Témata
Zdroj: Ryor

Ženy u kormidla: Jak stvořit značku

Pokud chceme, aby seriál Ženy u kormidla byl opravdu kompletní, určitě bychom neměli vynechat firmu, jejíž zakladatelkou a stoprocentní majitelkou je žena, která firmu dovedla k úspěchu a v jejíž práci dnes neméně úspěšně pokračuje její dcera. Jedná se o firmu Ryor – výrobce originální české kosmetiky – a dámy Evu Štěpánkovou a Janu Stránskou.

Tento článek je součástí seriálu:
Ženy u kormidla
Díly
Hana Janišová

Vystudovala Divadelní fakultu AMU. Většinu svého profesního života pracovala jako redaktorka v rozličných periodikách nebo na PR pozicích ve firmách různého zaměření, naposled z oblasti informačních technologií.
Osobně jí jsou blízká nejen témata týkající se techniky a technologií, ale například také z oblasti sociální nebo školství a další.
Pro MM Průmyslové spektrum pracuje od roku 2017. Její stěžejní mimopracovní aktivitou je ochrana zvířat.

Reklama

Firma byla založena v roce 1991 v rodinném domku Štěpánkových v Praze na Strahově. Celý příběh však začal podstatně dříve.

„Moje maminka vždy tíhla k humanitním vědám a předpokládalo se, že půjde na vysokou školu tohoto směru,“ říká dcera zakladatelky a dnešní ředitelka Ryoru, Jana Stránská. „V roce 1964 se však zamilovala do kluka, který šel na VŠCHT, a ona tam šla s ním. To předurčilo její dráhu chemika.“

Po dostudování paní Eva pracovala v různých výzkumných ústavech, jenže ve svých 43 letech zjistila, že je v jiném stavu. Na dítě byla sama, otec neměl zájem dceru vychovávat. Nezbylo jí než rychle vymyslet, jak dál uchopit svůj život i profesi. V té době proběhla sametová revoluce a Ing. Evě Štěpánkové se otevřely nové možnosti. Ve 46 letech založila firmu Ryor. Ta však byla zpočátku zaměřena pouze na produkty pro kosmetické salony, s tím, že půjde o malou firmu se šesti či osmi pracovníky.

„Od malička jsem věděla, že až vyrostu, chci pracovat v Ryoru, protože to pro mě byla rodina, jinou jsme s maminkou neměly,“ vzpomíná Jana Stránská. (Zdroj: Ryor)

„Záhy se však dobré jméno výrobků Ryor rozšířilo mimo salony, zákaznice měly zájem je používat také doma. A tak firma začala vyrábět i kosmetiku pro maloobchodní prodej, a následně též rychle růst,“ vypráví Jana Stránská.

V roce 1997 se firma přesunula do vlastního výrobního areálu v Kyšicích u Kladna. Tam sídlí dodnes, avšak zaměstnanců má již zhruba 90.

Firma byla rodina

Vraťme se však na začátek. Podnikatelskou tradici Eva Štěpánková v rodině neměla. Její rodiče pracovali ve školství a předchozí generace v zemědělství. Rozhodla se však, že se naučí, jak podnikat – i kvůli své, tehdy tříleté dceři.

V roce 1997 se firma přesunula do vlastního výrobního areálu v Kyšicích u Kladna. Tam sídlí dodnes a má již zhruba 90 zaměstnanců. (Zdroj: Ryor)

„Od malička jsem věděla, že až vyrostu, chci pracovat v Ryoru, protože to pro mě byla rodina, jinou jsme s maminkou neměly,“ vzpomíná Jana Stránská. „Jako dítě jsem vnímala svět hodně černobíle, takže všichni byli kamarádi. Postupem času jsem do Ryoru chodila na brigády. Maminka mě brala na různé Ryor semináře a já jsem byla velmi ráda užitečná. Takže Ryor pro mě byla jasná volba. Proto jsem také vystudovala střední školu zaměřenou na chemicko-farmaceutický průmysl.“

Po absolvování střední školy šla Jana ve stopách své matky a zahájila studium na VŠCHT. Po roce však zjistila, že to pro ni není to pravé a že by firmě lépe prospěla, kdyby se zaměřila na jiný obor, jako například marketing. Odešla tedy z VŠCHT a chystala se na školu jiného směru.

„Nicméně v průběhu čekání na další studium jsem se již snažila v naší firmě prosadit,“ vysvětluje Jana. „Například v oblastech, jako jsou e-shop, online marketing apod. Maminka mi pak řekla, že bude ráda, když ve firmě už zůstanu, že je znát nová krev. Za to jsem byla neskutečně vděčná a snažila jsem se dokázat, že nejsem jen ‚protekční spratek‘, ale skutečně něco umím.“

Reklama
Reklama
Reklama

Poprat se s problémy

Pochopitelně jak v životě, tak i v podnikání platí: jednou jsi dole, jednou nahoře. Například rok 1992, kdy se rozhodlo, že Ryor už nebude firma, která vyrábí kosmetiku pouze pro kosmetické salony, ale bude mít i maloobchodní řadu, znamenal cestu nahoru, ale byly i roky nepříliš radostné.

Jedním z nich byl rok 1998, kdy došlo k pádu českého velkoobchodu. „V tom nám zůstalo velké množství peněz,“ konstatuje Jana Stránská. „Najednou se začaly objevovat supermarkety a nikdo nevěděl, jak s nimi jednat.“

Paní Eva už je na tom zdravotně v podstatě dobře, ale naplno se do firmy již vrátit nemíní. Její dcera a další lidé se však dokázali mnohému z jejího know-how naučit. (Zdroj: Ryor)

Toto nešťastné období však brzy vystřídalo období růstu, zahájené správným rozhodnutím, že firma již nebude v Česku využívat distributory, nýbrž bude mít vlastní obchodní zástupkyně a zboží si bude odbavovat výhradně vlastními silami.

Po čase však přišlo další, pro všechny hodně těžké období, roky 2017–2018.

„Tehdy měla máma úraz páteře a musela se znovu učit chodit,“ vzpomíná dcera Jana a dodává: „V tu chvíli si uvědomíte, že zdraví je skutečně na prvním místě. Maminka přestala mít pocit, že musí být ve firmě nonstop, a přenesla více zodpovědnost na mě a ředitele.“

To byla zřejmě další šťastná volba. Výsledkem bylo, že firma se rozhodla jít cestou sítě vlastních prodejen, kterou v současnosti postupně buduje. Letošní rok bude z tohoto důvodu zřejmě dalším milníkem v jejím vývoji.

V roce 1992 se rozhodlo, že Ryor už nebude firma, která vyrábí kosmetiku pouze pro kosmetické salony, ale bude mít i maloobchodní řadu. (Zdroj: Ryor)

Oddělit zrno od plev

Nicméně na dobu před pár lety, kdy Eva Štěpánková onemocněla, nikdo z firmy nevzpomíná rád.

„Byl to obrovský průšvih. Z hlediska zdraví, ale i z hlediska firmy,“ říká paní Jana. „Ryor byl neodmyslitelně spojen s mámou. Ta byla ve firmě každý den od nevidím do nevidím. Proto to ale také odneslo zdraví. Věděli jsme, že mamce musíme dokázat, že firmu udržíme. Jenže, aby špatných věcí nebylo málo, přišel do toho i výpadek jedné velmi důležité suroviny. Všechno jako by bylo jen špatně.“

Jana každý den jezdila do nemocnice za maminkou a po dvou měsících se rozhodla si ji vzít domů a postarat se o ni sama.

„Nemocniční péče nebyla v její situaci dobrá,“ říká dnes. „Je mi líto, že jsem si ji nevzala domů dřív.“

„U nás platí, že si hodně lidí vyučíme sami,“ vysvětluje Jana. „Problém je spíš na začátku rozpoznat talent a jestli má smysl do něj investovat čas a sílu.“ (Zdroj: Ryor)

Firmu spolu s kolegy drželi, jak nejlépe uměli. Podařilo se obnovit tým ve vývojovém oddělení, pracovat na novinkách. Jak říká, dodnes si pamatuje, kdo ve firmě byl držák a dříč, a kdo ji v těžké době opustil, aby odešel za lepším. „Dodnes říkám, že ta situace pomohla oddělit zrno od plev,“ dodává.

Paní Eva už je na tom zdravotně v podstatě dobře, ale naplno se do firmy již vrátit nemíní. Nicméně její dcera a další lidé se již dokázali mnohému z jejího know-how naučit, a tak ví, že se na ně může spolehnout.

Komunikace na prvním místě

„Spoustu věcí však s maminkou konzultujeme. Seznamujeme ji i s problémy, ale ideálně, až když jsou vyřešené,“ říká Jana a dodává: „Moje máma mi například celý život říká: důvěřuj, ale prověřuj. Tedy to je jedno ze základních pravidel. A naučila mě také věci říkat na rovinu. Pokud mi něco vadí, řeknu to na rovinu, jen možná trochu diplomaticky. Pokud se firmě nedaří, řeknu to. Seznamuji lidi s výsledky, a i s procesy, proč se dělá tohle takto apod. Z jakého důvodu některé výrobky rušíme. To je při vedení lidí opravdu důležité.“

Podle jejích slov je komunikace obecně nesmírně důležitá. Například by zaměstnanci měli znát filozofii firmy. Měli by chápat, jak firma uvažuje a jaké jsou priority. A to není jediné pravidlo. Jak si matka i dcera mohly v praxi ověřit, velmi důležité pro úspěšné vedení lidí je být vzorem. Ukázat, že se šéf práce neštítí.

S vývozem do zahraničí souvisejí i zajímavé postřehy. Kdo například ví, že do Afriky se nejlépe distribuují produkty, které vypadají studeně? (Zdroj: Ryor)

Na otázku, zda je podle ní rozdíl, pokud jsou ve vedení firmy ženy, nebo muži, odpovídá Jana Stránská: „Nemám tolik zkušeností. Ale nemyslím si, že to je otázka pohlaví. Je to o míře empatie, naslouchání, ale i tvrdosti. Sama myslím pracuji v ideálním prostředí. Je nás tu zhruba dvě třetiny žen, třetina můžu. Chováme se k sobě pěkně a rovnocenně. Pokud se setkám s tím, že se muž chová jinak, považuji to za chybu vychování, nikoliv za chybu pohlaví.“

To, že na to jde vedení Ryoru správně, potvrzuje i fakt, že si zde naprosto nestěžují na nedostatek pracovníků.

„U nás platí, že si hodně lidí vyučíme sami,“ vysvětluje Jana. „Problém je spíš na začátku rozpoznat talent a jestli má smysl do něj investovat čas a sílu. Občas se však v našem oboru, který velmi zasahuje do vědy, stane, že odborník je to skvělý, ale naopak mu pokulhávají vlastnosti jako kolegiálnost, respekt k ostatním a podobně.“

Reklama

Každému podle jeho vkusu

V čem vlastně spočívá stále rostoucí obliba kosmetiky značky Ryor nejen na českém trhu?

„Jsme česká firma, a tudíž jsme zákazníkům blízko. Umíme jim vysvětlit, jak a proč se starat o pleť,“ říká Jana Stránská. „Pořádáme hodně poradenských akcí na prodejnách, ale třeba i na našem webu. A naší důležitou specialitou je zaměření na výrobu obrácených emulzí, což příliš značek nedělá. Ty jsou přitom velmi oblíbené u zákaznic s citlivou a velmi suchou pletí.“

Ryor je však neméně úspěšný i v zahraničí.

„Důvody naší obliby vycházejí z toho, o kterou konkrétní oblast jde,“ zamýšlí se paní Jana. „Pro Bulharsko, Ukrajinu, Kazachstán jsme západní zemí. Ryor tam má velmi dobré zastoupení a jméno. Českou kosmetiku ostatně mnozí z nich znají z výletů do Prahy. Naopak, pokud se podíváme na západ, tam distribuují Ryor buď Češi, kteří odešli do ciziny, anebo někdo, kdo se k této kosmetice dostal náhodou, vyzkoušel a zamiloval se. Nejúspěšnější zemí v oblasti vývozu je pro nás Německo.“

Podařilo se obnovit tým ve vývojovém oddělení, pracovat na novinkách. (Zdroj: Ryor)

S vývozem do zahraničí souvisejí i zajímavé postřehy. Kdo například ví, že do Afriky se nejlépe distribuují produkty, které vypadají studeně – mají modrý obal? Nebo že v Japonsku se neuchytíte se samoopalovacím mlékem, zdejší lidé si více potrpí na bělicí produkty…

Naučit se nově myslet

Pokud byste čekali, že mezi milníky, které se na Ryoru podepsaly negativně, patří i nedávná „doba covidová“, mýlili byste se. „Toto období nás pochopitelně ovlivnilo, ale na rozdíl od mnoha jiných firem v pozitivním slova smyslu,“ říká Jana Stránská. „Naučilo nás dělat nové věci a jinak obchodovat. V nejbližší době plánujeme dětskou řadu kosmetiky a také rozšíření sortimentu například o parfémy nebo dekorativní kosmetiku. A další plán, jak už jsem zmínila, je rozšířit řady firemních prodejen.“

V nejbližší době Ryor plánuje dětskou řadu kosmetiky a také rozšíření sortimentu například o parfémy nebo dekorativní kosmetiku. (Zdroj: Ryor)

Vlastní rodinu Jana Stránská zatím nemá. Její manžel s ní pracuje v Ryoru. Má na starosti firemní klientelu – například pokud se některá banka nebo jiná firma rozhodne nechat si vyrobit vlastní balíčky se svým logem. Také má na starosti rozvoj firemních prodejen.

„Občas je to složité, protože se vidíme téměř pořád,“ uzavírá Jana. „Ale myslím, že si velmi dobře umíme vysvětlit, že teď je potřeba dělat např. něco jiného nebo se soustředit na svůj úkol. Nicméně občas se nám stává, že třeba na dovolené ležíme v noci na pláži, sledujeme hvězdy a u toho si povídáme, jak bychom třeba mohli zviditelnit naši libereckou pobočku…“

Související články
MM Glosa: Matematika jako osud. Náš osud

Čísla jsou neúprosná. Průzkum z března letošního roku ukázal, že matematika je pro mladé lidi mezi 16 a 26 lety jedním z hlavních důvodů, proč si nevybírají určité studijní obory. Téměř polovina respondentů ji nemá ráda a záměrně se jí při volbě studia vyhýbá. A výsledky přijímacích zkoušek nanečisto? Průměrná úspěšnost v matematice nedosáhla ani čtvrtiny. Ze středních odborných škol matematika při maturitě prakticky mizí – letos z ní maturoval každý 10. žák, v roce 2013 to bylo na 36 % maturantů. Tato čísla neznačí jen školský problém. Jsou to čísla o budoucnosti našeho průmyslu, naší ekonomiky, naší budoucnosti.

Inženýrské mistrovství je naším šperkem

Jen málokteré jméno je v novodobé historii českého strojírenství spjato s jednou značkou tak pevně jako Antonín Růžička a Wikov. Za 23 let, během nichž stál v čele této průmyslové skupiny, proměnil ve spolupráci s Martinem Wichterlem trosky tradičních fabrik na globálního hráče, který definuje špičku v oboru ozubených kol a převodových mechanismů. Muž, který prošel érou divoké transformace, krizemi i obdobím masivního růstu, se k 1. lednu 2026 rozhodl opustit roli generálního ředitele a vydat se vlastní cestou.

Interim management: Od hašení požárů k trvalé udržitelnosti

Pro otevírací rozhovor prosincového vydání MM Průmyslového spektra jsme oslovili paní Ivu Hovadovou, přední odbornici a certifikovanou interim manažerku specializující se na změnové řízení, rozvoj efektivity firem i strategické nastavení, krizový management, restrukturalizace firem a oblast poprodejních služeb. Od letošního roku je předsedkyní České asociace interim managementu.

Související články
Bez znalosti matematiky znalostní ekonomiku nevybudujeme

Vzdělání je alfou a omegou všeho. Ať uvažujeme v ekonomické, či politické rovině, vzdělávání je společným jmenovatelem všech oblastí. Česká ekonomika se bohužel stále nedostala na předcovidovou úroveň, avšak změny v oblasti vzdělávání tomu mohou výrazně pomoci. Pokud nebudeme konat, stagnace naší ekonomiky se dostaví velmi rychle. Miroslava Kopicová, která se celoživotně věnuje otázkám zaměstnanosti, konkurenceschopnosti, vzdělávání a rozvoje lidských zdrojů, analyzuje v otevíracím rozhovoru současný stav, a díky svým bohatým zkušenostem nabízí různá řešení, jež nás z pasti ekonomiky s nízkou přidanou hodnotou mohou vytáhnout.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Pokrok je fajn za humny, nás s ním neobtěžujte

Symptomem dnešní doby je, že žijeme nárokově, a to nejen jako stát, ale i na úrovni rodin a domácností. Míra zadlužení, fenomén spotřebního půjčování a nákupů na dluh, splátky, to vše znamená, že pryč je doba, kdy jsme si museli na cokoli nejdřív vydělat, a pak to teprve koupit. Mnoho domácností je ještě o krok dál – spotřebovávají a půjčují si více, než dokážou splatit. Tomáš Prouza však největší rizika, která nás ohrožují, spatřuje v klimatické změně, protože jde o něco, co nedokážeme vyřešit. A ani předpovědět, co všechno způsobí.

Objektivní diagnóza společnosti umožnuje její léčbu

Svět se dnes doslova mění před očima. K otázce, zda jsme schopni se poučit z chyb zaniklých civilizací, říká v rozhovoru výkonná ředitelka SMO ČR Radka Vladyková, že bychom toho schopni být měli. Avšak s ohledem na efekt Gaussovy křivky, která mj. platí pro mnoho společenských jevů a bohužel preferuje většinové názory, jež nutně nemusí být vždy ty nejlepší. Navíc vývoj světa měl vždy dvojí dynamiku, vnitřní a vnější – to známe i z teorie revoluce, kdy musí být splněny současně vnitřní i vnější podmínky.

