Témata
Zdroj: Innomotics

Mladí hrdinové: Růst přirozeně, krok za krokem

Mladých lidí, kteří se rozhodnou zasvětit svůj profesní život některému z technických oborů, je čím dál méně. To je, a zejména může být, pro naši zemi opravdový problém. Tím více si musíme vážit těch, kdo se na techniku dali, a hlavně těch, kdo v oboru zůstali. V seriálu Mladí hrdinové se podíváme blíže nejen na tyto techniky, kteří mají před sebou slibnou kariéru, ale též na jejich šéfy – majitele či manažery strojírenských firem. Vždyť právě oni mohou své mladé kolegy motivovat (nebo také demotivovat)...

V tomto díle našeho seriálu jsme si povídali s lidmi z firmy Innomotics.

Tento článek je součástí seriálu:
Mladí hrdinové
Díly
Hana Janišová

Vystudovala Divadelní fakultu AMU. Většinu svého profesního života pracovala jako redaktorka v rozličných periodikách nebo na PR pozicích ve firmách různého zaměření, naposled z oblasti informačních technologií.
Osobně jí jsou blízká nejen témata týkající se techniky a technologií, ale například také z oblasti sociální nebo školství a další.
Pro MM Průmyslové spektrum pracuje od roku 2017. Její stěžejní mimopracovní aktivitou je ochrana zvířat.

Reklama

Lucie Fialová, mladá konstruktérka

MM: Jste žena, což se v technických oborech úplně často nevidí. Měla jste k technice vztah už od dětství, třeba že jste preferovala Merkur před panenkami, nebo se ve vás strojařský talent probudil až později?

L. Fialová: Myslím si, že určitý vztah k technice jsem měla už od dětství, i když se to neprojevovalo zásadně v tom, jaké hračky jsem si vybírala. Bavily mě panenky stejně jako stavebnice či autíčka a přirozeně jsem přecházela od jedné zábavy ke druhé. Přesto si vzpomínám, že jsem si často chodila hrát i do tátovy dílny, brala do ruky nářadí a pokoušela se něco vyrábět. Konkrétně si vybavuji třeba to, jak jsem vyrobila dřevěnou boudu pro svého králíka, která překvapivě posloužila mnohem lépe, než by se dalo od výtvoru dítěte očekávat. Když se na to dívám zpětně, myslím si, že už v této době byly určité náznaky, že bych se jednou mohla vydat právě technickým směrem.

V té době mě samozřejmě ani nenapadlo, že se jednou budu věnovat strojařině – moje dětské představy vypadaly podobně jako u většiny mladých slečen. Zároveň mě ale už tehdy provázela určitá zvídavost, potřeba věcem porozumět a chuť něco tvořit. Postupem času jsem pak začala víc vnímat, že mě technické věci přirozeně přitahují a že mě baví přemýšlet nad tím, jak fungují.

MM: Jaká byla vaše profesní cesta od základky až k plnému úvazku ve společnosti Innomotics? A kdo ovlivnil nebo co ovlivnilo vaši profesní cestu a jak?

L. Fialová: Moje profesní cesta se začala formovat už v prvním ročníku střední školy, kdy jsem se zapojila do stipendijního programu společnosti Innomotics. O této možnosti jsem se však dozvěděla už dříve – v deváté třídě na dni otevřených dveří na Střední škole technické a zemědělské v Mohelnici, kam jsem následně nastoupila. Právě tam mi byla představena úzká spolupráce Innomotics se školou a byla nabídnuta možnost zapojit se do stipendijního programu, který studentům umožňuje propojit studium s praxí a zároveň jim poskytuje možné uplatnění po dokončení studia.

Do stipendijního programu jsem tedy vstoupila hned po nástupu na střední školu a tato spolupráce mě provázela celkem devět let – od prvního ročníku střední školy až po dokončení studia na vysoké škole. Program mi každoročně umožnil absolvovat letní brigády a během studia projít i odbornou stáží přímo ve firmě.

