Život v korporátu: Lodě pro různé typy vod

„Po 15 letech působení v automobilovém průmyslu jsem se rozhodl, že změním obor, a šel jsem do rodinné firmy s mezinárodním polem působnosti,“ říká Antonín Krejčí a dodává: „Dnes se snažím využívat to pozitivní, co mě korporát naučil v kombinaci s přístupem k zaměstnancům typickým pro středně velké a rodinné firmy.“

Jak říká, práce je současně jeho koníčkem: „Opravdu mě baví, když mohu nechat lidi kolem sebe profesně i lidsky vyrůst.“

V roce 2005 se Antonín vracel z Německa zpět do České republiky jako čerstvý absolvent vysoké školy. Hledal práci, která by mu umožnila se osamostatnit od rodičů, což však realitní trh nenabízel.

„Proto jsem zvolil větší finanční jistotu a nastoupil do korporátu, kde jsem mohl uplatnit svou znalost německého jazyka,“ vzpomíná Krejčí. „To bylo stěžejní rozhodnutí, které ovlivnilo můj profesní život na dalších 15 let.“

Jedním z pozitiv korporátu je totiž podle jeho slov šance na rychlejší kariérní růst. Nejprve nastoupil do oddělení logistiky, kde si mohl vyzkoušet zákaznický servis a plánování výroby. Získal zde cenné zkušenosti v první linii se zákazníkem a současně zlepšil své vyjednávací schopnosti směrem k výrobě a kvalitě. Brzy však zatoužil po kreativnější práci. Využil tedy příležitosti a stal se v téže firmě specialistou logistiky.

„Zanedlouho na to jsem dostal šanci stát se z kolegy vedoucím. Opět neocenitelná zkušenost,“ přibližuje svou profesní dráhu Antonín Krejčí. „Měl jsem na starosti oblast plánování logistických toků a logistických cen pro tři české závody a závod v Maďarsku. Poté k tomu přibyl závod v Německu a také tři v Rusku. Velice mě bavil a naplňoval rozdílný přístup kolegů napříč Evropou.“

V roce 2012 se stal vedoucím logistiky největšího výrobního závodu společnosti, kde měl na starosti 200 kmenových zaměstnanců a dalších 100 externistů. Dnes to hodnotí jako další velkou školu, neboť musel změnit svůj pohled na úkoly a výzvy, které přicházely, a přístup k nim.

„Po třech letech jsem se vrátil na ředitelství společnosti v pozici ředitel projektové logistiky pro Evropu,“ říká Krejčí. „Mezi mé nové úkoly patřil například i reporting a přímá komunikace s kanadským vedením za oblast obalových materiálů. Skvělá příležitost vyzkoušet si opět nový přístup řízení kanadského vedení. Zásadní rozdíl v myšlení Kanaďanů je už jen ten fakt, že ONI neřeší problém, ale výzvu.“

„Podmínkou pro to, aby mě práce naplňovala, je možnost neustále se učit novým věcem a přijímat větší zodpovědnost,“ vysvětluje Antonín Krejčí. „Proto přišel okamžik, kdy jsem chtěl být zodpovědný za širší oblast ve firmě než jen za logistiku. Ačkoli dle mého názoru patří logistika mezi nejdynamičtější oddělení ve firmě. Díky ní jste schopni získat konkurenční výhodu, ale bohužel ji také ztratit. V roce 2018 jsem tak nastoupil jako jednatel zodpovědný za celou Českou republiku do rodinné firmy, v oblasti textilního průmyslu, kde působím dodnes. Mimochodem – ačkoli jsme rodinná firma, působíme v 15 evropských zemích a máme celkově okolo 5 700 zaměstnanců.“

Dnes tedy může Antonín Krejčí dobře srovnávat. „Za dobu svého působení v korporátní oblasti a nyní také jako jednatel českého zastoupení rodinné nadnárodní společnosti s německými kořeny jsem nasbíral mnoho cenných zkušeností,“ říká. „Každá pozice vyžadovala zcela jiný přístup, ale jedno měly společné. Udělat pro firmu a pro sebe vždy něco navíc. Nebát se a umět se ozvat. Snažit se být v tom, co právě děláte, nejlepší.“

„Na pozici vedoucího závodové logistiky máte řešit tisíce úkolů najednou a všechny spěchají. Zde máte šanci si zlepšit určování priorit a time management. Při řešení projektové logistiky pro Evropu si rozšíříte úhel pohledu a nutí vás to strategicky myslet. Být vždy o pár kroků napřed. A zkušenost z pozice jednatele a osoby zodpovědné za obchodní výsledky lokálního zastoupení společnosti? Musíte myslet strategicky, dlouhodobě, a přitom dostatečně pružně. Je důležité si udržet odstup od mikromanagementu a umět se na věci občas kouknout jednoduše, ale vždy nestranně. A v neposlední řadě: najít si čas a poznat své zaměstnance.“ doplňuje Krejčí.

Na pozici vedoucího závodové logistiky máte řešit tisíce úkolů najednou a všechny spěchají. Zde máte šanci si zlepšit určování priorit a time management. Při řešení projektové logistiky pro Evropu si rozšíříte úhel pohledu a nutí vás to strategicky myslet. Být vždy o pár kroků napřed. A zkušenost z pozice jednatele a osoby zodpovědné za obchodní výsledky lokálního zastoupení společnosti? Musíte myslet strategicky, dlouhodobě, a přitom dostatečně pružně. Je důležité si udržet odstup od mikromanagementu a umět se na věci občas kouknout jednoduše, ale vždy nestranně. A v neposlední řadě: najít si čas a poznat své zaměstnance.“

Díky svým zkušenostem z obou typů firem – korporátu a rodinné firmy – dnes Antonín Krejčí vysvětluje: „Korporátní společnost bych přirovnal k zaoceánské lodi, kde jsou hlavními znaky její velikost a důstojnost, a očekává se tedy určitý standard. Je jasně daná hierarchie a disciplína. Rodinnou firmu bych přirovnal k menšímu parníku na řece, kde všechny na palubě dobře znáte, důvěřujete jim a máte možnost společně něco vytvořit. Tu a tam ovšem musíte také přiložit ruku k dílu jako plavčík nebo přikládat pod kotle. Nelze určit, která z lodí je lepší. Každá z nich je určena do jiných vod a vzájemně si nekonkurují.“

Jak Antonín Krejčí často říká, člověk by si měl vyzkoušet jak práci ve velké, tak i v malé společnosti, neboť každému vyhovuje něco jiného.

„Každý člověk je originál a skládá se z mixu určitých vědomostí, dovedností, zkušeností a odhodlání,“ je přesvědčen. „Pokud bych však měl popsat určitý typ osobnosti, který se mi zdá vhodný do korporátní společnosti, tak by to měl být člověk, který má zdravé sebevědomí, nebojí se učit novým věcem, má rád vertikální i horizontální komunikaci napříč firmou, má rád určitý řád, vyhledává výzvy a chce se zaměřit na budování své kariéry.“

Pokud však má hodnotit konkrétně manažery, říká: „U opravdu dobrého manažera se podle mého názoru určitě musí jednat o osobu s kombinací vrozených dispozic, talentu, ale z podstatné části s dostatečným množstvím zkušeností. Na roli dobrého manažera vás žádná škola nedokáže připravit. Musíte se učit za pochodu, spálíte se a uděláte v životě spoustu chyb. Důležité je se z nich poučit a příště se jich vyvarovat. Přirovnal bych to k celoživotnímu vzdělávání, přičemž důležité je vydržet.“

Nejdůležitější na řízení lidí, a to bez ohledu na velikost firmy, je však podle něj především umění naslouchat lidem a poučit se z chyb. Právě to je totiž často, pod náporem nových úkolů, podceňováno.

„Je také velice důležité dát lidem najevo jasný směr a ten pravidelně hodnotit,“ vysvětluje Krejčí. „Nepodceňuji také vysvětlování, proč něco vyžaduji. Důležité je vzájemné pochopení. Neexistuje nic horšího, než když něco děláte a nevíte proč.“

Antonín Krejčí je však samozřejmě nejen vrcholovým manažerem, ale také manželem a otcem dvou dětí.

„Snažím se nepodceňovat vyváženost mezi osobním a pracovním životem,“ říká. „Tak jako v práci se snažím pozici vykonávat naplno, tak se snažím i doma s rodinou naplno trávit volný čas. Ne vždy to je možné, ale o to je to intenzivnější. Mám to štěstí, že doma se mnou sdílejí i mé koníčky, což v mnohém ulehčuje situaci. Naším největším rodinným koníčkem jsou naši psi, cestování a příroda, kterou čím dál více oceňuji.“