Vývoj českého průmyslu nevidím příliš optimisticky

MM: Začátkem vypuknutí pandemie jste se v podcastu našeho časopisu vyjádřil, že krizi jste čekal již od roku 2018, že covid byl pouhý akcelerátor a dále očekáváte pokračování krize i v roce 2021. Jsme na sklonku roku 2022 a konec krize je v nedohlednu. V průmyslu se pohybujete téměř 20 let, v jaké kondici se podle vás aktuálně nachází český průmysl, potažmo strojírenství?

P. Cesnek: Domnívám se, že pozice českého průmyslu, strojírenství nevyjímaje, se bude zhoršovat. Ceny vstupů, zejména tlak na jejich navýšení, včetně mezd, budou tuto situaci zhoršovat. Nevidím důvod pro optimismus. Všichni jsme si mysleli, že krize covidem končí. Průmysl se začal nadechovat, trhy začaly fungovat, obnovila se zákaznická komunikace face to face a byznysové nálady začaly být pozitivní. Na začátku letošního roku však nastal zvrat v podobě ruské invaze na Ukrajinu, na což ekonomika reaguje. Problémy, které máme, se prohlubují, a nadále se prohlubovat budou. Nesnáze v oblasti dodávek některých komponent na trhu budou eskalovat a některá odvětví budou dlouho čekat, než příslušné komponenty obdrží. Dodavatelské řetězce budou ještě více komplikovanou záležitostí, což už pociťujeme všichni.

MM: Jedna vaše teze zní: „Pomoc hledejme na konci své ruky, ne od státu.“ Ke složité bezpečnostní situaci se přidala energetická krize. Hodně firem a podnikatelů kritizuje nedostatečnou pomoc státu v souvislosti s vysokými cenami plynu a elektřiny. Pořád se tohoto tvrzení držíte?

P. Cesnek: Jedinou pomoc od státu bych očekával v přehodnocení plánu Green Deal. V této souvislosti jsem přesvědčený, že špatná implementace projektu Green Deal částečně způsobila současné přemrštěné ceny energií. Politicko-ekonomický konflikt s Ruskem problémy ještě zhoršil a prohloubil. Co se týká finanční pomoci české vlády, je zcela jasné, že nemůže být bezedná a nekonečná. Narůstající dluh bude muset jednou někdo zaplatit. Často si kladu otázku, jak nekonečný tento účet je, a až bude opravdu nutná reálná pomoc, z čeho se bude pro domácnosti a lidi vyplácet? Nejsem sice makroekonom, ale chápu, že když se dluhy hromadí již několik let a řeší se vytištěním dalších peněz, tak inflace musí logicky vylétnout. Osobně nejsem zastáncem plošného rozdávání finančních prostředků. Je těžké stanovit hranici komu ano, a komu ne. Nevím, zda jsou rozhodnutí vlády spravedlivá a jakým podnikům dotace poskytovat. V současné době se velkým podnikům nepomáhá vůbec. Ty si budou muset ostatně jako vždy pomoci samy. Nějaké dotace jsou přiděleny středním a malým firmám, ale přesné informace nemám, takže mi nepřísluší je hodnotit. Podle mne, v této nelehké době stát tápe v tom, jak nejlépe pomoci. Myslím si, že neví, komu dát a zdali bude podpora dostatečná a včas. Dnes firmy bojují o přežití. V jaké kondici bude po této zimě český průmysl, to je velkou neznámou, ale bude to velký test pro nás všechny.

MM: V médiích mne zaujal titulek: Výrobce zdravotnických lůžek Linet se zbavil závislosti na plynu, nahradil ho lehkými topnými oleji. Společnost nepotřebuje plyn ani pro topení a teplou vodu. Ty vyřešila pomocí odpadního tepla. Neznám podrobnosti, ale není to pozitivní zpráva, že situace s energiemi může mít řešení?

P. Cesnek: Ano, pozitivní zpráva to určitě je. Dobrý manažer má intuici a schopnost předvídat. Válečný konflikt však předvídat neumíte a žádná analýza ho predikovat neumí. Jsem přesvědčený, že v únoru, než Putin zahájil invazi, nikdo nepředpokládal, že válečný konflikt vypukne, bude eskalovat a mít takové sáhodlouhé a globální důsledky, včetně rostoucích cen energií. Společnosti, které měly trhy v Rusku a na Ukrajině, musely během posledního půlroku činnost ukončit a rychle je nahradit jinými. Ve všech firmách, kde jsem doposud působil, dělám taková opatření, aby byl podnik na krizi připraven. Moje profesní portfolio je krizové řízení a restrukturalizace výrobních společností. Vždy je nutné počítat s tím, že nějaká krize přijde, a posledních pět až osm let jsou takové situace více a více aktuální. V ČR je dost manažerů, kteří mají zkušenost z roku 2008 a krizové řízení umí. Ale pokud pracujete v nadnárodních korporacích, kde zásadní procesy a rozhodnutí jsou řízeny centralizovaně, obvykle úplné kompetence krizového manažera nemáte, mateřská společnost vám to nedovolí. V krizovém řízení se pohybuji 20 let a jsem zvyklý na neustálé změny, ale takovou situaci, jaká je nyní, množství problémů na mnoho různorodých frontách, jsem ještě nezažil. Manažer, který kontinuálně navyšuje rozpočet o 1 až 2 procenta ročně, toho není za současných podmínek schopen. Nevíme, jaký bude kurz, ceny energií, jak vysoká bude inflace a mnoho dalších ekonomických a průmyslových parametrů. Nelze ani z 50% jistotou nic naplánovat.

MM: Pět let jste strávil v ruském Novosibirsku, kde jste pracoval pro firmu Sibelektroprivod, poté v ukrajinském Luhansku, kde jste řídil firmu výrobce lokomotiv Luhanskteplovoz, pak jste se opět přesunul do Ruska, kde jste pracoval v Transmashholdingu a řídil restrukturalizaci celé skupiny. Máte tedy bohaté zkušenosti z obou zemí, které jsou dnes ve válečném konfliktu, jenž hospodářskou krizi dále komplikuje. Vidíte v těchto zemích vůbec nějaké další budoucí ekonomické příležitosti pro Evropu a ČR?

P. Cesnek: V byznysu i v osobních životech těžce prožíváme, co se na Ukrajině a v Rusku stalo a děje. Jsem hluboce přesvědčen, že současné ruské vedení nebude fungovat věčně. Kdy se situace uklidní, kam bude Rusko směřovat, zda to bude trvat jednu generaci, nebo dvě a zda se podaří obnovit důvěru a vztahy, zatím nevíme. S jistotou však víme, že situace se někdy a nějakým způsobem uklidní. Byznys je pragmatický a určitě se tam vrátí. Nová ruská vláda, která jistě dříve nebo později nastoupí, bude hledat ekonomické příležitosti k partnerství a obnově ruské infrastruktury. Nyní se hovoří o ekonomické obnově Ukrajiny. Dokud však budou probíhat boje, o žádné celkové obnově Ukrajiny nemůžeme uvažovat. Aktuálně vidím smysluplné příležitosti v místních regionech a v hospodářských jednáních s představiteli jednotlivých gubernií. Před válkou se ukrajinská ekonomika transformovala příznivě, některá odvětví se restrukturalizovala velmi dobře. Po válce bude muset ukrajinská ekonomika projít privatizací, na které se jistě bude podílet zahraniční kapitál. Čím si Česká republika prošla v 90. letech, to bude Ukrajina pravděpodobně prožívat po konfliktu. Tato válka a ekonomický přerod stojí a bude stát celou Evropu a Ameriku hodně peněz. Uvidíme, jaký bude byznysový apetit za rok, za dva, za tři. Kdo bude rozdělovat regiony a bilanční prostředky, to se ještě uvidí, bude to velké politikum. Kdo bude první na značkách, ten bude mít samozřejmě výhodu. Musíme počítat s tím, že Ukrajina je složitý trh, a ne každý se tam umí pohybovat a orientovat. Tak jako každá národní ekonomika, tak i ukrajinská má své plusy i minusy.

MM: Ve svém profesním manažerském životě se zaměřujete na restrukturalizace firem. Dle některých ekonomů a podnikatelů je Česká republika pouze subdodavatelskou zemí, montovnou, která neprodukuje finální výrobek s přidanou hodnotou. Sdílíte tento názor?

P. Cesnek: Nesdílím názor, že v ČR je malá produktivita práce. Jezdím po celém světě, navštěvuji firmy a nemyslím si, že Češi neumí nebo nechtějí pracovat. Pokud se jedná o přidanou hodnotu, a přiznám se, že toto sousloví nemám rád, tak ano, ta se generuje někde jinde. Jestliže nebudeme vyvážet investiční celky a nebudeme mít finální produkt, tak produktivita přepočtená na hlavu a vydělanou korunu nebude taková, jako je například v Německu. Slovo montovna je pro mne klišé. I v montovnách potřebujete kvalifikované pracovníky. Neříkám, že všichni ve firmách musí být odborníci a technici, ale manuální práce je v mnoha výrobních procesech velmi sofistikovaná. Spousta německých firem přesouvá do ČR i technologicky náročnou výrobu, technické know-how tvoří už zde. Nemám konkrétní čísla, kolik je skutečných montoven, a neznám definici toho, co je montovna. Česká republika je průmyslovou subdodavatelskou zemí. Čím nižší marže, tím nižší riziko. Je nutné si uvědomit, že pokud kompletujete celé investiční celky, určujete konečnou cenu, nesete daleko větší rizika.

V této souvislosti bych zmínil proexportní politiku státu. Například německý podnikatel má daleko lepší podmínky než česká firma, a to nejen reputační, ale i podpůrné ze strany státu, včetně vládní úrovně. Německý stát rovněž podporuje a nabízí lepší úvěrové podmínky, jdou do daleko více rizikovějších realizací než naše státní agentury EGAP nebo Česká exportní banka. Mnohem více bychom uvítali ekonomickou diplomacii v zemích, kde je byznys a politika citlivě vnímána a podnikatel se zde složitě etabluje.

Pokud příští rok přinese další problémy s energiemi, tak bude mít český průmysl velké potíže. Především nebude konkurenceschopný. Naše výrobní kapacity budou postupně nahrazeny levnějšími z Indie, Číny a z dalších zemí jihovýchodní Asie. Cena energií se pravděpodobně na původní úroveň nevrátí. Uvítali bychom alespoň nějakou rozumnou cenovou hladinu. Dle mého názoru proklamovaná ekonomika služeb, a tomu pojmu ne zcela rozumím, není řešením. Musíme mít přece průmysl lehký, střední i těžký, se silnou podporou vzdělávacích institucí, kde se budou vynalézat a vyrábět moderní produkty. Česká republika byla a je průmyslovou zemí. V těchto odvětvích by měla být soběstačná a dále si zachovat image nejprůmyslovější země střední Evropy.

MM: Děkuji vám za rozhovor.