„Na technice mě baví především možnost tvořit a vidět konkrétní výsledky vlastní práce. Líbí se mi přemýšlet nad tím, jak věci fungují, hledat optimální řešení a spojovat teoretické znalosti s praktickou aplikací. Fascinuje mě také to, že technika není statická – neustále se vyvíjí, přicházejí nové postupy a nástroje, takže člověk nikdy nepřestane objevovat, učit se a posouvat dál,“ říká Lucie Fialová. (Zdroj: Innomotics)

Během studia na vysoké škole jsem pak měla možnost kromě letních brigád pravidelně docházet i na útvar Technologie. Díky tomu jsem lépe poznala firemní prostředí, získala cenné praktické zkušenosti a zpracovala zde i svou bakalářskou práci. Ta byla zaměřena na oblast obrábění a přinesla firmě reálné praktické využití, především formou možných úspor, což mě velmi těšilo. Tato kombinace praxe a studia mi umožnila poměrně hladký přechod do pracovního života – po dokončení studia jsem před dvěma měsíci nastoupila na plný úvazek do Innomotics na pozici konstruktéra v oddělení Vývojové konstrukce.

Největší vliv na mou profesní cestu měl tedy právě stipendijní program, který mi umožnil propojit studium s reálnou zkušeností. Samozřejmě velkou roli sehráli i lidé, se kterými jsem během studia a stáží spolupracovala, protože mi ukázali, jak vypadá práce v oboru, a motivovali mě k dalšímu vzdělávání a rozvoji.

MM: Co vás na technice obecně, a na vaší práci konkrétně, baví nebo co považujete za zajímavou výzvu?

L. Fialová: Na technice mě baví především možnost tvořit a vidět konkrétní výsledky vlastní práce. Líbí se mi přemýšlet nad tím, jak věci fungují, hledat optimální řešení a spojovat teoretické znalosti s praktickou aplikací. Fascinuje mě také to, že technika není statická – neustále se vyvíjí, přicházejí nové postupy a nástroje, takže člověk nikdy nepřestane objevovat, učit se a posouvat dál.

Reklama
Reklama
Reklama

Co se týče mé současné práce v Innomotics, těší mě, že mohu být součástí právě oddělení Vývojové konstrukce. Mojí hlavní náplní práce je tvorba výkresové 2D a 3D dokumentace v profesionálním softwaru, což je oblast, která mě bavila a o kterou jsem se zajímala už na vysoké škole. Jsem na své pozici zatím velmi krátce, takže všechny zkušenosti teprve sbírám, ale právě to vnímám jako velkou motivaci – těším se na nové úkoly i technické výzvy, které mě budou posouvat dál.

Za zajímavou výzvu považuji také častější využívání anglického jazyka při komunikaci se zákazníky. Beru to jako příležitost, jak se v jazyce zdokonalovat a postupně získávat větší jistotu.

MM: Kterou jste vystudovala střední školu a co vám v souvislosti s vaším současným zaměstnáním dala?

L. Fialová: Vystudovala jsem Střední školu technickou a zemědělskou v Mohelnici, obor mechanik seřizovač. Zpětně tuto volbu vnímám jako velmi přínosnou, protože škola byla velmi prakticky orientovaná a poskytla mi dobrý technický základ pro to, co dělám dnes. Už během studia jsem se postupně seznamovala s technickým myšlením, výkresovou dokumentací i s různými stroji a technologiemi.

Právě propojení teorie s praxí mi pomáhalo mnohem lépe chápat, jak určité věci fungují, a postupně jsem si uvědomila, že mě oblast strojírenství opravdu baví. Velkou výhodou bylo také to, že jsem měla možnost vidět techniku „v reálu“, a to nejen v učebnicích, což mi později výrazně pomohlo při studiu na vysoké škole, ale následně i při nástupu do zaměstnání.

Moje současná práce je sice zaměřena spíše na konstrukci a tvorbu výkresové 2D a 3D dokumentace než na samotné obrábění a seřizování CNC strojů, kterým jsem se na střední škole převážně věnovala, ale právě tam jsem získala základní technické myšlení, porozumění technologickým procesům a schopnost orientovat se ve výkresech. Z těchto základů jsem čerpala i na vysoké škole a využívám je dodnes.

Lucie Fialová pracuje v rámci Innomotics v oddělení Vývojové konstrukce. Její hlavní náplní práce je tvorba výkresové 2D a 3D dokumentace v profesionálním softwaru, což je oblast, která ji, jak sama říká, vždy bavila a o kterou se zajímala už na vysoké škole.
(Zdroj: Innomotics)

MM: Proč jste si pro svoji praxi vybrala právě Innomotics, a jaké byly důvody pro vaše rozhodnutí sem po dokončení školy nastoupit na plný úvazek?

L. Fialová: Innomotics jsem si v podstatě vybrala už ve chvíli, kdy jsem nastupovala na střední školu. Hrála v tom roli nejen dobrá dostupnost firmy, ale především doporučení lidí z mého okolí, kteří tu tehdy pracovali a měli s firmou pozitivní zkušenosti. Už tehdy jsem měla tedy představu, že bych se tady jednou ráda uplatnila.

Velkou roli pak sehrál stipendijní program, do kterého jsem se během studia zapojila. Díky němu jsem mohla firmu poznat víc do hloubky – viděla jsem prostředí, technologie i přístup lidí v každodenní praxi. Spolupráce během studia fungovala dobře a potvrdila mi, že tohle je místo, kde mi dává smysl v budoucnu pracovat.

Když jsem dokončovala školu, rozhodnutí nastoupit do Innomotics na plný úvazek pro mě bylo v podstatě jednoznačné. Věděla jsem, do jakého prostředí vstupuji a zároveň jsem cítila, že zde mám prostor růst, učit se a získat cennou praxi v oboru, který mě baví.

MM: Jak byste si představovala svoji budoucí kariéru, respektive zaměstnání snů?

L. Fialová: Aktuálně se na svou kariéru dívám především optikou toho, že jsem čerstvý absolvent ve svém prvním zaměstnání. Mojí aktuální prioritou je osvojit si pevné základy – naučit se svou práci opravdu dobře, získat v ní jistotu a mít dobrý pocit z kvalitně odvedené práce. Vím, že právě tahle fáze mě teď nejvíce rozvíjí, protože každý nový úkol nebo situace je pro mě příležitostí naučit se něco dalšího.

V této chvíli tedy nemám jasnou představu o své budoucí kariéře nebo o „zaměstnání snů“. To, kam se budu ubírat, se pravděpodobně vyprofiluje až s tím, jak budu postupně získávat zkušenosti a jistotu. Až budu mít pocit, že mám svou práci pevně „v ruce“, že se v ní cítím jistě a ovládám vše, co mám, teprve potom budu přemýšlet nad tím, kam a jak by bylo možné se posunout dál. Je pro mě důležité růst přirozeně, krok za krokem, a ne se hnát dopředu za každou cenu.

Reklama

MM: Proč myslíte, že je dnes mezi mladými lidmi vcelku malý zájem o studium technických oborů?

L. Fialová: Osobně si myslím, že jedním z důvodů by mohlo být to, že technika může často působit složitě a abstraktně, a mnoho mladých lidí nemá dostatek představ o tom, co konkrétně obor obnáší a jak vypadá práce v praxi. Technické obory jsou navíc často vnímány spíše jako „obory pro kluky“ a můžou být spojovány s nutností mít silné znalosti například matematiky či fyziky, které nejsou obecně oblíbené, což může některé odradit. Někteří si také představují techniku hlavně jako těžkou nebo špinavou manuální práci, aniž by znali moderní technologie a široké možnosti, které současné technické obory a profese nabízejí. Dalším faktorem by podle mě mohlo být i to, že technické obory a profese nejsou vždy prezentovány tak atraktivně a srozumitelně jako jiné oblasti. Pokud mladí lidé nevidí konkrétní výsledky práce nebo jasné možnosti uplatnění, jen těžko si dokážou vytvořit motivaci se tomuto směru věnovat.

MM: A když o tom zauvažujete právě z pohledu mladého člověka, napadá vás, jak by tuto situaci bylo možné změnit? Co by bylo dobré udělat proto, aby víc vašich vrstevníků mělo zájem studovat technické obory a také v nich posléze pracovat?

L. Fialová: Podle mě je velmi důležité ukazovat technické obory takové, jaké ve skutečnosti jsou – tedy moderní, inovativní a plné zajímavých možností. Myslím si, že s tím je potřeba začít už na základních školách, protože právě tam se žáci poprvé zamýšlejí nad tím, jakým směrem by se mohli dál ubírat. Mnoho z nich dnes vůbec netuší, jaká odvětví technika zahrnuje a jaké příležitosti může nabídnout.

