velké právo, a sice mzdy.

Rozmanitá činnost všech lidí je v podniku nutná. Každý přispívá svým dílem – kdyby nepřispěl, pak by ta jeho trocha v celém podnikovém systému chyběla. To platí od uklízečky, vrátného, dělníky až po generálního ředitele. V následujících odstavcích bych chtěl všem, kdo se podílejí na tvorbě obráběcího stroje, přímo či nepřímo, něco sdělit.

• Máte strategii a víte, kam svůj podnik vést? Strategie je to, co se aplikuje uvnitř podniku, ne to, co se prezentuje na veřejnosti před novináři a kolegy z oboru. Obecné, nicneříkající fráze o konstruktérech, inovacích, výzvách a nadšení jsou ukazatele vedoucí k likvidaci vašeho podnikání. Jasně, jednoduše a srozumitelně pro všechny zaměstnance musíte mít stanoveno, kam chcete se svým podnikem směřovat. To se totiž odrazí na efektivní činnosti celého podnikového organismu.
• Mějte na paměti, že inovace je proces přinášející do podniku nové aktivity – nejenom uvnitř, ale i vně –, a vy je především musíte chtít dělat sami a aktivně je přenášet přes vrcholový management na pracovníky.
• Každá změna má mít v sobě systém. Nesystémovou změnu v podnicích realizují direktivní jedinci, kteří mají potřebu demonstrovat svoji sílu. Pokud se do této role vžijete, má firma zaděláno na hodně velké problémy. Nezapomínejte na zdravý rozum při provádění podnikových změn, jinak staré podnikové procesy, pokud je změníte, doslova převálcují tyto začínající změny.
• Všechny vyhodit a vyměnit nemůžete. Jinak tam zůstanete sami a budete prodávat, kreslit vyrábět a montovat vy osobně.
• Firma bez ředitelů nepojede. Vše sami neuřídíte.
• Každá inovace, každá nová konstrukce obráběcího stroje je sama o sobě velkým rizikem. Bez finančních ztrát to nepůjde.
• Vyvíjet prototypy přímo pro zákazníka vyžaduje hodně odvahy a riskování.

• Management má především naplňovat vize majitelů. Vize však musí existovat. Jsou to spojité nádoby.
• Žádné odvážné technické plány a spoluvytváření hodnoty pro zákazníka nelze realizovat s prázdnou kapsou.
• Firemní kultura je svorníkem zodpovědnosti k celofiremní akci, jak nejlépe splnit to, co platí zákazník.
• Pokud se vytrácí „lidská“ stránka z vašeho jednání a přistupujete k podřízeným pouze direktivně slovy musíš, nařizuji ti to, vykonej, proveď, rychle udělej, pak je destrukce firmy zaručena.
• Uvnitř firmy direktivně netrvejte na vámi stanovených, často nereálných termínech při vývoji a stavbě prototypů, nebazírujte na předem odhadnutých nákladech a uznejte problémy vznikající při jejich stavbě.
• Hledejte technickou a lidskou empatii. Uvědomte si, že na jeden úspěšný prototyp se běžně v konstrukci obráběcích strojů dva až tři nepovedou.
• V psychickém tlaku, a někdy i teroru, pochopitelně vznikají a budou vznikat konstrukční chyby.
• Inovace znamená zapojit do tohoto procesu partnery i mimo vlastní výrobní závod.
• Tlačte spolupracující centra k přímé odpovědnosti za váš obrat, pokud vám radí, jak a co zlepšit (inovovat).
• Každá změna, kterou prosadíte, by měla přinést lepší, jednodušší a přehlednější stav než stav před vlastní změnou. Promyšlené změny by měly být v dnešní překotné a nestabilní době běžnou součástí každodenní podnikové praxe.

• Neslibujte zákazníkovi nemožné, neplňte mu každá, i nereálná přání. Slibování nereálných termínů, umělé snižování cen jenom proto, abychom vyhráli tendr, je skutečnost, která v žádném případě nectí systém vítěz-vítěz, kdy mají být obě strany, zákazník i dodavatel, spokojené.
• Nebuďte hokynáři a nezapomínejte na to, že je nutné přesvědčit zákazníka o vzájemné spolupráci.
• Pokud získáte objednávku na stroj, dbejte na to, ať nezpůsobíte ve firmě problémy spočívající v tom, že v konečném důsledku bude zakázka prodělková a všichni ve firmě budou mít značné problémy se splněním přání.
• Při inovacích musí firma vědět, jakými cestami se dozví, co vlastně zákazník potřebuje. Komunikujte přímo se zákazníkem anebo přes dobře informované partnery (ne jenom překupníky) a poznejte důkladně jeho potřebu.

• Mějte velkou přizpůsobivost plnit a přenášet požadavky zákazníka do konstrukcí strojů, naplňte vizi a strategii firmy do těchto konstrukcí (pokud tyto vize a strategie existují a vy je znáte).
• Nemějte selektivní a sobecké vidění tvorby obráběcího stroje typu pouze já a můj útvar – nikdo jiný než já.
• Nevylepšujte i to, co byste vylepšovat nemuseli, a nestavte si zbytečně vysoké technické cíle, které nikdo, obzvlášť zákazník nepožaduje.
• Nemějte jako technicky vyšinutí jedinci radost ze slibu náročných technických děl navíc v nereálných termínech dodávky pod pláštíkem přisluhování obchodním hokynářům.
• Smiřte se s rolí pátrače, abyste posléze zjistili, že někdo jiný zanedbal svoji povinnost.
• Inovace znamená prodat předmět inovace zákazníkovi. Inovací není rozhodně pouze vymyšlení nového, zdokonaleného anebo vylepšeného obráběcího stroje. Jenom taková inovace je úspěšná, která znamená pro podnik a její pracovníky objednávku na další stroj. To je pouze polovina úspěchu. Tou druhou je, že stroj řádně předám, instaluji a uvedu u zákazníka do provozu. Inovace tedy není jenom technické superdílo, musí být také prodejné.
• Pokud se vám něco nepodaří zkonstruovat a postavit, nepoužívejte slova typu to nevadí, stejně nás to posunulo kupředu, něco jsme se naučili. Přiznejte raději chybu.
• Většinou není těžké vymyslet a zkonstruovat stroj, je to otázka času a systematicky pracujících konstruktérů. Těžké je, abyste měli na paměti to, co již podnik vyřešil, jakých znalostí v minulosti nabyl. Dále je důležité umět tyto znalosti implementovat do svých konstrukcí. Například převzít výkres s již vyřešeným způsobem uložení ještě nic neznamená. Co vše souvisí s touto sestavou? Co všechno jste zažili při realizaci tohoto uzlu? A hlavně – umíte to přenést do nově vznikající konstrukce?
• Nemějte nechuť měnit úspěšně zrealizovaná konstrukční řešení. Tento technický pragmatismus je brzdou tvůrčí činnosti a nutí setrvávat v zajetých kolejích.
• Naopak ale zase nemějte naprostou touhu vše měnit. Tato technická mánie vede k velkému prodražování konstrukcí obráběcího stroje a nadměrnému riziku pro celou firmu.
• Nebojte se zdravě technicky riskovat.
• Častá absence ekonomického uvažování při konstruování znamená neohlížet se na nákladové důsledky technického provedení.
• Technická ješitnost spočívající v dokazování si svých schopností za majitelovy peníze musí jít stranou.
• Pracujte systematicky, běžte k jádru technického problému. Snažte se najít návaznosti na ostatní podnikové procesy.
• Řešte technické problémy ve variantách a vyhodnocujte je technicko-ekonomicky.
• Zachovávejte si chladnou hlavu při nenadálých technických problémech.

• Pokud sami od sebe bez předchozí konzultace s konstruktéry nahradíte to, co konstruktéři v kusovníku předepsali, pak při hledání důvodů, proč stroj nejede, nemlčte, i když si domněle myslíte, že jste sehnali to, co jste měli. Často tím ušetříte velké množství zbytečné práce ostatním.
• Uveďte do akce všechny vědomosti získané spolu s konstruktéry při montážích obráběcích strojů, zaneste je do technologických postupů výrobních i montážních.

• I když jste oprávněnými dráby a hlídacími psy ekonomičnosti zakázky sledujícími nemilosrdně a bez kompromisů výši nákladů, nechte si vše od techniků vysvětlit.
• Nezasahujte nesystematicky pod pláštíkem hlídání nákladů do konstrukce, výroby, nákupu. To je někdy na škodu celé věci.
• Nezapomínejte na jeden fakt, když budete pomyslně bouchat pěstí do podnikových stolů nad počítačem vytištěnými termíny. Všechno tvoří lidé, i data do informačních systémů zanášejí lidé. Jak přesně a hlavně reálně jste data zanesli do počítačů, tak reálné a přesné výsledky dostanete.

• Je třeba mít také přizpůsobivou montáž a výrobu, jinak veškeré plány konstruktérů na papíře nemohou být realizovány.
• Dodržujte technologickou kázeň a vše, co konstruktér předepsal.
• Nepouštějte vědomě neshodné díly (zmetky) do montáže, spoléhaje na to, že je kontrola neodhalí.
• Montéři musejí být kreativní zejména při tvorbě prototypů, kde se nelze zákonitě vyhnout technickým problémům. Spolu s konstruktéry tvoří silný tým schopný překonat řadu problémů.

• Reakce všech nespokojených zákazníků v první vlně řeší pracovníci servisu. Na kvalitě těchto služeb se vždy ukáže, jak to firma se zákazníkem myslí i do budoucna. Máte v rukách první dojem, který učiníte na rozzuřeného zákazníka.
• Nevhodné poznámky během servisních zásahů jsou často zdrojem ještě větších problémů pro podnik a jeho produkt, než ve skutečnosti jsou. Buďte loajální vůči mateřskému podniku.

• Profesoři a docenti, změňte více než doposud své myšlení a svůj přístup k průmyslu!
• Vyjednejte si stáže v průmyslových podnicích spolu se svými asistenty.
• Nečekejte na pokyn od nadřízených, chopte se iniciativy sami.
• Převezměte opravdovou zodpovědnost za svá řešení pro průmysl.
• Úroveň konstrukčních oborů na českých a moravských vysokých školách je velmi žalostná. To je plně zrcadlový odraz kvality učitelů. Informace, které ze stavby obráběcích strojů předáváte, máte vyčtené pouze z prospektů bez znalosti návaznosti na podnikové procesy.
• Vezměte mezi sebe do výukového procesu lidi z průmyslové praxe, jinak budete reprodukovat to, co vymysleli třeba i vaši absolventi.

Je velmi důležité, a to při jakékoliv lidské činnosti, na koho narazíte, koho potkáte, kdo je vaším šéfem, kdo spolupracovníkem. Osobně jsem měl a mám ve svém technickém životě štěstí. Mám kolem sebe konstruktivně myslící lidi, lidi, kteří se budou otevřeně bavit o svých chybách. Průmyslové (podnikové) prostředí má oproti akademickému jednu velkou výhodu. Lidé nejsou citliví na kritiku. Lidé v průmyslu vědí, že pokud nebudou táhnout za jeden provaz, tak nebudou mít na výplatu. Platí táhnutí za jeden provaz i v akademickém prostředí?

Tímto seriálem jsem nechtěl na českou technickou veřejnost zapůsobit jako člověk, který všechno ví, všude byl a všechno zná. Nejsem Sekorův brouk Pytlík. Ba naopak. Stále více si uvědomuji, že o co více se snažím proniknout do podstaty tvorby obráběcích strojů, o co více se snažím pochopit souvislosti jeho vzniku, o to méně znám.

Osobně bych si velmi přál, aby tento seriál probudil spící akademiky z oboru obráběcích strojů, aby se začali formou stáží v průmyslu zajímat o to, co se děje za dveřmi ústavů a center kompetence.

Ing. Peter Kormai
peter.kormai@seznam.cz

50 Π slov Petera Kormaie

Počítače jsou zvláštní pomocníci. Nejde to bez nich a nepůjde. Vím – pokrok nezastavíš. Na jedné straně PC pomáhá, na straně druhé však v oboru obráběcích strojů ubíjí schopnost představivosti. Konstruktéři bez počítače a CAD (3D), pokud nejsou ze staré generace „prknařů“, většinou nenakreslí na výkresu jednotlivé pohledy obráběné součásti. Dříve jsme si složitou součást modelovali z plastelíny a pak překreslili ve 2D na výkres. Absolvent, který dnes pracuje na postu konstruktéra, si bez CADu ani „nevrzne“. Je to špatně, anebo dobře? Odpovězte si každý po svém, já však říkám, že to příliš dobré není. Vytrácejí se dovednosti. A nejen u konstruktérů. Také dělníci vyžadují na výkresech 3D pohledy, nová „mechatronická dělnická třída“ neumí mnohdy výkresy číst, chtějí pouze na stroji mačkat knoflíky – nejlépe červený a zelený. Stroje řídí přeci počítače a „někdo“ je naprogramuje. Pohledy součástí generuje CAD, technologický program zase CAM a všichni v tichosti strojařsky degenerují. Bojovat proti tomu lze jedině tím, že budeme nastupující strojařskou, počítačovou generaci nutit používat kromě PC jejich představivost a selský rozum a nespoléhat tupě na to, co vygeneruje počítač.