Témata
Zdroj: Hitachi Energy

Mladí hrdinové: Technika rozhodně není nuda

Mladých lidí, kteří se rozhodnou zasvětit svůj profesní život některému z technických oborů, je čím dál méně. To je, a zejména může být, pro naši zemi opravdový problém. Tím více si musíme vážit těch, kdo se na techniku dali, a hlavně těch, kdo v oboru zůstali. V seriálu Mladí hrdinové se podíváme blíže nejen na tyto techniky, kteří mají před sebou slibnou kariéru, ale též na jejich šéfy – majitele či manažery strojírenských firem. Vždyť právě oni mohou své mladé kolegy motivovat...

Tento článek je součástí seriálu:
Mladí hrdinové
Díly
Hana Janišová

Vystudovala Divadelní fakultu AMU. Většinu svého profesního života pracovala jako redaktorka v rozličných periodikách nebo na PR pozicích ve firmách různého zaměření, naposled z oblasti informačních technologií.
Osobně jí jsou blízká nejen témata týkající se techniky a technologií, ale například také z oblasti sociální nebo školství a další.
Pro MM Průmyslové spektrum pracuje od roku 2017. Její stěžejní mimopracovní aktivitou je ochrana zvířat.

Reklama

V tomto dílu našeho seriálu jsme si povídali s lidmi z firmy Hitachi Energy, konkrétně z pobočky Grid Automation, Trutnov.

Martin Svoboda, Project Engineer

MM: Měl jste k technice vztah už od dětství, nebo se ve vás talent pro obory související se strojařinou/technikou probudil až později?

M. Svoboda: Určitě už od dětství. Maminka s oblibou říká, že jsem jako malý rozebral všechno, co mi přišlo pod ruku. Vždycky mě lákalo zjistit, jak věci fungují, a pochopit, co se skrývá uvnitř. Elektronika pro mě tedy nebyla nějaká racionální volba v dospělosti, ale spíš přirozené vyústění téhle dětské zvídavosti, která mě drží dodnes.

MM: Jaká byla vaše profesní cesta od základky až k plnému úvazku ve společnosti Hitachi Energy? A kdo ovlivnil nebo co ovlivnilo vaši profesní cestu a jak?

M. Svoboda: Moje cesta byla poměrně přirozená. Už od základní školy mě bavila technika a elektronika, takže při výběru střední i vysoké školy jsem měl celkem jasno. Na Univerzitě Pardubice jsem studoval automatické řízení, získal jsem tam teoretické základy a začal se více zajímat o řídicí systémy. Během studia jsem nastoupil na brigádu do Hitachi Energy, kde jsem se dostal k reálným projektům a postupně si ověřil, že právě tímto směrem se chci profesně ubírat.

„Musíme ukázat studentům, že technika nejsou jen nudné grafy ve skriptech, ale reálná, čistá práce se špičkovými technologiemi,“ říká Martin Svoboda. (Zdroj: Hitachi Energy)

MM: Co vás na technice obecně a na vaší práci konkrétně baví nebo co považujete za zajímavou výzvu?

M. Svoboda: Na technice obecně mě baví to, že nikdy nestojí na místě a neustále mě nutí přemýšlet. V Hitachi Energy mě konkrétně baví práce na řídicích systémech, které se podílejí na fungování a rozvoji moderní energetiky. Za nejzajímavější výzvu považuji právě transformaci celého energetického sektoru. Být u toho z pozice elektronika a podílet se na vývoji inteligence, která tyto složité systémy řídí a stabilizuje, je pro mě nesmírně motivující.

MM: Kterou jste vystudoval školu a co vám v souvislosti s vaším současným zaměstnáním dala?

M. Svoboda: Vystudoval jsem obor automatické řízení na Univerzitě Pardubice. V souvislosti s mou prací v Hitachi Energy mi škola dala ten nejlepší možný základ – a nemyslím tím jen znalosti získané na přednáškách a ze skript. Naučila mě především systematickému logickému myšlení a samostatnosti. V oblasti řídicích systémů se technologie neustále mění, takže škola vás nemůže naučit všechno, co budete za 10 let potřebovat. Ale naučí vás, jak se věci efektivně učit, jak nad nimi technicky uvažovat a jak samostatně dotáhnout projekt od začátku až do konce.

MM: Proč jste si pro svoje profesní uplatnění vybral právě Hitachi Energy a jaké byly důvody pro vaše rozhodnutí sem po dokončení školy nastoupit na plný úvazek?

M. Svoboda: Rozhodování po škole mi Hitachi Energy hodně usnadnila. Začínal jsem tu totiž už jako brigádník, a firma mi navíc poskytla podporu při zpracování diplomové práce. Během té doby jsem zjistil, že je tu skvělý kolektiv a skvělé vedení, které dokáže mladé lidi podpořit a motivovat. Přechod ze školy na plný úvazek tak byl pro mě naprosto přirozeným krokem. Věděl jsem, že chci pracovat na špičkových řídicích systémech s lidmi, na které se můžu stoprocentně spolehnout a se kterými mě to v práci prostě baví.

MM: Jak byste si představoval svoji budoucí kariéru, respektive zaměstnání snů?

M. Svoboda: Vždycky mě lákala možnost navrhovat elektroniku od prvotního návrhu až po finální oživení a testování. Baví mě vidět, jak se nápad postupně mění ve fungující zařízení. Právě práce, která umožňuje podílet se na celém vývojovém procesu, je pro mě ideální představou dalšího profesního směřování.

Reklama
Reklama
Reklama

MM: Proč myslíte, že je dnes mezi mladými lidmi vcelku malý zájem o studium technických oborů?

M. Svoboda: Podle mě za to může hlavně to, že technické obory mají nálepku „příliš těžkých škol“. Matematika a fyzika spoustu lidí vyděsí dřív, než vůbec zjistí, o čem ta práce vlastně je. Navíc se málo mluví o tom, jak moderní dnes technika je. Mladá generace chce dělat věci s digitálním přesahem, ale často si neuvědomuje, že ta nejzajímavější elektronika, software a inovace vznikají právě v technických a průmyslových firmách. Je potřeba technické obory lépe představovat mladým lidem a ukázat školákům, že technika může být zajímavá, kreativní a praktická zároveň.

MM: A když o tom uvažujete právě z pohledu mladého člověka, napadá vás, jak by tuto situaci bylo možné změnit? Co by bylo dobré udělat pro to, aby víc vašich vrstevníků mělo zájem studovat technické obory a také v nich posléze pracovat?

M. Svoboda: Z pohledu mladého člověka vidím největší smysl v tom, co jsem sám zažil. Firmy by neměly čekat, až jim hotoví inženýři vypadnou z vysokých škol, ale musí jít studentům naproti mnohem dřív. Mně osobně strašně pomohlo, že mě Hitachi Energy pustila k reálným projektům už na brigádě a umožnila mi zpracovávat diplomovou práci ve spolupráci s firmou.

Přesně to je cesta: ukázat studentům, že technika nejsou jen nudné grafy ve skriptech, ale reálná, čistá práce se špičkovými technologiemi. Když mladý člověk navíc vidí, že je ve firmě skvělý kolektiv a vedení, které ho bere jako kolegu, dává mu možnost zapojit se do skutečných projektů a převzít odpovědnost, získá motivaci pokračovat v technickém oboru i po dokončení studia.

Trutnovská pobočka Hitachi Energy (Zdroj: Hitachi Energy)
Roman Učený, Engineering Manager

MM: Jak jste se do podniku, který se zabývá technologiemi pro oblast energetiky, dostal vy sám? Zajímala vás technika odjakživa, nebo jste prošel i dalšími obory?

R. Učený: V pracovním životě jsem poměrně brzy zakotvil. Hitachi je moje druhé zaměstnání. Předtím jsem pracoval jako technik se zaměřením na klientské stanice, servery a síťovou komunikaci. Do firmy z oblasti energetiky jsem nastoupil až následně.

MM: Jaký je rozdíl mezi prací v této oblasti oproti jinému oboru?

R. Učený: V principu mi to přijde velmi podobné. Některé technické oblasti jsou společné napříč obory – například komunikace je potřeba skoro všude. Základní znalosti jsou univerzální a dál se rozvíjejí podle konkrétní specializace.

MM: Je v dnešní době obtížné získat pro techniku a technologie mladé lidi?

R. Učený: Nemyslím si, že je obtížné přitáhnout mladé lidi k technice. Mnohým z nich je technika přirozeně blízká – vidím to i kolem sebe. Podle mě nejde ani tak o získávání, ale o to, jestli člověka technika baví. Pokud ano, má přirozenou zvídavost, zajímá se o to, jak věci fungují, a rozvíjí technické myšlení.

„Chyby jsou přirozené, důležité ale je, aby se neopakovaly a člověk se z nich poučil,“ říká Roman Učený. (Zdroj: Hitachi Energy)

MM: Jak konkrétně postupujete ve vaší firmě, abyste získali a také udrželi šikovné mladé lidi? Jak je motivujete k tomu, aby u vás nejen začali pracovat, ale též aby u vás zůstali? Například jakou kariéru jim dokážete nabídnout?

R. Učený: Primárně spolupracujeme s místní střední školou v Trutnově. Účastníme se dnů otevřených dveří a pořádáme soutěž pro studenty třetích ročníků. Zároveň se prezentujeme jako zaměstnavatel i na dalších středních školách v regionu a máme nastavenou spolupráci také s vysokými školami.

Studenti o nás vědí a hlásí se k nám na praxi. Snažíme se jim připravit zajímavý program, který jim dá reálnou představu o tom, na jakých projektech pracujeme. V rámci dvou týdnů toho sice nelze zvládnout mnoho, ale pro základní přehled to stačí. Pokud je student šikovný a má zájem pokračovat, domlouváme se na letní brigádě a postupně spolupráci rozvíjíme.

Motivaci vnímám spíše jako krátkodobou záležitost, proto se na ni cíleně nesoustředím. Důležitější je pro mě vytvářet příjemné pracovní prostředí s jasnými a srozumitelnými pravidly a férovým přístupem ke všem.

Co se týče kariéry, je to především o samotných lidech. Každý začíná na určité pozici, ale není nutné na ní zůstat po celou dobu. Zaměstnanci se mohou rozvíjet, získávat zkušenosti, poznat fungování firmy nebo si vyzkoušet práci v zahraničí. Možností růstu je ve firmě celá řada, a to jak v České republice, tak i v zahraničí.

MM: Se kterými školami Hitachi Energy spolupracuje a jak konkrétně tato spolupráce probíhá?

R. Učený: Na regionální úrovni spolupracujeme především se SPŠ Trutnov, se kterou realizujeme celou řadu aktivit – exkurze do našeho výrobního závodu, odborné praxe s cílem navázat dlouhodobou spolupráci, přednášky a účast na dnech otevřených dveří a školních akcích. Dále každoročně pořádáme soutěž „Hitachi TechMasters Competiton“.

Reklama

Spolupráci dále rozvíjíme i s dalšími školami v regionu, například se SPOŠ Dvůr Králové nad Labem, SOA Náchod nebo SPŠ Nové Město nad Metují.

MM: Jak často se stává, aby mladý člověk u vás po absolvování školy nastoupil na plný úvazek? Je Martin Svoboda spíše výjimkou?

R. Učený: Osobně jsem to zažil dvakrát. Vždy musí zapadnout více věcí. Je důležité myslet dopředu – pokud je příležitost přijmout perspektivního mladého člověka, je potřeba ji včas komunikovat vedení a představit jasnou vizi. Pokud se to neudělá, člověk, se kterým už nějakou dobu spolupracujete, může odejít – a získat ho zpět je velmi obtížné. Celkově jde o dlouhodobý proces s nejistým výsledkem, do kterého vstupuje více faktorů.

MM: Jak se díváte na mezigenerační spolupráci ve firmě? Co mohou starší zkušenější pracovníci nabídnout mladým, a naopak co mladí mohou nabídnout jim? A jak to funguje v praxi ve vaší firmě?

R. Učený: Vnímám to jako přirozený proces, který by měl fungovat v každé firmě. Zkušenější kolegové předávají své znalosti mladším. Každý má přitom své tempo – někdo se rozvíjí rychleji, jiný narazí na své limity a posouvá se už jen pomaleji. Mladší kolegové zároveň přinášejí nový pohled na věci, což pozitivně ovlivňuje spolupráci. Je důležité jim postupně dávat prostor k samostatné práci a vytvářet prostředí, kde se nebojí udělat chybu. Chyby jsou přirozené, důležité ale je, aby se neopakovaly a člověk se z nich poučil.


Mladí hrdinové: Různorodost a hledání řešení

Mladých lidí, kteří se rozhodnou zasvětit svůj profesní život některému z technických oborů, je čím dál méně. To je, a zejména může být, pro naši zemi opravdový problém. Tím více si musíme vážit těch, kdo se na techniku dali, a hlavně těch, kdo v oboru zůstali. V seriálu Mladí hrdinové se podíváme blíže nejen na tyto techniky, kteří mají před sebou slibnou kariéru, ale též na jejich šéfy – majitele či manažery strojírenských firem. Vždyť právě oni mohou své mladé kolegy motivovat...
V tomto díle našeho seriálu jsme si povídali s lidmi z firmy Streicher Plzeň.

Vydání #9
Kód článku: 260927
Datum: 02. 09. 2026
Rubrika: Redakce / Rozhovor
Související články
AI + leadership = ekonomická transformace

Pozvání k otevíracímu rozhovoru zářijového vydání MM Průmyslového spektra, věnovaného největší přehlídce průmyslových inovací – MSV v Brně, přijal prof. Ing. Vladimír Mařík, DrSc., dr.h.c., FEng., zakladatel a vědecký ředitel CIIRC ČVUT v Praze a zakladatel a ředitel Institutu Equilibrium. Nedávno byl v Indii podle něj nazván Institut umělé inteligence na NIMS University v Jaipuru, což je pro Českou republiku mimořádná událost a velká čest.

Strategické řízení společnosti ve věku turbulence

Transformace v 90. letech 20. století způsobila, že je v České republice žalostně málo výrobců finálních produktů. Naše ekonomika bohužel oslabuje, příčinou není jen covid a další nepříznivé okolnosti, je to i důsledek politického neumětelství. Nicméně, existuje pár společností, které nás utvrzují v tom, že i v dnešním globalizovaném světě se české výrobky mohou na mezinárodních trzích excelentně prosadit. Vyžaduje to však využití tvůrčího potenciálu obyvatel, nové nápady. Politických inovačních strategií jsou desítky, zpravidla však, tak jak je v Česku obvyklé, jsou často nanejvýš dobrým politickým marketingovým trikem.

Bez znalosti matematiky znalostní ekonomiku nevybudujeme

Vzdělání je alfou a omegou všeho. Ať uvažujeme v ekonomické, či politické rovině, vzdělávání je společným jmenovatelem všech oblastí. Česká ekonomika se bohužel stále nedostala na předcovidovou úroveň, avšak změny v oblasti vzdělávání tomu mohou výrazně pomoci. Pokud nebudeme konat, stagnace naší ekonomiky se dostaví velmi rychle. Miroslava Kopicová, která se celoživotně věnuje otázkám zaměstnanosti, konkurenceschopnosti, vzdělávání a rozvoje lidských zdrojů, analyzuje v otevíracím rozhovoru současný stav, a díky svým bohatým zkušenostem nabízí různá řešení, jež nás z pasti ekonomiky s nízkou přidanou hodnotou mohou vytáhnout.

Související články
Pokrok je fajn za humny, nás s ním neobtěžujte

Symptomem dnešní doby je, že žijeme nárokově, a to nejen jako stát, ale i na úrovni rodin a domácností. Míra zadlužení, fenomén spotřebního půjčování a nákupů na dluh, splátky, to vše znamená, že pryč je doba, kdy jsme si museli na cokoli nejdřív vydělat, a pak to teprve koupit. Mnoho domácností je ještě o krok dál – spotřebovávají a půjčují si více, než dokážou splatit. Tomáš Prouza však největší rizika, která nás ohrožují, spatřuje v klimatické změně, protože jde o něco, co nedokážeme vyřešit. A ani předpovědět, co všechno způsobí.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Bez technických řešení nelze dělat politická rozhodnutí

Realizace aktuálního otevíracího rozhovoru se odehrála ve Zlínském kraji v Kunovicích, kde se v mece letectví nachází společnost 5M zabývající se vývojem a výrobou kompozitních sendvičových materiálů především pro letectví a pozemní dopravu, ale také vesmírnými projekty. Její spolumajitel Richard Pavlica si na nás udělal čas neprodleně po svém návratu z Japonska, kde se firma účastnila veletrhu zaměřeného na letecké a kosmické aktivity. Hovořili jsme jak o trendech a výzvách, které tento obor přináší, tak o podnikatelské realitě pramenící z evropského působení, se kterou se denně setkávají a musejí do svého celosvětového fungování promítat.

Objektivní diagnóza společnosti umožnuje její léčbu

Svět se dnes doslova mění před očima. K otázce, zda jsme schopni se poučit z chyb zaniklých civilizací, říká v rozhovoru výkonná ředitelka SMO ČR Radka Vladyková, že bychom toho schopni být měli. Avšak s ohledem na efekt Gaussovy křivky, která mj. platí pro mnoho společenských jevů a bohužel preferuje většinové názory, jež nutně nemusí být vždy ty nejlepší. Navíc vývoj světa měl vždy dvojí dynamiku, vnitřní a vnější – to známe i z teorie revoluce, kdy musí být splněny současně vnitřní i vnější podmínky.

