Ženy u kormidla:
Budovat i pomáhat

„Už od vysoké školy jsem se pohybovala kolem byznysu,“ vzpomíná. „Během studií na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně jsem začala pracovat pro rakouskou gastronomickou firmu, kde jsem brzy dostala na starost marketing, a později se stala i prokuristkou firmy.“

Při jednom z obchodních jednání přišla Kateřina do kontaktu s českou firmou dodávající díly pro automobilky. Lidé z jejího vedení rychle rozpoznali výjimečný manažerský talent a zeptali se mladé ženy, zda by jim nechtěla pomoci řídit přesun výroby z Liberce do Brna.

„Půl roku jsem bydlela v penzionu vedle fabriky a vše se učila. Pak jsem začala shánět lidi a organizačně vše zajišťovala. To byl asi klíčový okamžik, který rozhodl, že budu podnikat,“ vypráví Kateřina Beránková a dodává: „Na humanitní témata jsem ale nikdy nezanevřela, a proto se po celou svoji pracovní kariéru snažím věnovat i společensky přínosným aktivitám.“

V roce 2008 nastala ekonomická krize, která stála existenci mnoho firem, často z oblasti automotive, včetně té, v níž pracovala paní Beránková.

„Využila jsem příležitost a zužitkovala především nabyté zkušenosti, a založila jsem firmu Awec,“ vzpomíná. „Vydala jsem se na svoji první vlastní služební cestu do Vietnamu, abych uzavřela obchodní dohodu s jednou z dodavatelských firem svého bývalého zaměstnavatele.“

Začátky rozhodně nebyly lehké, ale – jak Kateřina říká – roli sehrála i skutečnost, že je „tak trochu střelec“. Strávila několik týdnů v Ho Či Minově Městě, nastavovala podmínky spolupráce a systém fungování a kvality.

Posléze krizi vystřídala konjunktura a nová firma, zatím bez vybudovaného obchodního oddělení, najednou nestačila dodávat. Mezi klíčovými okamžiky v její historii dnes jako ten základní uvádí objednání prvního kontejneru, kterým mělo být převezeno zboží z Vietnamu do Evropy.

Dalším důležitým momentem byl jednoznačně start vlastní výroby v České republice. Společnost Awec byla totiž původně koncipovaná jako obchodní. Kvůli dlouhodobé negativní zkušenosti s výkyvem kurzu, který jí často znatelně snižoval zisk, se však paní Beránková s kolegy z vedení po nějaké době rozhodli přesunout výrobu do Česka. Dnes má firma závody po celé republice – v Hostimi u Znojma zpracovává plechy, závody pro zakázkovou a malosériovou výrobu sídlí v Brně a hlavní výroba přesných strojírenských dílů, především jader do silentbloků pro automobilové nápravy, probíhá na severu i na jihu Čech.

Firma se původně zaměřovala pouze na přesné strojírenské díly, na řezání a obrábění velkých sérií právě pro automobilový průmysl – například silentbloky a tlumiče. Během let se její záběr rozšířil a v současné době má například i divizi na krytování strojů. Současně se zde začali věnovat středně velkým sériím a prototypování a nyní Awec spolupracuje například s jednou z nejvýznamnější českých firem v oblasti kosmického průmyslu Sab Aerospace.

Většina jejích zákazníků je ze zahraničí, především z Německa, neboť zde také sídlí mnoho automobilek. Jde převážně o evropské automobilky, zejména BMW, Audi a Volkswagen. V ostatních státech pak firma často spolupracuje s jejich dceřinými společnostmi, přičemž nejdále dováží do Mexika a do Číny.

Za úspěchem každého člověka stojí jednak jeho talent a vůle, a jednak i lidé, kteří jej provázejí jeho životem. Výjimkou není ani Kateřina Beránková.

„Jsem člověk, který se rád a pořád něco učí,“ říká. „A mám to štěstí, že celý život jsou kolem mě lidé, kteří mě inspirují a od kterých se učit mohu.“

K jejímu štěstí byla takových lidí celá řada – rodiče, kamarádi, obchodní partneři, dodavatelé, kolegové i zákazníci. Ale nejen ti, které jí do cesty přihrál osud, ale i ti, s nimiž setkání bylo cílené.

I díky všem těmto inspirativním osobnostem se utvářely manažerské přístupy a principy Kateřiny Beránkové. Například, že při řízení lidí je nejdůležitější důvěra. Snaží se proto do své firmy vybírat lidi, kterým může věřit – bez oboustranné důvěry si nedovede řízení firmy představit.

„Dobrý šéf by však také měl umět lidi ocenit za dobré výsledky, a to nejen finančně, ale i jinými způsoby – třeba poděkováním před ostatními kolegy nebo nějakou firemní oslavou,“ zamýšlí se Kateřina Beránková a dodává: „Také se snažím dávat prostor a odpovědnost, pokud si o to lidé dokážou říct. Na druhou stranu jsem však kdykoli připravená pomoci či poradit. Ale já osobně se vidím spíše v roli stratéga než manažera.“

Přes všechny tyto v praxi dodržované principy se ani s firmou Awec dnešní tvrdá ruka trhu práce nijak nemazlí. Schopných a důvěryhodných lidí rozhodně není nazbyt a jejich hledání není nikterak snadné.

