Témata
Reklama

Co se skrývá za značkou? Canon, Nikon, Panasonic

Takové nese jméno historická encyklopedie profesorky Jany Geršlové, která vyšla ve vydavatelství Professional Publishing a my s jeho laskavím svolením budeme zkrácené ukázky vybraných oborově tříděných značek postupně na stránkách časopisu zveřejňovat. 

Tento článek je součástí seriálu:
Co se skrývá za značkou?
Díly
Prof. Jana Geršlová

Vystudovala historii a germanistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci, věnovala se hospodářským dějinám ve Slezském ústavu Akademie věd. Přednáší na Ekonomické fakultě Vysoké školy báňské - Technické univerzity v Ostravě a na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Habilitovala se v oboru národohospodářství, je profesorkou ekonomie. Odborně se věnuje hospodářským dějinám 19. a 20. století, zejména vývoji podnikání, profilům firem a podnikatelů, podnikatelské etice, také otázkám transformace hospodářství ve 20. století.

Přednáší na univerzitách v Drážďanech, Vídni, Kolíně nad Rýnem, Bonnu. Je členkou řady vědeckých rad, působila v Akreditační komisi, kde zodpovědna za ekonomické obory.

Canon – kamery původem z Japonska

Historie firmy Canon začala 1933, kdy Goro Yoshida a jeho švagr Saburo Uchida založili v Tokiu firmu Seiki Kogaku Kenkyusho s cílem vyrábět podle německého vzoru 35milimetrové fotoaparáty. Zakladatelé firmy měli před očima kamery, jako byla Leica Leitze Wetzlara nebo Contax od firmy Zeiss-Ikon. Kapitál pro podnikání poskytl lékař Takeshi Mitarei. 1934 byla uvedena na trh první kamera, v podstatě kopie kamery Leika. Byla prodávána nejprve pod značkou Kwanon – jméno pocházelo od buddhistické bohyně milosrdenství. O rok později firma uvedla novou kameru, tentokrát pod značkou Canon. Znělo to sice podobně jako Kwanon, nicméně tentokrát název pocházel z řečtiny a měl celkem tři významy: 1. Měřítko, 2. Písmo svaté, 3. Bible. Každopádně se pod novým názvem výrobky dobře prodávaly. 1937 se firma přejmenovala na Seiki Kogtaku Kogyo Kabushiki Kaisha, 1947 na Canon Camera Company, 1969 na Canon, Inc. Canon se nevyhýbal ale ani dalším výrobkům. Když ve druhé polovině 50. let přišla firma Casio (roku 1957 založená japonská firma Casio Computer Co. Ltd., zakladateli byli Tadao Kashio a jeho bratři Toshio, Kuzuo a Yukio) s první elektronickou stolní kalkulačkou, vyvinula firma Canon roku 1964 vlastní model. Následovaly 1965 kopírky a faxové přístroje, 1970 kapesní kalkulačky, 1975 laserové tiskárny a 1981 inkoustové tiskárny. Logo firmy navrhl 1956 Kenji Ito, stalo se součástí sbírky newyorského Museum of Modern Art. Canon byl 2004 evropskou jedničkou v oblasti digitálních kamer.

