Odborně-vzdělávací a zpravodajský portál z oblasti strojírenství a navazujících oborů
Články >> Na kapitánském můstku strojíren
Chcete dostávat MM Průmyslové spektrum ZDARMA až do Vaší schránky? Více informací zde.

Na kapitánském můstku strojíren

Ing. Jiří Rosenfeld, CSc. vloni oslavil sedmdesáté narozeniny a je znám svými velmi zajímavými, až kontroverzními názory, které ale mají svou logiku. Stojí v čele společnosti Slovácké strojírny ve funkci generálního ředitele od roku 1997, v roce 1999 se stal předsedou představenstva, v dozorčí radě ale působil již od roku 1993. Za přínos regionu a podnikání v něm se stal v roce 2014 Osobností roku Zlínského kraje a v roce 2017 se pak dostal do finále soutěže EY podnikatel roku.



Ing. Jiří Rosenfeld, CSc., je předsedou představenstva a majoritním vlastníkem Slováckých strojíren a. s., jedné z nejvýznamnějších průmyslových společností Zlínského kraje. Do nového tisíciletí společnost vstoupila jako moderní firma plně adaptovaná na konkurenční prostředí tržního hospodářství. Po roce 2000 se rozvoj společnosti zaměřil i na proniknutí do jiných oblastí podnikání, a tak společnost vstoupila kapitálově do společnosti MEP Postřelmov a následně proběhla fúze obou společností.
Výrazným impulzem pro další rozvoj společnosti byl rok 2006, kdy došlo nejprve ke 100% ovládnutí akcií společnosti NH Zábřeh s následnou fúzí v listopadu 2006. Výrazně se tak rozšířily výrobní kapacity společnosti a její výrobně-technologické možnosti. V roce 2011 společnost koupila vlastnická práva k zadluženému podniku v konkurzu TOS se sídlem v Čelákovicích, a rozšířila tak výrobkové portfolio o výrobu a dodávky CNC soustruhů, brusek a ozubárenských strojů. V roce 2012 pokračovala expanze společnosti koupí 100 % akcií společnosti Krušnohorské strojírny Komořany se sídlem v Mostě. V tomto roce proběhla i fúze obou společností. 
V současné době jsou Slovácké strojírny pod vedením Jiřího Rosenfelda moderní technologickou firmou disponující rozsáhlými technologickými možnostmi výroby v oblasti strojírenství a elektrotechniky spolu s kvalifikovanými pracovníky všech potřebných profesí.

MM: Pane Rosenfelde, při studiu materiálů o firmě jsem zjistil, že když byla společnost roku 1951 založena, byly vám právě tři roky. Jak došlo ke spojení vašeho života s touto společností?

Ing. Rosenfeld: Od začátku své odborné praxe po ukončení vysoké školy pracuji ve Slováckých strojírnách.

MM: Před sametovou revolucí jste pracoval ve Strojírnách ve funkci výzkumného pracovníka. Kdy a jak jste se ocitl v managementu?

Ing. Rosenfeld:
Začal jsem jako vývojový pracovník, a to jsem dělal asi 10 let. Poté jsem pracoval v Rozvoji výrobních oborů a technologií. Přišla změna politického i ekonomického systému, a ta mě posunula směrem na technického náměstka, pak na podnikového ředitele a dále na generálního ředitele. Na konci 90. let jsem se stal předsedou představenstva a následně majoritním vlastníkem.

Stále se ale věnuji i technické práci. Není vůbec rozdíl, jestli člověk je majitelem, nebo dělá ředitele – přístup musí být stejný. Jsem celou svou profesní dráhu, i když na různých funkcích, především technik. Je to určitě zajímavější než dělat jen vedoucího nebo působit jako vlastník.

MM: A jaké jste si tehdy stanovil cíle?


Ing. Rosenfeld: Tato firma dělala dříve něco jiného – z 50 % vojenskou výrobu a zbytek produkce exportovala do bývalého SSSR. Záměrem bylo tedy přebudovat firmu na jiné výrobní programy. Nebylo to jednoduché, bylo složité najít zakázky, ale ještě daleko složitější bylo přesvědčit lidi, že původní výrobní program nemá budoucnost.

MM: Majitel společnosti Soma Ing. Verner nám v rozhovoru (č. 3/2018) řekl, že po revoluci „brali všechno“. Kdyby někdo chtěl tehdy vyrobit lokomotivu, tak by mu ji udělali. Než se dostali k výrobě potiskovacích tiskáren, vyráběli to, co trh tehdy potřeboval – bylo to dost těžké. Ve vašem výrobním programu se po revoluci „mihly“ zametací stroje, kontejnery, nůžkové plošiny a doplňková výroba přesných ocelových konstrukcí. Byla to také z nouze ctnost, nebo už cílený přechod na nový nebo inovovaný výrobní program?

Ing. Rosenfeld: Nebyla to z nouze ctnost, ale požadavky trhu. I dnes v řadě komodit pokračujeme dál, vyrábíme například díly pro nůžkové plošiny, přesné ocelové konstrukce a další výrobky, které vyplynuly z našich akvizic.

MM: Podařilo se vám firmu stabilizovat a zajistit její financování. Jak jste toho dosáhl?

Ing. Rosenfeld: Když jsem přišel do funkce, tak jsme dlužili každému – firma měla stamiliony dluhů. Měl jsem denně deset, dvacet, padesát telefonátů typu: „Vy si dáváte výplatu? Vy si kupujete obědy? Vy si platíte letenku? Jak to, že neplatíte nám?“ Neměli jsme práci. Nastala zkáza ruského trhu, vojenské zakázky šly pryč.

Bylo nutné získat opět důvěru nejen odběratelů, ale i důvěru dodavatelů, že když bude možnost, tak koupíme a určitě zaplatíme. I když nebyla 100% jistota, že odběratel zaplatí v termínu, tak v naší firmě platí dodnes zásada, že musíme za odebrané zboží zaplatit, i když zákazník porušil smlouvu a nám nezaplatil včas, nebo zboží neodebral či vůbec nezaplatil. Za to dodavatel nemůže – je to naše chyba.

Dnes všechno platíme na den přesně – hlídáme to každý den, hlídáme cash, co chodí a co vydáváme. Máme pohledávek zhruba trojnásobek než závazků. Je to složité, ale je to základní věc, hlídat si peníze a efektivitu. Nástroje a mechanismy k tomu máme, je to detailní, každodenní mravenčí práce.



MM: Je o vás známo, že jste člověk, co nemá rád dluhy. Jak jste tedy řešil otázku rozjezdu firmy po revoluci a následného rozšiřování vašeho impéria, kdy jste získali postupně společnosti MEP Postřelmov, NH Zábřeh, TOS Čelákovice a Krušnohorské strojírny Komořany?

Ing. Rosenfeld: Největší růst byla stabilizace firmy a programu tady v Uherském Brodě a pak akvizicemi jiných firem. A na to jsme si půjčili od banky, ale nebyly to žádné velké objemy. Teď splácíme poslední splátky. A až to splatíme, tak zase půjdeme pravděpodobně do další akvizice. Víte, co je důležité? Dobrovolně přejímat firmy. Protože i tak to vždy je problém. Násilím a agresivitou toho moc nedosáhnete. Je to fyzika – akce a reakce.

MM: Dá se nějak shrnout to, o čem jsme si doposud povídali? Tedy jak složitá byla privatizace firmy…

Ing. Rosenfeld: Běžná podnikatelská činnost se všemi klady a zápory tohoto podnikání. Nic výjimečného.

MM: …a následná reorganizace produktová a personální?

Ing. Rosenfeld: I to je náročná každodenní práce.

MM: Když jsem studoval vaše výroční zprávy, poslední, která je k dispozici na vašich webových stránkách, je z roku 2016. Obrat firmy šel skoro o 40 % dolů zhruba na 1,5 miliardy korun za rok 2016. Co toho bylo příčinou?

Ing. Rosenfeld:
V porovnání s rokem 2015 se celkové tržby v roce 2016 snížily o 33 % a dosáhly hodnoty zhruba 1,53 miliard korun. Na tomto poklesu se nejvíce projevilo embargo na vývoz obráběcích strojů do Ruska a restrukturalizace v oblasti těžební činnosti, a tím i pokles výroby náhradních dílů a činností údržby. Byl to především propad v našem závodě KSK Komořany zaměřeném na zajištění těžebních činností, který byl takto „postižen“.

