Říše středu pod strojírenským drobnohledem

Centrální plánovaní zdejšího socialistického hospodářství došlo na pokraj kolapsu. Po téměř třiceti letech vlády Mao Ce-tunga se Čína nacházela v katastrofální situaci a patřila k nejchudším zemím světa, kde příjmy většiny z miliardy obyvatel nedosahovaly ani jednoho dolaru na den. Pouze každý třetí Číňan byl gramotný, lidé postrádali základní potraviny i oblečení, tížil je hladomor a přežívali v neuvěřitelných podmínkách. Neexistoval soukromý sektor, hospodářství se orientovalo na těžký průmysl.

Nejen čínské zboží, ale i produkce v dalších rozvíjejících se ekonomikách se stává čím dál více konkurenceschopné vyspělé světové výrobě. Pokud ještě před 10 až 15 lety připadalo jako utopie uvažovat s čínskou konkurencí v automobilovém, elektrotechnickém nebo leteckém průmyslu, v kosmonautice, energetice či železniční dopravě, dnešní rychlý čínský vývoj všechny bezesporu zaskočil. Jak uvádí Studie konkurenceschopnosti čínských obráběcích a tvářecích strojů (autor Ing. Bedřich Musil, SST), obdobná situace nastane i v oboru obráběcích a tvářecích strojů, které za posledních deset let zaznamenaly prudký rozvoj. Již v dnešní době jsou v některých teritoriích u konvenčních, ale i univerzálních CNC strojů velkou konkurencí všech zavedených světových výrobců. Je jenom otázkou krátkého období, kdy budou čínské stroje masivně konkurovat v Evropě.

Čínskou výrobu obráběcích a tvářecích strojů doprovází několik historických milníků. Ten první spadá do období roku 1949, kde v pěti hlavních průmyslových městech se vyrábělo asi deset druhů jednoduchých obráběcích strojů. Následně po dobu 30 let postupně vznikaly firmy doslova jak houby po dešti. V té době se v Číně vyrábělo přes tři tisíce typů strojů, avšak s roční výrobou do 100 000 kusů. O deset let později v roce 1993 dosahovala výroba již přes 260 000 kusů strojů.

Do vzdělanosti čínských techniků a úrovně produkce jejich firem začaly zásadním způsobem promlouvat výzkumné ústavy obráběcích strojů, které vznikaly jeden za druhým a na přelomu 80. a 90. let jich bylo téměř dvacet. Zmiňme například v roce 1956 stranou a vládou založený První výzkumný ústav pro obráběcí stroje v Pekingu se sídlem v Miyunu, jenž velice aktivně funguje dodnes.

Ruku v ruce s konstrukcí obráběcích strojů jde i vývoj systémů řízení. Na konci devadesátých let ve zmiňovaném výzkumném ústavu obráběcích strojů v Miyunu byl vyráběn systém Fanuc Besk, jednoduchá licenční varianta v té době již překonaného modelu japonského výrobce. Následně došlo k osazování strojů různými evropskými a americkými systémy podle okamžité obchodní strategie jednotlivých výrobců. Od samého začátku u čínských zákazníků stále rostla obliba systémů Siemens, který si zde vybudoval rozsáhlé výrobní a servisní zázemí.

Desatero pro obchodování s Čínou

1. Bez aktivní přítomnosti na čínském trhu neprorazíte.
2. To, co by v Evropě trvalo hodinu, bude v Číně trvat i sedmkrát déle.
3. Čínský partner vám nikdy neřekne ne a zřídka vyjádří otevřeně svůj názor, aby neztratil tvář.
4. Nebuďte ve stresu a na obchodní jednání si vyčleňte dostatek času.
5. Ujistěte se (raději několikrát), že vám obchodní partner skutečně rozumí.
6. Naučte se pár čínských slovíček, nebojte se jídelních hůlek a alkoholu (časté přípitky u jídla).
7. Buďte zdvořilí a trpěliví.
8. Propagační materiály mějte v čínštině.
9. Nutné jsou časté cesty do Číny, osobní jednání je nutností.
10. Vytvořte si pozitivní vztah k Číně, obchodní partner to vycítí.