Reklama
Reklama
Nikon – optická technika z Tokia

Kořeny firmy sahají do počátku 20. století, kdy bylo Německo na špičce pokroku v oblasti optiky a optických přístrojů. Japonci přijížděli do Německa, aby tu studovali nebo pracovali u firem, jako byla např. firma Zeiss. Takovou cestu zvolil i Ryuzo Fuii, inženýr námořnictva, který spolu se svým bratrem Kohzem, chemikem, založil roku 1909 firmu Fujii Lens Seizo Sho. Ryuzo Fuii studoval tři roky předtím v Německu optiku a ve firmě stály nové stroje a přístroje firmy Zeiss. Roku 1911 uvedli bratři na trh první v Japonsku vyrobený dalekohled, který prodávali pod obchodní značkou Victor. Roku 1917 se spojily tři firmy – Fujii Lens Seizo Sho bratrů Fujii, firma Tokyo Keiki Seisaku Sho, která vyráběla měřicí nástroje, a firma Iwaki Glass Manufacturing, továrna na výrobu skla. Vznikla Nippon Kogaku Kogyo Kabushiki Kaisha, používal se také krátký název Nippon Kogaku K. K., tedy Japonská optická technika. Tuto fúzi podporoval také japonský koncern Mitsubishi, ke kterému dnes Nikon ostatně patří. Ve velmi krátké době se mu podařilo konkurovat takovým firmám v oblasti optiky, jakými byly Zeiss, Schott, Zeiss-Ikon (Contax), Leitz Wetzlar (Leica). Nejprve firma vyráběla optická skla, mikroskopy, dalekohledy, čočky do kamer. Od 30. let byly vyráběny první fotoobjektivy pod značkou Nikkor, od roku 1948 malé kamery. V té době se poprvé objevil název značky Nikon – spojení Nippon + Kogaku. 1959 přišly na trh první zrcadlové kamery Nikon. Od roku 1988 se firma oficiálně nazývá K. K. Nikon.

Panasonic – japonská elektronika

Zakladatelem byl Kōnosuke Matsushita (1894–1989). Poměrně brzy začal pracovat nejprve u obchodníka s jízdními koly a později ve firmě Osaka Electric Light Company, která zásobovala region elektrickým proudem. Vyučil se elektrikářem a 1917 začal spolu se svou ženou (sestrou pozdějšího zakladatele firmy Sanyo) vyrábět objímky elektrických žárovek ze dřeva, 1918 založil firmu Matsushita Electric. Velký úspěch slavil od r. 1923 výrobou svítilen pro jízdní kola – výrobky nové firmy měly značku National – byla to první značka japonské elektroniky vůbec. Postupně firma rozšiřovala svou výrobu o baterie a žehličky, roku 1933 o rádia, 1934 o topidla. Kōnosuke Matsushita se profiloval jako podnikatel, který ctí zásady podnikání a jeho dopady na společnost, od 1929 se snažil realizovat program, který nazval Harmonie mezi profitem firmy a sociální spravedlností. Mezi Japonci je považován za zakladatele managementu. Rok 1955 je rokem zrodu značky Panasonic. Byla nejprve používána pro export reproduktorů a lamp, od 1979 byla značka Panasonic – nejprve jako National Panasonic – používána i v Evropě. V roce 1960 zavedl Kōnosuke Matsushita jako první firma v Japonsku pětidenní pracovní týden. Na často kladenou otázku, co ho k tomuto kroku vedlo, dával zcela pochopitelnou odpověď: „Mí spolupracovníci musejí mít čas na to, aby peníze, které si u mne vydělali, mohli utratit za mé zboží.“ Od 2008 se firma změnila na Panasonic Corporation, roku 2009 získal Panasonic většinu akcií firmy Sanyo

Reklama
Související články
Stroje v pohybu – Vrtulník na Marsu

Vědci a technici z amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) právě řídí jednu z nejnáročnějších operací v dějinách kosmonautiky. Expedice Mars 2020 hledá známky bývalého života na sousední planetě. Kromě pojízdné laboratoře je na Marsu také první stroj, který létá vlastní silou na jiné planetě, než je Země.

Vyvíjí se nový solný reaktor

Ruští vědci zahajují přípravu koncepce reaktoru chlazeného tekutými solemi, který je považován za nezbytnou součást budoucnosti jaderné energetiky. Tento reaktor je totiž schopen spalovat nejrizikovější radioaktivní odpady pocházející nejen z jaderné energetiky. Dále se připravuje tendr na výstavbu reaktoru BREST-300, který také přispěje k řešení problému použitého jaderného paliva.

Jízdní kola z vesmírného inkubátoru

V České republice existuje celá řada firem, které se svými produkty prosadily po celém světě. Často nejsou ani tak známé doma jako spíš za hranicemi naší země, kde v ojedinělých případech vytvořily dokonce nový segment trhu. Seriál formou stručného příběhu představuje čtenářům cestu, po které se podnikatel se svojí firmou vydal, jaké milníky jej provázely a jakých úspěchů a uznání na světovém trhu dosáhl.

Související články
Najít dveře do budoucnosti

Již 20. ročník Ceny Wernera von Siemense vyvrcholil 22. února slavnostním večerem v pražské Betlémské kapli. Za své práce zde převzalo ocenění celkem 25 nejlepších mladých vědců, studentů a pedagogů. Werner Siemens prý řekl: „Lepší než bušit hlavou do zdi je najít v ní očima dveře.“ Z mladých lidí, kteří převzali ocenění nesoucí jeho jméno, by měl jistě radost. Všichni totiž dokázali nejen najít dveře, ale otevřít je do budoucnosti.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Letem technickým světem

Každý den nás překvapuje zprávami z vědeckotechnické sféry, která je nám sice ve své podstatě blízká, ale přesto někdy v detailech vzdálená, protože stačíme sledovat pouze svůj obor. V tomto letošním seriálu stíráme hranice úzkého zaměření a zlehka se dotkneme překvapivých novinek odjinud. Kdo chce vědět víc, snadno si podrobnosti najde.

Integrovaný obvod o tloušťce jedné molekuly

Lidstvo již zvládlo přeměňovat světlo na elektřinu a vytvořit akumulátory, v nichž nedochází k chemickým reakcím. Problémem však je, že tyto přístroje mají velmi nízkou účinnost. Nejlepších parametrů by se dosáhlo při použití polovodičů o tloušťce jediné molekuly. A ty se nyní naučili vyrábět vědci z ruského institutu MISiS, který je partnerem ruské korporace pro atomovou energii Rosatom.

Letem technickým světem VI

Každý den nás překvapuje zprávami z vědeckotechnické sféry, která je nám sice ve své podstatě blízká, ale přesto někdy v detailech vzdálená, protože stačíme sledovat jen svůj obor. V tomto letošním seriálu stíráme hranice úzkého zaměřeni a zlehka se dotkneme překvapivých novinek odjinud. Kdo chce vědět víc, snadno si podrobnosti najde.

Letem technickým světem IV

Každý den nás překvapuje zprávami z vědecko-technické sféry, která je nám sice ve své podstatě blízká, ale přesto někdy v detailech vzdálená, protože stačíme sledovat pouze svůj obor. V tomto letošním seriálu stíráme hranice úzkého zaměřeni a zlehka se dotkneme překvapivých novinek odjinud. Kdo chce vědět víc, snadno si podrobnosti najde.

Supravodič, to je 8 200 vláken o průměru pět mikrometrů

Poměrně dobře je známo, že Velký hadronový urychlovač v CERNu používá supravodivé magnety a že je bude používat i tokamak ITER. Jak je to však s použitím supravodičů v dalších vědeckých zařízeních? Kdy byl použit supravodič poprvé?

Hyperrychlost pro superspolehlivost

Rosatom vyvíjí a používá superpočítače schopné provést stovky trilionů operací za sekundu.

Strašidlo jménem (umělá) inteligence

Světem obchází strašidlo umělé inteligence. Jinak řečeno stroj, který se stane chytřejším než člověk a ovládne život na planetě Zemi. Je to vlastně strach z technického pokroku, který se dá interpretovat také jako obava z odcizení nebo z tajemné propasti lidské mysli.

Zvídavé neutrony

Teroristické útoky v Belgii ukázaly, že v kontrole zavazadel v dopravních terminálech jsou povážlivé rezervy. Nadějí mohou být neutronové skenery, které oproti klasickým bezpečnostním rámům a rentgenům dokážou odhalit i samotnou výbušninu.

Umělé svaly, část 3: Dielektrické elastomery, 2. díl

Náš seriál pokročil do 21. století, ve kterém se téma umělých svalů stále častěji spojuje s technologií dielektrických elastomerů. Mobilní roboti, výrobní stroje, linky, dopravníky… všude zde se nabízí jejich využití. 2. díl je pokračováním a dokončením tématu dielektrických elastomerů

Umělé svaly; část 3. Dielektrické elastomery, část 1.

Náš seriál pokročil do 21. století, ve kterém se téma umělých svalů stále častěji spojuje s technologií dielektrických elastomerů. Mobilní roboti, výrobní stroje, linky, dopravníky… všude zde se nabízí jejich využití.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit