Průmysl a jeho lidé:
Podobně jako v manželství

MM: Jaká, podle vašich vlastních zkušeností, existují specifika při hledání kvalitních pracovníků do průmyslových, zejména strojírenských firem?

G. Prudilová: Ve všech technických oborech jsou potřeba znalosti z dané oblasti. Rozhodně nechci žádnou pozici stavět na vyšší nebo nižší úroveň, jen si dovedu představit, že je snazší naučit člověka správně načepovat pivo, uvázat květiny, vytřít podlahu i bez předchozích zkušeností a znalostí z daného oboru, zatímco například navrhnout vhodné chapadlo, doporučit příhodný upínací přípravek nebo naprogramovat robota bez alespoň základních znalostí fyziky nebo zkušeností je prakticky nemožné.

MM: Vaše firma se při náboru obrací na HR agentury, nebo dává přednost náboru vlastními silami? A jaký je důvod?

G. Prudilová: Postup máme vždy stejný. Máme měsíc na to, abychom si našli nového kolegu vlastními silami. Pokud se to za tuto dobu nepodaří, využíváme pomoc HR agentur. Vynaložíme maximální úsilí k tomu, abychom našli vhodného adepta, ale přece jenom agentury mají širší dosah, vědí o lidech, kteří třeba nenašli náš inzerát, mají databázi uchazečů, které mohou hledat „toho pravého“, protože ten se někdy zaregistruje třeba právě jen u té jedné agentury. Máme s agenturami dobré zkušenosti, takže se spolupráci nebráníme.

MM: Které své požadavky na pracovníky byste označila jako stěžejní?

G. Prudilová: Ideální obchodník má znalosti jak v oblasti techniky, tak obchodu. A jelikož „hotových“ šikovných obchodníků není na pracovním trhu mnoho, určitě bych dala na první místo ochotu pracovat na sobě a zájem o obor. Pokud je člověk ochotný, a třeba mu nějaký námi požadovaný předpoklad chybí, je velká šance, že to rychle dožene a bude na své pozici úspěšný.

MM: Které konkrétní profese jsou pro vaši firmu nejdůležitější?

G. Prudilová: Máme kolegy v kanceláři a v terénu. Pro úspěšné fungování firmy jsou potřeba jedni i druzí, nicméně najít šikovného obchodníka je pro nás asi největší výzva. Obchodník firmu prezentuje a uzavírá obchody, tedy generuje obrat. Samozřejmě bez kvalitních kolegů z technické podpory a celého týmu by úspěšnost obchodníků byla výrazně nižší.

MM: Co je podle vašich zkušeností nejdůležitější pro motivaci pracovníků, aby odváděli kvalitní práci s maximálním nasazením?

G. Prudilová: Myslím, že dlouhodobou a silnou motivaci musí najít každý sám v sobě, protože ani super auto, ani „vysněná“ výplata nejsou dlouhodobým hnacím motorem. Nicméně dobře odvedená práce si zaslouží dobrou odměnu. My nabízíme přidanou hodnotu ve formě pevného zázemí, stabilní rodinné firmy, tradice, kvalitních produktů, skvělé značky, dobrého a ochotného kolektivu a prostoru pro dobrý pocit z právě zmíněné dobře odvedené práce.

MM: Co by podle vás obecně mohly či měly firmy dělat pro to, aby neměly o kvalitní lidi nouzi?

G. Prudilová: Získat dobrého zaměstnance je nelehký úkol, ale ještě těžší je si jej udržet. Zadávat úkoly ze strany zaměstnavatele je jedna věc, ale zároveň je potřeba se svých lidí ptát, nechávat si dávat zpětnou vazbu, naslouchat. Někdo je extrovert, jde rád s kůží na trh, má rád nové, nevyzkoušené, takovým lidem je potřeba stále dávat výzvy. A potom jsou ti, kteří jsou spíše introverti a jsou šťastní, když se práci naučí, získají v ní jistotu a užívají si svůj stereotyp, který je nevykolejí. Ti by asi raději odešli, než by čelili každou chvíli novým výzvám, i kdyby si jejich nadřízený myslel, že dělá pro ně dobře a posouvá je. Apeluji, aby šéfové neměřili podle sebe, ale aby se ptali. To, co se jednomu může jevit jako maličkost, může být pro druhého zásadní. Přirovnala bych to k dlouhodobému vztahu dvou lidí. Fázi výběru zaměstnance lze přirovnat k námluvám, zapracování k fázi poznávání a případnému začátku soužití, a následné trvání pracovního poměru pak ke společnému životu. Pokud má jakýkoliv vztah vydržet dlouho, musí obě strany respektovat toho druhého, překonávat překážky, zvládat námitky i nedorozumění, těšit se z něj, zjišťovat potřeby druhého, snažit se je uspokojovat, dávat a přijímat zpětnou vazbu, správně a otevřeně komunikovat, prostě tvrdě pracovat na sobě i na vztahu.

MM: A co by pro to mohl či měl dělat stát?

G. Prudilová: Zaměřit se hlavně na školství. Více nadšených učitelů, kteří vzbudí zájem u 15–16letých studentů. Určitě opakovat účel tohoto oboru, k čemu slouží, jak lidem usnadňuje život, jak firmám pomáhá zefektivňovat výrobu… Prospěla by kompletní aktualizace základního a středního stupně vzdělávání. Žáci by měli být připravováni na budoucnost, ale nyní se používají osnovy sestavené někdy i před půlstoletím. Když se k tomu přidá více angažovaných a nadšených učitelů, jejichž cílem bude vzbudit u studentů zájem poznávat nové věci, vyučovat o respektu, pokoře a kritickém myšlení, stále neúnavně vysvětlovat a ukazovat na příkladech, že vzdělání má smysl a význam, protože Google za vás nic nevymyslí… jednoduše udržet jiskru té úžasné dětské zvědavosti a zvídavosti, v ideálním případě ji rozfoukat v plamen. Jsem přesvědčená, že jedině tímto přístupem můžeme přispět k pozitivnímu rozvoji naší společnosti, a potažmo i celé civilizace.

MM: A jak vidíte naše současné vysoké technické školství?

G. Prudilová: Má rezervy, ale myslím, že je to začarovaný kruh. Záleží, co je motivací pro ty, kteří o tomto rozhodují a jsou v této oblasti vlivní.

MM: A co by mohly dělat samy firmy, ale i stát, aby podpořily zájem mladých lidí (a jejich rodičů) o studium technických oborů? Dělá vaše firma něco takového?

G. Prudilová: Myslím si, že zájem o cokoliv začíná u spousty z nás už v dětství, a v tomto období má na nás největší vliv rodina a prostředí, ve kterém žijeme. Proto se v některých rodinách stává, že se pracovní obor zkrátka „dědí“. Děda byl konstruktér, táta je konstruktér, tak je výběr školy u chlapce, který vychází ze základní školy, s velkou pravděpodobností daný. Člověk ve věku, kdy se u něj pere období dětství s obdobím dospívání, nemá většinou myšlenky ještě na to, jaká škola je pro něj a jeho budoucnost dobrá, proto je tato volba často na rodičích. Při výběru vysoké školy už bývá představa studenta jasnější, a pokud jsou funkční předchozí stupně, pak je výběr podpořen i jistými reálnými představami o budoucnosti. Jak by v tomto mohl pomoct stát, to mě nenapadá. Schunk pořádá prostřednictvím svých obchodních zástupců na školách přednášky a prezentace, na některých školách jsme využili prostor ve vitrínách, kde jsou k vidění naše produkty, pravidelně se účastníme veletrhů, kde jsme k dispozici i zvídavým studentům. A budeme doufat, že třeba téma robotiky bude i pro mladé lidi natolik zajímavé a bude poskytovat prostor a zvědavost k dalšímu vývoji, že naláká více šikovných studentů, a následně zaměstnanců, kterých v současné době není rozhodně nazbyt.