Inovace podnikatelského modelu, Část 5. Prototypování & Výrobní koncepty

Dnešní, pátý díl naší diskuze je věnovaný tématu prototypování a moderním výrobním konceptům. Stále častěji již zákazníkům prezentujeme prototyp v jeho nehmotné formě, a máme tak možnost doslova just in time modifikovat nastavený byznys model v závislosti na reakci trhu. Do tohoto procesu prototypování již musí být plně vtažený výrobní úsek, pouze pak se dosáhne tížené efektivity. Nejenom o těchto aspektech byla aktuální diskuze.

Pozvání do virtuálního studia MM Průmyslového spektra opět po určité době přijal Jiří Marek, profesor VUT v Brně, Jáno Košturiak – odborný garant cyklu těchto rozprav, Josef Bujnovský a tradičně v moderátorské roli Peter Ballon.

P. Ballon: Co si představujete pod pojmem prototyp?

J. Košturiak: Vždy jsem jako strojař vnímal prototyp jako první výsledek spolupráce vývojáře a konstruktéra. Následně při mém působení ve Stuttgartu jsem viděl, že zákazník je přímo zapojený do vývoje produktu. Nyní již výrobek prezentujeme zákazníkovi ve virtuálním prostředí, a následně přecházíme ke tvorbě skutečného prototypu. Důležitá je rychlost a přicházet s řešením, které zákazník ocení a zaplatí.

J. Marek: Ve své dosavadní praxi v oboru stavby obráběcích strojů jsem se setkal se třemi druhy prototypů. Fyzické prototypy obráběcích strojů v řádech desítek milionů korun postavené u zákazníka představovaly největší riziko. Druhým typem byly prototypy nehmotné podoby ve formě výkresové dokumentace nebo software v podobě neuronových sítí, které se předává zákazníkovi na testování. Třetím typem prototypů, který dokáže zásadním způsobem snížit náklady, je jeho virtuální podoba, buď zákazníkovi představena „klasickou“ cestou virtuálních brýlí, nebo za pomocí prostorové komory, která se nachází na našem fakultním pracovišti.

J. Bujnovský: Já se na prototypy dívám dvěma úhly pohledu. Podle nákladovosti projektu vytvoříme funkční prototyp, kterým se snažíme oslovit zákazníka, anebo připravíme marketingovou strategii, jejíž analýza nás poté nasměruje k realizaci prototypu, o kterém víme, že může na trhu uspět.

P. Ballon: Pro praktickou aplikaci je klíčové postupně zužovat požadavky zákazníků do reality podle metodiky design thinking. Jak tedy zákazníka reálně zapojit do našeho procesu prototypování?

J. Košturiak: Ideální je neustálá interakce se zákazníkem, kdy se prototyp nepřetržitě zpřesňuje a v krátkém čase se blíží do své finální podoby reálného produktu. Optimální je, pokud je zákazník členem našeho inovačního týmu, a naopak vývojáři se pohybují v zákaznickém prostředí a vnímají jeho chování. Z hlediska nástrojů tvorby prototypu jsou velmi užitečné konfigurátory, například technického zařízení, na kterém si zákazníci odzkoušejí v digitálním prostředí jeho funkcionalitu, příp. formou crowdfundingu mohu profinancovávat další etapy vývoje.

J. Marek: Do návrhu nového stroje v nemalé prodejní částce 800 tis. euro jsme se mj. díky použití nového druhu konstrukčního materiálu snažili eliminovat z toho plynoucí rizika, a tak jsme se rozhodli tzv. vtáhnout zákazníka do hry. V prvním kole k oboustranné spokojenosti došlo k detailnímu vyspecifikování veškerých nuancí konstrukčního řešení. Následně se začal stroj konstruovat, a jelikož některé díly měly delší průběžnou dobu, museli jsme je ještě před ukončením kompletní konstrukce pustit do výroby. V další fázi jsme kompletní výkresovou dokumentaci sestav převedli do virtuální roviny a zákazníka pozvali do již zmíněné virtuální komory na FSI VUT v Brně. On se ocitl tváří v tvář stroji a přiblížil se jeho realitě, a začal měnit své názory na to, co již bylo odsouhlaseno, nakresleno a ve výrobě realizováno. Znamenalo to pro nás velký problém jej přesvědčit, že původní rozhodnutí bylo správné. Bylo to o velké psychologii přesvědčování.

J. Bujnovský: Ideu domýšlení věcí do důsledků považuji za klíčovou. U nás bohužel nejsme zvyklí investovat do studií proveditelnosti, které by nám potvrdily správnost naší cesty, a tak jsme svědky celé řady velmi nákladných projektů, často dotovaných z veřejných zdrojů, které bohužel nenašly své byznysové uplatnění.

J. Ballon: Které trendy v prototypování považujete za klíčové a každý by je měl zvážit?

J. Košturiak: Především musíme velmi detailně poznat potřeby zákazníka. Efektivita vývojových činností a snížení případného rizika slepé uličky se dosahuje tím, že mám projekt rozdělený na krátké sprinty. Dále prodávám něco, co ještě fyzicky neexistuje a podle mě nejdůležitější je vytvářet modulární produkty. To považuji za základní abecedu práce designéra a programátora. Ta nám umožňuje jednak nakonfigurovat potřebné funkce, ale zároveň si zachovat potřebnou šíři sortimentu produktů, dokážeme udržet výrobu a logistiku v požadovaných nákladech.

J. Marek: Modularita a do ní vtělená možnost reagovat na přání zákazníka je stěžejní. Ale osobně považuji za klíčové psychologické hledisko působení na zákazníka. To hraje z hlediska významu shodnou roli jako samotná proveditelnost produktu. Prezentace produktu obchodníkem bude hrát čím dále větší roli. A další trend vidím v estetičnosti provedení z pohledu designu ve smyslu tvarování.

J. Bujnovský: Pokud kvalita života roste, musíme se tomu přizpůsobovat, vytvářet produkty na míru potřebám a vkládat do nich emoce. Jsme zavaleni velkým množstvím informací a přicházíme o schopnost zamýšlet se nad jednoduchostí řešení, a to je dle mého klíč k osvobození. Personalizace a automatizace je trendem, který se navzájem doplňuje a podporuje.

J. Ballon: Na jednu stranu automatizujeme personalizaci, ale zároveň personalizujeme automatizaci. Všechny trendy směřují k unifikaci přistále rostoucím tlaku na nejlevnější řešení a eliminaci náročné lidské práce. Jak se podle vás v posledních letech v tomto kontextu mění výroba?

J. Košturiak: Je třeba si uvědomit, že customizace nemůže navyšovat cenu produktu. V nových výrobních konceptech nebude existovat výrobní dávka, každý kus bude originál. Zásadní je lokální výroba. Výrobci komponent se již přesunují blíže k finalistům a ke konečnému zákazníkovi. Hovoříme dnes o modulárních rekonfigurovatelných fabrikách.

J. Marek: Customizace produktu a služeb musí dnes být samozřejmostí, bez ní již historicky nemůže existovat žádný výrobce. Největší roli hraje mobilita, což souvisí s lokální výrobou. Pokud někdo nabízí a prodává výrobní prostředky, musí přemýšlet o byznys modelu v podobě pronájmu strojů zákazníkovi na určitou dobu a následně přemístění k jinému zákazníkovi. A to hovořím o velkých strojích v částce 80 milionů korun.

J. Bujnovský: V procesu tvorby nových výrobních konceptů je velice důležité brát stále v potaz lidský faktor, nestavět např. operátory strojů pouze do role prosté obsluhy, kdy pak začínají postupně hloupnout. Neautomatizovat všechno za každou cenu. Člověku musíme stále zachovat jeho tvůrčí činnost.

Témata seriálu Inovace podnikatelského modelu
Odborný garant: prof. Ján Košturiak

• Role inovací v podnikatelském prostředí
• Technologické trendy & Byznysové výzvy
• Inovační projekty
• Marketingová a obchodní podpora inovací
• Prototypování & Výrobní koncepty
• Mysli globálně, jednej lokálně
• Sdílená ekonomika & Smart systémy
• Ekonomický pohled na inovace
• Partnerství & Tvorba produktového ekosystému

J. Ballon: Na co bychom především neměli zapomenout při realizaci nové výroby?

J. Košturiak: Především neinvestujme do fixních nákladů, ale sdílejme výrobní kapacity a znalosti v rámci tvorby partnerských sítí, jako je například Inovato.

J. Marek: Podnikatel musí vědět, kam chce jít, co chce prodávat a zdali to trh požaduje. Musí se obklopit spolehlivými lidmi, ale nikoliv však z okruhu svých známých.

J. Bujnovský: Jako klíčové vidím sestavení týmu lidí podobné krevní skupiny. Podstatou úspěchu celku je delegování zodpovědnosti na jednotlivce a jeho motivace k výsledku.

P. Ballon: Děkuji vám za zajímavou rozpravu.

Téma příští diskuze: Aspekty lokální výroby