Odborně-vzdělávací a zpravodajský portál z oblasti strojírenství a navazujících oborů
Články >> Fórum děkanů strojních fakult
Chcete dostávat MM Průmyslové spektrum ZDARMA až do Vaší schránky? Více informací zde.

Fórum děkanů strojních fakult

Většina VŠ pedagogů (až na čestné výjimky) celý svůj profesní život prožije na své alma mater. Od absolvování, přes doktorské studium až po jmenování profesorem. Jakým způsobem vaše fakulta přistupuje k jejich celoživotnímu profesnímu vzdělávání s přesahem do praktických dovedností a zkušeností, aby studenty edukovali v aktuálních oborových trendech a přiblížili je více praxi, která je po absolvování čeká?


Prof. Ing. Robert Čep, Ph.D., děkan fakulty strojní, VŠB-TU Ostrava
Aktivní spolupráce Fakulty strojní VŠB-TU Ostrava s firmami trvá už několik let a v současnosti přesahuje 10 milionů korun ročně. Zaměstnanci fakulty pracují na řadě projektů aplikovaného výzkumu, v nichž se zabývají řešením problémů průmyslové praxe. S výsledky pak seznamují své studenty. Také oni se zejména v magisterském a doktorském studiu stále častěji zapojují do řešení vědecko-výzkumných projektů a své závěrečné práce píšou ve spolupráci s průmyslovými podniky. Jsou tak lépe připravováni do praxe. K tomu přispívá také Průmyslová rada, která pomáhá definovat požadavky firem na profil absolventa, a tím ho co nejlépe připravit na práci ve firmě.

 


Doc. Ing Milan Edl, Ph.D., děkan Fakulty strojní, ZČu v Plzni
Pracovníci Fakulty strojní Západočeské univerzity v Plzni, ať již se jedná o akademické pracovníky, nebo výzkumně-vývojové pracovníky, jsou zapojeni do celoživotního učení během jejich profesní praxe. Forma je různorodá. Jedná se o kurzy celoživotního vzdělávání, jak na univerzitě, tak mimo ni. Dále jsou to stáže na zahraničních univerzitách nebo výzkumných ústavech. Jinou formu vzdělávání získali pracovníci z průmyslové praxe, kteří se stali akademickými pracovníky.

 


Prof. Dr. Ing. Petr Lenfeld, děkan Fakulty strojní, TU v Liberci

V rámci nabídky celoživotního vzdělávání se na FS TU v Liberci uskutečňují nejenom neakreditované kurzy a vzdělávání, ale i rekvalifikační kurzy, a hlavně široká škála odborných kurzů a seminářů nejenom pro naše absolventy, ale i pro absolventy jiných oborů a programů a zaměstnance firem a podniků, které jsou obsahově strukturovány dle požadavků průmyslových firem a společností. Průměrně těmito kurzy a semináři projde cca 300 účastníků ročně. Celoživotní vzdělávání je tedy významnou činností při rozvoji spolupráce fakulty s průmyslovou praxí, ale i při rozvoji znalostí a dovedností. V neposlední řadě se fakulta také podílí na univerzitě třetího věku zajištěním jednosemestrálních kurzů.

 


Prof. Ing. Lubomír Šooš, Ph.D., děkan Strojníckej fakulty, STU v Bratislave
Súhlasím, optimálne je, keď vysokoškolský učiteľ pôsobí, resp. pôsobil určitý čas v praxi. Realita je ale iná a väčšina z vysokoškolských pedagógov nikdy v praxi nepôsobila. Na druhej strane je jednou z povinností vysokoškolského učiteľa vykonávať aj výskum. V pracovnom rozsahu predstavuje výskumná činnosť pedagóga nepísaných 50 % úväzku. To je základ jeho vedeckého rastu a kontinuálneho vzdelávania. Jednou z požiadaviek na vysokoškolského pedagóga je publikovanie výsledkov dosiahnutých vo svojom výskume. Druhou požiadavkou je aplikovaný výskum v spolupráci s priemyslom. Okrem svojho vedeckého rastu získava aj vedomosti o reálnych podmienkach v priemysle. Treťou požiadavkou na pedagóga je zavedenie výsledkov svojho výskumu do pedagogického procesu. Toto je cesta, ako cez výskum môžeme aj u pedagógov, ktorí nepôsobili v praxi, zabezpečiť ich kontinuálne vzdelávanie.

 


Prof. Ing. Michael Valášek, DrSc., děkan Fakultyv strojní, ČVUT v Praze

FS ČVUT nemá formální systém celoživotního vzdělávání akademických pracovníků založený na praxích v průmyslových podnicích. Neformálně se pracovníci podílejí na výzkumu pro průmyslové partnery, který vykonávají v průmyslovém prostředí. Dobré řešení mají v Německu zvláště pro konstrukční obory. Student na univerzitě získá doktorát a odchází do praxe. Průmyslové podniky praktikují konference, kde popisují výsledky svého vývoje. To je příležitost publikování pro pracovníky z praxe. Kolem věku 50 let se často rozhodnou odejít na univerzitu. Mají doktorát, mají publikace, a tak není problém, aby se stali univerzitními profesory a vedoucími kateder – v Německu je to spojeno. Pak na univerzitě přednášejí profesoři, kteří znají dobře praxi. Bohužel tlak Metodiky 17+ a prestižních univerzit ve světě nepřeje schopnosti profesorů a studentů umět dělat praktické věci. Důsledkem je obrovský tlak, aby pracovníci vysokých škol jen publikovali, a tím ztratili schopnost dělat praktické věci. Na zahraničních univerzitách, které jsou na předních místech žebříčků, se pak tradiční obory ruší, protože neslibují exponenciální růst publikací, neboť v nich už je mnoho známo a další pokrok je pomalý. V těchto tradičních oborech končí výchova absolventů z prestižních univerzit. Příkladem je Delft University, kde zrušili katedru automobilů a přestali učit tradiční automobilové inženýrství. ETH Zurich zrušil katedru turbín, přitom zde turbíny vznikly. S trochou nadsázky – máme jako inženýrská škola usilovat o takovou prestiž a přestat vychovávat inženýry pro průmyslové podniky působící v České republice?

Roman Dvořák

Další články

Inovace
Management a řízení
Vzdělávání a školství

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky

Sledujte nás na sociálních sítích: