Témata
Zdroj: Strojírna Vehovský

Mladí hrdinové: Práce, která nikdy nezůstane stejná

Mladých lidí, kteří se rozhodnou zasvětit svůj profesní život některému z technických oborů, je čím dál méně. To je, a zejména může být, pro naši zemi opravdový problém. Tím více si musíme vážit těch, kdo se na techniku dali, a hlavně těch, kdo v oboru zůstali. V seriálu Mladí hrdinové se podíváme blíže nejen na tyto techniky, kteří mají před sebou slibnou kariéru, ale též na jejich šéfy – majitele či manažery strojírenských firem. Vždyť právě oni mohou své mladé kolegy motivovat (nebo také demotivovat)...

Tento článek je součástí seriálu:
Mladí hrdinové
Díly
Hana Janišová

Vystudovala Divadelní fakultu AMU. Většinu svého profesního života pracovala jako redaktorka v rozličných periodikách nebo na PR pozicích ve firmách různého zaměření, naposled z oblasti informačních technologií.
Osobně jí jsou blízká nejen témata týkající se techniky a technologií, ale například také z oblasti sociální nebo školství a další.
Pro MM Průmyslové spektrum pracuje od roku 2017. Její stěžejní mimopracovní aktivitou je ochrana zvířat.

Reklama

V prvním díle našeho seriálu jsme si povídali s lidmi z opavské firmy Strojírna Vehovský.

Václav Matúšů, CNC programátor, technolog ve Strojírně Vehovský

MM: Jaká byla vaše profesní cesta od základky až k plnému úvazku ve Strojírně Vehovský? A kdo nebo co ovlivnilo vaši profesní cestu a jak?

V. Matúšů: Už ke konci základní školy moji cestu podstatně ovlivnil taťka, který mi doporučil technickou střední školu. On sám také pracuje v technickém oboru, je zámečníkem. Jeho myšlenka byla, že i kdybych nezůstal v oboru, tak se mi budou vědomosti hodit např. na opravy a udržování domácnosti, auta atd.

„Na této práci se mi líbí, že nikdy nezůstane stejná. Vždy se objeví nové technologie, které bude potřeba se naučit a zavést do výroby pro urychlení nebo zjednodušení práce. Takže vždy je kam se posouvat dál, a nuda rozhodně nebude,“ říká Václav Matúšů. (Zdroj: Strojírna Vehovský)

Hned po nástupu na Zengrovku se mi zalíbily technické obory a uvědomil jsem si, že to byla správná volba. Také mě ovlivnil školní kroužek programování a hledání brigády ke studiu. Když jsem zjistil, že většina firem stále hledá nové lidi, rozhodl jsem se nejít na vysokou a po střední rovnou začít pracovat. V posledním roce studia jsem byl na praxích ve Strojírně Vehovský. Tu mi doporučil náš mistr, z důvodu zajímavým výrobků a strojů, které používají.

Ve strojírně mi nabídli pozici programátora, kterou jsem rád přijal. Vědomosti ze školy využívám stále, od čtení a tvorbu výkresů až po bezpečné ovládání stroje a přesné měření rozměrů na výrobcích. To vše mi pomohlo se lépe a rychleji začlenit do výroby kusů v naší firmě.

Firma Vehovský vyrábí velmi přesné a komplikované dílce s vysokou přidanou hodnotou. Zdejší strojový park zahrnuje velmi moderní a unikátní technologie. (Zdroj: Strojírna Vehovský)

MM: Co vás na technice obecně a na vaší práci konkrétně baví nebo co považujete za zajímavou výzvu?

V. Matúšů: Na této práci se mi líbí, že nikdy nezůstane stejná. Vždy se objeví nové technologie, které bude potřeba se naučit a zavést do výroby pro urychlení nebo zjednodušení práce. Takže vždy je kam se posouvat dál, a nuda rozhodně nebude. Po pravdě si moji budoucí kariéru nepředstavuji moc rozdílně. Jen být zkušenější a pomalu, ale jistě posouvat strojírenství zase na vyšší úroveň.

MM: Proč myslíte, že je dnes mezi mladými lidmi vcelku malý zájem o studium technických oborů?

V. Matúšů: Proč je malý zájem o technické obory? Těžko říct, možná je zajetý stereotyp špinavých starých firem. Možná je spousta lidí ve své sociální bublině a ani je nenapadne jít techniku studovat. Mnoho mladých se tlačí na gymnázia jen proto, aby se nemuseli rozhodovat. Možná, že někteří lidé nepovažují technické obory za dostatečně „prestižní“ nebo nechtějí pracovat manuálně. Ale toto jsou jen mé odhady.

Reklama
Reklama
Reklama

MM: A když o tom uvažujete právě z pohledu mladého člověka, napadá vás, jak by tuto situaci bylo možné změnit? Co by bylo dobré udělat pro to, aby více vašich vrstevníků mělo zájem studovat technické obory, a také v nich posléze pracovat?

V. Matúšů: Jediný způsob, který mě napadá, jak zvýšit zájem mladých lidí o techniku, je učit je na internetu. Ideálně na sociálních sítích, které jsou oblíbené mezi mladšími – TikTok, Instagram, YouTube atd. A myslím si, že to je práce na 10 i více let dopředu s malými, nebo dokonce žádnými výsledky v prvních pár letech.

Lucie Vehovská, obchodní ředitelka ve Strojírně Vehovský

MM: Jak jste se ke strojařině dostala vy sama? Zajímala vás už od dětství, nebo jste měla původně jiný profesní sen, než že budete řídit rodinnou strojírenskou firmu?

L. Vehovská: Od základní školy jsem neměla úplně jasno, co bych chtěla jednou dělat a čím se živit. Šla jsem na gympl a potom mě zaujal obor mezinárodní obchod. Tedy stále nic se strojařinou. Pracovala jsem a brigádničila v různých odvětvích, ale zároveň jsme s bratrem vždy od dětství pomáhali ve firmě. Udělali jsme si kolečko na dílně, pomáhala jsem s účetnictvím atd. Nikdy jsme nebyli od rodičů tlačeni, že musíme převzít firmu, byla to naše svobodná volba. Říkala jsem si, proč bych pracovala pro někoho jiného, když vím, že naši potřebují pomoct. A tak jsme se oba vrátili domů… Stále jsem za to rozhodnutí ráda. Práce a obchod mě velice baví.

„Na zaškolování zkušenějšími máme postavený náš celý plán zácviku. Musím říci, že u nás opravdu funguje to, že si lidé pomáhají, radí, jsou si nápomocní a navzájem se učí,“ říká Lucie Vehovská. (Zdroj: Strojírna Vehovský)

MM: Je v dnešní době obtížné získat pro strojařinu mladé lidi?

L. Vehovská: Velice. Tento problém má ale řada oborů. Myslím si, že je to dáno spíše dobou. Příležitostí pro mladé je obrovské množství, doba je rychlá, vstřícná k cestování. Není to jako dříve, kdy člověk pracoval v jedné firmě řadu let. Mladí chtějí zkoušet – různé obory, země, pozice, a za mě je to lidsky vlastně v pořádku. Pracovně nám to samozřejmě dělá problémy a je to náročné, ale s tímto trendem je třeba se smířit. U strojařiny je to však škoda hlavně proto, že trvá většinou velmi dlouho, než se člověk něco pořádně v tomto oboru naučí. Je to perspektivní obor, a tak třeba vyměnit práci obsluhy CNC za například rozvoz pizzy úplně nechápu.

MM: Jak je ve vaší firmě motivujete k tomu, aby u vás nejen začali pracovat, ale též aby u vás zůstali? Například jakou kariéru jim dokážete nabídnout?

L. Vehovská: Snažíme se šířit osvětu, že strojařina už není špinavá práce, kdy stojíte v černé hale a máte ruce od oleje. Někteří si to totiž stále myslí. V dnešní době je to z velké části práce s počítačem a zajímavými technologiemi. Práce velice perspektivní a krásná. Možnost sáhnout si fyzicky na vyprodukovaný výrobek je přece moc fajn. Naše firma je z velké části digitalizovaná, tedy obsluhy CNC pracují s tablety, výrobu odvádějí online, provozujeme bezpapírovou výrobu apod. To je něco, co mladé lidi táhne a zajímá. Pochopitelně máme řadu firemních benefitů. Potkáváme se pravidelně na firemních akcích, pořádáme dny otevřených dveří, myslíme i na rodiny zaměstnanců. Po nástupu kluky zaučujeme. Každý dostane svého mentora a plán zácviku.

Strojařina dnes už rozhodně není špinavá práce, kdy stojíte v černé hale a máte ruce od oleje. V dnešní době je to z velké části práce s počítačem a zajímavými technologiemi. (Zdroj: Strojírna Vehovský)

MM: Jak konkrétně postupujete ve vaší firmě, abyste získali a také udrželi šikovné mladé lidi?

