Odborně-vzdělávací a zpravodajský portál z oblasti strojírenství a navazujících oborů
Články >> Citové investice Martina Wichterleho
Chcete dostávat MM Průmyslové spektrum ZDARMA až do Vaší schránky? Více informací zde.

Citové investice Martina Wichterleho

Vnuk vynálezce kontaktních čoček Martin Wichterle podniká více než 30 let. Začínal ve strojírenství, kde se mu podařilo vybudovat impérium na výrobu převodovek. Před pěti lety se vrhl na záchranu zkrachovalých českých skláren. Jak se mu v této oblasti daří, jaké má zkušenosti s nástupnictvím a co pro něj znamená zdravá firma, úspěch a peníze? O tom a dalších tématech jsme si povídali v našem rozhovoru, který Martin Wichterle poskytl redakci MM Průmyslového spektra.

MM: Podnikat jste začal v oblasti geologie a životního prostředí. Pak jste se dostal ke strojírenství, ve kterém jste dosáhl významných úspěchů. Nicméně, strojaři tvrdí – aby mohl někdo v tomto nelehkém odvětví dobře vyrobit a dobře prodat, musí mu rozumět. Jak to vidíte vy? Co bylo pro vás jako pro nestrojaře zásadní motivací pustit se do tohoto oboru a co bylo nejtěžší překonat?

M. Wichterle: Podnikatelský život je řada náhod a různých příležitostí. Mě potkala strojařina. Vůbec to nebyla cílená touha podnikat právě v tomto oboru. Na začátku byly pozitivní emoce a nadšení z této nádherné exaktní disciplíny. Dnes dokáže Wikov Industry špičkové produkty nejen vyrábět, ale i vymýšlet, a to mě naplňuje.
Co se týká odbornosti, tak jsem asi tedy výjimka, která potvrzuje pravidlo. Nejsem vystudovaný strojař, a přesto se věnuji strojařině téměř 20 let. Ani Wikov Industry nemá na pozici CEO strojaře. Je to filozof a teoreticky je mu tento obor daleko vzdálenější než mně, který jsem vystudoval geologii. Nemyslím si, že je bezpodmínečně nutné, aby strojírenskou firmu řídil strojař. Ba naopak. Domnívám se, že ve vedení společnosti může být i manažer jiného zaměření, který dokáže vnímat danou problematiku s určitým nadhledem, odstupem a přinášet zajímavá a originální řešení. Řízení a vedení firmy není o odbornosti. Jiné je to v oblasti odborných pozic. Ty musíte obsadit profesionály, kteří svému oboru stoprocentně rozumí.


Martin Wichterle se strojařině věnuje téměř 20 let. Podařilo se mu vybudovat impérium na výrobu průmyslových převodovek Wikov Industry. V tomto roce se jeho součástí stala německá strojírenská firma Gmeinder.

Jaké byly začátky a co bylo nejtěžší? Nejtěžší bylo překonávat bariéry trhu. To znamená – pokud přicházíte na nový trh s určitými sofistikovanými produkty, tak je velmi těžké získat důvěru zákazníka a dobré reference. Nakonec i baron Rothschild, když se ho ptali, co je na byznysu nejtěžší, tak odpovídal – prvních 200 let než prosadíte značku na trhu, pak to možná půjde. Takže i v našem případě bylo a je nejsložitější nacházet a budovat si důvěru zákazníka.

MM: Vaše společnost Wikow Industry otevřela na podzim 2018 v Rusku závod. Ke konci roku 2018 prodloužila EU již po osmé sankce vůči Rusku. Ty trvají nepřetržitě od léta 2014. Některé strojírenské firmy, včetně českých, byly nuceny se z ruského trhu stáhnout. Pro Wikov nejsou sankce překážkou? Vidíte v Rusku perspektivy i pro další české firmy, které se věnují strojírenské výrobě? Jsou zde pro ně možnosti se na ruský trh opět vrátit, dále podnikat nebo si zde otevřít nový export?


M. Wichterle: Jak již bylo několikrát řečeno, sankce nebyly pro ruskou ekonomiku úplně příjemné, ale nebyly nijak zásadní. Hlavní důvod, proč některé firmy musely ruský trh opustit, byl pokles cen ropy, zemního plynu a výrazný propad rublu. V té době ztratila ruská ekonomika schopnost nakupovat větší investiční celky. Nyní se situace změnila. V Rusku roste kupní síla a ekonomice se začíná dařit.



Martin Wichterle je absolventem Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, obor geologie. 
Je majitelem strojírenské Wikov Industry, která je dominantně zaměřena na výrobu vysoce speciálních průmyslových převodovek, zaměstnává okolo 1 100 lidí a tržby přesahují 2 mld. korun. Součástí Wikovu se v tomto roce stala německá strojírenská firma Gmeinder. 
V roce 2014 se stal spolumajitelem firmy Bomma, výrobce designových svítidel, a následně pak tradiční české sklárny Rückl v Nižboru. Zastává pozice ve statutárních orgánech výše zmíněných firem, je místopředsedou správní rady Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, členem akademického senátu Akademie věd ČR a Kontrolní rady Technologické agentury ČR.


