Pracoviště RCMT Fakulty strojní ČVUT v Praze řešilo takto rozsáhlý projekt, který je mimo oblast obrábění a obráběcích strojů patrně poprvé. Jednalo se o projekt, který v prvních letech nebyl podporován žádnými dotačními granty a financování stálo pouze na firmě. Do společného projektu RCMT přišlo s vkladem nefinančním, a sice s nápadem na technologický postup a jeho provedení. Společně pak obě strany technologický postup i zařízení pro jeho realizaci dotvořily a formulovaly v patentu, u kterého probíhá mezinárodní podání. Začátky řešení spolupráce na hybridní technologii komentuje vedoucí projektu za RCMT Ing. Jan Smolík, Ph.D.: „Projekt byl výjimečný tím, jak byl rizikový a jak nejasný byl výsledek na jeho konci. Dodnes obdivuji odvahu vedení firmy, které takový projekt podpořilo. Toto se v ČR běžně nestává. Dnes, když hybridní stroje Kovosvit MAS krásně fungují, disponujeme funkčním vlastním CAM systémem, máme realizované výrobky – vše vypadá samozřejmě. Ale v době, kdy jsme začínali, neexistovalo nic, ani jistota, že v obráběcím stroji může bezpečně fungovat elektrická svářečka, ani neexistoval žádný konkurenční výrobce a stroj, který by přinášel alespoň ujištění, že technologii obrábění a navařování lze v jednom pracovním prostoru efektivně spojit.“ Z hlediska úspěšnosti projektu bylo potřeba vyvíjet paralelně tři výstupy: stroj, software a technologii. Softwarový vývoj CAM modulu pro hybridní technologii vedl a stále vede Ing. Tomáš Fornůsek, který reflektuje přínos projektu takto: „Díky tomu, že jsme se pustili do vývoje vlastní CAM nadstavby pro pětiosé navařování, získali jsme významnou znalost a dovednost v programování nad systémem Siemens NX, kterou nyní využíváme i pro oblast optimalizace obrábění. Dlouho jsme neúspěšně hledali a snažili se získat jakýkoli komerčně dostupný systém pro programování naší HM technologie, což nakonec vyústilo v nutnost vlastního softwarového vývoje. Bylo to neplánované a náročné, ale nastartovalo to v RCMT celou novou oblast rozvoje technologických možností.“ Pro RCMT bylo nové zabývat se technologií navařování, která je blízká technologii svařování elektrickým obloukem v ochranné atmosféře. Ing. Ivan Diviš, zabývající se návrhem a optimalizací procesních parametrů a materiálových vlastností navařovaných kovových struktur, uvádí následující: „I po sedmi letech, kdy se věnuji výzkumu a vývoji stabilních procesních parametrů pro navařování kovových materiálů, mě stále překvapuje, jak složitý a extrémně citlivý je elektrický oblouk a zpracovávaný materiál na jakékoli drobné změny ochranné atmosféry a procesní parametry průběhu proudu a napětí. Pokud chceme dosahovat návarů, které mají velmi vysokou homogenitu, tedy porezitu, na úrovni například odlitků nebo lepší, je návrh a optimalizace každého nového zpracovávaného materiálu velkou výzvou a nedá se odhadnout, jestli budeme mít hotovo za týden, nebo za rok.“