Zdroj: CzechTrade

Velký zlom nastal v průběhu devadesátých let, kdy zde začaly vznikat společné podniky (joint venture). Po roce 2000 pak čínské podniky skupují významné světové výrobce obráběcích strojů, které se začaly dostávat do existenčních problémů. Například Shenyanské sdružení SMTCL zakoupilo v roce 2004 německého výrobce Schiess AG a o rok později sdružení Beijing No. 1 Group německého výrobce Waldrich Coburg.

V současné době je v Číně přibližně 400 výrobců obráběcích a tvářecích strojů. Čína nadále zůstává jednou z mála zemí, kde se stále vyrábějí stroje, jejichž výroba již byla jinde ve světě ukončena – jako obrážečky, drážkovačky a další.

Čínská vláda zásadním způsobem podporuje místní produkci a spotřebu obráběcích a tvářecích strojů. V rámci stimulačního plánu byly v roce 2008 stanoveny prioritními tyto obory: automobilový průmysl, výroba lodí, výroba a zpracování oceli, petrochemický průmysl, elektronika, internet a logistika.
Zdejší automobilový průmysl je nejvíce se rozvíjejícím v měřítku tohoto odvětví na světě, i když podle analytiků čínské automobilky stále zaostávají o 10 let za tradičními světovými výrobci. První vozy pod čínskou značkou zde byly vyráběny v šedesátých letech podle ruského vzoru. Následovalo období expanze výroby světových značek ve společných podnicích a poté výroba automobilů pod čínskou značkou, kde můžeme spatřovat podobnost s celou řadou světových modelů. V současnosti jsme svědky toho, že čínské investice zachraňují světové skomírající koncerny, jako například General Motors (společný podnik SAIC) či Volvo Cars.

Železniční technika prodělává během posledních dvaceti let velmi prudký rozvoj. Ještě v roce 1989 byla Čína posledním státem na světě, která vyráběla ve velkém počtu parní lokomotivy. Na přelomu 21. století dochází k prudkému rozvoji stavby železničních tratí a modernizace železniční techniky.

Velmi silně se rozvíjející odvětví je Aerospace. Prvními zkušenostmi čínských techniků byly opravy vojenských letadel MIG dodaných pro čínskou armádu. Začátkem sedmdesátých let získali Číňané dokumentaci k výrobě leteckých motorů Rolls Royce. Na tuto výrobu navazuje výroba středně velkých proudových motorů ve výrobních závodech Xian Aero Engine a Shenyang Aero Engine.

Zbrojní průmysl není v žádných čínských materiálech zmiňován, jelikož oficiálně neexistuje a žádnou zbrojovku zde nenajdeme, na rozdíl např. od Indie, kde jsou tito výrobci oficiálně registrováni pod ministerstvem obrany. Přesto někteří čínští výrobci obráběcích a tvářecích strojů uvádějí reference svých strojů do „military“. Pokud některý zahraniční výrobce dodá do Číny stroj do odvětví automobilového, energetického, železničního nebo leteckého, může si rovněž uvést reference do zbrojního průmyslu. Bližší vysvětlení není pro znalce čínské strojírenské výroby nutné. Zdroj: ing. Musil, Studie konkurenceschopnosti čínských obráběcích a tvářecích strojů.

Podpora čínského průmyslu je velmi propracovaná především v proexportní politice státu, jako například celní úlevy či výhodná exportní pravidla. Jsme svědky postupného posunu od exportně orientovaných investic na domácí investice směrované do infrastruktury a vybavení. Dochází k masové podpoře místní výroby finálních produktů a z toho plynoucí příležitost pro společné podniky a přímé zahraniční investice. Snahou je postupné snižování závislosti na zahraničních technologiích. Od roku 2004 platí pro čínské výrobce CNC obráběcích a tvářecích strojů výrazná redukce DPH v případech dodávek pro projekty financované vládou. Její výše je stanovena vládou a musí být investována do vědy a výzkumu.