„Vidím to posledních pár měsíců, kdy se snažíme ve firmě vybudovat obchodní tým,“ říká paní Beránková. „Beru to jako alchymii vybrat správné lidi do firmy, kteří budou mít zdravého obchodního ducha a zároveň zapadnou do naší neformální firemní kultury. Navíc, budou chtít budovat a rozvíjet obchod ve strojírenské firmě, stále ještě specializované na odvětví automotive.“

Nicméně když se správní lidé najdou, pak ve zdejší firmě také vydrží. Vládne zde totiž neformální, přátelská, až rodinná atmosféra. Na zdejších lidech lze pozorovat, že pracovní prostředí a firemní kultura jsou pro ně velmi důležité. A vedení se snaží motivační aktivity stále vylepšovat – například právě nyní zde pro zaměstnance buduje malé fitness. Za zmínku stojí i fakt, že pravidelně organizuje společné firemní večírky.

„Zlomem v naší historii byla koronavirová pandemie. Kvůli ní jsme museli kompletně restrukturalizovat firmu, což se nám díky úsilí všech mých kolegů podařilo a krizi jsme zvládli,“ uvažuje Kateřina Beránková a dodává: „Pandemie se na nás, stejně jako na spoustě dalších firem nejen v našem oboru, podepsala zásadním způsobem. Museli jsme pružně reagovat na poklesy poptávek od našich zákazníků, kteří omezovali nebo přerušovali výrobu. Vzhledem k tomu, že je jednou z mých priorit stabilita firmy, museli jsme hodně optimalizovat a zefektivňovat naše fungování, abychom situaci zvládli.“

Ne vše však šlo samozřejmě hladce. Když vypukla první vlna pandemie, iniciovala Kateřina Beránková nový projekt.

„Abychom udrželi v chodu výrobu a lidi, a navíc udělali něco prospěšného ke zvládnutí situace, rozjeli jsme výrobu dezinfekčních stojanů pod vlastní značkou,“ vypráví. „Zpočátku to byl jen nápad, neměli jsme žádnou obchodní ani marketingovou strategii. Sami jsme si navrhli design, na stávajících strojích a z dostupného materiálu začali vyrábět. Než se nám podařilo dostat výrobek na trh, bylo kolem nás spousta další firem s podobným produktem, často výrazně horší kvality, ale za nižší cenu. Chodili jsme doslova dům od domu, firmu od firmy, a nabízeli kvalitní český výrobek, navíc s drahou, ale bezpečnou, kvalitní a účinnou německou dezinfekcí. I tak jsme neprorazili podle původních plánů. Byla to pro mě velká lekce.“

Podle jejích slov však pandemie přinesla i pozitivní efekty – například pomohla urychlit digitalizaci firmy.

„A já jsem mohla trochu zpomalit a najít si čas na bilancování a přemýšlení – o tom, kam bych chtěla firmu směrovat v budoucnosti a co mě na ní nejvíce baví. Díky tomu jsme v našem týmu začali připravovat dlouhodobou strategii, rozjeli jsme projekt interní transformace a začali budovat nový obchodní tým, díky kterému budeme moci expandovat – do jiných oborů i destinací,“ objasňuje Beránková.

Aby se paní Beránková snad nenudila, kromě své práce ve firmě založila a vede organizaci Společně Brno a nejen to…

„Jsem jedním ze tří zakládajících členů,“ vysvětluje. „Já jsem velký patriot, i když miluju cestování. Přestože jsem za svůj život procestovala desítky zemí, vždy jsem se těšila domů. A osud Česka mi nikdy nebyl lhostejný, ostatně mnoho mých aktivit mimo podnikání je v neziskovém sektoru. I proto jsem spoluzaložila neziskovou organizaci Společně Brno a aktivně působila ve spolku Milion chvilek pro demokracii. Extrémně mi záleží na budoucnosti naší země, na dodržování demokratických principů a obraně hodnot a hrdosti každého občana České republiky. Snažím se zvládat vše, jak nejlépe dovedu. Je to o prioritách, správném rozplánování času a spolehnutí se na lidi kolem sebe.“

Pro nejbližší budoucnost plánuje Kateřina Beránková maximální zapojení do humanitárních aktivit na pomoc ukrajinským uprchlíkům.

„Ti lidé se dostali do tragické situace a bez pomoci to dle mého lze těžko zvládnout,“ říká.

Ruská agrese však nenastolila jen otázku uprchlíků, ale i nutnost řešit velké ekonomické problémy.

„Pro naši firmu vidím v letošním roce hned několik výzev,“ říká Kateřina Beránková. „Nejdůležitější bude zvládnout rozkolísanou ekonomickou situaci v Evropě, a až válka skončí a vše se uklidní, navázat na naše dodavatelsko-odběratelské řetězce. Musíme udělat všechno pro to, abychom uspokojili veškeré poptávky našich stávajících zákazníků, a to včas a v té nejvyšší kvalitě, na kterou jsou od nás zvyklí. Mimoto se však v současné době opět vrhám do gastroprůmyslu.“

Při své práci i dalších aktivitách si však paní Beránková dokáže najít čas i na relaxaci. Jak sama říká, ráda cestuje a tráví čas s dcerou nebo přáteli.