V obchodním rejstříku je už ale uložena zpráva za rok 2017 a ta říká, že: „V porovnání s rokem 2016 se celkové tržby za výrobky, služby a zboží zvýšily o 9,2 % a dosáhly hodnoty zhruba 1,63 miliard korun. V rámci přijaté investiční strategie byl v roce 2017 pořízen, modernizován a rekonstruován dlouhodobý majetek v celkové výši cca 35,7 milionů korun. V průběhu roku bylo investováno do strojů a zařízení a softwaru 5,8 milionů korun a do pořízení či zhodnocení nemovitostí téměř 30 milionů korun.“

Ekonomická a finanční situace byla však v průběhu roku 2017 výrazně poznamenána úbytkem pracovních sil. Společnost měla dostatek až nadbytek zakázek. Neustálý pokles počtu pracovníků v dělnických profesích zapříčinil, že nebyly plněny některé uzavřené zakázky v požadovaném čase a kvalitě. Společnost tak musela do dalšího roku převést zakázky v celkovém objemu asi 150 milionů. Společnost vykázala za rok 2017 hospodářský výsledek po zdanění ve výši 45,8 milionů korun. Výsledky roku 2018, které ještě nejsou uzavřeny, budou ale obdobně dobré jako v roce 2017.

Celkový průměrný počet kmenových pracovníků společnosti je přes 1 000 zaměstnanců a přibližně cca 160 je zahraničních pracovníků.

MM: V současné době exportujete do zhruba 40 zemí světa. Oživili jste tedy své portfolio tak, aby se stalo atraktivním pro zákazníky z dalších zemí?

Ing. Rosenfeld: Je to široký komplex problematiky, jejichž řešení muselo vycházet z ekonomické efektivnosti zakázek, ze schopnosti zakázky s týmem, který máme dnes k dispozici, včas a v požadované kvalitě vyrobit to, co po nás zákazník požaduje. Došlo tak v zásadě ke zúžení portfolia zákazníků. Pokud se nám podaří realizovat komplex opatření, které připravujeme, tak možná portfolio zákazníků opět rozšíříme. V současné době připravujeme a postupně již realizujeme masivní inovace ve vývoji, v obnově technické přípravy výroby a výrobních technologií a to hned ve čtyřech závodech. V příštích třech letech do toho budeme investovat na 550 milionů korun. Od nové techniky si slibujeme nejen zvýšení produktivity práce, inovace výrobků a udržení konkurenceschopnosti na zahraničních trzích, ale i zvýšení atraktivity strojírenské výroby pro mladou generaci. Rozhodujícím faktorem pro úspěšnou realizaci však zůstává kvalitní a loajální zaměstnanec.

MM: Kdo jsou v současné době vaši největší odběratelé?

Ing. Rosenfeld: Společnost dodala výrobky, služby a zboží vedle domácího trhu do 40 států světa. Na domácím trhu byly uplatněny tržby v hodnotě 517 milionů korun, což je 30,6 % celkového obratu. Dle teritoriálního rozdělení největší podíl z prodeje výrobků, služeb a zboží do zahraničí byl dodán a exportován do Německa – 13,6 %, dále Holandska – 10,3 %, Rakouska – 10,2 %, Polska – 8,1 %. Celkový export za hranice České republiky představuje 69,4 % celkových tržeb. 


K hlavnímu výrobnímu programu Slováckých strojíren v současné době patří výroba a montáž mobilních drtičů kamene.

Portfolio produkce

MM: Co jsou v současné době vaše nosné produkty, které tvoří základ vaší výroby? V čem jsou přitažlivé pro zákazníky?