L. Vehovská: Hezkým příkladem je právě náš mladý kolega Vašek. Nastoupil u nás na školní praxi k CNC strojům. Po škole pak dále do zaměstnaneckého vztahu. Je velice šikovný a vyjádřil přání, že by chtěl pracovat jako programátor. Chytili jsme se toho a dali Vaškovi ihned příležitost. Naučil se základy, absolvoval první školení a aktuálně už u nás pracuje na pozici programátora a učí se novým dovednostem. Jsme malá rodinná firma, a proto u nás třeba takové rozhodovací procesy či kariérní posun jsou velmi jednoduché.

MM: Liší se nějak dnešní HR postupy od těch, které praktikovali vaši rodiče v době, kdy firmu založili?

L. Vehovská: Rozhodně. Myslím si, že dříve se opravdu více cenilo toho, že má někdo práci a nějakou pozici. Lidé neměli jistoty a báli se o ztrátu místa. Poptávka po zaměstnání byla vyšší než nabídka. Firmy si mohly vybírat. V dnešní době je situace úplně opačná. V podstatě lidi pomalu prosíte, aby k vám šli pracovat. Doba je ale prostě taková. Všichni se snaží. O to více jsme však ale rádi, když k nám nastoupí někdo šikovný, se zájmem, někdo, koho práce baví a chce se učit novým věcem. To je taková odměna za dlouhodobou snahu. Dalším rozdílem je určitě forma nabídky práce. Zkoušeli jsme pochopitelně snad všechny druhy inzercí a reklam. Nicméně největší úspěch a smysl pro nás má online svět.

Reklama

MM: Se kterými školami spolupracujete a jak konkrétně tato spolupráce probíhá?

L. Vehovská: Primárně spolupracujeme se dvěma středními školami v Opavě a jednou průmyslovkou v Ostravě. Snažíme se vlastně už nejmenší děti lákat na technické obory. Sponzorovali jsme třeba speciální výukový ponk již pro děti mateřské školy u nás v Oticích. Podíleli jsme se na vzniku mobilní polytechnické laboratoře pro děti nižšího stupně základních škol v Opavě. Pravidelně u nás ve firmě děláme exkurze pro žáky vyšších ročníků základních škol a zábavnou formou se snažíme je povzbudit v rozhodování a ukázat, jak hezká strojařina může být. Žáci středních spřátelených škol u nás pak mají možnost praxí, brigád či stipendií. Snažíme se, aby u nás pochopitelně zůstali a nastoupili jako kmenoví zaměstnanci. Jsou ale i další formy spolupráce jako například finanční nebo materiálová. Podporujeme školy na nejrůznějších akcích či veletrzích. V neposlední řadě pak praktikujeme odborné stáže pro učitele, aby měli možnost podívat se do praxe, protože technologie jdou velmi rychle kupředu.

MM: Jak často se stává, aby mladý člověk, který ve vaší firmě absolvoval praxi, u vás po absolvování školy také nastoupil na plný úvazek?

L. Vehovská: Naše firma vyrábí velmi přesné a komplikované dílce s vysokou přidanou hodnotou. Náš strojový park čítá velmi moderní a unikátní technologie. Je velmi časově i nákladově náročné se někomu věnovat s vědomím, že třeba za pár měsíců o práci nebude mít zájem. Proto pochopitelně vybíráme na praxe studenty, kteří zároveň projeví zájem u nás v budoucnu zůstat. V době praxí se jim plně věnujeme, máme na to přímo vypracovaný plán. Studenti se tedy opravdu dostanou k reálné výrobě, nástrojům a technologiím. Není to tak, že by někde postávali či dělali jinou činnost. Náš region je však tradičně průmyslový a strojírenských firem je v okolí spousta. Nastoupí u nás studenti v řádu jednotek, nikoli desítek.

Možnost sáhnout si na vyprodukovaný výrobek je přece moc fajn! (Zdroj: Strojírna Vehovský)

MM: Jak se díváte na mezigenerační spolupráci ve firmě? Co mohou starší zkušenější pracovníci nabídnout mladým, a naopak co mladí mohou nabídnout jim? A jak to funguje v praxi ve vaší firmě?

L. Vehovská: Hezkým příkladem jsem třeba i já osobně. Protože nejsem strojař, občas samozřejmě potřebuji nějakou problematiku dovysvětlit. Kolegové jsou mi vždy nápomocni a záležitost vždycky nakreslí a pomůžou mi.

Myslím, že bez takové spolupráce bychom určitě nemohli fungovat. Na zaškolování zkušenějšími máme postavený náš celý plán zácviku. Máme aktuálně velice fajn kolektiv napříč odděleními a musím říct, že u nás opravdu funguje to, že si lidé pomáhají, radí, jsou si nápomocní a navzájem se učí. Tím, že jsme malá rodinná firma, nemáme na každou činnost oddělení. Funkce a zodpovědnosti jsou často kumulované. Ani v tom nemají naši zaměstnanci problém. Jsme na to jako rodina velmi pyšní.

Související články
Digitální gramotnost: Připravte tým na průmysl budoucnosti

Digitalizace a umělá inteligence zásadně proměňují nejen průmyslovou výrobu a požadavky zákazníků, ale také kvalifikaci zaměstnanců. Pokud chcete zvýšit svoji efektivitu, udržet konkurenceschopnost a připravit svůj tým na nové technologické výzvy, zapojte se do projektu Digi pro firmu, který realizuje Úřad práce ČR a který je financován ze strany Národního plánu obnovy.

MM Glosa: Matematika jako osud. Náš osud

Čísla jsou neúprosná. Průzkum z března letošního roku ukázal, že matematika je pro mladé lidi mezi 16 a 26 lety jedním z hlavních důvodů, proč si nevybírají určité studijní obory. Téměř polovina respondentů ji nemá ráda a záměrně se jí při volbě studia vyhýbá. A výsledky přijímacích zkoušek nanečisto? Průměrná úspěšnost v matematice nedosáhla ani čtvrtiny. Ze středních odborných škol matematika při maturitě prakticky mizí – letos z ní maturoval každý 10. žák, v roce 2013 to bylo na 36 % maturantů. Tato čísla neznačí jen školský problém. Jsou to čísla o budoucnosti našeho průmyslu, naší ekonomiky, naší budoucnosti.

Bez znalosti matematiky znalostní ekonomiku nevybudujeme

Vzdělání je alfou a omegou všeho. Ať uvažujeme v ekonomické, či politické rovině, vzdělávání je společným jmenovatelem všech oblastí. Česká ekonomika se bohužel stále nedostala na předcovidovou úroveň, avšak změny v oblasti vzdělávání tomu mohou výrazně pomoci. Pokud nebudeme konat, stagnace naší ekonomiky se dostaví velmi rychle. Miroslava Kopicová, která se celoživotně věnuje otázkám zaměstnanosti, konkurenceschopnosti, vzdělávání a rozvoje lidských zdrojů, analyzuje v otevíracím rozhovoru současný stav, a díky svým bohatým zkušenostem nabízí různá řešení, jež nás z pasti ekonomiky s nízkou přidanou hodnotou mohou vytáhnout.

Související články
Pokrok je fajn za humny, nás s ním neobtěžujte

Symptomem dnešní doby je, že žijeme nárokově, a to nejen jako stát, ale i na úrovni rodin a domácností. Míra zadlužení, fenomén spotřebního půjčování a nákupů na dluh, splátky, to vše znamená, že pryč je doba, kdy jsme si museli na cokoli nejdřív vydělat, a pak to teprve koupit. Mnoho domácností je ještě o krok dál – spotřebovávají a půjčují si více, než dokážou splatit. Tomáš Prouza však největší rizika, která nás ohrožují, spatřuje v klimatické změně, protože jde o něco, co nedokážeme vyřešit. A ani předpovědět, co všechno způsobí.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Objektivní diagnóza společnosti umožnuje její léčbu

Svět se dnes doslova mění před očima. K otázce, zda jsme schopni se poučit z chyb zaniklých civilizací, říká v rozhovoru výkonná ředitelka SMO ČR Radka Vladyková, že bychom toho schopni být měli. Avšak s ohledem na efekt Gaussovy křivky, která mj. platí pro mnoho společenských jevů a bohužel preferuje většinové názory, jež nutně nemusí být vždy ty nejlepší. Navíc vývoj světa měl vždy dvojí dynamiku, vnitřní a vnější – to známe i z teorie revoluce, kdy musí být splněny současně vnitřní i vnější podmínky.

