Mužská, nebo ženská role?

MM: Ještě relativně nedávno bylo – až na výjimky – ve společnosti jasno: muži náleží role živitele rodiny a žena se má starat o domácnost, děti, a především živitele. Kdy v dějinách nastal v tomto směru obrat a co bylo důvodem?

J. Geršlová: Zúžila bych to na oblast podnikání: muž-podnikatel měl za úkol tvrdě bojovat v chladné konkurenci dané trhem a materiálně zabezpečit rodinu, zatímco žena zabezpečovala „teplo domova“. Realita však vypadala často jinak – ženy byly prvně integrovány do zemědělství, řemesel – tyto oblasti byly nedílnou součástí „domácnosti“. Později se ženy podnikatelů staraly nejen o uvedené úkoly, ale často byly také součástí každodenního života firmy a spolurozhodovaly o všem. Je zajímavé, že řada publikací o dějinách firem se o ženách vedle podnikatelů téměř nezmiňuje, zřejmě proto, aby nesnižovaly „velikost“ šéfů firem. To se psal konec 19. století, situace se však postupně měnila. „Ženy a kariéra“, případně „Ženy v čele podniků“ – to jsou otázky, na které se dnes hledá odpověď z mnoha úhlů pohledu – biograficky, sociologicky, feministicky, z hlediska ekonomických či právních vědních disciplín, ale také z pohledu praxe.

MM: V roce 2020 vyšla vaše kniha Podnikatelka nebo Popelka, obsahující příběhy 16 žen, které se v průběhu historie staly úspěšnými podnikatelkami. Co je pojítkem mezi těmito ženami a co bylo důvodem jejich úspěchu?

J. Geršlová: Příběhy podnikatelek jsou, s výjimkou jednoho, z historie, a to z mnoha zemí. S každým příběhem jsem prožívala určitý čas, přemýšlela jsem o něm a objevovala nové skutečnosti. Nesmíte zapomenout na to, že všechny ženy – do jedné – byly ovlivněny dobou, ve které žily, zvyklostmi zemí, které byly jejich domovem. Proto bylo – viděno z dnešního pohledu – nutné tuto dobu pochopit a dívat se pohledem nezaujatého pozorovatele. Všechny dámy mne obohatily – ať už novými skutečnostmi, které jsem při psaní objevila, nebo novými souvislostmi, které jsem do té doby netušila. Doufám, že se to „stane“ i čtenářům.

MM: V našem novém seriálu Ženy u kormidla chceme představit nejen podnikatelky, ale především zakladatelky či spoluzakladatelky firem, zejména ty, které je též dlouhodobě řídí nebo řídily. V čem se podle vás tyto ženy liší nebo lišily od jiných žen či od mužů? Co specifického potřebují v dnešní době či potřebovaly v té nedávné mít, aby v podnikání dosáhly úspěchu?

J. Geršlová: S radami to máte těžké, i když samozřejmě existují zásady, které jsou jakýmsi „desaterem“ pro podnikání. To je jedna strana mince – no a ta druhá, to jsou osobnosti se všemi svými dovednostmi, a i sny. A protože je „historia magistra vitae“, tedy z dějin se můžeme poučit nejvíce, abychom se inspirovali – a také neopakovali chyby předešlých generací – tak ten vzkaz bych zaměřila na slovo inspirace. A co bylo potřeba k úspěchu podnikatelek, tehdy i dnes? Podnikatelkám nechybělo charisma, měly elán a odvahu po celou dobu podnikání a byly ochotné riskovat, jejich motivace je po celou dobu hnala kupředu. Tohle je malý, avšak nadčasový výčet!

MM: Existují ještě v současnosti překážky, které musely dříve ambiciózní ženy překonávat v jinak zcela „mužském“ světě? Nebo tyto překážky již zmizely, či se pouze změnily?

J. Geršlová: Čím dál více žen má dnes nejen skvělé vzdělání, ale také i dost odvahy k tomu, aby usedly do „šéfovské“ židle. Ne vždy tomu však tak bylo a řada příkladů prozrazuje, že cesta mnoha šikovných žen za úspěchem a realizací jejich snů byla nejprve zdánlivě nemožná, později těžká a stála nepoměrně více sil, než kdyby se o totéž pokoušeli muži.

MM: Vy sama nejste podnikatelka, ale předpokládám, že k úspěchu ve vašem oboru je třeba mnoho podobných vlastností, které nesmějí chybět úspěšné podnikatelce. Které z nich jsou tedy identické, a které odlišné, vzhledem k odlišnosti zaměření vaší činnosti?

J. Geršlová: Pohybuji se hlavně mezi akademickou obcí, ale ví se o mně, že podnikání – to je „moje téma“. A jak už to tak v životě bývá – náhoda tomu chtěla, že jsem poznala práci Českomoravské asociace podnikatelek a manažerek České republiky, a např. na jejích webových stránkách jsem našla velké množství příběhů současných českých podnikatelek, mimo jiné v podcastu „Podnikatelka“ si každý týden povídá prezidentka ČMAPM Kateřina Haring s inspirativními ženami nejen ze světa byznysu. Společným jmenovatelem je – podle mne – modernost a odvaha spojená s důrazem na prvotřídní kvalitu a odborné znalosti. Upřímně, tyto hodnoty dnes potřebujeme nejen u podnikatelek, ale i v celé společnosti jako sůl.

MM: Pokud byste psala knihu o současných úspěšných podnikatelkách, které především by tam nesměly chybět a proč?

J. Geršlová: V České republice se koná celá řada nejrůznějších anket a žebříčků nejúspěšnějších podnikatelek. Každé ocenění je fajn, nicméně mne velmi inspiroval příběh jedné francouzské podnikatelky, a to v souvislosti s dneškem: podnik vypsal u příležitosti 200 let od založení „Veuve Clicquot Ponsardin“, roku 1972, každoroční cenu „Veuve Business Woman of the Year“ nebo „Prix Veuve Clicquot“. Každoročně se v jednotlivých zemích, které se přihlásily k této iniciativě (momentálně jsou tyto ceny předávány např. ve Francii, Austrálii, Německu, Rakousku, Brazílii, Dánsku, Velké Británii, Irsku, Itálii, Japonsku, Nizozemsku a Švýcarsku, v některých zemích každé dva roky), udělují tyto ceny, které mají společného jmenovatele – odkaz Madame Nicole-Barbe Clicquot-Ponsardin, jež se ve svých 27 letech rozhodla pokračovat v podnikání zemřelého manžela a stala se velkým vzorem. Do soutěže může být nominována kterákoliv podnikatelka starší 20 let, kterou navrhne obchodní partner či jiná osoba. Hlavním kritériem v očích poroty je to, aby nejúspěšnější z uchazeček nechybělo charisma, elán, odvaha a ochota riskovat, motivace; a samozřejmě musí být součástí úspěšné firmy. Všechno to jsou atributy podnikatelského úspěchu Madame Clicquot. Dalším aspektem při hodnocení poroty jsou také výsledky v oblasti udržitelnosti a „corporate social responsibility“. Nakonec se všechny držitelky titulu „Podnikatelka roku“ ze všech zemí sjedou do Remeše a v domě Veuve Clicquot se zúčastní dvoudenního setkání – nejen s organizátory, se členy porot všech zemí, ale hlavně mezi sebou. Tak je možné navázat mezinárodní kontakty – ostatně tato cena „Prix Veuve Clicquot“ je cenou nehonorovanou, čestnou, avšak její držitelky získají nejen ve svých zemích, ale i v zahraničí velké renomé. Stanou se tak členkami mezinárodní sítě všech držitelek této ceny od roku 1972. Jako doklad dostává každá dáma vinný keř z některé z tratí, ze které se vyrábí značka „La Grande Dame“, a je přijata do „Cercle des Amis de la Veuve“. A přála bych si, aby Česká republika byla do této soutěže také zapojena.

MM: Domníváte se, že ženy dnes mají šanci i v oborech, které byly donedávna vnímány jako čistě mužské, třeba strojařina nebo IT? Respektive, že mají stejnou šanci jako muži?

J. Geršlová: Téma žen v podnikání se v posledních letech dostává do popředí zájmu nejen historiků, ale řady dalších vědních disciplín. Úloha ženy se výrazně změnila po druhé světové válce, ženy-podnikatelky či ženy-manažerky se stále více objevovaly na scéně a na prahu 21. století nechybí ženy v žádné sféře, která byla dříve „typicky mužskou“, na vedoucích pozicích. Existují žebříčky nejúspěšnějších a nejmocnějších manažerek světa, sleduje se postavení žen ve vztahu k faktorům úspěchu firem apod. Rozdělení světa na „mužský“ a „ženský“ již dnes neplatí, stejně tak jako se již dnes vytrácí rozdělení povolání na „mužská“ a „ženská“, ale o stejných šancích bych nehovořila.

MM: Jaký je tedy současný stav?

J. Geršlová: Počátek třetího tisíciletí se u nás považuje za zrod „hodiny žen“. Společnost se začala zabývat otázkami zakládání firem ženami, jejich podílu na vedení firem a jejich kariéry. V USA byl tento trend nastartován již v 80. letech 20. století, tato vlna tam postupně zanikla, „století žen“ v Evropě přichází nyní (ostatně to potvrzuje např. diskuze v Evropské unii o povinných kvótách žen ve vedoucích pozicích). Přece jenom ale existuje více otázek než odpovědí pro solidní zpracování tohoto tématu. Mezi ně patří především: počet podnikatelek, které podnik buď založily, nebo zdědily, a samy vedly. Jak se tyto počty měnily v průběhu času? Byl jejich podíl konstantní? Byly ženy podnikatelky výjimkou? Pokud tvořily významnou skupinu, ve kterých odvětvích byly nejvýraznější? Byla to odvětví svým charakterem „vhodná“ pro ženy – potravinářský průmysl, textil, oděvy? Jednalo se vždy o živnosti či malé podniky?