Ing. Rosenfeld: Po revoluci nastala změna výrobního sortimentu, asi 95 % se ho změnilo. Navíc se změnil sortiment tím, že jsme vstoupili do jiných firem – a tím jsme rozšířili portfolio výrobků. Významné jsou obráběcí stroje – soustruhy, brusky a ozubárenské stroje, kde jsme vstoupili do firmy TOS Čelákovice, která byla v konkurzu, koupili jsme ji. Byla by to škoda, kdyby se měla zavřít, protože bych řekl, že je to české stříbro. Naše výroba nemůže mít jeden výrobní program, protože to je velice nebezpečné pro její budoucnost. Dále, jeden zákazník nesmí překročit více než 17 % obratu, spíše 13 %. To proto, že když pak padne 10 % nebo 15 % výrobních oborů, nic se neděje, firma žije dál.

Vyrábíme produkty hydraulické, mechanické, elektro, které jsou na slušné technické výrobní úrovni a jsou konkurenceschopné na západních trzích. Zmínil bych například drtiče kamene, zařízení pro Deutsche Bahn, ocelová zařízení, nikoliv jen konstrukce, ale výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Největší partnery máme v Holandsku, Německu, Švýcarsku, USA, Anglii. Malý objem děláme pro Rusko, což se nám s ohledem na embargo „vyplatilo“. Výrobky pro naftový průmysl či pro těžbu uhlí jsou nyní ve velkém útlumu, ceny jdou dolů, tudíž všichni šetří a nechtějí ani nové výrobky, ani opravy a generálky. Vracíme se do oborů pro významné firmy jako Rolls-Royce, pro námořní technologie, energetiku, děláme hodně výrobků pro různé firmy v ekologii.

MM: Technologie pocházejí z vašeho výzkumu?

Ing. Rosenfeld:
My tomu říkáme běžný vývoj, běžný rozvoj společnosti. Konstrukční zpracování s novými poznatky, neříkali jsme tomu nikdy tak honosně – inovace, jak je teď moderní. Moderní slang se teď musí používat, aby se dosáhlo na dotace, aby to bylo zajímavé pro lidi. Ale stále chceme dělat kvalitně, lepší výrobky, využívat moderní poznatky, aby naši konstruktéři používali nové metody a zapracovali je do výrobků, které jsou funkčnější, kvalitnější, lepší, a dokonce – což by se nemělo říkat – dokonce i levnější. A to je možná naše konkurenční výhoda – snažíme se to aplikovat. A aplikujeme to ve spolupráci s naší vývojovou kanceláří i se zákazníky. Vývoj oboru s firmou, která má 50 nebo 70 konstruktérů, nezvládnete sami. Musíte na vývoji spolupracovat. My jsme dobří na to, oni zas na něco jiného, společně uděláme moc – jak říkávali Voskovec a Werich.


Pro ocelárny se v Uherském Brodě vyrábějí a následně montují licí věže a další technologické celky. Zdejší specialitou je obrábění rozměrných obrobků na CNC horizontkách o délce stolu až 20 metrů a výšce stojanu 8 metrů.

MM: Vyrábíte efektivně velké série nebo program doplňujete i malosériovou výrobou?

Ing. Rosenfeld: My jsme firma, u které dominuje kusová zakázková výroba. V současné době připravujeme a postupně již realizujeme masivní upgrade technické přípravy, technologií a výroby ve čtyřech závodech. O tom jsem už hovořil.

MM: Existuje něco, co podnikání firem, jakou řídíte vy, brzdí nebo negativně ovlivňuje?

Ing. Rosenfeld: Administrativa státní byrokracie, nesolidnost jednání mezi obchodními partnery a lidská lhostejnost. A samozřejmě i nedostatek pracovníků.

MM: Jak vidíte svou konkurenci? Čím ji dokážete válcovat?


Ing. Rosenfeld:
Jedině cenou a kvalitou – a je velká škoda, že ne i termíny.

MM: Nedávno jsem se s tím setkal u plastikářské firmy KSR, co sídlí v Baťově areálu. Existuje něco jako „Baťův duch“, který žene zdejší firmy k úspěchu?

Ing. Rosenfeld: Každý v našem okolí nás ovlivňuje, pozitivně, nebo negativně. Měl bych obligátně říci, že Baťa byl můj vzor. Ale nebyl můj vzor. Byl v jiné době a v některých případech byl hrozně krutý, nekompromisní. Ale některé myšlenky má velmi dobré. Ale nemůžu říct, že je to můj vzor, tak jej budu kopírovat. Podnikatelský svět se snažím vzít podle svého. A postupně se poučíte v hodně věcech podle toho, jak vidíte svět, jak se vyvíjí. Baťa přišel do chudé republiky, kde nikdo nebyl pořádně obutý, měl vzor v Americe, převedl to sem. Ale že tu zničil tisíce obuvníků, o tom se už moc nemluví – všechno má své plusy a minusy a člověk by si měl zachovat svou tvář, měl by být člověkem, a ne se hnát za tím, co je přelud. Já dělám funkci, kterou bych třeba kolikrát nedělal. Protože ta funkce s sebou nese vedle dobra bohužel i hodně zla, když ji děláte zodpovědně. Ale to zlo se více pamatuje.

MM: Vaše zkušenosti ve vedení firmy jsou obrovské, co myslíte, že je nyní největší hybnou silou podnikání ve strojírenství?

Ing. Rosenfeld:
Fandovství pro věc.

MM: Nejsou lidi. Vím, že jste příznivcem dávání příležitosti lidem z jiných zemí. A jak vám jde stát „na ruku“ v této oblasti? Asi to není moc velká hitparáda, že?

Ing. Rosenfeld:
Ke stávajícím 160 zahraničním pracovníkům bychom ještě tak 200 potřebovali. Ale takové, kteří umí. Já nedělám rozdíly mezi našimi pracovníky a pracovníky z jiných zemí. Všichni mají stejné možnosti, práva a povinnosti. Trochu mě mrzí, že se ze získávání pracovníků stal byznys a je to někdy tak trochu jako novodobé otrokářství. A o to by se měl postarat stát, aby tomu tak nebylo.

Školství a vzdělávání

MM: Angažujete se na VUT v Brně, na Baťově institutu ve Zlíně, můžete tedy tvořit závěry. Co je největším problémem našeho školství?

Ing. Rosenfeld: V mnoha oborech došlo ke krizi nebo – a současně – i k velkému technologickému pokroku. Bohužel k takovému posunu nedošlo ve výchově nové generace techniků a dělníků, nevyjímaje pro strojírenskou výrobu. Asi bych nevinil jen mladé lidi, že nemají zájem o práci v tradičních strojírenských oborech. Chybu bych hledal v nás, že jsme si to včas neuvědomili. Chybu bych hledal v rodinách, kde bohužel přetrvává přezíravý pohled na strojírenství – i když se třeba rádi vozíme v nových autech –, ale zásadní chyba je v našem školství. O odborníky s odpovídajícím vzděláním je nouze. Časy se změnily, celý profesní život si již nevystačíme s tím, co se naučíme do 19 či 23 let. Zaměstnavatelé se přestávají ptát, kde a jak jsme se to či ono naučili, ale zajímá je, jestli to, co potřebují, umíme.

MM: Podílí se vaše společnost na duálním vzdělávání, nabízíte možnost praxe a následného zaměstnání?

Ing. Rosenfeld: Víte, my už jsme vyzkoušeli všechno možné. Od vybudování školicích kapacit pro výuku, vybavení učeben – jak pro střední, tak učňovské – školy, které máme v areálu naší společnosti. Umožnění praxe studentů a učňů v našich výrobních prostorách, stipendia a já nevím co ještě. A výsledek: ze „vzdělávací kapacity“ těchto zařízení k nám nastoupilo maximálně šest absolventů a z nich zůstali tři. Myslíte, že je to finančně efektivní? Ten problém je širší a hlubší.

MM: Má princip duálního vzdělávání vůbec smysl, dokážou vám nově příchozí mladí lidé nahradit staré a zkušené odborníky, fachmany, kteří odcházejí do důchodu?

Ing. Rosenfeld:
Možná jako myšlenka to není špatné. Funguje to v Německu a Rakousku. Ale tam jsou jiné společenské podmínky pro provozování tohoto způsobu výchovy. U nás jsou na to komise, systémy, diskuze už několik let a výsledek? Podle mého názoru se musí zásadně změnit společenské nahlížení na manuální práci obecně. Rukama se lze dobře uživit minimálně stejně dobře jako hlavou. Dnes už je to zřejmé například u řady řemeslných profesí. Tím však nepodceňuji důležitost intelektuální práce. Podívejte se třeba na vládou přijatou Inovační strategii, řadu dokumentů k problematice Průmyslu 4.0, ano bude to potřeba realizovat, ale je nutný nějaký „mezičlánek“ k výrobě. Nelze jít cestou ode zdi ke zdi, tj. od montoven k umělé inteligenci.

Výhledy do budoucna

MM: Co s tím? Mnozí lidé se bojí robotů, že budou brát lidem práci. Houby s octem, nejsou lidi, a tak na opakující se práce naopak roboty budeme potřebovat, protože právě proto, že nejsou lidi…

Ing. Rosenfeld: Ano roboty v mnoha případech budou nahrazovat fyzickou lidskou práci a postupně při jejich „vybavení“ umělou inteligencí i duševní práci. Ale vedle toho, že všechno to musí někdo vymyslet a uvést do provozu, tak to musí někdo fyzicky vyrobit, smontovat a následně udržovat v provozu. V neposlední řadě to bude něco stát a kdo to zaplatí? No přeci zákazník za výrobky, které se na těchto zařízeních budou vyrábět.

MM: Prezentoval jste názor, že by lidé měli odcházet do důchodu v 73 letech. Ostatně vy sám jste toho zářným příkladem, 22 let v čele firmy, v dubnu oslavíte 71. narozeniny. Firma pod vaším vedením šlape jak hodinky. Proč by se důchodový věk měl posunout až na vámi zmíněnou hranici?

Ing. Rosenfeld: Odpověď je jednoduchá – demografický vývoj. Dnes se i díky lepším životním podmínkám a zdravotní péči dožíváme vyššího věku. Budeme muset uživit více starých lidí a důchodců. To ale neznamená, že v některých náročných – například strojírenských profesích – budou lidé pracovat do tohoto věku. Jejich aktivity se přesunou například do služeb.




Zisky z podnikání Jiří Rosenfeld zpětně investuje do svých výrobních firem do nákupu nových technologií. Pro děrování a laserové dělení materiálu např. slouží špičkové technologie společnosti Trumpf.

MM: Myslíte si, že Česká republika dokáže být v oboru strojírenství konkurenceschopná?

Ing. Rosenfeld: Podle mého ano. Ukazuje na to řada pěkných úspěchů, které mj. prezentujete i vy ve vašem časopise. Bude k tomu však nezbytné zlepšit podnikatelské prostředí, zvýšit míru využití technologických inovací a zásadně zlepšit efektivitu trhu práce. Bez posunu v těchto oblastech se do klubu nejkonkurenceschopnějších zemí světa budeme obtížně dostávat. Domnívám se, že základním problémem jak na státní, tak na firemní úrovni je pro další období řešení „pracovní síly“ ve své komplexnosti, mezi které zejména patří: flexibilita mezd, úpravy ve zdanění práce, zvýšení pružnosti pracovního trhu, včetně přijímání zahraničních pracovníků, vzdělávání pro budoucí trh práce atd.

MM: A jak vidíte budoucnost Slováckých strojíren?

Ing. Rosenfeld: Strojírny bych chtěl posunout na úroveň dobré evropské firmy, a to je v současné situaci nelehký úkol pro následující období. Aktuálně mě trápí, že poklesl zájem lidí o aktivní přístup k práci, ztráta odpovědnosti. Přispívá k tomu i líbivá vnější politika a atmosféra ve společnosti, která podporuje neaktivní vztah k práci a slibuje „koláče bez práce“, a ne pohled na vlastní přínos k řešení úkolů, které jsou před námi.

MM: Děkujeme za rozhovor.

Ing. Milan Loucký

milan.loucky@gmail.com

Další články

Průmysl 4.0
Inovace
Štíhlá výroba a logistika
Management a řízení
Vzdělávání a školství
Legislativa, nařízení
Exportní příležitosti
Financování stroj. výroby/Podniková ekonomika
Výzkum/ vývoj

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky

Sledujte nás na sociálních sítích: