Témata
Zdroj: Švec Group

Mladí hrdinové: Mít touhu tvořit něco hmatatelného

Mladých lidí, kteří se rozhodnou zasvětit svůj profesní život některému z technických oborů, je čím dál méně. To je, a zejména může být, pro naši zemi opravdový problém. Tím více si musíme vážit těch, kdo se na techniku dali, a hlavně těch, kdo v oboru zůstali. V seriálu Mladí hrdinové se podíváme blíže nejen na tyto techniky, kteří mají před sebou slibnou kariéru, ale též na jejich šéfy – majitele či manažery strojírenských firem. Vždyť právě oni mohou své mladé kolegy (často současně i své potomky) motivovat...

Tento článek je součástí seriálu:
Mladí hrdinové
Díly
Hana Janišová

Vystudovala Divadelní fakultu AMU. Většinu svého profesního života pracovala jako redaktorka v rozličných periodikách nebo na PR pozicích ve firmách různého zaměření, naposled z oblasti informačních technologií.
Osobně jí jsou blízká nejen témata týkající se techniky a technologií, ale například také z oblasti sociální nebo školství a další.
Pro MM Průmyslové spektrum pracuje od roku 2017. Její stěžejní mimopracovní aktivitou je ochrana zvířat.

Reklama

V tomto díle našeho seriálu jsme si povídali s lidmi z firmy Švec Group z města Vráble na Slovensku. Tentokrát s Ľubomírem, který je zakladatelem firmy, a jeho synem Matějem.

Otázky pro Matěje Švece

MM: Měl jste k technice vztah už od dětství, třeba pod vlivem profese svého otce, nebo se ve vás strojařský talent probudil až později? Kterou jste vystudoval střední školu a co vám v souvislosti s vaším současným zaměstnáním škola dala?

M. Švec: Strojárske vlohy som mal už od malička. Už na prvom stupni základnej školy, počas výtvarnej výchovy, keď sme mali zadanie nakresliť štvorec alebo kruh, som spontánne a sám od seba tieto geometrické tvary kótoval. Neskôr, keď som mal asi 12 rokov, som už „pracoval“ v dielni. Vtedy som bol v nástrojárni, kde ma starí majstri vzali pod svoje krídla. Do ukončenia základnej školy som už samostatne vedel obsluhovať klasické sústruhy a môjmu srdcu blízke frézovačky.

„Byť tu pre firmu, byť jedným z dôvodov ďalšieho rastu celej Švec Group a vytvárať pracovné podmienky tak, aby každý náš kolega a spolupracovník mohol byť na značku Švec Group hrdý,“ říká Matěj Švec.
(Zdroj: Švec Group)

Keď som bol starší, postupne som si prešiel viacerými oblasťami našej výroby, kde som sa zaúčal aj do strojov, ako je ohraňovací lis či vysekávačka. Na strednú školu (priemyselná škola strojnícka) som nastupoval už s týmito skúsenosťami, čo ma často privádzalo do konfliktov s profesormi, ktorí učili teóriu. Ja a môj dobrý priateľ, tiež pochádzajúci zo strojárenskej rodiny, sme im vysvetľovali, že teória v praxi často nefunguje.

MM: Jaká byla vaše profesní cesta od základky až k práci ve společnosti Švec Group? Uvažoval jste někdy i o práci v jiné firmě než této? Pokud ano, proč a co vás pak nasměrovalo zpět do rodinné firmy?

M. Švec: Počas svojho štúdia na strednej škole, ktorá bola tvrdo zameraná na strojníctvo, som začal pociťovať, že aj keď je fajn vedieť to, čo sa tam učím, nie je to moja cesta, ktorou by som sa chcel uberať. Zistil som, že chcem riešiť prepojenia medzi výrobou a ostatnými procesmi, ktoré sú neoddeliteľnou súčasťou každej firmy, ako je logistika, kvalita alebo údržba. Avšak na druhú stranu, nechcel som byť v týchto odboroch profesionál, chcel som len rozumieť ich prepojeniam. Preto som sa rozhodol pokračovať v štúdiu Priemyslového inžinierstva v Žiline.

Ve společnosti Švec Group najdou mladí lidé technicky inspirující prostředí. Podívejme se na některá pracoviště. Zde se nachází karusel... (Zdroj: Švec Group)
...nyní procházíme lakovnou... (Zdroj: Švec Group)
...a tady můžeme vidět linku značky Trumpf. (Zdroj: Švec Group)

Po úspešnom absolvovaní vysokej školy som na niekoľko mesiacov využil program Work and Travel, kde som pracoval v Amerike vo firme na sťahovanie. V priebehu niekoľkých týždňov, keďže som vedel obsluhovať vysokozdvižný vozík, som dostal na starosť dva sklady, kde mali ľudia, ktorí sa sťahovali z Izraela do Ameriky alebo opačne, uskladnený celý svoj majetok. Tu som sa naučil, čo znamená tvrdá práca, a po prvýkrát v živote som pocítil, čo to znamená pracovať 80 až 90 hodín týždenne.

Po návrate z Work and Travel (čo v mojom prípade bolo „only Work without Travel“) som sa ešte necítil pripravený pracovať „doma“, preto som sa zamestnal vo firme Robert Bosch v Českých Budějoviciach ako technológ sériovej linky na výrobu spätného vedenia paliva. Po dvoch rokoch pôsobenia v korporácii som sa vrátil domov a začal pracovať v jednej z našich firiem, a to Kovmech, firme na sériové lisovanie za studena. Stal som sa tu vedúcim inžinieringu, projektovým vedúcim a aktívne som pracoval v akvizičnom obchode. V priebehu roka môjho pôsobenia sa firme Kovmech podarilo získať nové zákazky a dnes je jedným z oporných bodov Švec Group.

Reklama
Reklama
Reklama

Ale po roku sme s otcom usúdili, že ešte nenadišiel môj čas na dlhodobé pôsobenie v rodinnej firme. Dostal som príležitosť ísť do firmy Grammer, kde som dostal projekt na vybudovanie výrobnej linky s obmedzeným rozpočtom na výrobu sedačiek do vysokozdvižných vozíkov. Na jednej výrobnej linke sme dokázali vyrábať viac ako 200 rôznych sedačiek s rôznymi funkciami pre 40 rôznych zákazníkov. Po dosiahnutí zdanlivého vrcholu toho, čo linka dokázala, a ukončení projektu vývoja som sa vrátil domov na Slovensko a do našej firmy.

MM: Co vás na technice obecně a na vaší práci konkrétně baví nebo co považujete za zajímavou výzvu?

M. Švec: Otec, keď ešte robil konštruktéra, navrhoval aj nástroje na výrobu plechových dielov na krytovanie zosilňovačov. Dnes takéto diely, a ešte komplikovanejšie, dokážeme vyrábať na univerzálnych technológiách. Moderné stroje môžu pracovať rýchlejšie a efektívnejšie. Najväčšia slabina týchto strojov sme však my, ľudia, a rýchlosť, akou ich dokážeme efektívne obsluhovať.

V Tesle Vráble pracovalo 2 500 ľudí, dnes nás tu je okolo 400 a vyrábame násobne viac vecí počtom i objemovo. Je pravda, že máme polovičný areál, avšak to znamená 300 % zvýšenie efektivity priestorov. Zákazníci objednávajú dnes rovnaký počet dielov, ale v rôznych vyhotoveniach. Najväčšia výzva dnes je, ako čo najrýchlejšie vyexpedovať diely k zákazníkovi od prvého zadania objednávky.

Takto zde například vypadá třískové obrábění... (Zdroj: Švec Group)
… a takto balotinování, čili povrchová úprava materiálů. (Zdroj: Švec Group)

V tom nám, dúfam, bude pomáhať AI. Domnievam sa, že každý z nás, každá pracovná pozícia bude v dohľadnom čase využívať svojho AI agenta alebo pomocníka, pretože snáď každý si bude chcieť uľahčiť prácu. Kto nenabehne na túto vlnu, zostane jazdiť na koňoch, keď ostatní už jazdia na autách.

Celý tento mix moderných technológií, výziev, dynamického prostredia a zároveň možnosť napredovania každý jeden deň ma skutočne bavia či už na strojárine, alebo aj konkrétne v našej spoločnosti.

MM: Jak byste si představoval svoji budoucí kariéru?

M. Švec: Byť tu pre firmu, byť jedným z dôvodov ďalšieho rastu celej Švec Group a vytvárať pracovné podmienky tak, aby každý náš kolega a spolupracovník mohol byť na značku Švec Group hrdý.

MM: Proč myslíte, že je dnes mezi mladými lidmi vcelku malý zájem o studium technických oborů?

M. Švec: Nie je to už také atraktívne ako kedysi. Strojárina je krásny odbor, ale keď k tomu človek nepričuchne v mladosti, nevie, čo všetko obnáša. Nezarábajú sa tu rýchle veľké peniaze, človek sa musí vypracovať postupne. Žiaľ, mnohí mladí ľudia sa boja, že im život utečie pomedzi prsty, veď oni chcú dnes cestovať a aj to nie po hosteloch, ale v nóbl hoteloch, chcú mať krásne autá, ktoré včera vyšli z výrobných liniek a nechcú sa viazať. Stále si myslia, že majú čas na to, aby sa usadili a pustili do serióznej, možno trochu konzervatívnej práce a odboru. Na sociálnych sieťach vidia, že je možné zarábať rýchlo veľké peniaze, a to spôsobmi, o ktorých sa nám pred pár rokmi ani nesnívalo. Ale aj to nie je pre všetkých, ale skôr pre malú hŕstku ľudí.

Reklama

A myslím si, že je to veľmi aj o výchove. Rodičia podporujú deti finančne dlhšie, ako je zdravé, pričom skôr iná ako finančná podpora od rodičov je dôležitejšia. Deti dnes chodia k rodičom po rady ešte menej ako to bolo, keď ja som bol teenager, čo teda zas nie je až tak dávno.

MM: A když o tom uvažujete právě z pohledu mladého člověka, napadá vás, jak by tuto situaci bylo možné změnit? Co by bylo dobré udělat pro to, aby víc vašich vrstevníků mělo zájem studovat technické obory, a také v nich posléze pracovat?

M. Švec: Keď sa nad tým zamyslím, čo sprevádzalo mňa v živote a prečo mám k výrobe tak blízko, tak je to ten pocit niečo tvoriť. Keď sa mení myšlienka na skutočnosť, výkres na hotový diel. Ako malí, či už ja, alebo môj mladší brat, sme mali lego. Ja som mal ešte to jednoduché, ale keď som bol už na vysokej škole a videl som, aké sofistikované lego má môj brat, v kútiku duše som mu závidel a fascinovalo ma to, ako sa za pár rokov technológie, postupy a niečo také jednoduché, ako je lego dokázalo o toľko zlepšiť, inovovať a posunúť na vyšší level.

Ale aby som sa vrátil k myšlienke, mali by sme v mladých zase vzbudiť tú túžbu niečo tvoriť, niečo hmatateľné, niečo, na čo môžu byť pyšní. A toto v nich podporovať, rozvíjať, posúvať hranice ďalšími výzvami, a to už od ranného detstva. Či už je to lego, alebo to, že spolu s otcom v záhrade niečo vytvoria. Tých, ktorí majú v sebe tvorivého ducha, to chytí a verím, že sa zase naplnia rôzne školy technického zamerania.

Otázky pro Ľubomíra Švece

MM: Jak jste se vlastně původně dostal k práci ve strojírenském podniku? Zajímala vás strojařina už od dětství, třeba jakožto rodinná tradice, nebo šlo o souslednost nějakých událostí, které vás zavedly až sem?

Ľ. Švec: Pochádzam z kovo-roľníckej rodiny, ako to o nás dolniakoch (okres Nové Zámky) hovoria. Prevažne sme boli poľnohospodári a strojárina bola ako pomoc na obrábanie pôdy. Od začiatku ma bavili stroje, motory, autá. Rodičia mali políčko, vinice, niekoľko desiatok árov. Svojpomocne sme si vyrobili malotraktor z rôznych agregátov. Motor zo železnice, na uťahovanie skrutiek, prevodovka z 1203, rozvodovka a zadná náprava s diferenciálom z UVAZu a tak rôzne, samozrejme necertifikovane. Kosačku na trávu sme si robili z práčkových motorov. Vždy ma lákali autá, ako možno každého chlapca, tak som rozoberal a skladal otcovu embéčku 100L. Vyštudoval som síce gymnázium, ale vysokú školu som už absolvoval STU SjF v Bratislave. A potom som sa stal konštruktérom nástrojov v š.p. Tesla Vráble. Tu sa začala moja profesionálna kariéra v strojárine.

„Máme vlastné duálne vzdelávanie. Žiakov inšpirujeme ku krásnej strojárskej práci, máme veľmi široký strojový park. A učiteľa tiež motivujeme, aby si do našej školy vyberal schopných žiakov a potom s nimi štyri roky pracoval, aby zostali vo firme a majstri vo výrobe boli s nimi spokojní,“ říká Ľubomír Švec.
(Zdroj: Švec Group)

MM: Co vás v roce 1993 vedlo k myšlence zprivatizovat velký strojírenský podnik, Teslu Vráble? To byl tehdy čin, jímž jste si bezesporu také zasloužil označení „mladý hrdina“...

Ľ. Švec: Možno som sám nevedel, do čoho sa púšťam. Mladý, odvážny, bez vedomosti rizík, videl som okolo samé príležitosti. Možno som iba bol v pravej chvíli na pravom mieste. Tesla upadala, výroba prevažne do Ruska, slabý manažment, zadlžená fabrika, ani politici nemali o ňu záujem. Dokonca zostali i nepredané akcie, vtedy v kupónovej privatizácii, vo fonde národného majetku. Tak sme ich odkúpili, ešte i s kolegom. „Mladý hrdina“ alebo „mladícka nerozvážnosť“ – dodávam s úsmevom, ale vyšlo to.

MM: Přečetla jsem si v jednom starším článku, že vaše motto zní: „Naší největší konkurenční výhodou jsou lidé.“ Jak se vám, v dnešní turbulentní době orientované hlavně na rychlost a efektivitu, daří toto motto naplňovat?

Ľ. Švec: Samozrejme, že srdcom, životom a rozumom firmy sú stále ľudia a sú aj najväčšia konkurenčná výhoda. Je to však čím ďalej horšie. Na Slovensku šikovní mladí ľudia odchádzajú študovať do zahraničia a veľká časť ich tam aj zostane, polovica odchádza do Česka, polovica do ostatného sveta. Pracujeme na tom, aby sme si udržali tých, ktorých máme. Pracujeme na tom, aby sme si vychovávali nových, mladých, máme vlastné duálne vzdelávanie už 11 rokov. Niečo sa nám podarí i resetovať z ulice, máme „Dom na polceste“ kde ľudia s bývalými návykmi si prežili väčšinou alkoholickú traumu. A keď už všetko prepili, svoje úspory a majetok, a stali sa bezdomovcami, tak sa ich snažíme navrátiť späť do výrobného procesu. Potom firemnou kultúrou a zamestnávateľskou značkou sa snažíme prilákať ľudí z iných firiem, kde nie sú až takí spokojní. Je to ťažké, ale stále sa držíme ešte bez zahraničných ľudí i bez agentúrnych živnostníkov.

MM: Na jaké pozici ve vaší společnosti pracuje váš syn Matěj?

Ľ. Švec: Áno, vo firme už pracuje i môj syn Matej, ktorý je starší. Mladší syn ešte študuje, v súčasnosti v zahraničí, obchod a marketing. Obaja majú vyštudovanú strednú školu strojnícku, na rozdiel odo mňa. Teda sú i teoreticky vyštudovaní strojári. Matej vyštudoval i VŠ strojnícku v Žiline a po viacročnej praxi v cudzích firmách zakotvil u nás. Momentálne pracuje na poste obchodno-marketingového pracovníka. U nás si za 2 roky prešiel viacerými pozíciami, viacerými prevádzkami a myslím, že jeho povahe a  vedomostiam súčasná pozícia vyhovuje. Najlepší výsledok momentálne môže ukázať v obchode.

MM: Jakým způsobem a od kterého jeho věku jste jej motivoval, aby se začal zajímat o strojařinu, a hlavně aby se jí chtěl věnovat jako své životní profesi?

Ľ. Švec: Ako som už písal, takmer od základnej školy chodil na brigádu k nám do práce. Myslím, že na strednej škole z praktického obrábania vedel viac ako jeho učitelia. Strojárina je prakticky základ takmer pre všetky technické profesie a je to aj dobrý základ do života. Naši ľudia sa uplatnia v mnohých profesiách, preto máme niekedy aj problém udržať si ich. Nemusel som ho motivovať, firma sa rozrastala a to stačilo. Stačilo ho inšpirovať, ako Baťa hovorieval.

Reklama

MM: V dnešní době je obecně obtížné získat mladé lidi pro strojařinu. Jak na to jdete ve vaší společnosti? Jak je ve vaší firmě motivujete k tomu, aby u vás nejen začali pracovat, ale též aby u vás zůstali? Například jakou kariéru jim dokážete nabídnout?

Ľ. Švec: Ako som už odpovedal, máme vlastné duálne vzdelávanie. Žiakov inšpirujeme ku krásnej strojárskej práci, máme veľmi široký strojový park. A učiteľa tiež motivujeme, aby si do našej školy vyberal schopných žiakov a potom s nimi štyri roky pracoval, aby zostali vo firme a majstri vo výrobe boli s nimi spokojní. Pozície pre mladých strojárov máme rôzne, od operátorov, technológov, konštruktérov, až majstrov, vedúcich výrob. Záleží na každom osobne, ako je ochotný na sebe pracovať, kde sa chce posunúť. Strojári sú aj dobrí manažéri. Sú kreatívni, racionálni, ale musia sa podučiť novému remeslu – riadiť ľudí, a to nie každý zvláda.

MM: Nepochybuji, že vaše společnost spolupracuje s technickými školami. Které to jsou a jak konkrétně tato spolupráce probíhá?

Ľ. Švec: Samozrejme, spolupráca so školami je potrebná. Zisťujem, že konečne i navzájom spolupracujeme. S miestnymi odbornými školami spolupracujeme vo forme duálneho vzdelávania. I s vysokými školami, STU SjF Bratislava, formou praktických projektov, aj s MTF v Trnave formou ročníkových alebo diplomových prác.

MM: Jak často se stává, aby mladý člověk, který ve vaší firmě absolvoval praxi, u vás po absolvování školy také nastoupil na plný úvazek?

Ľ. Švec: Samozrejme, to je cieľ. Zo začiatku sme tomu nevenovali takú pozornosť ako dnes. Dnes vysoko motivujeme učiteľa, vlastne je to jeho hlavné KPI, pripravený mladý človek do výroby. Jeho úlohou je inšpirovať študentov k remeslu i k práci. Zo začiatku to bolo 10–20 %, dnes i 50–70 % študentov zostáva u nás alebo pokračujú na vysokej škole strojníckej.

MM: Jak se díváte na mezigenerační spolupráci ve firmě? Co mohou starší zkušenější pracovníci nabídnout mladým, a naopak co mladí mohou nabídnout jim? A jak to funguje v praxi ve vaší firmě, konkrétně mezi vámi či vašimi staršími kolegy a vaším synem či jeho vrstevníky?

Ľ. Švec: Snažíme sa zmiešavať kolektívy. Mladý – starý, skúsený – menej skúsený, aktívny – pasívny. Je nutnosť integrovať mladých ľudí do výrobnej či technickej činnosti. Musia sa učiť, získavať zručnosti. Vedomosti zo školy nestačia. Vedomosti treba premeniť na zručnosti a to ide iba praxou, iba v súčinnosti so staršími kolegami. Mladí sú digitálne zručnejší, s vyššou energiou, starší majú viac vedomostí a skúseností. Moja činnosť so synmi? No musím byť viac trpezlivý. My sme naberali prax 30 rokov, nemôžeme to od iných chcieť za 3 roky, aby vedeli to čo my. Postupne ich zapájať do činností, do projektov. Samozrejme, musia i oni chcieť.

Související články
Je nutné stanovit diagnózu a následně zvolit léčbu

Bohdan Wojnar vždy razil zásadu, že je třeba si všechno řádně odpracovat a každý den zkusit udělat něco navíc. Nikdy se nebránil novým věcem, trpělivě se je učil a s potřebnou dávkou štěstí se pak dostával k zajímavým pracovním příležitostem. Během čtyřiceti profesních let ušel cestu od chemického inženýra, přes dlouhou kariérou ve Volkswagenu Slovakia ve financích a controllingu až po člena představenstva za oblast HR ve Škoda Auto. Toto je dle jeho slov výhodou velkého koncernu, kdy nemusíte zůstat na jednom místě, u jednoho oboru a v jedné zemi. Tyto zkušenosti mu poskytly velký profesní přehled, ze kterého vycházejí témata aktuálního otevíracího rozhovoru MM Průmyslového spektra.

Interim management: Od hašení požárů k trvalé udržitelnosti

Pro otevírací rozhovor prosincového vydání MM Průmyslového spektra jsme oslovili paní Ivu Hovadovou, přední odbornici a certifikovanou interim manažerku specializující se na změnové řízení, rozvoj efektivity firem i strategické nastavení, krizový management, restrukturalizace firem a oblast poprodejních služeb. Od letošního roku je předsedkyní České asociace interim managementu.

Bez znalosti matematiky znalostní ekonomiku nevybudujeme

Vzdělání je alfou a omegou všeho. Ať uvažujeme v ekonomické, či politické rovině, vzdělávání je společným jmenovatelem všech oblastí. Česká ekonomika se bohužel stále nedostala na předcovidovou úroveň, avšak změny v oblasti vzdělávání tomu mohou výrazně pomoci. Pokud nebudeme konat, stagnace naší ekonomiky se dostaví velmi rychle. Miroslava Kopicová, která se celoživotně věnuje otázkám zaměstnanosti, konkurenceschopnosti, vzdělávání a rozvoje lidských zdrojů, analyzuje v otevíracím rozhovoru současný stav, a díky svým bohatým zkušenostem nabízí různá řešení, jež nás z pasti ekonomiky s nízkou přidanou hodnotou mohou vytáhnout.

Související články
Pokrok je fajn za humny, nás s ním neobtěžujte

Symptomem dnešní doby je, že žijeme nárokově, a to nejen jako stát, ale i na úrovni rodin a domácností. Míra zadlužení, fenomén spotřebního půjčování a nákupů na dluh, splátky, to vše znamená, že pryč je doba, kdy jsme si museli na cokoli nejdřív vydělat, a pak to teprve koupit. Mnoho domácností je ještě o krok dál – spotřebovávají a půjčují si více, než dokážou splatit. Tomáš Prouza však největší rizika, která nás ohrožují, spatřuje v klimatické změně, protože jde o něco, co nedokážeme vyřešit. A ani předpovědět, co všechno způsobí.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Objektivní diagnóza společnosti umožnuje její léčbu

Svět se dnes doslova mění před očima. K otázce, zda jsme schopni se poučit z chyb zaniklých civilizací, říká v rozhovoru výkonná ředitelka SMO ČR Radka Vladyková, že bychom toho schopni být měli. Avšak s ohledem na efekt Gaussovy křivky, která mj. platí pro mnoho společenských jevů a bohužel preferuje většinové názory, jež nutně nemusí být vždy ty nejlepší. Navíc vývoj světa měl vždy dvojí dynamiku, vnitřní a vnější – to známe i z teorie revoluce, kdy musí být splněny současně vnitřní i vnější podmínky.

Inovace bez implementace je halucinace

S transformačním manažerem Liborem Witasskem jsme se při rozhovoru setkali v jeho opavské výrobní firmě Strojcar, kterou mj. používá jako laboratoř svých inovačních počinů, jež následně v roli manažerského konzultanta a interim manažera navrhuje globálním firmám na cestě jejich transformace. Hovořili jsme o naší strukturálně nemocné ekonomice s převahou výroby s nízkou přidanou hodnotou, o příležitostech, které nám přináší Green Deal, o stavu německé ekonomiky, a samozřejmě o budoucnosti českého průmyslu.

Krize jako cesta k žádoucí změně

Hlavním životním mottem Ing. Vlastislava Břízy, majitele a generálního ředitele společnosti Koh-i-noor, je tvrzení, že kdo je připraven, není zaskočen. Společný rozhovor probíhal v intencích této jeho celoživotní strategie.

Žijeme na dluh dalších generací

Petr Novák aktuálně zastává pozici Director of Automotive Operations ve společnosti JTEKT European Operations. Je zodpovědný za devět výrobních závodů ve Francii, Belgii, ČR, Anglii a Maroku. Obrat této divize čítající 4 000 zaměstnanců představuje 1, 2 miliardy eur.

Jsem optimista, letos se přikláním k mírnému růstu

Evropa, včetně České republiky, se potýká s ekonomickými problémy. České firmy a domácnosti bojují s téměř 20% inflací, vysokými cenami energií a zdražování nemá konce. Růst hrubého domácího produktu má na letošní i příští rok klesající tendenci a oživení se jeví v nedohlednu. Přesto, ekonom Petr Zahradník hlubokou recesi v 2. pololetí 2022 neočekává. Doufá, že na konci roku budeme aspoň mírně růst, a máme příležitosti se z recese proinvestovat.

Ujíždí nám vlak digitalizace?

Rozhovor s Martinem Peňázem ze společnosti Autodesk, nám dává možnost nahlédnout na současnou digitální transformaci optikou, jejichž rámec a obzory se vytvářely dalece před tím, než nás doba covidová naučila přemýšlet a konat jinak a pružněji, než bylo standardem.

Prognózovat vývoj ekonomiky by bylo jednodušší, kdyby šlo jen o ekonomiku, říká ekonom Miroslav Zámečník

Složitá geopolitická situace natolik ovlivňuje ekonomické světové dění, že s jistotou prognózovat vývoj české ekonomiky není jednoduché. Klasické spouštěče, které ohlašují krizi, nefungují. Kdo dnes v recesi uspěje, proč je ČR pořád pro zahraniční investory zajímavá a která firma se budoucnosti bát nemusí? To jsou témata, nad kterými redakce MM Průmyslového spektra diskutovala s hlavním analytikem České bankovní asociace Miroslavem Zámečníkem.

MM Glosa: Matematika jako osud. Náš osud

Čísla jsou neúprosná. Průzkum z března letošního roku ukázal, že matematika je pro mladé lidi mezi 16 a 26 lety jedním z hlavních důvodů, proč si nevybírají určité studijní obory. Téměř polovina respondentů ji nemá ráda a záměrně se jí při volbě studia vyhýbá. A výsledky přijímacích zkoušek nanečisto? Průměrná úspěšnost v matematice nedosáhla ani čtvrtiny. Ze středních odborných škol matematika při maturitě prakticky mizí – letos z ní maturoval každý 10. žák, v roce 2013 to bylo na 36 % maturantů. Tato čísla neznačí jen školský problém. Jsou to čísla o budoucnosti našeho průmyslu, naší ekonomiky, naší budoucnosti.

Příklady táhnou:
Z Čech až na vrcholky

Ing. Marek Kožnar dnes pracuje na pozici manažera projektů v oblasti forenzních technologií a eDiscovery ve společnosti Deloitte v Mnichově. Za hlavní (ale zdaleka ne jediný) benefit tohoto místa s manželkou a dětmi považují fakt, že bydliště mají přímo v alpském městečku Zillertal. Na počátku jeho profesní dráhy, která jej dovedla až na úpatí evropských velehor, stálo české technické vzdělání, konkrétně pražské ČVUT.

Od konstrukce strojů po parkovací věže

Mezi starší generací strojařů pravděpodobně není nikoho, kdo by neznal původem škodováka Josefa Bernarda z Jičína. Tento strojírenský nadšenec příští rok oslaví své sedmdesátiny. Před třiceti lety po odchodu z místního Agrostroje položil základy společnosti Vapos, která dává perspektivní práci patnácti desítkám lidí z Jičína a blízkého okolí.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě a mnoho dalších benefitů....  již 30 let zkušeností s odbornou novinařinou
Předplatit