Není pochyb o tom, že jsme se (nejen) v technických oborech dostali do bodu, kdy mnohé nelze popsat jedním slovem (avšak je po tom poptávka), a tak vzniklo „něco hodně krátkého“, tj. 4.0, pod co se toho vejde (naneštěstí) opravdu hodně. Není pochyb o tom, že to jde ruku v ruce s tím, jak klesá technická odbornost nastupujících generací (jsem však optimistou), a vedle toho se mnohé naopak zkomplikovalo tak, že to hlava člověka „nebere“, a tak musíme „vše“ simulovat a virtualizovat, a že množství dat, kterými jsme zahlceni, je takové, že potřebujeme další, abychom udělali (vůbec) nějaké rozhodnutí, atd. O tom všem není pochyb a také není pochyb o tom, že jsou dobou generovány činnosti a profese, které by v dobách Baťova racionálního podnikání neměly šanci na svoji existenci.
Dodatek. Tento text není až tak kritikou marketingových nástrojů, natož technického pokroku. Jen říká, že my nejsme ti, kteří mají nárok si pojmenovávat údobí, ve kterém žijí. To bylo vždy výsadou generací budoucích. Naším úkolem je pouze předat potomkům něco hodnotného (obsah a rozsah je samozřejmě relativní) a dostatek pravdivých informací o naší době. Nic víc. A stejně jako je nyní módní Industry 4.0 vyznávat, může být záhy stejně módní jej odmítat či vyznávat něco jiného. Jak to říkáme svým dětem, tak i pro český průmysl platí: buďte/buďme sví.
Lubomír W. Novotný (Toshulin)