Wikov má štěstí, že v této lokalitě neexistuje příliš kvalifikovaný výrobce převodovek. Takže otevření montážního závodu v Rusku bylo pro nás logickým krokem být blíže ruskému zákazníkovi a daleko více se stabilizovat na tomto teritoriu. Co se týká obchodních a výrobních příležitostí pro další české strojírenské firmy, tak si myslím, že nastal správný čas se do Ruska vrátit. České strojírenství zde má velmi dobrou pověst.

MM: V posledních pěti letech jste učinil zásadní akvizice do zcela jiného oboru. Mám na mysli nákup sklárny Bomma ve Světlé nad Sázavou a nižborské sklárny Rückl. Obě tyto sklárny byly v žalostném stavu. Proč jste se rozhodl investovat právě do těchto firem? Ke spolupráci jste oslovil kapacity v tomto oboru – Rony Plesla nebo Josefa Pleskota. Vidíte, například v Lasvitu, kde je uměleckým ředitelem další významný český designer Maxim Velčovský, těžkou konkurenci?

M. Wichterle: Sklo je krásný materiál a v české kotlině má obrovskou tradici. Vidím v něm velký smysl a potenciál. Stejně jako strojírenství, tak i sklářství bylo emocionální rozhodnutí. V oblasti sklářského průmyslu vůbec nemůžeme hovořit o nějakém významném ekonomickém profitu. Sklo určitě není obor, kde by se člověk stal milionářem.

Sklárně Bomma, kterou jsme před pěti lety zvedli z popela, se již daří. Začíná sbírat úspěchy po celém světě. Právě jsme se vrátili z milánského veletrhu Salone del Mobile, kde jsme vystavovali nové kolekce svítidel. Zájem ze strany zákazníků byl opravdu mimořádný. Nižborská sklárna Rückl je větší boj. Firmu jsme kupovali od správce konkurzní podstaty. Vše stavíme znovu „na zelené louce“. Výrobky této sklárny jsou daleko složitější kategorií produktů, než jsou svítidla, které dělá Bomma. Je to ale úžasná práce a v tomto roce bychom se měli dostat v provozních číslech na nulu. Mám radost, že i zde máme první úspěchy. V roce 2018 jsme za kolekci České nebe navrženou Rony Pleslem obdrželi prestižní cenu Czech Grand Design.

Co se týká konkurence, včetně jmenovaného Lasvitu, tak na trhu se potkáváme minimálně. Není mezi námi konkurenční nevraživost. Většina českých sklářských firem dělá jiné produkty. Světový trh v této oblasti je obrovský a je zde místo pro všechny.

MM: V roce 2015 došlo k obrovskému útlumu v průmyslu těžby ropy a plynu. Byl to problém všech výrobců převodovek na celém světě. Rovněž Wikov Industry byla ve znatelné ztrátě. Bylo to nejtěžší období vašeho podnikání? Co vám toto období dalo a vzalo? Poučil jste se v něčem?

M. Wichterle: Rok 2015 pro nás byl opravdu nejtěžší. S provozním ziskem jsme byli trochu nad nulou, ale zakázky na rok 2016 byly v nedohlednu. Museli jsme zatnout zuby, věřit a dřít. Nic jiného nám nezbývalo. Během roku 2016 se nám podařilo získat zakázky a opět se postavit na nohy. Krize v roce 2015 byl velký problém pro mnoho výrobců převodovek, kteří byli zároveň naší konkurencí. Spousta z nich, především v Evropě, nepřežila.


Wikov Industry dokáže špičkové produkty nejenom vyrábět, ale i vymýšlet. O tom svědčí například tento nádherný strojařský skvost – planetová převodovka.


V posledních pěti letech se Martin Wichterle vrhl do záchrany dvou českých skláren – světelské Bomma a nižborské Rückl. V roce 2014 se stal spolumajitelem jedné z nich, firmy Bomma, výrobce designových svítidel, které se již daří a začíná sbírat úspěchy po celém světě. 

Co jsme se naučili a co je pro nás poučením? Když přijde opravdová krize a jde do tuhého, tak se pozná zdravá firma. Mám na mysli určitý souhrn osobnostních a profesních kvalit jednotlivých členů týmu. Nikdo loď neopouštěl, a protože jsme byli dobrý tým, tak jsme si věřili a hleděli dopředu. Snažil jsem se jít příkladem, lidi motivovat a být s nimi na jedné lodi. To víte, když se firmě daří, tak máte pochopitelně tendenci trochu lenivět. Je to logický jev. Krize mají však jedno dobré – maximálně zefektivňujete činnost firmy a poznáte opravdové schopnosti a charaktery lidí.

MM: Před 15 lety jste opustil exekutivní pozice ve svých firmách, došlo k předání funkcí. Známý český headhunter Jan Bubeník nám v rozhovoru pro MM Průmyslové spektrum řekl, že proces předávání a nástupnictví majitele je jeden z nejtěžších. Majitel se často, aniž by si toho byl vědom, nedokáže s „firmou rozloučit“. Jak jste to prožíval vy? Co byste poradil svým kolegům podnikatelům, kteří stojí před obdobným předáváním?

M. Wichterle: Z exekutivy jsem se definitivně nestáhl. Pořád řídím společnost z hlediska strategie, financí, obchodu i lidských zdrojů. Předávání nástupnictví je opravdu složitý a zdlouhavý proces. To nevyřešíte jednorázovým rozhodnutím, že někomu předáte pravomoci a zmizíte. Tak to opravdu nefunguje. Tento proces je především založen na kvalitních a důvěryhodných nástupcích, kteří jsou s vámi na stejné vlně. Osobnostní a profesní schopnosti a dovednosti musí být blízké vašemu naturelu. Je to vývoj, který často trvá několik let a až pak může reálně fungovat. Vlastník firmy si musí uvědomit, že svůj podnik reálně předává, a nástupce si musí uvědomit, že firmu reálně přebírá. Oba musí být ztotožněni s tím, že to ale nebude ze dne na den. Předávání pravomocí a odpovědností neprobíhá jen z majitele na vybraného nástupce. Tento děj se děje i v managementu. Nyní jsme ukončili významnou akvizici v Německu. Náš manažer stráví v Německu několik měsíců. Bude hledat a učit manažery, delegovat pravomoci a vytvářet funkční týmy. To mu možná zabere i několik let.

Co vidím jako velké neštěstí a problém, když ten, kdo vedení firmy přebírá, často volá – dejte mi všechny pravomoci, a opačně majitel, který předává, nedokáže kompetence a pravomoci opravdu předat a delegovat. Obě strany musí být trpělivé. Jinak je to cesta do pekel.



„Nižborská sklárna Rückl je větší boj, ale i zde se dostavují první úspěchy. V roce 2018 jsme za kolekci České nebe navrženou Rony Pleslem obdrželi prestižní cenu Czech Grand Design,“ říká Martin Wichterle.

MM: Český filantrop a bývalý podnikatel Petr Sýkora se ztotožňuje s výrokem: „Pomáhat je morální povinnost těch, kteří pomáhat mohou.“ Jak to vidíte vy?

M. Wichterle:
Petra Sýkoru znám velmi dobře. S jeho výrokem se ztotožňuji a jeho filantropických projektů si velmi vážím. Pomáhat si musíme. Otázkou je do jaké míry a jakou formou. Někdy je těžké najít hranici prospěšnosti člověka. Domnívám se, že pokud vytváříte pracovní místa a dáváte lidem práci, je to také určitý druh pomoci.

Osobně jsem se rozhodl podporovat celou řadu projektů. Nerad bych něco nebo někoho vyzdvihoval. Za všechny bych snad jmenoval nadační fond Neuron, který podporuje mladé vědce a propaguje vědu. Setkávají se zde mecenáši a skvělí lidé. Je to úžasně povznášející činnost.

MM: Více než 30 let podnikáte. Vybudoval jste impérium na výrobu převodovek a vrhl jste se do záchrany některých českých skláren. Na jihu Čech máte firmu Pas Plus, která se věnuje výstavbě vodních nádrží, v Krkonoších provozujete Vrbatovu boudu. Těch aktivit máte mnoho. Jak se vám daří překonávat nepřízeň a stresy, které s sebou velké podnikání pochopitelně nese? Kde nacházíte balanc, čistou hlavu a fyzickou vytrvalost? Co byste ze své zkušenosti poradil začínajícím podnikatelům?

M. Wichterle: Nevím, zda se mi daří úspěšně překonávat silný permanentní stres, který podnikání přináší. Je logické, že někteří ho zvládají lépe a někteří hůře. Mně se pravděpodobně daří tento tlak nějak rozumně zvládat a vůbec bych si nedovolil hodnotit někoho, kdo tuto schopnost nemá. Domnívám se, že v životě je velmi důležité udržet si zdravý rozum a nadhled. V podnikání to platí dvojnásob. Dále se musíte obklopit slušnými lidmi, kteří vám nedovolí chovat se nevhodným způsobem. Vydělané peníze chápu jako odpovědnost za něco. Majetek pro mě není primárně určen k tomu, abych ho zkonzumoval. Je dobré ho využít k prospěchu a rozvoji druhých. A jestli ho využijete buď jako Petr Sýkora na charitativní projekty, nebo k budování pracovních míst a rozvoji smysluplné činnosti, tak to je celkem jedno. Člověk nesmí z moci a peněz zblbnout. A jestli se mi něco podařilo, tak snad právě tohle.

MM: Děkuji vám za rozhovor.

PhDr. Iva Ruskovská

iva.ruskovska@gmail.com

Další články

Inovace
Průmyslový design
Management a řízení
Exportní příležitosti
Financování stroj. výroby/Podniková ekonomika
Výzkum/ vývoj
Převody/pohony/ložiska/spojky

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky

Sledujte nás na sociálních sítích: