Odborně-vzdělávací a zpravodajský portál z oblasti strojírenství a navazujících oborů
Články >> Fórum děkanů strojních fakult
Chcete dostávat MM Průmyslové spektrum ZDARMA až do Vaší schránky? Více informací zde.

Fórum děkanů strojních fakult

Jaké poznatky z aktuální situace si přinášíte jak do svého manažerského přístupu vedení fakulty, tak i jejího samotného provozu (ve vztahu k výuce VaV, spolupráce s praxí) počínaje zimním semestrem příštího akademického roku?


Prof. Ing. Robert Čep, Ph.D., děkan fakulty strojní, VŠB-TU Ostrava

Koronavirová krize prověřila akceschopnost a připravenost fakulty, univerzity i celé České republiky. Pevně však doufám, že zimní semestr začne i skončí standardní výukou bez opětovných omezení či restrikcí. Jak se mimořádná situace projeví na spolupráci s praxí, se teprve uvidí. Bude samozřejmě záležet na tom, jak moc krize zasáhne firmy. Některé určitě více, jiné méně. Jednu dobrou věc však pandemie přinesla: solidaritu mezi lidmi, vzájemnou pomoc, úctu a toleranci. To jsou hodnoty, kterými bychom se měli řídit každý den, nejen když „nám teče do bot“. Já bych se jimi rád řídil i při vedení naší fakulty.


Doc. Ing Milan Edl, Ph.D., děkan Fakulty strojní, ZČu v Plzni


Současný stav je nutné brát jako pozitivní příležitost. Z hlediska řízení fakulty se našly způsoby na efektivní řízení a zlepšení toku dokumentů, jednání a setkávání ve „virtuálním“ prostoru. Je ale nutné zdůraznit, že tak to nelze řešit dlouhodobě. Pro výukový proces je některé aspekty nutné brát jako příklad dobré praxe. Zefektivnily část výuky, ale pokud jde o praktickou výuku nebo laboratoře, tak osobní kontakt a přítomnost jsou nenahraditelné. Každopádně dlouhodobě musí být zachovám socializační prvek – setkávání se. To, co je kritické, je zejména smluvní výzkum a internacionalizace.


Prof. Dr. Ing. Petr Lenfeld, děkan Fakulty strojní, TU v Liberci

Aktuální situace ohledně epidemie covid-19 měla a stále má dopady na činnost vysokých škol a fakult ve všech oblastech činností. Nejmarkantnější je to právě ve výuce, kde silné zastoupení praktických činností a laboratorních měření je limitující pro kvalitní vzdělání a výuku. Projevilo se to nejenom ve výuce, ale hlavně u závěrečných prací, které jsou v drtivé většině s praktickým měřením nikoliv pouze rešerší. Na druhé straně nás aktuální situace donutila k rozvoji distančního vzdělávání a všech jeho možností, a díky tomu jsme velmi dobře připraveni na případné podobné situace v budoucnu. Co se týká spolupráce s praxí, tak v této oblasti jsme kvůli pandemii v současné době nepocítili nijak výrazné změny. Spíše očekáváme, že v dalších měsících se plně projeví dopad pandemie na ekonomiku státu, a tedy i na spolupráci fakulty s průmyslovou praxí.


Prof. Ing. Lubomír Šooš, Ph.D., děkan Strojníckej fakulty, STU v Bratislave

Negatívne? Strašne! Určite by nikto pri súčasnom stave vedy a techniky pred pol rokom neveril, že sa môže stať niečo takéto. Môžeme mať atómové zbrane, supermoderné prostriedky, a predsa sme takí nahí a slabí...Pozitívne? Konečne sme si uvedomili niekoľko vecí. Jediným cenným nie sú peniaze, ale ľudský život a zdravie. Neexistuje priama úmera medzi množstvom peňazí a veľkosťou ľudského šťastia. Pandémia výrazne prispela k „online“ komunikácii, ktorá sa stala našou prirodzenou súčasťou. Práca „z domu“ môže v určitých oblastiach nahradiť prácu „na pracovisku“, ale nikdy nenahradí priamy kontakt medzi ľuďmi.

 


Prof. Ing. Michael Valášek, DrSc., děkan Fakultyv strojní, ČVUT v Praze


Krize a hrozba je vždy příležitost pro zlepšení. Současně se ukázalo, že manažeři musejí být připraveni pružně nalézat konstruktivní řešení s výhledem na jejich důsledky na své úrovni a nečekat na pokyny a pomoc shora. Dále mne zkušenost vede k doplnění pravidla „V nouzi poznáš přítele“ o pravidlo „V krizi poznáš charakter“. To je můj základní pohled na dobu covid-19. V oblasti výuky jsme tento impulz použili pro posun v digitálních podkladech pro výuku. V tom budeme pokračovat. Zjistili jsme, že digitalizace není tak jednoduchá, jak se popisuje. Příkladem je schopnost současného online synchronního zkoušení nejméně 500, ale až 10 000 studentů, které protagonisty digitalizace zaskočilo. Dále jsme si ověřili existenci obtížně sdělitelných poznatků (tzv. tacit) ve výuce a zkoušení. V oblasti VaV a spolupráce s praxí je pro mne důrazná otázka, zda univerzity mají žít ve svém vlastním světě (pohled dnešní implementace Metodiky 17+), nebo zda budeme pro univerzity stále požadovat plnění společenské funkce a odpovědnosti podle VŠ zákona (kam orientovat VaV a co dělat pro praxi).

 

Roman Dvořák

Další články

Management a řízení
Vzdělávání a školství
Legislativa, nařízení

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky

Sledujte nás na sociálních sítích: