Ženy u kormidla: Jak stvořit značku

Firma byla založena v roce 1991 v rodinném domku Štěpánkových v Praze na Strahově. Celý příběh však začal podstatně dříve.

„Moje maminka vždy tíhla k humanitním vědám a předpokládalo se, že půjde na vysokou školu tohoto směru,“ říká dcera zakladatelky a dnešní ředitelka Ryoru, Jana Stránská. „V roce 1964 se však zamilovala do kluka, který šel na VŠCHT, a ona tam šla s ním. To předurčilo její dráhu chemika.“

Po dostudování paní Eva pracovala v různých výzkumných ústavech, jenže ve svých 43 letech zjistila, že je v jiném stavu. Na dítě byla sama, otec neměl zájem dceru vychovávat. Nezbylo jí než rychle vymyslet, jak dál uchopit svůj život i profesi. V té době proběhla sametová revoluce a Ing. Evě Štěpánkové se otevřely nové možnosti. Ve 46 letech založila firmu Ryor. Ta však byla zpočátku zaměřena pouze na produkty pro kosmetické salony, s tím, že půjde o malou firmu se šesti či osmi pracovníky.

„Záhy se však dobré jméno výrobků Ryor rozšířilo mimo salony, zákaznice měly zájem je používat také doma. A tak firma začala vyrábět i kosmetiku pro maloobchodní prodej, a následně též rychle růst,“ vypráví Jana Stránská.

V roce 1997 se firma přesunula do vlastního výrobního areálu v Kyšicích u Kladna. Tam sídlí dodnes, avšak zaměstnanců má již zhruba 90.

Vraťme se však na začátek. Podnikatelskou tradici Eva Štěpánková v rodině neměla. Její rodiče pracovali ve školství a předchozí generace v zemědělství. Rozhodla se však, že se naučí, jak podnikat – i kvůli své, tehdy tříleté dceři.

„Od malička jsem věděla, že až vyrostu, chci pracovat v Ryoru, protože to pro mě byla rodina, jinou jsme s maminkou neměly,“ vzpomíná Jana Stránská. „Jako dítě jsem vnímala svět hodně černobíle, takže všichni byli kamarádi. Postupem času jsem do Ryoru chodila na brigády. Maminka mě brala na různé Ryor semináře a já jsem byla velmi ráda užitečná. Takže Ryor pro mě byla jasná volba. Proto jsem také vystudovala střední školu zaměřenou na chemicko-farmaceutický průmysl.“

Po absolvování střední školy šla Jana ve stopách své matky a zahájila studium na VŠCHT. Po roce však zjistila, že to pro ni není to pravé a že by firmě lépe prospěla, kdyby se zaměřila na jiný obor, jako například marketing. Odešla tedy z VŠCHT a chystala se na školu jiného směru.

„Nicméně v průběhu čekání na další studium jsem se již snažila v naší firmě prosadit,“ vysvětluje Jana. „Například v oblastech, jako jsou e-shop, online marketing apod. Maminka mi pak řekla, že bude ráda, když ve firmě už zůstanu, že je znát nová krev. Za to jsem byla neskutečně vděčná a snažila jsem se dokázat, že nejsem jen ‚protekční spratek‘, ale skutečně něco umím.“

Pochopitelně jak v životě, tak i v podnikání platí: jednou jsi dole, jednou nahoře. Například rok 1992, kdy se rozhodlo, že Ryor už nebude firma, která vyrábí kosmetiku pouze pro kosmetické salony, ale bude mít i maloobchodní řadu, znamenal cestu nahoru, ale byly i roky nepříliš radostné.

Jedním z nich byl rok 1998, kdy došlo k pádu českého velkoobchodu. „V tom nám zůstalo velké množství peněz,“ konstatuje Jana Stránská. „Najednou se začaly objevovat supermarkety a nikdo nevěděl, jak s nimi jednat.“

Toto nešťastné období však brzy vystřídalo období růstu, zahájené správným rozhodnutím, že firma již nebude v Česku využívat distributory, nýbrž bude mít vlastní obchodní zástupkyně a zboží si bude odbavovat výhradně vlastními silami.

Po čase však přišlo další, pro všechny hodně těžké období, roky 2017–2018.

„Tehdy měla máma úraz páteře a musela se znovu učit chodit,“ vzpomíná dcera Jana a dodává: „V tu chvíli si uvědomíte, že zdraví je skutečně na prvním místě. Maminka přestala mít pocit, že musí být ve firmě nonstop, a přenesla více zodpovědnost na mě a ředitele.“

To byla zřejmě další šťastná volba. Výsledkem bylo, že firma se rozhodla jít cestou sítě vlastních prodejen, kterou v současnosti postupně buduje. Letošní rok bude z tohoto důvodu zřejmě dalším milníkem v jejím vývoji.

Nicméně na dobu před pár lety, kdy Eva Štěpánková onemocněla, nikdo z firmy nevzpomíná rád.

„Byl to obrovský průšvih. Z hlediska zdraví, ale i z hlediska firmy,“ říká paní Jana. „Ryor byl neodmyslitelně spojen s mámou. Ta byla ve firmě každý den od nevidím do nevidím. Proto to ale také odneslo zdraví. Věděli jsme, že mamce musíme dokázat, že firmu udržíme. Jenže, aby špatných věcí nebylo málo, přišel do toho i výpadek jedné velmi důležité suroviny. Všechno jako by bylo jen špatně.“

Jana každý den jezdila do nemocnice za maminkou a po dvou měsících se rozhodla si ji vzít domů a postarat se o ni sama.

„Nemocniční péče nebyla v její situaci dobrá,“ říká dnes. „Je mi líto, že jsem si ji nevzala domů dřív.“

Firmu spolu s kolegy drželi, jak nejlépe uměli. Podařilo se obnovit tým ve vývojovém oddělení, pracovat na novinkách. Jak říká, dodnes si pamatuje, kdo ve firmě byl držák a dříč, a kdo ji v těžké době opustil, aby odešel za lepším. „Dodnes říkám, že ta situace pomohla oddělit zrno od plev,“ dodává.

Paní Eva už je na tom zdravotně v podstatě dobře, ale naplno se do firmy již vrátit nemíní. Nicméně její dcera a další lidé se již dokázali mnohému z jejího know-how naučit, a tak ví, že se na ně může spolehnout.

„Spoustu věcí však s maminkou konzultujeme. Seznamujeme ji i s problémy, ale ideálně, až když jsou vyřešené,“ říká Jana a dodává: „Moje máma mi například celý život říká: důvěřuj, ale prověřuj. Tedy to je jedno ze základních pravidel. A naučila mě také věci říkat na rovinu. Pokud mi něco vadí, řeknu to na rovinu, jen možná trochu diplomaticky. Pokud se firmě nedaří, řeknu to. Seznamuji lidi s výsledky, a i s procesy, proč se dělá tohle takto apod. Z jakého důvodu některé výrobky rušíme. To je při vedení lidí opravdu důležité.“

Podle jejích slov je komunikace obecně nesmírně důležitá. Například by zaměstnanci měli znát filozofii firmy. Měli by chápat, jak firma uvažuje a jaké jsou priority. A to není jediné pravidlo. Jak si matka i dcera mohly v praxi ověřit, velmi důležité pro úspěšné vedení lidí je být vzorem. Ukázat, že se šéf práce neštítí.

Na otázku, zda je podle ní rozdíl, pokud jsou ve vedení firmy ženy, nebo muži, odpovídá Jana Stránská: „Nemám tolik zkušeností. Ale nemyslím si, že to je otázka pohlaví. Je to o míře empatie, naslouchání, ale i tvrdosti. Sama myslím pracuji v ideálním prostředí. Je nás tu zhruba dvě třetiny žen, třetina můžu. Chováme se k sobě pěkně a rovnocenně. Pokud se setkám s tím, že se muž chová jinak, považuji to za chybu vychování, nikoliv za chybu pohlaví.“

To, že na to jde vedení Ryoru správně, potvrzuje i fakt, že si zde naprosto nestěžují na nedostatek pracovníků.

„U nás platí, že si hodně lidí vyučíme sami,“ vysvětluje Jana. „Problém je spíš na začátku rozpoznat talent a jestli má smysl do něj investovat čas a sílu. Občas se však v našem oboru, který velmi zasahuje do vědy, stane, že odborník je to skvělý, ale naopak mu pokulhávají vlastnosti jako kolegiálnost, respekt k ostatním a podobně.“

V čem vlastně spočívá stále rostoucí obliba kosmetiky značky Ryor nejen na českém trhu?

„Jsme česká firma, a tudíž jsme zákazníkům blízko. Umíme jim vysvětlit, jak a proč se starat o pleť,“ říká Jana Stránská. „Pořádáme hodně poradenských akcí na prodejnách, ale třeba i na našem webu. A naší důležitou specialitou je zaměření na výrobu obrácených emulzí, což příliš značek nedělá. Ty jsou přitom velmi oblíbené u zákaznic s citlivou a velmi suchou pletí.“

„Důvody naší obliby vycházejí z toho, o kterou konkrétní oblast jde,“ zamýšlí se paní Jana. „Pro Bulharsko, Ukrajinu, Kazachstán jsme západní zemí. Ryor tam má velmi dobré zastoupení a jméno. Českou kosmetiku ostatně mnozí z nich znají z výletů do Prahy. Naopak, pokud se podíváme na západ, tam distribuují Ryor buď Češi, kteří odešli do ciziny, anebo někdo, kdo se k této kosmetice dostal náhodou, vyzkoušel a zamiloval se. Nejúspěšnější zemí v oblasti vývozu je pro nás Německo.“

S vývozem do zahraničí souvisejí i zajímavé postřehy. Kdo například ví, že do Afriky se nejlépe distribuují produkty, které vypadají studeně – mají modrý obal? Nebo že v Japonsku se neuchytíte se samoopalovacím mlékem, zdejší lidé si více potrpí na bělicí produkty…

Pokud byste čekali, že mezi milníky, které se na Ryoru podepsaly negativně, patří i nedávná „doba covidová“, mýlili byste se. „Toto období nás pochopitelně ovlivnilo, ale na rozdíl od mnoha jiných firem v pozitivním slova smyslu,“ říká Jana Stránská. „Naučilo nás dělat nové věci a jinak obchodovat. V nejbližší době plánujeme dětskou řadu kosmetiky a také rozšíření sortimentu například o parfémy nebo dekorativní kosmetiku. A další plán, jak už jsem zmínila, je rozšířit řady firemních prodejen.“

Vlastní rodinu Jana Stránská zatím nemá. Její manžel s ní pracuje v Ryoru. Má na starosti firemní klientelu – například pokud se některá banka nebo jiná firma rozhodne nechat si vyrobit vlastní balíčky se svým logem. Také má na starosti rozvoj firemních prodejen.

„Občas je to složité, protože se vidíme téměř pořád,“ uzavírá Jana. „Ale myslím, že si velmi dobře umíme vysvětlit, že teď je potřeba dělat např. něco jiného nebo se soustředit na svůj úkol. Nicméně občas se nám stává, že třeba na dovolené ležíme v noci na pláži, sledujeme hvězdy a u toho si povídáme, jak bychom třeba mohli zviditelnit naši libereckou pobočku…“