Život v korporátu: Mít možnost růstu a příležitost učit se

První významnější pracovní zkušenost Zdeňky Van der Zwan po studiích byla tříletá praxe v zahraničním obchodě, po které se, vlastně náhodou, dostala do jedné rodinné IT společnosti. Zde Zdeňka postupně nasbírala cenné zkušenosti v oblasti komunikace, vyjednávání a plánování. Postupně se rozvíjela v oblasti vedení týmů, v efektivním řešení různých výzev a také v marketingu.

„V rodinné firmě jsem zůstala krásných 15 let. Šlo o firmu se skvělými majiteli i kolegy, kteří mě podporovali v růstu. Naučila jsem se tam hodně a měla možnost působit na různých pozicích v různých odděleních. Během té doby jsem přišla do styku s řadou technologických firem a výrobců z oblasti IT,“ vzpomíná paní Van der Zwan. „Ale nastal čas, kdy už nebylo kam růst a co se učit. V tu dobu se mi naskytla příležitost přejít do korporátu, kterou jsem využila. Před sedmi lety jsem se rozhodla přestoupit k přednímu světovému dodavateli technologií založených na open sourcu, a vstoupila jsem tak do vod korporátního prostředí.“

V korporátu pak postupně získávala mezinárodní zkušenosti, především se zaměřením na obchodní dovednosti, vytváření obchodních plánů s partnery a zákazníky, strategické plánování, včetně určování vhodných oblastí pro investice a předvídání budoucího vývoje nejen společnosti, ale celého odvětví.

„Důležitou oblastí, ve které se v rámci korporátu mohu rozvíjet, je i coaching, mentoring, správné vedení a motivace týmu, a schopnost přizpůsobovat se různým kulturám a prostředím. Je toho stále mnoho, v čem se mohu zdokonalovat, učím se každý den,“ konstatuje Zdeňka Van der Zwan.

Zatím sedmileté působení v korporátu pochopitelně přineslo Zdeňce Van der Zwan nejrůznější zážitky, často i dost napínavé.

„Krátký příběh za všechny,“ vypráví. „Jedním ze stupínků mého kariérního postupu bylo mé jmenování na pozici ecosystem managera pro region CEE se zodpovědností ve 12 zemích. Výzvou zde však bylo, že jsem si musela vybudovat a zaučit nový tým při zachování současné úrovně péče o partnery ve všech 12 daných zemích. Bylo to náročné období, v rámci kterého jsem v první řadě musela myslet na potřeby partnerů a zákazníků, a současně interně pracovat na procesech tvorby nového týmu. Zde jsem pocítila slabinu velké korporace, kdy problém byl vnímán jen lokálně v subregionu. Vše ale dopadlo dobře. Během šesti měsíců jsem postavila tým skvělých manažerů, se kterými jsme pokryli všechny země, začali pracovat na strategických obchodních plánech a rozběhli zajímavé partnerské aktivity.“ Něco takového člověka v rodinné firmě prostě potkat nemůže...

„Prostředí menší nebo rodinné firmy vnímám jako více osobní, přičemž měřitelnost výsledku zde zpravidla bývá snáze identifikovatelná,“ zamýšlí se Zdeňka dnes, kdy má již bohaté zkušenosti z obou prostředí. „V korporaci se člověk musí naučit prosazovat nejen sám sebe a své nápady, ale také si určovat jasné cíle.“

Podle jejích slov však v tomto ohledu nelze generalizovat. „Každá společnost to má trochu jinak,“ říká, když se zamýšlí nad klady a zápory obou typů firem. „Mezi klady bych ale obecně zařadila možnosti růstu a příležitosti učit se od zkušenějších kolegů. Zejména pak mezinárodní prostředí a diverzita umožňují rozvíjet schopnosti i mimo vaše hlavní zaměření, optimalizovat zavedené procesy a inovovat produkty a služby, které pak mohou přinášet větší hodnotu zákazníkovi. Na druhou stranu tyto výhody může negativně ovlivňovat zdlouhavost některých postupů a množství lidí, kteří jsou nutnou součástí schvalovacích procesů. V korporátu se však můžeme setkat i s tím, že nejsou jasně definovány odpovědnosti jednotlivců nebo že snaha maximalizovat zisky a snižovat náklady vede k přepracování zaměstnanců.“

Jak Zdeňka Van der Zwan říká, ne ve všem jsou mezi korporátem a menší firmou rozdíly. „Například každý šéf by měl mít ve své společnosti tu ‚správnou‘ kulturu bez ohledu na velikost nebo zaměření firmy. Pokud se zaměstnanci cítí v pracovním kolektivu dobře a společnost je dokáže náležitě ocenit a dát jim najevo, že jsou pro ni důležití, pak nezáleží na tom, pro jak velkou či významnou firmu člověk pracuje. Lidé často opouštějí svého manažera, nikoliv společnost. Z pohledu HR malé i velké firmy je dobré mít jasnou strategii, jejíž součástí jsou příjemné prostředí, různé bonusy, možnosti růstu a další motivátory, které jsou pro dané pozice žádoucí. Dalším aspektem je, že v korporaci je život dynamičtější, a pokud má člověk ambice, otevírají se mu zde dveře pro růst a možnost přesouvat se i na jiné pozice často s působností na mezinárodním trhu, což v lokálních firmách zpravidla možné není.“

Když se paní Van der Zwan dnes zamýšlí, co je na řízení lidí – ať už v kterémkoli typu firmy – obecně nejdůležitější, říká: „Vedení lidí je citlivá záležitost. Je potřeba dát týmu určitou vizi a motivovat jeho členy k dosažení cílů. Je důležité umět identifikovat talenty v týmu a rozvíjet jejich schopnosti. Klíčová je otevřená a transparentní komunikace, týmový přístup a vzájemný respekt. Pokud se vyskytnou problémy, je třeba hledat efektivní způsob řešení a být empatický.“

Podle jejích slov je velký rozdíl mezi tím být manažerem a být dobrým manažerem. Být dobrým manažerem se člověk učí celý život. Dobří manažeři, když ukončí určitý projekt, dílčí část své kariéry, nebo i celou svou kariéru, vyhodnocují, co mohli udělat jinak, a porovnávají své praktiky s jinými manažery. Nejdůležitější je podle ní v tomto sebehodnoticím procesu zpětná vazba od kolegů, od lidí z týmu i nadřízených. Dobrý manažer si o takovou zpětnou vazbu říká a bere ji jako dar.

Jakožto žena se Zdeňka Van der Zwan samozřejmě zamýšlí i nad pozicí žen v oblasti, kterou dobře zná – v IT: „Je skvělé, ze společnosti v dnešní době už nerozlišují, zda je ve vedení muž, nebo žena. Osobně si ale myslím, že zejména v oblasti IT musí žena ve vedení pracovat mnohem intenzivněji. Nás žen je v IT stále málo, ale vnímám, že je nyní velkým trendem podporovat ženy, a to nejen v naší společnosti, ale i obecně.“

Při budování kariéry – ať už jste žena, nebo muž – zpravidla pomýšlíte též na osobní život. Na otázku, jak se jí při působení v korporátu dařilo budovat rodinu, odpovídá paní Zdeňka:

„Manžel má také náročné povolání, a v době, kdy byly děti menší, jsme ocenili pomoc rodičů. Postupem času jsme však našli způsob, jak skloubit pracovní povinnosti a u těch rodinných se prostřídat. Veškerý volný čas jsme se snažili trávit společně, díky čemuž jsme omezili vlastní volnočasové aktivity a čas strávený s přáteli. Nyní už jsou děti na nás méně závislé, a tak se těšíme na každou volnou chvíli, kterou můžeme strávit společně, snažíme se jim jít příkladem a podporujeme je v jejich zájmech. Stále platí, že volného času je málo, pokud je člověk zodpovědný a oddaný své práci, není jednoduché skloubit vše dohromady.“

Obecně má Zdeňka Van der Zwan ráda sport, přírodu a společnost blízkých přátel. Volný čas se vždy v první řadě snaží trávit s rodinou, přičemž skvělé je, že členové rodiny vzájemně sdílejí své koníčky. Celá rodina hraje stolní tenis, příležitostně také badminton, squash, volejbal. Často společně vyrážejí na kola a do přírody.

„Zásadní aktivitou je pro naši rodinu stolní tenis,“ přibližuje situaci. „S ohledem na časové vytížení nejsem schopná hrát vyšší soutěže, ale v týmu s mojí maminkou hrajeme Pražský rekreační stolní tenis a pravidelně se účastním i přeboru jednotlivců Prahy a České republiky. Aktivně sportují i naše dcery, se kterými absolvujeme nejen tenisové a pingpongové tréninky a turnaje, ale také taneční soutěže. Sportovní aktivity doplňujeme časem stráveným na chalupě, kde na samotě uprostřed lesa relaxuji prací na zahradě a procházkami v lese. Krásným relaxem korporátní manažerky je i práce se sekerou nebo sekačkou na trávu.“