Je nutné stanovit diagnózu a následně zvolit léčbu

Bohdan Wojnar vždy razil zásadu, že je třeba si všechno řádně odpracovat a každý den zkusit udělat něco navíc. Nikdy se nebránil novým věcem, trpělivě se je učil a s potřebnou dávkou štěstí se pak dostával k zajímavým pracovním příležitostem. Během čtyřiceti profesních let ušel cestu od chemického inženýra, přes dlouhou kariérou ve Volkswagenu Slovakia ve financích a controllingu až po člena představenstva za oblast HR ve Škoda Auto. Toto je dle jeho slov výhodou velkého koncernu, kdy nemusíte zůstat na jednom místě, u jednoho oboru a v jedné zemi. Tyto zkušenosti mu poskytly velký profesní přehled, ze kterého vycházejí témata aktuálního otevíracího rozhovoru MM Průmyslového spektra.

Profesor Stanislav Hosnedl 80

V říjnu tohoto roku se prof. Stanislav Hosnedl dožívá významného životního jubilea 80 roků. V roce 1964 dokončil studia v oboru Konstrukce obráběcích strojů na VŠSE FST v Plzni. Roku 1984 získal vědecko-akademický titul CSc., který po revoluci, později v roce 1990, obhájil také na ČSAV Praha. V roce 1992 se habilitoval a konečně v roce 2002 byl jmenován profesorem pro obor Strojní inženýrství.

Jsem optimista, letos se přikláním k mírnému růstu

Evropa, včetně České republiky, se potýká s ekonomickými problémy. České firmy a domácnosti bojují s téměř 20% inflací, vysokými cenami energií a zdražování nemá konce. Růst hrubého domácího produktu má na letošní i příští rok klesající tendenci a oživení se jeví v nedohlednu. Přesto, ekonom Petr Zahradník hlubokou recesi v 2. pololetí 2022 neočekává. Doufá, že na konci roku budeme aspoň mírně růst, a máme příležitosti se z recese proinvestovat.

Příklady táhnou:
Z Čech až na vrcholky

Ing. Marek Kožnar dnes pracuje na pozici manažera projektů v oblasti forenzních technologií a eDiscovery ve společnosti Deloitte v Mnichově. Za hlavní (ale zdaleka ne jediný) benefit tohoto místa s manželkou a dětmi považují fakt, že bydliště mají přímo v alpském městečku Zillertal. Na počátku jeho profesní dráhy, která jej dovedla až na úpatí evropských velehor, stálo české technické vzdělání, konkrétně pražské ČVUT.

Lidé: Nejen je získat, ale i udržet

(Ne)dostatek pracovníků. To je problém, který musí dnes a denně řešit majitelé a manažeři snad všech výrobních firem. Univerzální recept jistě neexistuje, ale inspiraci lze čerpat u lidí s hlubokými zkušenostmi na trhu s lidskými zdroji. Jedním z nich je Jacek Kowalak, ředitel personálně poradenské agentury Randstad.

Manažer je jen člověk, Část 10. Vzdělávání v soft skills

Měkké vzdělávání bývá v technických profesích často takovou popelkou. Technika a věda míří stále kupředu, a proto je právě v této oblasti množství různých školení, kurzů a výukových programů širší než v některých jiných oborech. A protože lidé z technických profesí mají přirozený zájem právě o techniku, bývá oblast měkkých dovedností často zanedbávána. Dá se ale říci, že jsou v technických profesích měkké dovednosti méně důležité?

Manažer je jen člověk, Část 9. Vzdělávat se chytře

Současná doba je dobou neustálého růstu a rozvoje. Rostou firmy, sdružení, projekty, plány, a občas rostou i lidé.

Manažer je jen člověk, Část 8. Leadership nebo management?

V dnešní době jsou pojmy management a leadership hojně skloňovány. Ve světě se hovoří o významných inspirativních leaderech, kteří určovali trendy ve svém oboru. Jsou napsány knihy o tom, jaké vlastnosti měli, jak se dívali na svět, jakými zkušenostmi museli projít, aby se dostali na vrchol.

Manažer je jen člověk, Část 7. Bez motivace není akce

Motivace je z dlouhodobého hlediska jedním z nejvíce diskutovaných témat. O motivaci mluvíme v kontextu svého vlastního fungování, v kontextu fungování s druhými lidmi, mluvíme o ní v práci, v rodině, u dětí i u dospělých. Proč tomu tak je?

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě a mnoho dalších benefitů....  již 30 let zkušeností s odbornou novinařinou
Předplatit