Je nutné stanovit diagnózu a následně zvolit léčbu

Bohdan Wojnar vždy razil zásadu, že je třeba si všechno řádně odpracovat a každý den zkusit udělat něco navíc. Nikdy se nebránil novým věcem, trpělivě se je učil a s potřebnou dávkou štěstí se pak dostával k zajímavým pracovním příležitostem. Během čtyřiceti profesních let ušel cestu od chemického inženýra, přes dlouhou kariérou ve Volkswagenu Slovakia ve financích a controllingu až po člena představenstva za oblast HR ve Škoda Auto. Toto je dle jeho slov výhodou velkého koncernu, kdy nemusíte zůstat na jednom místě, u jednoho oboru a v jedné zemi. Tyto zkušenosti mu poskytly velký profesní přehled, ze kterého vycházejí témata aktuálního otevíracího rozhovoru MM Průmyslového spektra.

Přínos vědců pro českou ekonomiku

Výzkumná a vědecká pracoviště jsou častými nositeli průlomových objevů a řešení. Jejich přínos pro konkurenceschopnost firem a národních ekonomik je neoddiskutovatelný. Jak si vede v této oblasti Akademie věd ČR, jak spolupracuje s průmyslovou sférou a kde vidí svou přidanou hodnotu? Na toto téma jsme diskutovali s předsedkyní AV ČR profesorkou Evou Zažímalovou.

Jsem optimista, letos se přikláním k mírnému růstu

Evropa, včetně České republiky, se potýká s ekonomickými problémy. České firmy a domácnosti bojují s téměř 20% inflací, vysokými cenami energií a zdražování nemá konce. Růst hrubého domácího produktu má na letošní i příští rok klesající tendenci a oživení se jeví v nedohlednu. Přesto, ekonom Petr Zahradník hlubokou recesi v 2. pololetí 2022 neočekává. Doufá, že na konci roku budeme aspoň mírně růst, a máme příležitosti se z recese proinvestovat.

Deset zastavení s JK: Obnova Slovenska

Série 10 rozhovorů s legendou inovační sféry Jánem Košturiakem je retrospektivou dílčích milníků, které jej na jeho osobní a profesní cestě potkaly a umožnily mu realizovat jeho sny, touhy a přání. Nahlížejme postupně do minulosti a hledejme společně okamžiky, které vytvářely Jánovu budoucnost a umožňovaly mu vidět za horizont zřetelněji než nám ostatním.

Univerzita Karlova cílí na vyšší spolupráci s firmami

Poprvé v historii byla zvolena do funkce rektorky Univerzity Karlovy, jedné z nejstarších univerzit v Evropě, žena. Lékařka prof. MUDr. Milena Králíčková v březnu tohoto roku, měsíc po svých 50. narozeninách, převzala mandát. Jejím cílem je poskytovat trhu práce moderního absolventa, větší zapojení studentů do komerční sféry, maximální podpora aplikace vědeckých výsledků do praxe a další úspěšný rozvoj Charles University Innovations Prague, která vznikla za jejího předchůdce prof. Zimy.

Role technické univerzity
v udržitelné společnosti:
Prof. Ľubomír Šooš, STU v Bratislavě

Smyslem série této řady podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult, kteří dávají nahlédnout do své denní operativy, o dílčí realizaci dlouhodobé strategie a jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti. V tomto díle je naším hostem profesor Ľubomír Šooš, děkan Strojnické fakulty Slovenské technické univerzity v Bratislavě.

Trnitá cesta české vědy a výzkumu

Třicet let je diskutovaným tématem propojení české vědy a výzkumu s průmyslem. Podařilo se konečně v této oblasti učinit pokroky? Proč se čeští vědci nehrnou do tuzemských firem a proč české školství negeneruje kreativní osobnosti? K diskuzi o těchto otázkách jsme pozvali docenta Jiřího Krechla, který se problematice výzkumu a vývoje dlouhodobě věnuje.

Síla společnosti tkví v chytrých lidech a vědecké základně

Nadační fond Neuron vznikl na podporu české vědy v období hospodářské krize po roce 2009. Jeho mecenáši rozdali za dobu jeho existence více než 110 milionů korun. Není závislý na státních financích, ale přesto, pokud by se současný státní rozpočet vydal cestou škrtání výdajů na vědu, byl by to pro jeho členy signál pro to, aby své aktivity zesílili a nedovolili, aby česká věda upadla v zapomnění a čeští vědci odcházeli do zahraničí. Hovoříme s Monikou Vondrákovou, která Nadační fond Neuron od jeho vzniku řídí.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě a mnoho dalších benefitů....  již 30 let zkušeností s odbornou novinařinou
Předplatit