Inovace bez implementace je halucinace

S transformačním manažerem Liborem Witasskem jsme se při rozhovoru setkali v jeho opavské výrobní firmě Strojcar, kterou mj. používá jako laboratoř svých inovačních počinů, jež následně v roli manažerského konzultanta a interim manažera navrhuje globálním firmám na cestě jejich transformace. Hovořili jsme o naší strukturálně nemocné ekonomice s převahou výroby s nízkou přidanou hodnotou, o příležitostech, které nám přináší Green Deal, o stavu německé ekonomiky, a samozřejmě o budoucnosti českého průmyslu.

O stavu ekonomiky a roli vůdců

V povídání s Janem Urbanem, vysokoškolským pedagogem, podnikovým poradcem, publicistou a autorem řady knih a článků, se prolíná řada myšlenek nedávno zesnulého profesora Milana Zeleného, i když se osobně nikdy nepotkali. Několik top manažerů a emeritních CEO, kterým jsme tento rozhovor poskytli před zveřejněním, doporučilo slova Jana Urbana tesat do kamene. V intencích uvažování excelentních ekonomů Zeleného i Urbana lze říci, že dosud panuje rozpor, který nastiňuje tento rozhovor: trend zaměňování popisu akce za akci samotnou se spíše prohlubuje místo toho, aby v praxi ustupoval – v politice, podnikání i ve vzdělávání.

Je nutné stanovit diagnózu a následně zvolit léčbu

Bohdan Wojnar vždy razil zásadu, že je třeba si všechno řádně odpracovat a každý den zkusit udělat něco navíc. Nikdy se nebránil novým věcem, trpělivě se je učil a s potřebnou dávkou štěstí se pak dostával k zajímavým pracovním příležitostem. Během čtyřiceti profesních let ušel cestu od chemického inženýra, přes dlouhou kariérou ve Volkswagenu Slovakia ve financích a controllingu až po člena představenstva za oblast HR ve Škoda Auto. Toto je dle jeho slov výhodou velkého koncernu, kdy nemusíte zůstat na jednom místě, u jednoho oboru a v jedné zemi. Tyto zkušenosti mu poskytly velký profesní přehled, ze kterého vycházejí témata aktuálního otevíracího rozhovoru MM Průmyslového spektra.

Je něco shnilého ve státě dánském

Historička ekonomie Antonie Doležalová tvrdí, že to, co prožíváme, je příležitostí. Čas prý ukáže, jestli bude promarněná, nebo využitá. My Češi jsme byli obdivováni pro svůj podnikatelský zápal. Jak jsme pilní a pracovití. Jak jsme jednotní a soudržní. Jak umíme odhodit své osobní zájmy ve prospěch celku. Jak jsme kulturní a vzdělaní. Jaká je ale současná realita?

Krize jako cesta k žádoucí změně

Hlavním životním mottem Ing. Vlastislava Břízy, majitele a generálního ředitele společnosti Koh-i-noor, je tvrzení, že kdo je připraven, není zaskočen. Společný rozhovor probíhal v intencích této jeho celoživotní strategie.

Kvalitní subdodavatelé se nemusí bát o zakázky

Energetická krize a válka na Ukrajině zasáhla především evropskou ekonomiku. Hospodářské kormidlo se den ze dne otočilo a jednotlivé státy začaly posilovat svoji obranyschopnost. Průmysl je více soustředěn na oblast obranného a bezpečnostního charakteru, a subdodavatelé tak mají šanci svůj byznys diverzifikovat. Co se podařilo a co by mohlo být lepší, v tomto zajímavém segmentu podnikání, jsme diskutovali s prezidentem Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR Jiřím Hynkem.

Musíme mít dovednosti orientačního běžce

S krizovým manažerem Petrem Karáskem, viceprezidentem České asociace interim managementu, jsme se sešli po pěti letech od posledního otevíracího rozhovoru pro náš časopis. Zajímalo nás, jakými turbulencemi z pohledu krizového manažera český průmysl za tu dobu prošel. Zda majitelé firem mění směr a portfolio svého podnikání. Zda se za pětileté období navýšil počet produktů s tuzemskou přidanou hodnotou, a jaké jsou aktuální podmínky pro podnikání v ČR.

Fórum výrobních manažerů

Kde vy osobně spatřujete případnou Achillovu patu českého průmyslu, která jej destabilizuje v krizových časech? Pokud stále existuje cesta nápravy, jaká by to podle vás byla?

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě a mnoho dalších benefitů....  již 30 let zkušeností s odbornou novinařinou
Předplatit