Mohlo by pomoci, kdyby mladí lidé měli možnost techniku zažít více na vlastní oči – například formou exkurzí do firem, ukázek moderních strojů a technologií nebo představením konkrétních profesí. Stejně důležité je ukázat, že technické obory nejsou jen o „těžké práci“, ale i o kreativitě, moderních technologiích a řešení zajímavých úkolů. A že nejde o nic, z čeho by měli mít strach nebo přehnaný respekt.

Dnešní mladou generaci nejvíce osloví hlavně vizuální a moderní formy prezentace – především prostřednictvím sociálních sítí, díky kterým se dá na tuto cílovou skupinu jistě zapůsobit. Pokud se technika představí poutavě, srozumitelně a názorně, mohla by být větší šance, že ji mladí budou vnímat jako zajímavou a perspektivní.

Michal Straka, vedoucí Vývojové konstrukce

MM: Jak jste se do dostal do firmy z oblasti elektrotechniky? Zajímala vás technika odjakživa, nebo jste prošel i dalšími obory?

M. Straka: Technika byla vždy mou vášní. Už na střední průmyslové škole jsem se věnoval elektrotechnice a po maturitě jsem pokračoval na VUT v Brně, kde jsem získal hlubší odborné znalosti. Během studia jsem sbíral zkušenosti v praxi, což mi pomohlo pochopit, jak teorie funguje v reálném světě. Po škole jsem nastoupil do Siemensu, kde jsem měl možnost si vyzkoušet různé pozice. Od konstruktéra přes vedoucího projektu až po vedoucího vývojového oddělení s odpovědností za 63 vývojových konstruktérů a zkušebních techniků. Vedení týmu a práce na inovacích mě stále naplňují, protože strojírenství nabízí ideální prostor jak pro osobní rozvoj, tak týmovou spolupráci.

MM: Pokud jste zažil i práci v jiných oborech, tak jaký je rozdíl mezi prací v Innomotics oproti jinému oboru?

M. Straka: Měl jsem možnost krátce pracovat v energetice a také na obchodně-technické pozici, kde byl kladen důraz na komunikaci se zákazníky. Ale to, co mě u strojírenství fascinuje, je konkrétnost výsledku. Vidíte hmatatelný produkt nebo řešení, které jste spoluvytvořili, a skutečnost, že vaše práce pomáhá zákazníkům v praxi, to je pro mě opravdu motivující a dává mi to smysl.

MM: Je v dnešní době obtížné získat pro mladé lidi pro práci v oblasti techniky?

M. Straka: Dnes žijeme v době, kdy jsou pro mladé lidi atraktivní zejména IT a digitální technologie. Přesto věřím, že když dokážeme nabídnout smysluplnou práci, která má dopad, a možnost tvořit inovace, zájem je. Velmi záleží na propojení škol a praxe, spolupráci například formou studentských stáží či reálných projektů, kde mladí vidí, že mohou něco ovlivnit a rozvíjet se.

„Mezigenerační spolupráce je pro nás klíčová. Starší kolegové předávají nejen znalosti a zkušenosti, ale i osvědčené postupy v řešení složitých úkolů. Na druhé straně mladí lidé přinášejí svěží nápady, odvahu zkoušet nové přístupy a znalost moderních technologií,“ říká Michal Straka. (Zdroj: Innomotics)

MM: Jak konkrétně postupujete ve vaší firmě, abyste získali a také udrželi šikovné mladé lidi? Jak je motivujete k tomu, aby u vás nejen začali pracovat, ale též aby u vás zůstali? Například jakou kariéru jim dokážete nabídnout?

M. Straka: Naše firma klade velký důraz na dlouhodobé vztahy se školami a studenty. Nabízíme stáže, dlouhodobé programy pro studenty a umožňujeme jim pracovat na skutečných projektech přímo v našem student office. Mladí lidé u nás mají k dispozici zkušené mentory a jasně definovanou cestu, jak postupovat dál. Podporujeme jejich iniciativu a inovativní myšlení. Mnozí, kteří začínají ve studentských programech, se po čase stávají klíčovými odborníky, a někdy dokonce i vedoucími pracovníky jednotlivých vývojových týmů.

MM: Se kterými školami Innomotics spolupracuje a jak konkrétně tato spolupráce probíhá?

M. Straka: Innomotics spolupracuje s technicky zaměřenými středními i vysokými školami napříč celou Českou republikou. V našem výrobním závodě v Mohelnici jsme pak úzce propojeni se středními i vysokými školami zejména v našem regionu, jako jsou Střední technická škola Mohelnice, SPŠEI Mohelnice a VUT v Brně. Studenti u nás mají šanci absolvovat odborné praxe, účastnit se exkurzí a pracovat na společných vývojových projektech. V posledním roce jsme škole věnovali i významnou podporu v podobě vybavení laboratoře a měřicích zařízení, aby si studenti mohli otestovat naše reálné pracovní podmínky. Toto propojení je oboustranně obohacující. Na vybrané střední průmyslové elektrotechnické školy po celé republice pak dodáváme darem i elektromotory nebo učební pomůcky.

MM: Jak často se stává, aby mladý člověk, který ve vaší firmě absolvoval praxi, k vám po škole nastoupil na plný úvazek, nebo je Lucie Fialová spíše výjimkou?

M. Straka: Takových případů máme opravdu mnoho. Spousta našich stážistů a studentů, kteří u nás během studia absolvovali praxi, brigádu nebo byli součástí stipendijních programů, u nás po škole nastupuje na plný úvazek. Lucie Fialová je hezkým příkladem, ale rozhodně není výjimkou a jistě nebude ani poslední. Tento přístup nám pomáhá vychovávat nové odborníky, kteří už od začátku dobře znají naše procesy i firemní hodnoty. U Lucky Fialové se navíc velmi brzy ukázalo, že k práci přistupuje zodpovědně a rychle se učí. V rámci jejího zaučení na prototypové dílně se s momentovým klíčem v ruce seznamovala s elektromotory přímo při jejich montáži a zvládla to s velkou jistotou i zápalem.

MM: Jak se díváte na mezigenerační spolupráci ve firmě? Co mohou starší zkušenější pracovníci nabídnout mladým, a naopak co mladí mohou nabídnout jim? A jak to funguje v praxi ve vaší firmě?

M. Straka: Mezigenerační spolupráce je pro nás klíčová. Starší kolegové předávají nejen znalosti a zkušenosti, ale i osvědčené postupy v řešení složitých úkolů. Na druhé straně mladí lidé přinášejí svěží nápady, odvahu zkoušet nové přístupy a znalost moderních technologií. V praxi spolu úzce komunikujeme v rámci jednotlivých týmů a podporujeme otevřenou diskuzi, při níž si vzájemně předáváme inspiraci. Díky tomu dokážeme efektivně inovovat a udržovat vysokou kvalitu naší práce. Samozřejmě to není vždy jednoduché, ale na konci pracovního dne si rádi společně v týmu dopřejeme šálek kávy a bez ohledu na věk, zkušenosti nebo pracovní zařazení probereme i mnohá nepracovní témata.


Mladí hrdinové: Tvořit skutečně využívaná funkční řešení

Mladých lidí, kteří se rozhodnou zasvětit svůj profesní život některému z technických oborů, je čím dál méně. To je, a zejména může být, pro naši zemi opravdový problém. Tím více si musíme vážit těch, kdo se na techniku dali, a hlavně těch, kdo v oboru zůstali. V seriálu Mladí hrdinové sledujeme nejen tyto techniky, kteří mají před sebou slibnou kariéru, ale též jejich šéfy – manažery ve strojírenských nebo technologických firmách. Vždyť právě oni mohou své mladé kolegy motivovat (nebo také demotivovat)...
V tomto díle našeho seriálu jsme si povídali s lidmi ze závodu Siemens Trutnov.

Vydání #12
Související články
Příklady táhnou: Propojit teorii s praxí

Ing. Roman Valný, generální ředitel společnosti Innomotics ČR, je muž, jehož profesní dráha je nejlepším důkazem toho, že technické vzdělání a praxe musí jít ruku v ruce. Jeho cesta z pozice dělníka na zkušebně elektromotorů až k vedení české pobočky globálního lídra v oblasti motorů a generátorů, je příběhem o budování širokého kontextu, adaptability a schopnosti vést lidi. Kariéra Romana Valného znamená tři desetiletí intenzivního růstu.

Bez znalosti matematiky znalostní ekonomiku nevybudujeme

Vzdělání je alfou a omegou všeho. Ať uvažujeme v ekonomické, či politické rovině, vzdělávání je společným jmenovatelem všech oblastí. Česká ekonomika se bohužel stále nedostala na předcovidovou úroveň, avšak změny v oblasti vzdělávání tomu mohou výrazně pomoci. Pokud nebudeme konat, stagnace naší ekonomiky se dostaví velmi rychle. Miroslava Kopicová, která se celoživotně věnuje otázkám zaměstnanosti, konkurenceschopnosti, vzdělávání a rozvoje lidských zdrojů, analyzuje v otevíracím rozhovoru současný stav, a díky svým bohatým zkušenostem nabízí různá řešení, jež nás z pasti ekonomiky s nízkou přidanou hodnotou mohou vytáhnout.

Pokrok je fajn za humny, nás s ním neobtěžujte

Symptomem dnešní doby je, že žijeme nárokově, a to nejen jako stát, ale i na úrovni rodin a domácností. Míra zadlužení, fenomén spotřebního půjčování a nákupů na dluh, splátky, to vše znamená, že pryč je doba, kdy jsme si museli na cokoli nejdřív vydělat, a pak to teprve koupit. Mnoho domácností je ještě o krok dál – spotřebovávají a půjčují si více, než dokážou splatit. Tomáš Prouza však největší rizika, která nás ohrožují, spatřuje v klimatické změně, protože jde o něco, co nedokážeme vyřešit. A ani předpovědět, co všechno způsobí.

Související články
Objektivní diagnóza společnosti umožnuje její léčbu

Svět se dnes doslova mění před očima. K otázce, zda jsme schopni se poučit z chyb zaniklých civilizací, říká v rozhovoru výkonná ředitelka SMO ČR Radka Vladyková, že bychom toho schopni být měli. Avšak s ohledem na efekt Gaussovy křivky, která mj. platí pro mnoho společenských jevů a bohužel preferuje většinové názory, jež nutně nemusí být vždy ty nejlepší. Navíc vývoj světa měl vždy dvojí dynamiku, vnitřní a vnější – to známe i z teorie revoluce, kdy musí být splněny současně vnitřní i vnější podmínky.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Je nutné stanovit diagnózu a následně zvolit léčbu

Bohdan Wojnar vždy razil zásadu, že je třeba si všechno řádně odpracovat a každý den zkusit udělat něco navíc. Nikdy se nebránil novým věcem, trpělivě se je učil a s potřebnou dávkou štěstí se pak dostával k zajímavým pracovním příležitostem. Během čtyřiceti profesních let ušel cestu od chemického inženýra, přes dlouhou kariérou ve Volkswagenu Slovakia ve financích a controllingu až po člena představenstva za oblast HR ve Škoda Auto. Toto je dle jeho slov výhodou velkého koncernu, kdy nemusíte zůstat na jednom místě, u jednoho oboru a v jedné zemi. Tyto zkušenosti mu poskytly velký profesní přehled, ze kterého vycházejí témata aktuálního otevíracího rozhovoru MM Průmyslového spektra.

Jsem optimista, letos se přikláním k mírnému růstu

Evropa, včetně České republiky, se potýká s ekonomickými problémy. České firmy a domácnosti bojují s téměř 20% inflací, vysokými cenami energií a zdražování nemá konce. Růst hrubého domácího produktu má na letošní i příští rok klesající tendenci a oživení se jeví v nedohlednu. Přesto, ekonom Petr Zahradník hlubokou recesi v 2. pololetí 2022 neočekává. Doufá, že na konci roku budeme aspoň mírně růst, a máme příležitosti se z recese proinvestovat.

MM Glosa: Matematika jako osud. Náš osud

Čísla jsou neúprosná. Průzkum z března letošního roku ukázal, že matematika je pro mladé lidi mezi 16 a 26 lety jedním z hlavních důvodů, proč si nevybírají určité studijní obory. Téměř polovina respondentů ji nemá ráda a záměrně se jí při volbě studia vyhýbá. A výsledky přijímacích zkoušek nanečisto? Průměrná úspěšnost v matematice nedosáhla ani čtvrtiny. Ze středních odborných škol matematika při maturitě prakticky mizí – letos z ní maturoval každý 10. žák, v roce 2013 to bylo na 36 % maturantů. Tato čísla neznačí jen školský problém. Jsou to čísla o budoucnosti našeho průmyslu, naší ekonomiky, naší budoucnosti.

Příklady táhnou:
Z Čech až na vrcholky

Ing. Marek Kožnar dnes pracuje na pozici manažera projektů v oblasti forenzních technologií a eDiscovery ve společnosti Deloitte v Mnichově. Za hlavní (ale zdaleka ne jediný) benefit tohoto místa s manželkou a dětmi považují fakt, že bydliště mají přímo v alpském městečku Zillertal. Na počátku jeho profesní dráhy, která jej dovedla až na úpatí evropských velehor, stálo české technické vzdělání, konkrétně pražské ČVUT.

Digitální gramotnost: Připravte tým na průmysl budoucnosti

Digitalizace a umělá inteligence zásadně proměňují nejen průmyslovou výrobu a požadavky zákazníků, ale také kvalifikaci zaměstnanců. Pokud chcete zvýšit svoji efektivitu, udržet konkurenceschopnost a připravit svůj tým na nové technologické výzvy, zapojte se do projektu Digi pro firmu, který realizuje Úřad práce ČR a který je financován ze strany Národního plánu obnovy.

Profesor Stanislav Hosnedl 80

V říjnu tohoto roku se prof. Stanislav Hosnedl dožívá významného životního jubilea 80 roků. V roce 1964 dokončil studia v oboru Konstrukce obráběcích strojů na VŠSE FST v Plzni. Roku 1984 získal vědecko-akademický titul CSc., který po revoluci, později v roce 1990, obhájil také na ČSAV Praha. V roce 1992 se habilitoval a konečně v roce 2002 byl jmenován profesorem pro obor Strojní inženýrství.

Vývoj elektromotorů v digitální éře

Společnost Innomotics, která vznikla vyčleněním výroby a vývoje elektromotorů z koncernu Siemens, patří k předním evropským výrobcům elektrických pohonů. V jejích českých závodech se však motory nejen vyrábějí, ale také vyvíjejí. Sešli jsme se s Michalem Strakou, vedoucím vývoje nízkonapěťových motorů v Mohelnici a v Brně, a Igorem Majerem, který vede vývoj nízkonapěťových motorů ve Frenštátě pod Radhoštěm a v Ostravě, abychom se dozvěděli, kam se obor posouvá v éře umělé inteligence, tlaku na extrémní účinnost a hledání nových materiálů.

Se zvednutým praporem

S Tomášem Dubou, obchodním ředitelem společnosti Innomotics ČR hovoříme o důvodu oddělení od společnosti Siemens, o současných i budoucích produktech tohoto výrobce pohonné techniky, o nových trzích a komoditách, kam cílí, ale i o České republice a Evropě jako takové a o šancích a příležitostech, které je třeba uchopit, pro tolik potřebný restart.

Kdo bude stát u vašich strojů za pět let?

Otázka v titulku již dávno přestala být řečnická. Průmyslové firmy dnes bojují o každého technologa, CNC programátora či vývojového inženýra a začínají si uvědomovat, že řešení se nenachází na náborových portálech, ale v učebnách průmyslových škol. Spolupráce mezi školami a podniky však stále často závisí spíše na osobních vztazích než na funkčním systémovém nastavení. Petr Bannert, ředitel odboru středního, vyššího odborného a dalšího vzdělávání MŠMT, je člověkem, který má metodiku a strategii odborného školství v ČR doslova pod palcem.

Inženýrské mistrovství je naším šperkem

Jen málokteré jméno je v novodobé historii českého strojírenství spjato s jednou značkou tak pevně jako Antonín Růžička a Wikov. Za 23 let, během nichž stál v čele této průmyslové skupiny, proměnil ve spolupráci s Martinem Wichterlem trosky tradičních fabrik na globálního hráče, který definuje špičku v oboru ozubených kol a převodových mechanismů. Muž, který prošel érou divoké transformace, krizemi i obdobím masivního růstu, se k 1. lednu 2026 rozhodl opustit roli generálního ředitele a vydat se vlastní cestou.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě a mnoho dalších benefitů....  již 30 let zkušeností s odbornou novinařinou
Předplatit