Regionální výrobci z Japonska a Koreje mají výhodu zóny volného obchodu s Čínou. Pro ostatní svět je export strojů do Číny omezován celou řadou překážek. Existují zde tendence k preferování místní výroby a upřednostňování jejího nákupu. V minulosti uplatňovanou politiku naprosto volného trhu nahradila vládní opatření, která direktivně zakazují nové investice do vytipovaných oborů. Čínské úřady zavádějí celou řadu tzv. ochranných norem jako prevenci proti exportu zahraničních výrobků do Číny. Pro čínský trh se musejí výrobky přizpůsobit specificky čínským předpisům (China Compulsory Certificate CCC – povinná certifikace při exportu do Číny). Tyto předpisy však nevytvářejí nezávislé instituce. Další kapitolou je porušování průmyslových práv – evropské země mají neúčinnou a málo aktivní ochranu.

Podle odhadu ředitele Svazu SST Petra Zemánka se bude v horizontu několika málo let na 70 % celosvětové produkce obráběcích strojů realizovat na čínském území. Nyní jsme svědky stagnace v dovozu strojů, ale předpokládá se, že volbou nového prezidenta a premiéra se trh s komoditou výrobních strojů opět oživí. Jak ředitel Zemánek dále uvedl, existuje zde skupina, která se dívá na ekonomiku finančníma očima čínského západu ryze byznysově, na druhou stranu jsou zde politici, kteří tvrdí, že nůžky se v Číně otevřeli více, než je zdrávo, a je potřeba postupovat rozumněji. A nová vláda s novým premiérem je pro investice do oblastí, kde jsou peníze potřeba především, a proti zbytečnému plýtvání. Proto například v poslední době nejsme v Číně svědky spousty bombastických doprovodných jevů při různých událostech.

Německé firmy byly jedny z prvních, které začaly svoji produkci přesouvat do Číny, a nyní tvrdí, že malý a střední segment upadá a je 30 % za očekáváním. Proto se zase postupně vrací zpět, a to z důvodu ekonomické rentability, kdy rostou náklady na pobyt jejich specialistů zde, výše mezd kvalifikovaných Číňanů je též vyšší a zejména lokální ceny jednotlivých komponent jsou na zdejším trhu dražší než například v EU.

Při příležitosti strojírenského veletrhu CIMT 2013 (viz podrobněji v dalších článcích) byly vydány statistiky obchodních bilancí, kde se mj. uvádějí objemy importu obráběcích a tvářecích strojů již za leden až březen 2013. Nejvíce za toto období bylo dovezeno z Japonska, a to za 572 mil. USD, hned v závěsu z Německa za 546 mil. USD. Třetí pozice již “jen” s 147 mil. USD náleží Itálii, následně pak Tajwanu s 135 mil. USD. Těsně pod 100 mil, konkrétně 95 mil. dolarů pak stroje z USA. Česká republika se nachází ve statistice na 18. místě s 3,8 mil. USD. V těchto statistikách se samozřejmě neobjevují objemy prodaných strojů pocházejících ze společných joint venture ze zdejší výroby. Tyto statistiky jsou za první kvartál 2013 a je otázkou, jak odpovídají skutečnostem. Celý rok bude samozřejmě vypadat v pořadí úplně jinak, ale obecně lze říci, že Japonsko a Německo již dlouhodobě patří k největším importérům na zdejší čínský trh. Čínský export tradičně představuje malou část jejich produkce, a to cca 10 %. Za první tři měsíce Číňané vyvezli své stroje za celkových 454 mil. USD (což je méně, než činil německý dovoz za stejné období), z toho nejvíce pak do USA za 70 mil. USD. Čínskou strategií totiž není exportovat, ale akvírovat světové konkurenční firmy, tam pak vyrábět a pod jejich původní značkou dodávat na trh.

Před deseti lety se všichni na čínské obráběcí stroje dívali mezi prsty, vysmívali se jejich nízké technické úrovni, špatné kvalitě, provozní nepřesnosti, designu i dosahovaným parametrům, nemluvě o zajištění servisu a dalších služeb. Nízké dosahované parametry strojů se výrobci snažili následně zabalit alespoň do hezkého designérského hávu. Pak docházelo k osazování strojů západními komponenty a postupnými realizovanými sériemi se získávaly další zkušenosti. Čínští technici se totiž velice rychle učí. Zkušenosti získávají na vysokých sériích produkce. U nás je standardem, že rok a déle se vyvíjí stroj, pak se staví prototyp, ten se dolaďuje, a pak se teprve pustí do výroby. A Číňané? Jak uvádí Slávek Bednář ze Strojírny Tyc: „Ti okamžitě spouštějí 50- až 100kusové série a na nich získávají zkušenosti až téměř do dokonalosti.“ A že ty první desítky kusů nejsou optimální? Nevadí, čínský zákazník čínskému dodavateli hodně promine.

Jak autorovi sdělili zástupci několika čínských výrobců obráběcích strojů, netaji se tím, že jejich odborné znalosti pocházejí především z podrobné analýzy produktů světových firem, ale i z„legální“ cesty, kdy akvírují ve světě celou řadu z ekonomického důvodu krachujících konkurenčních firem a odsud pak získávají po desetiletí budované know-how, jenž následně implementují do svých firem. Spotřeba obráběcích strojů na čínském území je obrovská, proto místní výrobci nemají potřebu exportovat, tak činí pouze z 10 %. Na světové trhy se pak dostávají právě prostřednictvím zahraničních akvizic a investic. Zákazník nemá šanci poznat, že za jeho oblíbenou, léty prověřenou značkou nyní stojí čínský vlastník. Vadí to vůbec? Co se změní? Další z obvyklé praxe čínských investic je strategie nákupu akcií ve firmě. Mají zájem o slabou nadpoloviční většinu (50 až 55 %), ale vyžadují rozhodující pravomoce. Za „jedny“ peníze pak obdrží dvě firmy.

V současné době nejsou čínské stroje stále ještě na světové úrovni, ale to je záležitost dvou tří let. Všichni upínají své budoucí naděje na čínský trh, avšak je otázkou času, kdy budou soběstační. Slávek Bednář zná aktivně čínský trh již deset let, ještě ze svého působení v TOS Varnsdorf. „Na čínském trhu je obrovská konkurence. Prosadit se zde s dovezeným produktem bývá rok od roku těžší. Pro čínského zákazníka je naštěstí stále určitou společenskou prestiží, když má ve své výrobě japonský nebo evropský stroj, i když za něj zaplatí dvakrát víc než za korejský, tchajwanský či z domácí produkce. Mílovými kroky se blížíme do fáze, kdy domácí a tchajwanská produkce se přiblíží evropskému standardu, kdy rozdíl ve využití strojů nebude tak zásadní. Kdo chtěl dříveš větší přesnost například do leteckého průmyslu, o tchajwanské produkci neuvažoval, teď je však situace jiná,“ uvádí ředitel Bednář své zkušenosti.

Na čínském trhu vzniká mnoho malých firem, které mají silné know-how, jež získávají z místních výzkumných ústavů dotovaných státem. Buď si z centra koupí licenci na daný, jimi vyvinutý komponent a ten osazují do svých strojů, nebo výzkumnému centru odvádějí provize z prodeje strojů. Vidíte zde paralelu s fungováním Fraunhoferova institutu? Zde je to však tržní hospodářství v socialistickém systému.

Roman Dvořák

roman.dvorak@mmspektrum.com